úterý 12. prosince 2017

Výprava údolím Sitky

9. 12. 2017 / mapa / Když v Olomouci není sníh, je třeba vyrazit někam výše, stačí jen kousek nad Šternberk. No a špacír pořádaný KČT Šternberk přišel akorát vhod. Autobusem jsme vyjeli nahoru k Huzová a zasněženým lesem podél říčky Sitky pak postupně sešli až do Šternberka, kde bylo nějaké to pivo za odměnu, a alou domů do tepla. Btw. více fotek na Moravském turistovi.


pondělí 4. prosince 2017

Listopadový účet - 704/1000

I když jsem do terénu vyrazil kromě cest do práce pouze na tři vandry Větrání, musím říci, že listopad předčil má očekávání. V posledním zúčtování jsem totiž věštil příbytek čtyřiceti kilometrů, ve skutečnosti jich ale během listopadu šestapadesát a kousek. Největší podíl na tom má poslední podzimní Větrání, se kterým jsme vyrazili jen kousek od Olomouce, do Grygova a Velkého Týnce, což byla moc příjemná procházka, i když s poněkud větrným závěrem v polích (viz report). Ještě před nasednutím do vlaku jsem si ale prošel čerstvě otevřenou olomouckou třídu 1. máje a pro změnu po příjezdu vyrazil na vánoční trhy v centru, to také přidalo nějaký ten kilometřík. I předchozí Větrání vedlo jen kousek od Olomouce, s rekordní účastí a zablácenými botami jsme se podívali ke Svaté Vodě u Senice na Hané (report tady). A protože žena pro mě nestihla přijet k vlaku, následovala ještě procházka z Třebčína domů. Tím nej výletem v listopadu ale byl vůbec ten první, Putování na Malou Hanou, k Jevíčku, s neplánovanou prohlídkou poutního místa Kalvárie v Jaroměřicích - i když jsem pozměnil kvůli vichřici trasu a i když to byl dopravně trošku adrenalin (report zde). Hlavně ale, na všech výletech nám víceméně přálo počasí, mám na to letos nějaké štěstí. Tak snad to vydrží ještě i v prosinci...

čtvrtek 16. listopadu 2017

Nové Kurtizány a Plexis

V uplynulých dnech vypustily do éteru své nové songy dvě kapely, které už mají na české hudební scéně něco odslouženo a dost pátků patří i k těm, které mám nebo jsem někdy v nedávné době měl nejraději a sjížděl jejich alba od rána do večera. Kurtizány z 25. avenue v nové sestavě udělaly z Mirka Dušína Batmana, který skáče z Nuseláku, Plexis zase pějí o duchovi v láhvi - a já vám nevím.

úterý 31. října 2017

Říjnový účet - 647/1000

Nebylo to nejhorší... Vlastně byl říjen docela dobrý, kilometrová suma se přece jen hnula o něco výrazněji, než jsem čekal. Však také na to bylo po většinu října ideální počasí, když konečně přišlo babí léto a slunce hřálo podstatně více než v září. Z uskutečněných cest stojí za zmínku především dva výlety Větrání, jeden na Valašsku a druhý kolem Brněnské přehrady zakončený na hradě Veveří a u tamního stařičkého kostela, krása krásoucí. Nádherně také bylo v Chřibech, kam jsme si vyjeli jednu slunečnou neděli s rodinkou: z Bunče na rozhlednu Brdo, stejný nápad mělo ten den asi milion lidí, nazpět na Bunč jsme se ale vydali jinudy a tam už jsme nepotkali ani živáčka. Adámek to ke konci už moc nedával, už se stmívalo a bylo toho na něj asi moc, přitom se celou dobu vezl či nesl a rozhlednu prospal. A svým způsobem bylo krásně i v Nových Heřminovech, kam jsem se vydal koncem měsíce - nějak úplně nechápu, proč chtějí tak pěknou vesnici nechat zatopit... Ale ono lidské konání logiku občas postrádá... Takže v říjnu celkem 65 kilometrů. V listopadu jsou tři Větrání, takže nějaký dalších čtyřicet by mohlo ještě přibýt. Uvidíme...

sobota 28. října 2017

Nové Heřminovy

25. 10. 2017 / mapa / O Nových Heřminovech se v posledních letech mluví kvůli plánovanému zatopení a výstavbě nové přehrady. Jedna taková zmínka v médiích ve mně trošku zahlodala, až jsem se tam vyrazil podívat. Sudety, po dešti, pod mrakem. Lesy v okolí vypadají kvůli těžbě hrozně a mimo jiné jsem kousek cesty kvůli zákazu vstupu absolvoval "v ilegalitě", když už mě vyloženě štval provoz na hlavní silnici. Raději ať na mě spadne podřízlý strom, než aby mě srazil kamion... No obhlédl jsem nádraží v Miloticích, také to v Heřminovech, dědinu jsem prošel celou a viděl spoustu pěkných lidových stavení, kterých je pravda sice po našich údolích tisíce, ale to betonových kvádrů ve městech taky a furt se staví nové... K tomu nějaké ty kapličky a také bunkry, pak už ale alou busem pod vložku, tedy do Bruntálu na autobusové nádraží a přeběhnout na vlak domů.


úterý 17. října 2017

Tý Brdo

15. 10. 2017 / mapa / Byl krásný podzimní den, a tak jsme s rodinkou vyrazili na odpolední výlet, cíl Chřiby, že se projdeme s kočárem z Bunče na rozhlednu Brdo, po cestě třeba najdeme i nějakou houbu, omrkneme rozestavěný dálniční most... No, podobný nápad mělo asi milion dalších lidí, jen místo k zaparkování na Bunči jsme hledali dost obtížně. U dálničního mostu ale skoro nikdo a výhled z Brda jsme si užili. Zpět na Bunč jsme to ale nevzali po hřebenovce, ale oklikou kolem lovecké chaty Hubertka a studánky U Lvích hlav, po cestě se nám ještě ukázal Buchlov v podvečerním světle... Příjemná procházka.


středa 11. října 2017

sobota 30. září 2017

Zářijový účet - 582/1000

Devátý měsíc tohoto roku je už u konce, a jak jsem správně tušil na konci srpna, bylo to slabší. Podstatně slabší. Na druhou stranu pokud jsem si mohl zdravotní problémy někdy vybrat, tak právě nyní, když půlku měsíce propršelo. O něco hůře to vychytal náš junior, kterého potrápily horečky teď na konci měsíce, když konečně po dvou týdnech vylezlo na pár dní sluníčko a na chvíli se vrátilo léto, takže z rodinného cestování zůstalo v podstatě jen torzo...

