čtvrtek 22. listopadu 2007

Věčně zelené písně Rádia Děda

Kde se vzalo, tu se vzalo, jednoho dne se ozvalo. Kdo, co? Rádio. A ne ledajaké. A hned vzápětí se světem roznesla zpráva, že do té doby neznámé duo střelených baleťáků je nejlepší taneční dvojice planety. I taťulda na to několikrát Hurvínka upozorňoval. Kdo byl někdy na koncertě Wohnoutů, ví, o čem a o kom je řeč. Duo Egon, coby kulturní vložka koncertu, a s ním spojené Rádio Děda na webovkách kapely.

Za jménem Duo Egon se ukrývají Omar Kvasnička a Arnošt Vrabec, občanskými jmény Jirka Zemánek a Fenek Steiner, basák a bubeník Wohnoutů. Pánové spustili během natáčení alba Polib si dědu internetové rádio s poměrně střelenou náplní, tvořenou mimo jiné také kolekcí písní rozličných stylů s vesměs vtipnými texty. Protože však taneční recesistické duo oznámilo konec působení (poslední vystoupení proběhne v rámci oslav šesti let kapely Apple juice 20. prosince v pražském Lucerna music baru), není na škodu uchovat tuto kolekci na oficiálním CD.

A tak tu máme Věčně zelené hity Rádia Děda. Ve studiu se během jejich natáčení vystřídala celá plejáda muzikantů a zpěváků – kromě celých Wohnoutů, také třeba Anna K, Márdi z Vypsané fiXy, dechovka Vysočanka, nebo děti z humpolecké lidušky. O účasti kamarádů ze spřízněných kapel není třeba mluvit. Album otevírá píseň nazvaná skromně Hitovka a jak jinak oslavuje autory celé této taškařice, následuje smršť songů stylově od country přes brutal metal a osmdesátkové disko k hip hopu, textově také se širokým záběrem, většinou s nadhledem a ostrovtipem pojatými fenomény současné hudební scény. A určitě stojí za poslech. Kde jinde uslyšíte v dechovce „Andulko má milá, táhni už do hajzlu, já už tě nechci nikdy vidět, mám už novou šťabajznu“?

Za totální úlet už vlastně mluví samotný booklet s názvy improvizovaně sestavených kapel ve studiu – Vošťuráci, Mc Chudáček & Dj Chloupek nebo Bratři Šourkové. Jelikož mě již ale pobolívá bránice, nejraději bych využil slov, která zpívá Márdi jako sdružení Calex v písni Hele Omare: „Vytáhnu ten nůž a zabodnu ho do vaší nový desky, já už ji slyšet nechci.“ Alespoň ne, v nejbližších minutách, protože mi začíná připadat návyková. Však to také jsou věčně zelené písně, rozuměj evergreeny.

Žádné komentáře:

Okomentovat