sobota 31. prosince 2016

Předsilvestrovské sopkování

30. 12. 2016 / mapa / Pokud jsem u předvánočního Větrání byl poněkud rozladěný jeho šumperským závěrem a (ne)setkáním u punče, v tomto případě si nemůžu stěžovat. Na Venušině sopce, kam jsme vyrazili náledí nenáledí z Valšova, jsme si rozdělali oheň, opekli buřty, bouchli šampáňo, připili si na nový rok, zajedli to všechno cukrovím a samozřejmě musela být společná fotka v domnělém kráteru. Super zakončení výletování v roce 2016. Podrobněji o něm píšu ve větracím reportu.


čtvrtek 22. prosince 2016

Wanastowi Vjecy - Alchymie

Wanastowi Vjecy mají po pěti letech venku novou desku, která dostala název Alchymie. Musím říct, že jsem mile překvapen. Na druhý pokus se Vjecem ve čtyřčlenné sestavě podařilo natočit slušnou desku. Sice jsem před pěti lety jako vzorný fanoušek s nadšením vítal album Letíme na Wenuši, avšak časem přišlo vystřízlivění a Wenuše mi vedle starších sourozenců připadá poměrně rozpačitá, byť se na ní nějaký ten zdařilý kousek najde. To na alchymistickou novinku se snažím od zveřejnění prvních ukázek dívat nezaujatým okem. Samozřejmě to nejde stoprocentně, ale troufám si říci, že toto album má mnohem delší trvanlivost, a přestože stále platí, že ty nejlepší věci Kodym napsal v 90. letech, Alchymie, některé nové písně si zaslouží místo ve zlatém fondu kapely. Největší překvapení posluchač najde v samém závěru desky - o song Julie se Kodym a spol. podělili s Čechomorem a Lenkou Dusilovou (ta zpívá vokály na většině alba) a je to vážně dobré spojení. Zálibu v historii Kodym promítl i do Čaroděje, další výrazné pecky alba, i když jsem zprvu váhal, jestli nejde o nějakou "špalkovinu" od Kabátu. Třetím klenotem je balada Moje lásko, právě ta mě nejvíce zaujala už z ukázek zveřejňovaných na facebookové stránce kapely. Za zmínku stojí i Lowím hada pilou, která mi každým dalším poslechem připomíná luciánskou kodymovinu Dobrá kočzka, která nemlsá. Reminiscence na debut Wanastowek pak nabízejí ne tolik zdařilé písně Popelka, hrající si se stylem rockabilly, a Wšechny holky, což je cover songu z debutu Varteckého Kurtizán z 25. avenue věnovaný Lemmymu. Mimochodem o holkách je většina alba (vyjma večírkového úvodu Karlovy Vary a "kradu, kradeš, kradem" punkárny Nade hradem pode hradem), tu se o nich zpívá uctivěji, tu jako o oběti až pubertální sexuální touhy, občas to mladické "zapálení pro věc" u čtyřicátníků ani moc nevěří. Ale víte co? Jako "nezaujatec" doporučím lidem kojeným moderně znějícími indie kytarovkami, aby Alchymii neposlouchali. Na druhou stranu jako člověk, který na Wanastowkách a Lucii vyrostl, jsem za tuto placku rád a její poslech vřele doporučím. Má svá slabá místa a nabízí některé styčné momenty s dřívějšími deskami, není to ale provar, ke kterému mohla cesta nastíněná Wenuší vést. A dost možná ji budu mít radši než v některých místech dost ukřičené Torpédo. Náboje na jeho sestřelení by byly. Teď jen aby pánové zapracovali na propagaci, ať se to dozví také ostatní...

pondělí 19. prosince 2016

Předvánoční procházka k Šumperku

17. 12. 2016 / mapa / Poutní kostelíček Božího těla u Bludova byl až do tohoto předvánočního Větrání jedním z míst, kam jsem se chtěl už delší dobu podívat. Stejně jako rozhledna Háj, ale tam mnou stanovená trasa z Rudy nad Moravou do Šumperka nevedla, abychom si do toho omrzlého kopce nenatloukli frňáky nebo nedejbože neudělali něco horšího. Nakonec jsme se tam ale vydrápali, užili si nádherného výhledu na Šumperk a okolní hory, cestou dolů došlo, myslím, jen na jeden jediný pád (a následné pajdání). Část z nás zvládla i okouknout zbytky hradu Bludova. Závěr mě ale mrzel, myslel jsem, že si dáme všichni společně punč na náměstí, jenže většina skupiny utekla do tepla kaváren a hospod, takže se nás u punče či něčeho jiného teplého na trhu setkalo jen pár. Ale lepší, než kdybych tam stál sám. Větrací report je k přečtení tady.


pondělí 5. prosince 2016

Skobácké putování

3. 12. 2016 / mapa / No, toto se tak úplně nepovedlo. S turisty ze KČT Šternberk jsme se vydali na Skobácké putování do Ústí nad Orlicí, lákala mě možnost výhledu z rozhledny na Andrlově chlumu. Chtěl jsem ale jít 15km trasu, většina ale chtěla jen na osmičku, tak jsem se podřídil. Jaké ale bylo překvapení, když ona 8km trasa měla ve skutečnosti jen nějakých pět km, prostě od vlaku nahoru k rozhledně a druhou cestou zpět k nádraží. Rozhledna byla tak namrzlá, že na ni pouštěli jen po jednom, takže další museli čekat pěkně u zamčených vrátek dole, než se dotyčný pokochal, mně se tedy čekat rozhodně nechtělo. Na chatě KČT jsme se také pořádně nadlábli (když už jedli všichni) s tím, že přece jen nás čeká ještě kus cesty. No nakonec to byl kousek. Ale jinak to byla fajn zimní procházka, studánky, kapličky a hlavně jsem si za ignorování nové výpravní budovy vyfotil tu stařičkou z doby výstavby tratě, kterou dráhy před pád lety odepsaly a ona tu zůstala bez drážního života uprostřed kolejemi...