úterý 12. září 2017

Velké Pavlovice - Bořetice

8. 9. 2017 / mapa / V posledních letech jsem na sobě vypozoroval, že ač pivař, vždy v září mám tendenci jezdit do vinařských oblastí. Ne že bych sem jezdil koštovat nebo nedejbože se opíjet, ale už se prostě několikrát stalo, že jsem dojel například do Uherského Hradiště, kde zrovna byly slavnosti vína, s Raďou jsme byli touto dobou kdysi také v Mikulově a určitě by se ještě pár příkladů našlo. Jako třeba tento. S rodinkou jsme si vyjeli do Velkých Pavlovic, jednak na rozhlednu a jednak pro nějaké fotky z vinohradů do kalendáře, na kterém jsem se měl podílet. Původně jsem myslel, že po zajímavostech v Pavlovicích a špacíru k rozhledně Slunečná, kde jsme neodolali koštli trochu burčáku, zvládneme ještě Bořetice, možná rozhlednu Kraví hora a pak dojdeme do Kobylí, ale že bylo docela vedro a také jsme trochu s Adámkem mezi vinnou révou blbli, tak jsme byli v Bořeticích celkem hotoví. Ale podařilo se mi nafotit většinu nádraží a zastávek po cestě pro Nádražní ulici, nikdo moc neprotestoval a třeba Adámkovi se cesta vlakem vyloženě líbila...


pondělí 11. září 2017

Tajný výlet na Paprsek

9. 9. 2017 / mapa / Společnou akcí s KČT Šternberk jsme završili nejen Větrací léto, ale také třetí rok Větrání. A dělali jsme s tím drahoty a tajnosti, dopředu jsme totiž prozradili lokalitu výletu jen v náznacích - a skutečně ještě ve vlaku někteří netušili. To já tušil, že může být zle, protože mě zrovna trápil jakýsi střevní moribundus, takže zatímco se pak na Paprsku všichni cpali různými dobrotami, já na terase přikusoval suchý rohlík. Ale ve Starém Městě už jsem měl takový hlad, že už nešlo odolat, tak jsem se nacpal taky...

Ramzová

Větrání podzim 2017


pondělí 4. září 2017

Srpnový účet - 533/1000

Stejně jako v červenci, i v srpnu jsem se přiblížil tisícovce o více než sto kilometrů. Ne že by to tedy na dosažení cíle do konce roku stačilo, ale příspěvek k celkovému skóre to byl slušný. Zvlášť když vezmu v potaz, že v srpnu bylo jen jedno jediné Větrání (ale nejdelší ever!) a zbytek kilometrů byl našlapán buď za tlačení kočáru anebo na krátkých "výpadech" po práci.
 

sobota 19. srpna 2017

Adámek má rok

Přesně před rokem náš život obohatil nový element, syn Adam. Zprvu se mu špatně dýchalo, holt, byl to šok, když se mu z tepla mámina bříška nijak zvlášť nechtělo. Pak ale zjistil, že venku to není zase tak hrozné, že tu jsou fajn lidé, co mu dají pusu na čelo, když jde spát, co mu podají pomocnou ruku, když se ozvala nyní už snad zkrocená epilepsie, a co mu pofoukají bolavé místo, když zrovna vkročí do prázdna nebo neudrží balanc při prvních větších pokusech objevovat svět na vlastní pěstičky a nožičky. A asi se má s námi fajn, když nás každý den oblažuje svým úsměvem... 

pátek 11. srpna 2017

Vlakoputování přesně podle plánu

12. 7. a 10. 8. 2017 / Mám rád vlaky. Tato láska se projevuje různě, v poslední době třeba tím, že jsem si založil fotoblog Nádražní ulice a ten postupně plním obrázky z moravských a slezských nádraží a zastávek ze svých cest. Jednou za čas jsem také ochoten strávit ve vlaku skoro celý den - buď abych se podíval na nějaké hůře dostupné místo, anebo abych cílů stihl více. A pozor - sám, protože další účastníci by měli jen nechápavé poznámky. Asi... Anebo protože třeba s kočárem by takováto jízda nebyla zrovna to pravé ořechové...

pondělí 7. srpna 2017

Červencový účet - 418/1000

Tak jsem s tou tisícovkovou výzvou trochu hnul. Trochu. Červencový přírůstek činí přes 140 kilometrů, polovina z toho jsou tras čtyř výletů Větrání, které bylo jedno lepší než druhé. Podívali jsme se do všech světových stran: Na západ k rybníků u Svitav (report), na sever do míst zaniklé osady Josefová a k vodopádu na Hučavě v Hrubém Jeseníku (report), na jih na mikulčické velkomoravské hradiště (report) a konečně na východ do Velkých Karlovic, Karolinky a vrchů okolo (report). Kromě toho jsem si ještě sám například na chvíli skočil do Loučné nad Desnou, vlakem projel pořádný kus Moravy se zastávkami v Boskovicích, Blansku a Brně a se ženou a juniorem jsme prozkoumali okolí Mladče... Prostě dlouhé letní dny, volnější pracovní doba nebo rovnou dovolená, to dělá divy. Takže čtyřstovka padla, nicméně v polovině výzvy stále nejsem a cíl... tak ten je nejspíš už definitivně v nedohlednu...

