středa 13. ledna 2010

Xavier Baumaxa - ...a ten Clintn, on mi hýkal

Jako štiku v českém hudebním rybníce označily tiskové materiály minialbum, které před Vánocemi vypustil na pulty obchodů Xavier Baumaxa. S rybinou ovšem EP …a ten Clintn, on mi hýkal nemá nic společného, naopak je to čistá kratochvilná opičina. Doslova.

Začátek všeho musíme hledat na poslední plnotučné Baumaxově desce Desperanto. Mezi písně o plzničkách, pozitivních peopula a dobytí severního pólu se vešlo ještě apokalyptické pojednání Čekání na nulu, přednesené Opičanem Havlem. Tedy Xavierem Baumaxou se základními rysy Havlovy rétoriky, jaksi, že?

Na Havlově rétorice stojí EP ...a ten Clintn, on mi hýkal od začátku do konce, od úvodního pozvání Dagmarr k ochutnání pokrrmu až k závěrečnému naléhavému opusu Opičané rhezignují. Celkem jednadvacet minut, šest písní, šest básní a jiných povídaček, které nemají, a klidně si troufnu říci, že ani nemohou mít nějaké vznešené ambice. Má tu jít o zábavu, o krácení dlouhé chvíle, což CD jakž takž plní. Ovšem netrvá to dlouho a už už se sápe po nervech.

Přitom je poměrně rozmanité a týká se to jak obsaženého mluveného slova, tak písní. Báseň Herečka, která se objevila již na Desperantu, s krásným vyvrcholením v podobě veršů "Oba to bude bolet, oba budeme dole, ty sníš celou studentskou pečeť, v afektu ucpeš si vole, to bude mít ten efekt, že začneš brát němé role" dostává v Opičanově podání zcela jiný rozměr. Z promluv je Herečka nejlepší, naopak definice golfu a fejsbůku mi připadají zbytečné.

Kdybychom však brali za zbytečné i písně, ve kterých se vyskytuje "A ten Clintn, on mi hýká, já koksim, že?", zatratili bychom polovinu z hudební složky desky. Jednou toto Opičan pěje do moravských cimbálových základů, podruhé zase do beatboxového rytmu. Baumaxa si pro Opičana vypůjčil také melodie Boba Marleyho a Santany, právě santanovské Robátko jako jediné snad má šanci proniknout i do Xaviho koncertního repertoáru. Kromě melodie za to jistě může i text "Holko s vlasy na krátko, chtěl bych s tebou míti robátko", který ale jen dokazuje, že se autor se slovy moc nepáral a verše se ve většině písní jen stále dokola opakují.

Za nejlepší kusy desky však považuji zmíněný závěrečný opus Opičané rhezignují a intimní Nevím, zdali smím z prostředí exprezidentovy ložnice, kde Baumaxa coby Dagmarr čeká na Opičana, až dokouří cíčko. Ovšem v rámci běžné tvorby litvínovského písničkáře a buránka jde i tak jen o podprůměrné kusy, proto berme toto EP jen jako takovou opičinu, jaksi, že?



Žádné komentáře:

Okomentovat