pátek 15. února 2019

Z přednášky Tomáše Halíka

Je třeba opustit klasický dualismus věřící – nevěřící a znovu se zamyslet, co to vlastně je víra. To jsou slova známého kněze a teologa Tomáše Halíka, který v zaplněné aule Filozofické fakulty UP hovořil o proměnách náboženství v současném světě. Já tam byl pracovně, a tak si více můžete přečíst v mém článku na Žurnálu UP.


středa 13. února 2019

Mezi Světlovy

9. 2. 2019 / mapa / Při plánování trasy z Bojkovic do Luhačovic to vypadalo na pohodovou zimní procházku. Kvůli vrstvě přemrzlého tajícího sněhu a občasného bláta jsme si ale nakonec docela mákli. Na druhou stranu nám přálo počasí a v příjemném teple slunce jsme si užili i pěkných výhledů. Více ve větracím reportu.


pátek 8. února 2019

Výstava ... s láskou

Na olomoucké lékařské fakultě a ve fakultní nemocnici jsou do konce února k vidění fotky Jindřicha Štreita z cyklu ... s láskou, který se věnuje paliativní péči. Doporučuji ke zhlédnutí, ale musím dopředu varovat, že fotky s vámi můžou pořádně hnout. Mně projel mráz po těle při prohlížení záběrů, kde se paliatři z mobilního hospicu Nejste sami starají o umírající děti. Nechci být za cynika, ale u seniorů člověk konec života tak nějak očekává, ale u malých dětí? Hned se mi vybavily dny, kdy žena byla s prckem v nemocnici kvůli epilepsii, klidný jsem rozhodně nebyl... Více si o výstavě můžete přečíst v mém článku na Žurnálu UP.

úterý 29. ledna 2019

Křížový vrch

26. 1. 2019 / mapa / Zase ty jesenické kopce! Pokud jsme loňský rok s Větráním završili na mlhavém severu, s první výpravou roku 2019 jsme vyrazili ještě o něco severněji. Přímo do Jeseníku. A z města obklíčeného ze všech stran horami pak za celodenního sněžení do výšek Zlatého chlumu a Křížového vrchu. A bylo to krásné, i když výhledy nebyly zrovna ideální a závěrečná rychlochůze na nádraží měla do pohody také daleko. A více v reportu na Moravském turistovi.


pondělí 21. ledna 2019

Ke svatému Vendelínovi

17. 1. 2019 / mapa / Toho dne bylo tak hezky, že jsem využil možnosti náhradního volna za pracovní sobotu (den otevřených dveří) a vyrazil se podívat na nedávno postavenou kapli sv. Vendelína u Oseka nad Bečvou. Narazil jsem na ni vloni při psaní článku o nominacích na Českou cenu za architekturu, byla jednou z nominovaných staveb za Olomoucký kraj, stejně jako Kampus Neředín fakulty tělesné kultury, kde jsem do konce loňského roku pracoval. Rozhrkaným pantografem jsem tedy dojel do Oseka, prošel obcí a po silnici na Veselíčko si to štrádoval směrem ke kapli, která byla na dohled. Jenže až za rozestavěným tělesem dálnice a mostu, kvůli staveništi ale jaksi napojení cesty ke kapli na veselíčskou silnici zmizelo... A tak jsem popošel kousek za staveniště, že to vezmu po kraji pole, což byl nápad za milion. Tolik bláta už jsem na nohou dlouho neměl. Nicméně ke kapli jsem došel a mohl se pokochat jednak její zajímavou podobou a jednak také výhledem do okolí. Samozřejmě jsem měl foťák, v tomto případě na seznámení služební Canon, se kterým se asi já nikoňák moc kamarádit nebudu, když jsem později zjistil, že hromada fotek z této procházky nestojí za nic, i když jsem si byl jistý nastavením a světlo bylo super... Přes Radvanice jsem pak každopádně došel na prosenické nádraží a tam se snažil co nejvíce očistit boty, aby mě vůbec pustili do vlaku. No, moc to nešlo, ale stačilo to...


pátek 18. ledna 2019

Sáňkování na Uhlířském vrchu

12. 1. 2019 / Sníh se zatím v okolí Olomouce objevoval po malých dávkách a vždy záhy roztál, proto jsme sbalili sáně a boby s tím, že vyrazíme na kopec, ať si Adámek trochu užije zimy. Vyjeli jsme až do Bruntálu, na Uhlířský vrch, někdejší sopku, která se stala poutním místem. Sněhu tu bylo habaděj, ale Adámkovi se to nějak nepozdávalo. Přesněji ho nějaké zimní radovánky (včetně mnou postaveného sněhuláka) vůbec nenadchly. Tedy pokud měl na saních či bobech sedět sám. Když s ním ale usedla Raďa a já je roztlačil, to už byla jiná. Pod korunami zdejší lipové aleje se ale svezli tak pětkrát, pak už to prcka omrzelo. Takže jsme zase sedli do auta a jeli mlhou zpět do hanáckých rovin. A to jsem myslel, že se podíváme aspoň ke zdejšímu kostelu, nasekám nějaké fotky... Nějaké jsem nasekal, ale ke kostelu jsme tedy rozhodně nedošli...