čtvrtek 3. srpna 2017

Na skok v Loučné

31. 7.2017 / mapa / Další z rychlovek. Prostě bylo krásně a nohy a mysl zatoužily se někam podívat. Tak jsem popadl foťák, sedl na vlak do Koutů, z okna vlaku nachytal několik zastávek pro Nádražní ulici a pak během hodiny a půl prošel kousek Loučné nad Desnou.


úterý 25. července 2017

Javorníček a Gigula

22. 7. 2017 / mapa / Během letních Větrání jsme nemohli nezavítat na Valašsko, protože všechny předchozí valašské výlety byly super. A stejně tak byl moc fajn i tento, kdy jsme z Velkých Karlovic v dešti vystoupali na vedlejší hřeben Javorníků, tam jsme pěkně oschli na sluníčku, které zrovna vykouklo a začalo tak péct, že do Karolinky jsme došli nejen unavení, ale i docela vyprahlí. Což je dost paradox, když jsme pěkný kousek cesty šli po břehu přehrady. V Karolince do mě dvě piva jen zasyčela, ani pěna neměla šanci padnout. Kromě toho, že jsme se luxusně prošli a užili horského vzduchu i výhledů (více ve větracím reportu), jsem taky z okna vlaku stihl nafotit dost materiálu na Nádražní ulici, i když občas je to samý flek na skle...


neděle 23. července 2017

Vandrovní kniha a tabulky

V některých věcech musím mít pořádek, i přestože jinak mi na nějakém řádu zas až tak nesejde a třeba pracovní stoly doma i v práci připomínají spíš náhodné seskupení papírů a různých dalších materiálů. Jak jde ale o hudební CD, to neznám bratra, sestru, kohokoliv. Pořádkumilovný jsem i ve věcech cestovatelských. To znamená, že zvlášť od doby, co se více rozjelo Větrání, si vedu kromě statistik o účastech, také svoji vlastní tabulku všech výletů s poznámkou o délce trasy či jejím nejvyšším bodu, také s odkazem na mapu. Proto si letos třeba hlídám, jestli zvládnu svoji osobní výzvu tisíc nachozených kilometrů v roce 2017 na výletech... (což nejspíše nevyjde, když ještě nejsem v polovině, ale rok již ano).

Frýdek-Místek & Ostrava

20. 7. 2017 / V práci bylo vedro, a tak jsem si před valašským Větráním odskočil se ještě trochu předvětrat. Podívat se, kde to asi točila Prouza kdysi klip Na venku – teď už to v Místku vypadá o něco lépe, i když by jeden brečel, jak město dostalo zabrat –, a pak taky omrknout na Nádražní ulici dvě ostravská nádraží, zvláště Ostrava - střed, kde byla docela fuška se prodrat davy návštěvníků Colours of Ostrava... Tož tak.


středa 19. července 2017

Z Kaple na Větřák

17. 7. 2017 / mapa / Zase jedna popracovní rychlovka a tak trochu také průzkum trasy přes bývalý vápencový lom, kudy jsem měl v plánu vést pozdější zahájení nového ročníku Větrání.


úterý 18. července 2017

Za lesním tichem & Mikulčický luh

15. a 16. 7. 2017 / mapa, mapa / Vůbec jsem nevěděl, jestli dvě Větrání za sebou zvládnu, ale nakonec to nebylo vůbec hrozné. Vlastně to bylo úplně parádní, i když v neděli večer se únava přece jen objevila. V sobotu jsme se vydali do Jeseníků, kde jsem se chtěl už delší dobu podívat do míst zaniklé vísky Josefová. Po svých jsme vyrazili z Branné, nejdříve jsme zamířili ke skalním útvarům Pasák, kde nás zastihla dešťová přeháňka, ale po zbytek dne už bylo příjemné letní počasí - a když píšu příjemné letní, tak tím myslím, že bylo tak akorát teplo, žádné třicítky. Já si ale ještě vody přece jen užil, to když jsme si už prohlédli zbytky Josefové včetně upraveného mostu někdejší lesní železnice a o kus dále se kochali vodopády na říčce Hučavě. No a tam mi při lovení fotek uklouzla noha a pěkně jsem si nabral do boty... Lesem jsme se pak vrátili zpět do Branné, tam ochutnali místní pivo a jeli domů. V neděli jsme vyjeli v menším počtu na vandr z Hodonína k velkomoravskému hradišti Valy u Mikulčic. Oproti Jeseníkům to byl dost "placatý" výlet, ale mimo jiné jsme vystoupali na novou rozhlednu na Valech a nakonec se podívali i do Moravské Nové Vsi, odkud jsme jeli domů. Více ve větracích reportech – Za lesním tichem, Mikulčický luh.


středa 12. července 2017

Červnový účet - 265/1000

Trochu později než obvykle, ale přece... Červen byl docela pracovně hektický a kvůli olomouckému půlmaratonu, respektive doprovodnému veletrhu Moravia Sport Expo, na kterém jsem spolu s dalšími prezentoval naši fakultu, jsem ještě navíc přišel i o jeden víkend, kdy by se dalo věnovat turistice. Takže za červen přibylo k tisícovkové výzvě nějakých 46 km, když nepočítám dvě cesty z práce přes kopec do obchoďáku a pak na autobus, to by jich mohlo být i něco málo přes padesát. Co ale počítám, jsou dvě Větrání, zvláště to po kraji břidlice (viz report) bylo moc fajn, i když teda bylo docela vedro a nějak mi nechtěla povolit křeč v levé noze. A kromě Větrání jsem se sám vydal i na dlouho naplánovanou, blízkou procházku k žudru v Bílovicích a k domku Petra Bezruče v Kostelci na Hané. A to teprve bylo vedro! Každopádně v době psaní těchto řádků už mám o nějakých padesát kilometrů našlapáno více, a to ještě není červenec v polovině a přede mnou jsou tři Větrání. Padne v červenci hranice 400 km? Uvidím...

