neděle 30. října 2016

Údolím Bystřice

28. 10. 2016 / mapa / Zatímco dřívější Větrání údolím řeky Bystřice, kdy jsme šli z Hrubé Vody do Domašova jen ve dvou, se "pyšní" nejnižší větrací účastí ever, tentokrát si ta samá trasa, ale obráceně, připsala rekord opačný. Poprvé se totiž na Větrání vydali turisté z KČT Šternberk a účast se hned vyšplhala na 37 lidí (plus já). Co více dodat? Snad jen že to byla fajn podzimní procházka, i když to mezi některými členy bylo sem tam dost na hraně... Větrací report tu.


pondělí 24. října 2016

Rýmařov

23. 10. 2016 / mapa / Rýmařov není od Olomouce zas tak daleko, ale dostat se sem nějak rozumně vlakem, který mám raději, jaksi nejde (více než hodina čekání ve Valšově mi rozumná nepřijde). A tak jsem vyrazil autobusem, v plánu kolečko po zdejších zajímavostech. Bylo po dešti, podzimno a fajn. A jako první jsem z autobusu zamířil na vlakové nádraží...


úterý 18. října 2016

Za stoletou královnou

16. 10. 2016 / mapa / Tančírna v Račím údolí a Čertovy kazatelny mě lákaly už nějakou dobu, nakonec mi cesta na ně vyšla na podzim a dokonce v rámci Větrání, protože sám jsem úplně jet nechtěl, pro naše miminko by ale cesta byla dost dlouhá a náročná a některé úseky s kočárem pak zase pro nás. S čím jsem ale trochu nepočítal, byla mlha. Javorník v ní byl doslova utopený, na kazatelnách jsme se o ni málem mohli opřít, tančírnu jsme naštěstí neminuli a na chvíli se tam ohřáli. Mimochodem mě tam potěšila zdejší nabídka literatury, umět líp německy, jistě bych si v Schönhengster Jahrbuch, ročence, kterou vydávají bývalí obyvatelé Hřebečska, pěkně početl. No prostě je více důvodů se sem někdy ještě vrátit. Report z tohoto Větrání visí tady.

Pohled z Javorník na zámek Jánský Vrch

úterý 11. října 2016

Priessnitz - Beztíže

Tak jsme se konečně dočkali. Nové, prý poslední, album jesenických Priessnitz nazvané Beztíže je venku. Popravdě musím říct, že je malinko jiné, než jsem čekal, podstatně klidnější než předcházející deset let staré Stereo, ale zklamání se nekoná. U Švejdíka a spol. to snad ani jinak nejde. Naopak i s téměř hodinovou stopáží je Beztíže takřka ideální parťák pro nynější sychravé dny. Sice občas zatahá za uši, jako například při protahování koncovek v Tam na poli, ale právě tyto iritující momenty vám zaryjí tuto překrásnou baladu do mysli a nakonec donutí album pustit zas a znova. A to je účinek aktuální, takové refrény Mrzáků, kterým se dostalo práva být prvním singlem, byť je plný beznaděje, nebo Ženy nemůžu z hlavy vyhnat už od vánočního koncertu na konci roku 2014. Jistě, uvítal bych asi více kytar na úkor trubky, která dostává prostor hned v několika písních, na druhou stranu nemůžu od kapely chtít, aby hrála pořád stejně. Navíc tak hudba současných Priessnitz dostává dalších zvukových příchutí a ruku v ruce s uklidněním kytar, jež spíše bluesují v baru, než aby hřměly na jesenických kopcích, je dost možná i snesitelnější pro širší publikum. A takovým Kdosi mi říkal nebo Ponedělí by to slušelo v rozhlasovém éteru, vyloženě si o to říkají. A další adepti by se ještě našli. Mimochodem když jsem nakousl ty Jeseníky, kapela se vrátila v námětech písních do kraje svého původu. Motivů ze zdejších hor a údolí, chcete-li prostě ze Sudet, je tu víc než dost, už v úvodním songu Na kraji města dají nahlédnout do šedivých továren, v nejostřejší Kdo seje vítr zase chce Švejdík zapálit dům po Němcích a dalo by se pokračovat. Když pak k tomu všemu přičteme parádní zvuk a jedinečné řešení designu obalů (na obrázek se moc nefixujte, každý kousek totiž bude originál, i když ta DVD krabička mě štve, protože nemůžu CD přiřadit ke zbytku diskografie), je Beztíže důstojná studiová rozlučka jedné kapely. Doufejme ale, že to ještě rozlučka není a pánové si to ještě rozmyslí...

pondělí 10. října 2016

Hanácké Mont Blank III

8. 10. 2016 / mapa / Výšlapem na Velký Kosíř jsme zahájili třetí "akademický" ročník Větrání. Vyrazila s námi i Raďa s Adámkem, takže se členové výpravy postupně střídali u tlačení kočárku, Adámek se stal nejmladším účastníkem Větrání, což asi jen tak někdo nepřekoná. Na Kosíři jsme opekli buřty, vystoupali rozhlednu a poté jsme pokračovali do Čech pod Kosířem, kde jsme zavítali do zámeckého parku a zdejší kavárny a do hasičského muzea (odtud ta hasičská Tatra na fotce :-) ). Více si lze přečíst ve větracím reportu.


Sedmitýdenní turista

Náš Adámek je šikula. Doma sice občas mívá špatnou náladu a probrečí klidně i hodinu v kuse, aniž by cokoliv pomohlo, ale zároveň už s přehledem bez ztráty kojenecké noblesy zvládá výletovat po okolí bydliště. Pravda, zatím ne jako já a Raďa po svých nožičkách, zatím se vozí v kočárku nebo nese v šátku a většinu cesty prospí, ale co není, za nějakou chvíli může být a hlavně co se v mládí člověk naučí, ve stáří jako když najde, že? A tak ten náš prcek už byl (když nepočítáme cesty za babičkou, za doktorkou nebo po obchodech) ve Slatinicích nebo v Olšanech na výstavě ovoce a zeleniny a teď o uplynulé sobotě zvládl celodenní Větrání - putování přes Velký Kosíř, kde jsme opekli buřty, až do Čech pod Kosířem s návštěvou hasičského muzea. Je to prostě šikula. A další výlety budou brzy následovat...