neděle 6. srpna 2006

Kterak jsem strávil večer u městské policie

Strážník je obyčejný člověk jako kdokoliv jiný. Jeho povoláním je ale upozorňovat na nevhodné chování kolem sebe. Měl jsem tu možnost pobýt několik hodin v jejich přítomnosti a nahlédnout pod pokličku práce městské policie.

úterý 27. června 2006

Památná lípa stromem roku

Památná lípa stojící na horním konci Vendolí byla vyhlášena Stromem roku Pardubického kraje. Lípa, jejíž obvod je téměř sedm metrů, úspěšně obstála v konkurenci tradičních i exotických dřevin a bude kraj reprezentovat v národním finále v polovině října. Sám starosta obce V. Buchta byl zprávou překvapen: „Lípa je symbolem obce, do ankety jsem ji přihlásil jen na zkoušku. Byl jsem však přesvědčen, že takto starý strom má v soutěži své místo.“

Vendolští si starého symbolu obce cení. V poslední době byl zvláštně rostlý kmen několikrát odborně ošetřen a zpevněn. Aby ne, když vystupuje i v jedné pověsti, která se váže k obci a místním chamtivým mlynářům a žebravé cikánce. Ta se mlynářům pomstila za lakotu prokletím pramene, který brzy vyschl a mlynáři tak ztratili živobytí. Když chtěli pramen obnovit, spustila se průtrž mračen, při níž byla zasažena právě lípa u horního mlýna. Její kmen však odolal a brzy se objevil výmladek. Stáří lípy se odhaduje na více než osm set let.

čtvrtek 1. června 2006

Maturita a šlus...

Co psát o maturitní zkoušce? Je právě po vyhlášení výsledků, už se jen jednou vyspíme, dostaneme onen vytoužený papír a slavnostně ukončíme střední školu. Bohužel ne všichni, tři z nás štěstí u maturity neměli. Začne nám však život, ten plný intrik, nástrah a pastí, plný strachu a obav, plný povinností, starostí a nadávek nad nevyplněným daňovým přiznáním. Život, jehož hlavní náplní nebude alkoholová pohoda, klídek a leháro.

sobota 20. května 2006

Poslední Cink!

19. květen 2006 bylo a je datem nejobávanějším po celé čtyři roky na OA a čím více se blížilo, tím smutnější nálada ve třídě panovala. Myslím globálně vzato, protože úsměv z naší třídy nikdy nevymizel, tentokráte však šlo o smích vyhýbavý, neupřímný a daleko více se množila na ústí slzných kanálků sůl. A v onen pátek se již nemnožila, ale tekla proudem.


neděle 7. května 2006

Majáles

Je 4. květen 2006, blíží se 9. hodina ranní. V hlavě mám neustálé zmatky, které po celou tu 3měsíční dobu přípravu Majálesu provází. Běžím pro ředitele, kluci mezitím vyhání všechny spolužáky před školu a na konci ulice netrpělivě přešlapují měšťáci. Vycházím s ředitelem mezi své a čtu žádost o uvolnění na tento pro Svitavy nezvyklý den. Je to tady, obnovený svitavský Majáles začíná …


pondělí 1. května 2006

Studenti ovládnou náměstí

Nechystá se žádné ozbrojené přepadení, ale zábavný program vedený studenty a určený všem. Ovšem s ozbrojeným přepadením bude mít něco společného. Poslední Majáles se ve Svitavách konal v roce 1968.

pondělí 27. března 2006

Jaro je tu!

Prý je tu konečně jaro. Nekonečné závěje sněhu po dlouhé době roztávají, pod zásypem štěrku a písku se objevují první známky existence chodníků.

neděle 5. února 2006

O jádru a pivu

Celkem neočekávaně přišla po maturitním plese dlouho plánovaná exkurze do jaderné elektrárny v Dukovanech. Nebýt Milana, který ji zorganizoval a domluvil, vlastně by ani nebyla. Původně to měla být čistě soukromá akce mezi 4.A a ČEZem, ale když Milan připojil k zpáteční cestě ještě procházku s vůní národního nápoje pivovarem v Černé Hoře, přivábili jsme do poloprázdného autobusu ještě mladší spolužáky a tudíž jsme mohli 2. února směle vyrazit přes hory přes doly Vysočiny do nejstarší české jaderné elektrárny.


úterý 31. ledna 2006

Maturitní plesanec

Na ples se všichni těšili a připravovali se na něj již dlouho, už od stužkováku. Prý se tak čtvrťák dělí – období do stužkováku, do plesu, po plesu, písemná maturita, svaťák, ústní a adieu. Ovšem nebýt našich udatných bojovnic za práva 4.A v osobách všech Makarových, Škrancových, Šiborových, Uhlířových, Hanusových a Kovářových, možná bychom ani žádný ples neměli a jen bychom smutně přihlíželi bujarým výrazům nadřazenosti céčka, jak to z počátku dosti nápadně vypadalo. Nakonec se vše ale nashromáždilo, doladilo a 27. ledna jsme byli hvězdami večera my, 4.A (až na tu šatnu v horním patře Bílého domu). Předcházela tomu ovšem perná příprava a realizace celého toho slavnostního okamžiku. Že si Jíťa a Cácou užily lítání po úřadech, že Verča se Simírem a Luckou vypotily litry potu při hádání se s Petrou Kovářovou z céčka, o tom netřeba mluvit, patří jim za to obrovský dík.