úterý 11. července 2017

Mladečské kolečko

8. 7. 2017 / mapa / Během dovolenkového týdne na chalupě jsme toho stihli docela dost. Válení, koupačku, zánět zvukovodu, nahánění kuny na půdě, návštěvu farmy Doubravský dvůr, kde se Adámek kamarádil s místními telaty, a také třeba třináctikilometrovou procházku v ukrutném vedru do Mladče. Od zatopeného lomu v litovelské Nové Vsi jsme nejprve vystoupali na vrch Parduska, odkud je super výhled na okolí Litovle a hradbu Jeseníků na horizontu, v Měrotíně jsme si prohlédli renesanční kostel sv. Martina, pak po silnici došli k Mladči, nejprve na nádraží, poté přes rozbahněný les do samotné dědiny se známými jeskyněmi. Tam jsme se ovšem neochladili a šli dále, přes Sobáčov a Chudobín se třemi kostely různých konfesí zase k našemu lomu. Ke konci už se cesta docela táhla, pití došlo a to vedro dále a dále ubíralo síly... ale došli jsme.


pondělí 3. července 2017

Rybníky Svitavska

1. 7. 2017 / mapa / Kolem dvaceti kilometrů jsme našlapali na trase mezi Třebovicemi a Svitavami na prvním prázdninovém Větrání. Hned na začátek jsme přitom stanuli na břehu toho největšího ze zdejších rybníků, opatovské Hvězdy, přes les mezi Opatovem a Semanínem jsme se pak dostali k dalším rybníkům a rybníčkům, u Svitav jsme pak zavítali k prameni Svitavy. Ale nebylo to jen o vodě, účastníkům jsem také ukázal některé dochované statky typické pro Hřebečsko a samozřejmě svitavské náměstí. Více ve větracím reportu.


pondělí 26. června 2017

Větrací léto

Můžete se směle přidat, s KČT Šternberk jsme si rozdělili léto, něco dělám já, něco oni, každý víkend je tak možnost vyrazit na trasy po zajímavých místech...



Z Lutotína do Čelechovic

20. 6. 2017 / mapa / Opět jeden z popracovních rychlovýletů kousek od domova. Tentokrát jsem zamířil k Prostějovu, mimo jiné si vyfotit žudr v Bílovicích a podívat se na Bezručův domek v Kostelci. Protože mi ale z Kostelce poté nic nejelo, ukrátil jsem si čekání na vlak k domovu tím, že jsem se prošel pod Kosířem ještě do sousedních Čelechovic, na tamní nádraží. A domů jsem došel pěkně upečený, jaké bylo vedro. Ale další dvě místa do archivu vyfocena...


úterý 20. června 2017

Po stopách historie Šternberka

17. 6. 2017 / mapa / Nedělám moc často, že bych Větrání plánoval tak, že vyjedeme na pochod někoho jiného, ale v případě Šternberka jsme si řekl proč ne. Delší dobu jsem tam stejně nebyl, město stojí za to a procházka lesem taky bude fajn. A bylo to fajn, i když jsme trochu zmokli... větrací report napoví víc.


úterý 13. června 2017

Břidlicové stezky

11. 6. 2017 / mapa / Po valašských skalách přišel na řadu kraj rozrýpaný těžbou břidlice, ale přece krásný. Vydali jsme se z vlakové zastávky Heřmánky proti proudu Odry a Budišovky, pořádný kus cesty nás obklopovalo ticho. Na větší množství lidí jsme narazili jen u mariánského poutního místa v Klokočůvku a pak až v Budišově, u zničených chat na Hadince jsme ještě potkali značkaře obnovující turistickou značku – čest jejich práci! Samozřejmě jsme viděli nějaké ty znaky těžby, prohlédli si Budišov a na zpáteční cestě utrpěli šok, ale o tom si můžete přečíst ve větracím reportu.


pondělí 5. června 2017

Live without warning

Spíše náhodou se do mého ucha dostala vloni na podzim vydaná novinka Revolution Radio kalifornských Green Day. Dvakrát jsem ji poslechl a už podle těchto řádků musí být jasné, že to se mnou hnulo. Což se o dosud posledních počinech této kapely říct nedalo, trilogii ¡Uno!, ¡Duo!, ¡Tré! jsem až na dvě tři písně vůbec neslyšel a "poidiotskou" řadovku 21st Century Breakdown a nahrávku z muzikálu jsem kdysi několikrát protočil spíše z povinnosti jako redaktor Musicserveru. Ale že by ve mně zanechaly nějaký hlubší a trvalejší dojem, to tedy ne. U novinky cítím, že by to mohla být zase rána na hlavičku, byť ty prvotní dvě (které mohou za to, že si od Green Day sem tam něco pustím, i když spíše poslouchám kapely domácí), to jen tak nepřekoná.

neděle 4. června 2017

Květnový účet - 219/1000

Jsme skoro v polovině roku a já jsem teprve lehce za pětinou své tisícovkové výzvy. A začínám mít takové tušení, že těch tisíc našlapaných výletových kilometrů letos nepadne, tímto tempem určitě ne... Nicméně květen jsem měl zatím nejaktivnější, připsal jsem si přírůstek téměř 80 kilometrů. Troje Větrání (všechna luxusní - viz reporty: Moravská Sahara, Vidnavský vandr a Pulčínské skály) a pak třeba špacír se ženou a prckem v kočárku z Olomouce přes Velkou Bystřici na Svatý Kopeček jednoduše udělaly své. Květnový účet ale mohl být ještě lepší, jen kdyby v těchto dnech nebylo takové vedro. To se vážně nedá toulat mezi hanáckými lány, takže ambiciózní plán po práci vždy zdolat alespoň pár kilometrů vzal brzy za své. Konkrétně po necelých dvou kilometrech ve Smržicích u Prostějova. Bude červen přívětivější?

