pondělí 8. srpna 2016

Otcovská panika

Není to tak dávno, co jsem sem postoval obrázek z ultrazvuku s popiskem Projekt Pecka. Krátce nato "projekt" dostal lidštější jméno Adam a rostl a rostl a rostl. Nyní se už každým dnem podívá na svět, v obýváku je připravená postýlka i s točícími se medvídky, nebo co to je, kteří zároveň hrají melodie na uspání. Jsem z toho malinko nervozní. Vždyť já to s tak malými dětmi neumím, a to se těch mimin v poslední době kolem mě objevilo až až. Když už "to" má rok, tak je to o něčem jiném, to už ho lechtáte, děláte s ním blbosti, zlehka vyhazujete do vzduchu a zase chytáte, dítě se směje a chce ještě, tak blbnete, dokud jeden z vás neodpadne. To ale s "čerstvým" miminkem těžko můžu provozovat. I na koupi té velké tatrovky na písek je prý ještě brzo, o igráčcích ani nemluvě. Navíc se mi už několikrát zdálo, jak našeho prcka špatně vezmu do náruče a jemu upadne hlavička... Ale těším se, až se ten človíček rozkřičí po porodnici a dá tak znamení "světe, tak jsem tady!".

Žádné komentáře:

Okomentovat