pátek 30. prosince 2005

Ottova Vánoční akademie

Původně se spekulovalo, že by snad naše poslední Akademie mohla proběhnout nejdříve v kině, poté zas v Bílém domě, nakonec se ale stejně konala na tradičním místě a v tradičním čase – 22. prosince v Ottendorferově domě, tedy v Červené knihovně – pod taktovkou p. Vaise a jeho 4.A (tedy nás).


čtvrtek 10. listopadu 2005

Stužkovací večírek – beze dna do dna, do noci a do dna

Stužkovací večírek je pro budoucí maturanty nejen zjištěním, že je maturita už opravdu za dveřmi, ale i v podstatě první větší příležitostí blíže se seznámit se svými profesory. Naše párty, konaná v pátek 4. listopadu 2005, nebyla vůbec žádnou výjimkou – naše pozvání k seznámení do místní bowlingové haly přijali a nakonec také přišli pí Ducháčková, Dvořáková a Leinweberová, z pánů se ukázali náš třídní Vais, Fanda Cink a p. Volkmer. Naši bandu reprezentovali všichni až na Porscháka, který musel reprezentovat Poličku v důležitém hokejovém zápase.

pondělí 7. listopadu 2005

Rozhovor s muzikantem, co dal přednost učitelské profesi

Otto Vais je nejen profesorem Obchodní akademie ve Svitavách, ale i osobností svitavského kulturního světa. Ovládá hru na mnoho nástrojů, vystupovat mohl s Čechomorem, místo kočovného života se usadil – se svojí paní má dvě krásné dcery, podniká, vychovává nové ekonomy. Zahraje si už pouze z radosti a pro radost.

pátek 1. července 2005

Exkurze do okolí

Jednou z otázek, která nás při maturitní zkoušce potkala, se týká znalosti okolí školy a jeho kulturního života. K tomu nám dopomáhala prof. Dvořáková tři ročníky. Povinnou procházku Svitavami na začátku ročníku prvního následovala postupně další města bývalého svitavského okresu – Moravská Třebová a Litomyšl ve druhém a Polička na počátku třetího. Nakonec ještě na základě mé seminární práce o mém bydlišti, což je bývalá obec Čtyřicet Lánů, jsem vedl výpravu právě po této městské části Svitav.

čtvrtek 30. června 2005

Rosnička

Jméno svitavského Horního rybníka je symbolem naší totální neschopnosti se domluvit a zorganizovat si výlet. Prvotním nápadem byl krátký pobyt v Borové u Poličky, ale zde se termín prospal, neboť byl už dávno obsazený, rezervovaný už od ledna. Když si člověk vzpomene až v dubnu, není se čemu divit. Na poslední chvíli jsme tedy ze sebe chrlili nápady jiné, ale těm se nelíbila cena, ten zase nechtěl jet vůbec; domluva uvázla na bodu mrazu. Navíc p. Vais zjistil, že má onen výletový večer závazek v divadle … Nikdo si přitom nijak zvláště neuvědomoval, že je to náš poslední výlet, ještě jsme byli plni dojmů z Prahy …

čtvrtek 5. května 2005

Bráník II: Pražské plenění

Nadešel dlouho očekávaný – 2. květen. Jeho význam? Za prvé byl to poslední den Myldovy nezletilosti a za druhé konečně jsme se dočkali již dávno slibované dvoudenní exkurze do Prahy. Původně to měl být zároveň i náš výlet, ovšem to jsme jednoznačně zavrhli, protože bychom byli o tuto možnost ošizeni na rozdíl od ostatních tříd. Téměř okamžitě jsme se „pěkně odvděčili“ pí Dvořákové za organizaci exkurze tím, že jsme s ní jet nechtěli kvůli jejímu puntičkářství a také kvůli tomu, že bychom neměli oddychu a pořád někde lítali… atd. Zaktivovali jsme tedy Fandu Cinka a třídního Vaise, protože po zážitcích z Blanska nám nikdo jiný nepřipadal v úvahu.


středa 30. března 2005

Ti nejlepší v Bráníku

Stalo se, že profesoři vyvezli své nejlepší studenty do divadla. Nejdříve tedy měli jen ti nejlepší, nakonec však byl výlet spíše o tom, kdo chce a kdo nechce jet. Takže každý, když uslyšel, že se jede do divadla, ohrnul nos. Autobus se ovšem přece jen kulturnějšími lidmi naplnil a jednoho dne krátce po příchodu všech ročníků z kina z filmu Horem pádem už nabíral směr Praha – Bráník.