pondělí 29. května 2017

Pulčínské skály

27. 5. 2017 / mapa / Cílem dalšího z Větrání byly Pulčínské skály, pískovcové skalní útvary často zvané jako perla Valašska. Po nutné přestupové pauze ve Vsetíně jsme se nechali dovézt do Lidečka a odtud jsme už vyrazili pěkně po svých na čtrnáctikilometrovou trasu, která ale paradoxně končila v příští stanici, v Horní Lidči. Procházka to ale byla vydatná, lehké stoupání lesem vystřídal výstup na skály, kde se vyplatí koukat se pod nohy a pod ruce. Na druhou stranu ale pak za to stojí výhled z vrcholu skal. Po výstupu jsme to vzali do nedaleké osady Pulčín, kde jsme se sice zastavili v hospodě, třeba já se ale nějakého osvěžení vůbec nedočkal, obsluha byla celkem marná, a tak jsme se raději vydali dolů do Lidče, kde jsme se u nádraží osvěžili na zahrádce... Více ve větracím reportu.


úterý 23. května 2017

Tlumačov - Kvasice - Otrokovice

21. 5. 2017 / mapa / Krátký výlet o samotě na kraj Chřibů, po náročném pracovním týdnu bylo prostě třeba trochu provětrat hlavu. A tak jsem si vyjel osobákem do Tlumačova, odtud pak už po svých do Kvasic, kde jsem očíhl zdejší zajímavosti, a pak pokračoval přes kopec do Otrokovic, kus z nich jsem po cestě k nádraží také prozkoumal. Jestli mě ale něco fakt zaujalo, tak to byl pěkný mariánský kostel a poškozená křížová cesta v Kvasicích. A pak také výhled na Kroměříž z kopce, kam mě křížová cesta dovedla.


pátek 12. května 2017

Vidnavský vandr

10. 5. 2017 / mapa / Na sportovní den naší univerzity jsem si vymyslel výlet až na daleký sever, do Vidnavy, brzké vstávání included. I tak se nás ráno sešlo deset. Vidnava, která je sice zapomenutá, ale opravdu hezká, byla jen začátek naší trasy, z ní jsme totiž vyšli směr Venušiny misky, pověstmi opředené skalní útvary ve zdejších lesích a jako bonus jsme ještě vystoupali na Boží horu nad Žulovou, kam jsem už dřív vedl neplánovaný předvánoční špacír. Cesta byla fajn, lesy hluboké, voňavé po medvědím česneku, ale když proti nám u jednoho statku vystartoval rozzuřený pes a páníček nikde, to zas tak super nebylo. Nic se nám ale nestalo. To až v žulovské hospodě u nádraží jsme se přiotrávili místní cigaretovou atmosférou... Větrací report je k přečtení zde.


úterý 9. května 2017

Z Olomouce na Kopeček

8. 5. 2017 / mapa / Se ženou a prckem jsme využili pěkného svátečního dne a šli se trochu projít. Z Olomouce jsme se s kočárem vydali proti proudu Bystřice do Velké Bystřice a odtud pak různými cestičkami lesem na Svatý Kopeček. A že to občas byla dřina, třeba když jsme jeli jen po dvou kolech po suchém břehu jinak rozblácené cesty anebo když jsem tlačil kočár do prudkého svahu u Lošova, to Radka musela Adámka z kočáru evakuovat – a i tak jsem měl co dělat... Ale na Kopeček jsme dorazili všichni ve zdraví a pak zase sedli na autobus a sjeli dolů do města. Mimochodem když jsme se v Bystrovanech stavili na pivo na osvěžení, měli jsme co dělat, abychom zlatavý mok před prckem ubránili...


Moravská Sahara

6. 5. 2017 / mapa / Z náhorní plošiny Nízkého Jeseníku jsme se s dalším Větráním přesunuli do písčité nížiny u Bzence, Moravské Sahary. Pravda, sliboval jsem účastníkům poušť, ta se kvůli zalesnění oblasti úplně nekoná, ale písku jsme si nakonec užili až až. Z Bzence jsme pak vystoupali na kopec s rekonstruovanou kaplí sv. Floriána, která byla zničena na konci druhé světové války, a mezi vinicemi jsme pak přešli na vlak do Moravského Písku. Více ve větracím reportu.


čtvrtek 4. května 2017

Dubnový účet - 136/1000

Popravdě si říkám, jestli náhodou není čas na přehodnocení některých věcí. Třeba tisícovkové výzvy. Anebo vztahu k práci. Je to dilema. Když má člověk rodinu, nekope jen za sebe, musí brát ohledy, aby bylo co jíst, aby měl prcek do čeho kadit a tak. Na druhou stranu snažit se starat o PR školy, která se snaží narvat maximum akcí do několika týdnů semestru, znamená (ne)dobrovolně se vzdát hromady volného času nad rámec pracovní doby, jezdit domů několikrát týdně pozdě v noci a hned ráno zase zpět do kanclu... Konkrétně v dubnu jsem odhadem strávil psaním, focením nebo konzultacemi nad češtinou i organizací akcí pět pracovních týdnů. S tím, že do toho nepočítám tři výlety Větrání. S tím, že byly Velikonoce. A květen začal v podobném duchu - z prodlouženého víkendu jsem urval nějakých deset hodin, abych všechno stihl do termínů. Deset hodin, které jsem třeba mohl věnovat lovení kilometrů... Každopádně za duben přírůstek 43 km, za všechny mohou Větrání - na Slunečnou, na Bukovku a z Města Libavé. Nic víc jsem prostě nestihl, kromě cest na autobus...

