úterý 15. března 2011

SPS - Útěk z reality

Šesté řadové album punkových držáků SPS dostalo název Útěk z reality, což leccos může dát v očekávání. Přestože intro desky zavání elektronickými novotami, na závěr nechybějí klasické jóó sbory. Kam to tedy pánové se sníženou schopností pracovat utekli či neutekli?

Od posledního kousku "Století chaosu" utekly necelé tři roky, od dévédéčka mapujícího historii SPS pak sotva polovina z nich, do toho stihla kapela několik turné se svými kolegy, ale také akustickou sérii. S novinkou Útěk z reality hlásí formace okolo Zdeňka Růžičky alias Krkavce také nový lidský přírůstek - na pódiu s SPS nyní mohou fanoušci zahlédnout kytaristu Petra Holečka, který byl kapele po ruce už během vzniku nového alba.

A jaká tedy nová deska je? Z obvyklé reality nikam neutíká, žádná výrazná žánrová změna, jak by mohlo elektronicko-rockové Intro napovídat, se u SPS nekoná; však to také sama kapela před vydáním proklamovala. Za opět kvalitně zpracovaným bookletem (ne, tohle opravdu nebývalo u desek SPS normální) se skrývá klasická směska punkrocku, bigbítu a - pozor - také lidovky, to když kapela opěvuje v písni O víně Moravu a její vinné svahy a nemůže začít jinak než Vínečkem bílým za houslového doprovodu.

Oproti předchozímu Století chaosu tu však přece jen nějaké výraznější změny jsou. Desku neprovázejí projevy potentátů či úryvky z filmů, což možná chybí, na druhou stranu má ale Útěk z reality o kus lepší, čitelnější a barevnější zvuk (mimo jiné i díky uklidněné barové V ulicích nebo zmíněné O víně, kterou znějí housle). A také drobet ostřejší - i Krkavec je v hlase takový krkavcovitější a nakřáplejší, což ale nutně nemusí být studiovými kouzly.

V textech, jako obvykle, SPS reflektují společensko-politickou situaci, ale není to, taktéž jako obvykle, žádné vznešené básnictví, naopak v některých momentech slova dost smrdí prvoplánovostí či snad neumětelstvím vymyslet něco jiného než laciný výkřik, pro příklad úryvek refrénu ze songu Plná zlosti: "Kamarád ti kecá, tvoji holku prcá, komu dneska věřit, všechny musíš měřit." A třeba Exhalace II klidně mohla chybět, k jedničce, která vyšla na počátku 90. let a dodnes patří k největším hitům kapely, by se neměla vůbec hlásit, jak vypadá jakože ekologicky a navíc ani není nijak zvlášť chytlavá.

Zato titulní Útěk z reality nebo Anonymní móda, to jsou jednoznačné pecky, ta druhá navíc kořeněná tím, že jí předchází zmíněná vinná akustika, a song pro internetové anonymní kritiky a rejpaly tak působí ještě výrazněji. Povedené jsou i podzimně-barová V ulicích nebo Druhý břeh, ale uvidíme, co čas s Útěkem z reality nadělá a které položky jeho playlistu obstojí před fanoušky. Prozatím tedy půl na půl.



Žádné komentáře:

Okomentovat