pondělí 25. července 2016

Po proudu Moravice

23. 7. 2016 / mapa / Moravskou Sázavu jsme na dalším Větrání vyměnili za Moravici a v poměrně komorní výpravě jsme prošli po jejím proudu od Vítkova až do Hradce nad Moravicí. Že se ale z Opavska nedostává zpět na Hanou zrovna snadno, nemohl jsem si více projít Vítkov, ani jsme nestoupali na Vikštejn za městem. Na druhou stranu chůzi po vysokých stěnách Weisshuhnova kanálu jsme si vážně užili. Více ve větracím reportu.

Jasné, ne? 

pondělí 18. července 2016

Podél Moravské Sázavy

16. 7. 2016 / mapa / Další z výletů na moje rodné Hřebečsko se přivinul k řece Moravské Sázavě, tentokrát jako Větrání. Naše putování začalo na nádraží v Žichlínku, odkud jsme se přes zdejší poldr (o něm si můžete přečíst něco málo zde) vydali do Rychnova na Moravě a na Rychnovský vrch, k Mariánské studánce s poutní kaplí. Pokračovali jsme přes Třebařov, kde jsme nemohli vynechat zastávku u trosek kláštera Koruna Panny Marie, a Krasíkov opět do lesů a pak podél trati do Hoštejna. Konec byl sice už příliš asfaltový, ale výlet to byl fajn, jak prozradí i větrací report.

Hráz žichlínského poldru

pondělí 11. července 2016

Ze Zaječí do Šakvic

8. 7. 2016 / mapa / Vyměnil jsem parťáka za parťačku, tehdy nejaktivnější větračku Lucku, a vyrazili jsme k Novomlýnským nádržím. Vedro bylo jak čert, ale prohlédli jsme si Zaječí, vystoupali na rozhlednu na Přítlucké hoře, kochali se výhledem na Pálavu a po břehu vyčerpaní jsme došli do Šakvic. Ale dobré, dobré...

Zaječí z rozhledny

Koclířov & Kamenná Horka

7. 7. 2016 / mapa / Dalším místem, kam jsem se rozjel v rámci své týdenní síťovky, byly Svitavy. Úkol zněl jasně: nafotit si pro použití na webu o Hřebečsku všechno zajímavé v Koclířově, na Hřebči a v Kamenné Horce. Parťákem mi byl Martin z Kunčiny, s ním jsme se nejprve naháněli ve Svitavách, ale pak už jsme ukrajovali kilometry z těch našich dlouhých hřebečských dědin... a že kostely tu máme pěkné, některé dochované statky také nebo třeba vyhlídku od Tety na Hřebči, to jistě není třeba dodávat, že?

Koclířovský kostel

112

Více než 112 kilometrů po vlastních nohou. Tak vypadal můj turistický dovolenkový týden. Něco z toho tedy bylo na koloběžce a některé kilometry jsou cesty na vlak do vedlejší dědiny, ale to není zas tak důležité. Důležitější je, že jsem si zvládl projít některá místa a trasy, kam jsem se už dlouho podívat chtěl. Překvapily mě upravené "sudetské" obce u Vyškova, pěkná je krajina v okolí Moravského Krumlova, a to jsem jel hlavně prozkoumat město. V Podpálaví jsem si spálil poněkolikáté nos a také jsem stihl projít další kousek rodného Hřebečska. A na závěr i koupačku. Takže dovolená úspěšná...

neděle 10. července 2016

Sváteční koloběžkové výjezdy

5. a 6. 7. 2016 / Během dvou dnů, na které jsem si naplánoval odpočinek od delších výšlapů, jsem pro změnu osedlal koloběžku. Na Cyrila a Metoděje jsem si udělal kolečko po dědinách v okolí, tak trochu inspekční, jestli nám tu vlají moravské vlajky (viz iniciativa Moravské národní obce). A vlály. Na Jana Husa jsem pak vyrazil s tím svým odrážedlem zkontrolovat dění na chalupě, kde dovolenkovala žena se svou rodinou. Vlakem jsem dojel do Myslechovic, pak kolobrndu vytlačil z Chudobína do kopce a sjel k chalupě. Celkem dobré. Ale mnohem lepší byla cesta zpět. Sjezd do Chudobína byl vážně adrenalin, modlil jsem se, abych náhodou nemusel prudce brzdit nebo nedejbože rovnou nepřeletěl přes řídítka na asfalt. A protože šlo všechno hladce a já jel jako blesk, střihl jsem si ještě přejezd do Choliny, kde jsem teprve chytil vlak domů.

Koně jsem jim kolobrndou nevyplašil.

středa 6. července 2016

Za vyškovskými žudry

4. 7. 2016 / mapa / Sotva jsem se trochu prospal po krumlovsko-ivančické výpravě, už jsem spěchal na vlak na další cestu. Plán měl dva body: proletět v omezeném čase Bučovice a pak se projít obcemi někdejšího vyškovského německého jazykového ostrova, v nichž se dochovala řada žudrů. Oba body splněny na sto procent a cestu po žudrech jsem později zpracoval i jako tip na výlet na Moravském turistovi, protože to prostě stojí za to. Jen nohy večer už trochu bolely...

Na zámku v Bučovicích

Moravský Krumlov – Ivančice

3. 7. 2016 / mapa / Prázdninová síťová jízdenka Českých drah je fajn věc. Za nějaký peníz může člověk během týdne či dvou sjet tolik kilometrů kolejí, kolik zvládne. Já se na začátek své týdenky vydal do Moravského Krumlova, kterým jsem kdysi dávno vlakem projížděl, ještě s Oranžovým vykřičníkem na koncert Znojma, a od té doby se sem chtěl podívat. Nyní jsem vystoupil, došel ke kapli sv. Floriána, odkud je super výhled na město, pak jsem sešel přímo do města, okoukl náměstí a zámek a pak se vydal na cestu do nedalekých Ivančic. Na ty zbylo již času podstatně méně, protože jsem nemohl vynechat zajímavý kostelík v Řeznovicích a také mě svedla z cesty červená značka, která se ve skalách vysoko nad řekou kamsi ztratila...

Moravský Krumlov od sv. Floriána

neděle 3. července 2016

Volno!

Konečně týden volna, kdy si můžu víceméně dělat, co uznám za vhodné. Už jsem se nemohl dočkat - červen v práci nebyl zrovna pohoda, o stěhování ani nemluvě. Nicméně dnes ráno jsem koupil týdenní síťovou jízdenku na vlak a zrovna sedím ve vlaku z Brna; z mapy míst, kam se chci podívat, můžu po dnešku smazat Moravský Krumlov a Ivančice, však uvidíte časem na www.moravskyturista.cz. Do konce týdne snad budu moci smazat i další místa, ale mám takové tušení, že Liberec nebo Most nepadnou. Uvidíme.

sobota 2. července 2016

Bye, bye, Olomouc!

Krabice pomsty i pytle s oblečením a nějaké ty kusy nábytku přesunuty a vybaleny, klíče od starého bytu předány. Teď už do Olomouce dojíždím, bydlíme o kousek vedle. A zatímco z olomouckého bytu jsme viděli na jedné straně krajský soud a na druhé rušné náměstí Hrdinů, teď koukáme na pole, i kousek skal by se ve výhledu našel a v dáli se klenou vrcholky, které se nápadně podobají Hostýnu... A byt zapůsobil i na našeho králíka, který se v Olomouci spíše jen válel, zatímco tady běhá dokola. Ale to mu skončí, až budeme mít dveře...