úterý 25. dubna 2017

Cesta do ztraceného města

23. 4. 2017 / mapa / Tentokrát už to vyšlo. Na podzim jsem výlet do Města Libavé kvůli špatnému počasí zrušil, nyní jsme tam ale s Větráním vyrazili. A to jsme nakonec zakusili sluníčko, déšť i krátkou sněhovou fujavici. Ale celkově bylo před den fajn, prohlédli jsme si stavebními zásahy značně narušenou zástavbu někdejšího města, také pozůstatky bývalé vesnice Bělá a nakonec se mi na nádraží v Domašově podařila super fotka odpařující se vody z kolejiště po prudké dešťové přeháňce... Více ve větracím reportu.


neděle 16. dubna 2017

Na Bukovku

14. 4. 2017 / mapa / Týden po nenáročné procházce na Slunečnou jsme si s Větráním mákli o něco více, když jsme vzali útokem tehdy novou rozhlednu na vrchu Přední Bukový kousek od Šumperka. Výhled z ní byl luxusní, údolí Desné, Hrubý Jeseník, Šumperk, okolní kopce, to vše jako na dlani. Bylo nám to ale málo, tak jsme cestou do Šumperka vystoupali ještě na Městské skály na další vyhlídku. No co si budeme... ta večerní únava za to stála. Více ve větracím reportu.


pondělí 10. dubna 2017

Za sluncem na Slunečnou

8. 4. 2017 / mapa / Slunečná je se svými 800 metry nejvyšším vrcholem Nízkého Jeseníku, výstup na ni není nijak náročný, a tak jsem cestu sem vypsal jako jeden z jarních výletů Větrání. Naše trasa vedla z Lomnice u Rýmařova, po pár kilometrech jsme vstoupili do lesa a opustili asfalt – to vám byly blátivé koupele! Přímo na Slunečné totiž zrovna probíhala těžba dřeva, takže cesty byly rozježděné od obřích stromožroutů, vyjeté koleje plné hnědé vody... Jeden z výpravy chtěl jít večer ještě na koncert...Vyřešil to tak, že si boty myl při čekání na autobus v Moravském Berouně v potoce. Ale jinak bylo fajn, sluníčko opravdu vykouklo a zavítali jsme v Berouně i na Křížový vrch. Větrací report je k přečtení tady.


úterý 4. dubna 2017

Březnový účet - 93/1000

Příchod jara se projevil i v mé osobní výzvě. Oproti únorovému účtu jsem hodnotu našlapaných výletových kilometrů zdvojnásobil a v březnu se neomezoval pouze na výlety Větrání (ostatně takový proběhl pouze jeden - Muzlovské kolečko, zbytek byly rychlovky po práci nebo neoficiální Větrání pro několik věrných větračů), ale už nějak přestávám věřit, že bych tisícovky během letošního roku dosáhl. Nyní jsem na součtu 93 km, držím krok s loňskem, ale asi by to chtělo přidat. Teď v dubnu jsou tři Větrání, snad se podaří i nějaký krátký výlet s rodinkou, uvidíme...

neděle 2. dubna 2017

Mladějovice - Babice

31. 3. 2017 / mapa / Další rychlovýlet po práci, tentokrát kousek za Šternberk. Zaujala mě totiž na mapě křížová cesta v Mladějovicích, tak jsem si ji vyrazil vyfotit a při tom ještě cvaknout nějaké zastávky po cestě na Nádražní ulici.


pondělí 27. března 2017

Muzlovské kolečko

25. 3. 2017 / mapa / Hledání jara o týden dříve jsem kvůli špatné předpovědi počasí raději zrušil, takže až teprve toto bylo první jarní Větrání letošního roku. Sice trochu dál od Olomouce, ale vyrazilo nás nakonec šestnáct, s námi i pár zahraničních studentů. Vyšli jsme z Dlouhé, zamířili k bývalému Muzlovu, ze kterého zbylo kromě jednoho domu už jen torzo kaple, a následně do Banína s pěkným kostelem. Další zastávkou byla rozhledna nad Březovou nad Svitavou, no a ve městě pak samozřejmě pivo za odměnu. Jaro budiž zahájeno. Více ve větracím reportu.

Březovská Dlouhá

úterý 21. března 2017

Vypsaná fiXa - Tady to někde je

Zase mě dostala. Nejprve dávala klamné signály, aby neočekávaně vtrhla do dveří a nadělala paseku. Na svoji obranu musím říct, že se jí to nepodařilo na první pokus. Ale nakonec mě dostala, jako vždycky. Řeč je o nové desce pardubické Vypsané fiXy Tady to někde je, jejíž jméno kapela ukryla do osmisměrky na přebalu. A také jde o vůbec první slova alba, první slova písně Klid a mír a ticho, který je pro fiXu opravdu netradičním otvírákem (tuto "tíhu" určitě natočili v tom kostele zmiňovaném v zápiscích z natáčení - a běda jak ne). Na někoho může působit utahaně, možná i nezajímavě, ale jako správný úvodník dává tušit, že to, co následuje, nejede tak úplně v zaběhlých kolejích. Samozřejmě pořád tu je Márdi a jeho postav a příběhů plný vesmír (ve kterém se už ale popravdě celkem ztrácím) přetavený do písňových kusů, které mají víceméně po čertech dobrý potenciál vás zabavit, roztančit a snad i obohatit, ale oproti předcházející kolekci Krásný smutný den ubylo kytarového hřmotu a rachotu, i tempo drobet zvolnilo. Ale výjimky jako Náklaďák nebo punkem v refrénech načichlý Siky Romero tu jsou. Čitelnost však fiXa neztratila ani v ostatních kusech, z nichž jasné hitové ambice u širšího publika mají třeba Limity (na ty už vznikl i klip) nebo Robí Valentýn, své příznivce ale jistě najde i křehké Mariánské léto. Mě osobně velmi baví dvojka Inkoustový ruce, která by mohla být i na desce Kašpárka v rohlíku, a pak předposlední pecka Člověk s nadhledem, obsahující vtípek s Davem Grohlem z Foo Fighters. Při prvním poslechu alba jsem přitom postrádal již dříve představeného Trpaslíka, který pravda není nejsilnějším kusem v tvorbě kapely, ale je to celkem snadno zapamatovatelná píseň, kterou si člověk po chvíli brouká a její melodii nemůže vyhnat z hlavy, navíc je tu ještě ten klip s děvčaty... Nicméně brzy jsem uznal, že na desku by se Trpaslík příliš nehodil. Na druhou stranu mě klidnější přírůstek v diskografii pardubické čtveřice přiměl i vrátit se k jeho předchůdci, který mi při tehdejším pracovním nasazení poněkud zapadl... Mimochodem stejně jako v minulosti i Tady to někde je Vypsaná fiXa nabízí na svých stránkách ke stažení za dobrovolný příspěvek, takže stáhněte, poslechněte a podpořte.

