čtvrtek 22. února 2007

Je to čistě konečná

Litomyšlské vlakové nádraží je konečnou stanicí trati, která letos v říjnu oslaví 125 let své existence. Zažila několik politických režimů, přestaveb a přednostů, přesto mnoho lidí netuší, že do Smetanova města koleje vedou.
Přednosta stanice Václav Kechner samozřejmě o životě na dráze může povídat celé hodiny. „Už od malička jsem mířil do světa lokomotiv a nádražáckých čepic. Doba ale byla taková, že to nešlo. Potom se však naskytla příležitost a splnil se mi sen,“ vzpomíná Kechner. Zprvu sloužil na stanici ve Vysokém Mýtě, poté v Chocni. Nyní je jeho druhým domovem právě Litomyšl. Konečná trati však pro něj zdaleka neznamená konec ve své dosavadní, již sedmnáctileté, kariéře na trati.

Zajímavým pro mnohé může být i fakt, že měla přes Litomyšl vést trať do Poličky a dále. „Dráha, která vede přes Choceň do České Třebové, měla vést právě přes Litomyšl. Radní však nakonec projekt neodhlasovali a postavila se trasa, kterou známe dnes. Myslím si ale, že to nebylo zrovna nejlepší řešení. Trať vede údolím, a když zafouká silnější vítr, stromy popadají a nedá se tudy projet.“

Zájem o jízdu motoráčkem bohužel klesá. „Běžný den vypadá tak, že sedím a čekám, kdo přijde. Moc lidí tu bohužel vlak nevyužívá,“ popisuje Václav Kechner a na monitoru poukazuje na pětadvacet prodaných jízdenek za celý den. „Více lidí využívá vlaku přes týden, víkendy jsou mrtvé. V neděli však jezdí studenti na internáty…“

Přitom se na trati konají akce, o které je dlouhodobý zájem. Jednou z nich je Mikulášská jízda mezi Litomyšlí a Vysokým Mýtem. „Jízda má dlouhou tradici a je o ní zájem na celém úseku. Vždy se vypraví lokomotiva s několika vagóny, kterými procházejí Mikuláš s čerty a rozdávají sáčky se sladkostmi ...“ loučí se s námi s lehkým úsměvem Václav Kechner.

(z tematické strany o regionální železnici ve Svitavském deníku)

Žádné komentáře:

Okomentovat