sobota 5. ledna 2019

Finální zúčtování – 1023/1000

Tadá! Povedlo se. Roční výzva splněna, vedle běžného přemísťování na autobus do práce a zpět nebo šlapání po obchodech se mi podařilo na nejrůznějších vycházkách a výletech nachodit v souhrnu přes tisíc kilometrů. Přesně 1023. Samozřejmě největší podíl z toho tvoří výlety Větrání a popracovní vycházky Okolo Olomouce, ale dost kilometrů jsme našlapali i s rodinkou, třeba když jsme hledali ovečky v letní soutěži ČT Déčko. Po letech jsem se vloni například podíval do Prahy, a jak se moc neženu do hor, tak nejvýše sem byl téměř 1300 metrů nad mořem na Vřesové studánce v Jeseníkách, což byl mimochodem jeden z loňských top výletů. Za to stálo také třeba Větrání na Osoblažsko, kde jsme vystoupali na dvojrozhlednu na Hraničním vrchu a pak se svezli po zdejší úzkokolejce vlakem taženým parní lokomotivou, nebo červnový výšlap na Velký Javorník, kdy na vrcholu byla kosa jako v lednu. Super výletů bylo více, stejně tak bych našel i nějaké nepovedené, jako například nedávnou cestu na Hřebečsko, kdy jsem měl v úmyslu jít z Třebovic do České Třebové přes Semanín, ale kousek za Třebovicemi už jsem byl ve sněhovo-dešťové vánici tak promrzlý, že jsem to asi po 3 kilometrech vzdal. Každý holt není posvícení. Ale teď mám radost, že se mi tisícovku za rok podařilo pokořit, i když jsem tomu po předchozí zkušenosti příliš nevěřil... A co teď? Popravdě už nechci sledovat každý kilometr, už jsem přesvědčený, že to jde, a to mi stačí. Na druhou stranu by určitě šlo i více, ale nebudu tlačit na pilu...

pátek 4. ledna 2019

Novoroční Kosíř

1. 1. 2019 / mapa / Vloni jsme se na Nový rok ven pořádně nevykopali, tentokrát jsem ale trval na tom, že na novoroční Kosíř vyrazíme. A když ne všichni tři, tak alespoň já sám. Nakonec jsme vyrazili v pěti, i se švagrovou a neteří. Abychom ale nešli jen po asfaltce, kudy proudily skoro davy lidí, navrhl jsem zpestřit si trasu přes bývalý lom Vápenice u Slatinek. Ženskou část výpravy lom ale příliš nenadchl, prý je nějaký malý, asi je sem zavedu znovu někdy zjara nebo na podzim, budou mít určitě lepší dojem. Nebylo to ale jen velikostí lomu, své udělalo i bláto, které oblepilo kola kočárku i naše boty, navíc zlehka pršelo. To Vodní jeskyňka při čelechovické cestě už zaujala i neteř, i když po vodě tu nebylo ani památky... S blížícím se vrcholem přibývalo lidí, na vrcholu jsme si vyzvedli u pořadatelů z KČT Lutín medaile, podle pořadového čísla obdržených kalendáříků sem před námi zavítalo už 2200 lidí a hromada dalších stála ve frontě za námi nebo teprve přicházela. Na rozhlednu jsme se ženou a prckem nešli, byli jsme tu nedávno s Větráním, když pak sestoupila švagrová s neteří, vydali jsme se kratší (a taky celkem blátivou) cestou zpět do Slatinek a domů.


pondělí 31. prosince 2018

Předsilvestrovské louč(ň)ení

29. 12. 2018 / mapa / S posledním letošním Větráním (a posledním pod FTK UP) jsme vyrazili do sněhem pokrytých výšek Hrubého Jeseníku, přesněji mezi Jindřichov a Loučnou nad Desnou na skalní vyhlídku Tři kameny. Bohužel pro nás panovala nahoře mlha, takže výhledů jsme si neužili, ale výlet to byl jinak příjemný a až na několik kluzkých úseků velmi pohodový. Více ve větracím reportu.


pondělí 17. prosince 2018

Čas změn

Jsem člověk, který nemá změny moc rád. Poslední dobou se toho ale děje nějak moc. Kromě toho, že jsem začal řídit auto a dokonce už i vjel na dálnici a do centra Olomouce (uff), měním pracoviště. Měním sovětská kasárna za tereziánskou zbrojnici. Z FTK na rektorát Univerzity Palackého. Na FTK už jsem pomalu začínal vyhořívat, harmonogram roku mě začal nudit a zároveň otravovat a kradl mi stále více času a noví kolegové v kanceláři mě štvali. Nejdřív jedna, pak druhý. Věkový rozdíl, náraz ambicí, nakopnuté fotbalové štěně, moje (byť pro někoho těžko uvěřitelná) formálnost, to a ještě další věci. Od 2. ledna budu denně chodit o několik desítek schodů do kanceláře více, není to novoroční předsevzetí. Nevím ale, jak to bude s Větráním. Na jednu stranu mě těší zájem lidí, na stranu druhou se slzou v oku vzpomínám na výlety, kdy jsme chodili třeba ve čtyřech lidech. S koncem na FTK jsem avizoval i konec Větrání, poslední výlet bude mít číslo 102. Asi. Možná budu po Novém roce pokračovat, určitě ale ne jednou za dva týdny. Možná jednou za měsíc. Anebo úplně nepravidelně. Nevím, jestli veřejně, anebo jen vždy cíleně oslovím těch několik nejvěrnějších větračů, jestli se zrovna nenudí. Vím ale, že chci a vlastně měl bych být více doma, být více táta. Žena se znovu kulatí, Adámek bude mít začátkem léta sourozence... Ano, Pecka II je na cestě. Takhle vypadala před pár týdny...