úterý 14. března 2017

Krakovec - Konice

12. 3. 2017 / mapa / Nohy toulavý nedokázaly čekat do prvního jarního termínu Větrání, a tak jsem oslovil nejvěrnější větrače, jestli si náhodou nechtějí vyjít na předjarní procházku. A světe, div se, chtěli. Busem jsme vyjeli do Krakovce, části Laškova na Prostějovsku, a pak jsme vyrazili lesem k Ochozu u Konice a pak do samotné Konice. Tam jsme chvíli pobyli v teple hospůdky u hřiště a jeli domů. Příjemný den.

Zámek Krakovec

neděle 5. března 2017

Petrov nad Desnou - Šumperk

3. 3. 2017 / mapa / Sám jsem si vyrazil s foťákem omrknout zajímavosti ve třech dědinách nad Šumperkem, které sice vypadají jako jedna velká a dlouhá, ale tu je dělí nějaká ulice a tu zase řeka Desná. Petrov nad Desnou, Rapotín a Vikýřovice. A i když jsem nenavštívil vikýřovické muzeum silnic, viděl jsem toho dost.


středa 1. března 2017

O život(ě) II

Je to měsíc, co Adámka se ženou hospitalizovali v olomoucké nemocnici kvůli Westovu syndromu, formě epilepsie. V nemocnici strávili týden, na obou bylo s přibývajícími dny vidět, že je pobyt tam plný vyšetření vyčerpává, a ani já jsem z toho nebyl zrovna šťastný. Zároveň ale také bylo vidět, že se Adámkovi ulevuje, jak mu léky pomáhají od záchvatů. Začínal se usmívat a jakoby znovu probouzet ke svému miminkovskému životu.

Záchvaty křečí ale celkem pravidelně přicházely, byť s klesající intenzitou, i po propuštění domů; i když nás předtím doktoři varovali, člověka to prostě rozhodí. Po týdnu domácího režimu ale křeče ustaly, teď je to už nějakých sedmnáct dní, co měl prcek poslední. Uff, chce se napsat. Samozřejmě ještě není vyhráno, nějakou dobu ještě Adámek bude brát lék, který mu vůbec, ale vůbec nechutná.

Co je ale důležitější - ty chvilky, kdy ho nutíme do polykání léku, jsou snad jedinými momenty, kdy se prcek nesměje, nežvatlá (nebo jak žena říká, negeglá - divné to slovo) nepřetáčí na bříško a nesnaží se lézt (respektive couvat, dopředu mu to zatím nejde) nebo prsty nepokouší svůj první vylézající zub. Zkrátka a dobře, ze všech možných diagnóz na nás vyšla jedna z těch lepších a prcek nám dělá radost. A vsadili bychom boty na to, že i bourá tabulky toho, co má dítě v půlroce umět.

úterý 28. února 2017

Únorový účet - 49/1000

Uznávám, nic moc. Už pomalu začínám tušit, že to s tou zamýšlenou tisícovkou nebude úplně snadné. Nebýt dvou Větrání, mlhavého jubilejního za Radegastem a také vlastně jubilejního Morgenlandu, neměl bych si za únor co napočítat. I když třeba v posledních dnech mě "svrběly" nohy, po zvážení restů jsem ale nakonec po práci alespoň na chvíli nikam nevyrazil. Jen na autobus a domů. Sice také pohyb, ale ten se nepočítá. Březen už ale vypadá nadějněji, v plánu jsou taktéž dvě Větrání pro veřejnost, to v sobotu 18. března jsem nazval stejně jako vloni Hledání jara a o týden později se vyráží do Březové nad Svitavou na Muzlovské kolečko; před nimi ale nejspíš proběhne ještě jeden výlet na tajňačku s partou "vyvolených". Navíc snad i opravdu začne ona teplejší polovina roku, takže by březnový účet mohl být veselejší. Ale uvidíme.

pondělí 20. února 2017

Morgenland

18. 2. 2016 / mapa / Jak jinak, ke třicátinám jsem si nadělil výlet do Sudet. Jeho začátek byl sice opruz, když Arriva nebyla schopná přistavit i přes více než 30 dřívějších rezervací míst posilový autobus a ještě ke všemu jela postarší Karosa, kde žádné rezervace na sedadlách nebyly – tohle prostě Arriva podělala. Jak jsme se ale z totálně přecpaného autobusu dostali ven, už bylo fajn. Zimní království Jeseníků, Malá Morávka, Kapličkový vrch, nádraží, kde se točil Alois Nebel a pak cesta do Karlovy Studánky, paráda. Více ve větracím reportu.

Kapličkový vrch v Malé Morávce

pondělí 6. února 2017

Za Radegastem

4. 2. 2017 / mapa / Toto Větrání měl původně vést Honza Kodl, ale když jsem se dopočítal, že by šlo o Větrání padesáté, nachystal jsem alternativní trasu pro ty, co se úplně necítí jako kamzíci. V Rožnově se tedy výprava rozdělila na ty, co vezmou Radhošť útokem po svých a na mou skupinu, která vyjede na Pustevny autobusem a pak sejde dolů do města. S Honzovou skupinou, která nakonec nepokračovala až do původně naplánovaného Frenštátu, jsme se potkali u horského hotelu Radegast. Dovolím si tři poznámky: 1) Čest a sláva zdejším autobusákům, kteří při náporu turistů dokážou operativně posílit spoje na Pustevny. 2) Pustevny byly tak přecpané lidmi a auty, že mi to úplně zkazilo dojem z tohoto jinak jistě pěkného místa. 3) Ach ta mlha. Více si můžete přečíst ve větracím reportu.


pátek 3. února 2017

Chválkovice - Černovír

1. 2. 2017 / Žena s prckem skončili v nemocnici, čekal je den plný vyšetření. Nejdřív jsem byl s nimi, v průběhu dne jsem se ale byl trochu projít za Olomoucí na uklidněnou. Moc to nepomohlo, ta nejistota a strach, co vlastně s Adámkem je, byly mnohem silnější.


čtvrtek 2. února 2017

O život(ě)

Bojím se. A je to úplně jiné než před rokem u poslední části státnic, tam to vlastně byla jen tréma z toho, že člověk musí prokázat nějaké vědomosti před lidmi, které v životě viděl jen párkrát a rozhodně mu nepřirostli k srdci, že by s nimi šel na pivo (ta jedna teda vůbec ne). Tam hlavně nešlo o život, ale o tři znaky před jméno, doplnění v životopisu a pár tabulkových stovek navrch k platu.

Teď ale o život jde. Takový strach jsem asi neměl ani po porodu, když nám dítko vzali, zavřeli do inkubátoru a přinesli až po nějakých čtyřech nebo pěti hodinách. Od úterý totiž "bydlí", jak je psáno na dveřích pokoje, moje žena s naším skoro půlročním Adámkem v nemocnici. Kvůli záchvatům způsobeným Westovým syndromem, formou epilepsie. Původně jsme mysleli, že se prcek jen v noci protahoval, druhý den po dalším záchvatu ale jeli a začal kolotoč vyšetření. I když nás pak doktoři začali postupně uklidňovat, že to nebude tak hrozné, že výsledky testů vypadají i přes potvrzení onoho syndromu dobře a je šance na vyléčení, pořád tu visí ten pomyslný otazník, jestli ta cesta, na jejímž začátku jsme, bude mít opravdu dobrý konec. Jestli léčba bude úspěšná.

Samozřejmě člověk věří, že ano, že všechno bude fajn a z Adámka vyroste budoucí osvícený prezident zeměkoule, zároveň se ale hlavou honí nejrůznější myšlenky, například jak syna s mentálním postižením uchránit před posměchem od vrstevníků nebo jestli budeme mít dostatečné síly pomoci mu s plnohodnotným životem...

Prostě se bojím. O něj i o nás, jestli nezklameme. A i když mi už někdy prckův občas nezastavitelný pláč lezl krkem, nejvíc bych si teď přál, abych ho slyšel doma. Když přijdu z práce domů, otevřu dveře, aby tu se ženou byli. Adámek se na mě nemusí smát, jak jsem si tu před časem pochvaloval, ale aby prostě byli doma.

neděle 22. ledna 2017

Lednový účet - 21/1000

Leden už je skoro pryč a já už mám skluz. Tedy pokud se budu držet toho, že chci letos absolvovat na nejrůznějších výletech 1000 km po svých. Můj lednový účet je nějakých 21 km, přece jen jsem spíš tvor, který by se v zimě nejraději zavrtal ke spánku, na druhou stranu i když nejsem kdovíjaký horal, táhne mě to do zasněžené krajiny. A tak mi to nedalo a na únor už mám v plánu Radhošť. Bude to 50. Větrání, původně ho měl vést jen kolega, ale přece nebude u takového jubilea sedět doma... tak jsem naplánoval ještě jednodušší variantu výletu. Ale zpět k lednu - oněch 21 km rovná se novoroční výstup na Velký Kosíř (měl jsem číslo 2131) a před týdnem nedělní špacír z Moravičan do Litovle přes Řimice a kus lužního lesa Litovelského Pomoraví. Obojí byly příjemné výlety, na Kosíř jsme si vyšlápli se ženou a Adámkem a se švagrovou a její dcerou, do Pomoraví s "VIP větrači". Mimochodem fotky z Pomoraví si můžete prohlédnout zde. Do konce ledna mě ještě čekají Kouty nad Desnou, ale tam jedu pracovně a nejspíš nebude příležitost na nějaký špacír tam, takže to se nepočítá. Uvidíme, třeba v únoru těch kilometrů více, přece jen už tam mám závazky v podobě Větrání...


úterý 17. ledna 2017

Zimním Pomoravím

15. 1. 2017 / mapa / O Větrání se sice staral Honza Kodl, ale mně to nedalo a svolal jsem několik věrných větračů, jestli se nechtějí trochu projít, ať nezakrním doma. A tak jsme šli, z Moravičan do Litovle krásně zasněženým Pomoravím s promrzlou Moravou, těch fotek, co jsem nabouchal. To máte kostel v Moravičanech, kovárna v Doubravici, pravoslavný chrám v Řimicích, Chrám přátelství nad hladinou Moravy... No bylo toho dost, co jsme viděli, stihla nás také chvilková hustá chumelenice, ale třeba oběd v hospodě už jsme nestihli, protože nám zrovna jely spoje domů.

Moravičanský kostel

středa 4. ledna 2017

Tisíc

588 kilometrů po vlastních nohách při touláních po zajímavých místech nejen Moravy. Takový je můj účet za rok 2016. Asi to není zrovna nejvíc, ale když si vezmu, že loňský rok byl pracovně poměrně náročný, tak mi to přijde jako slušný výkon. Navíc bych mohl od konce června, kdy jsme se přestěhovali, připočíst téměř každý den 1,2 kilometru cesty na autobus a z něj. Ale to neberu jako turistiku...

Kdybych měl vybrat, která z loňských cest, ať už v rámci Větrání nebo třeba výletů se ženou a Adámkem, na mě nejvíce zapůsobil, pak by to byly tyto tři: 
- říjnové Větrání za stoletou královnou v Račím údolí. Nejhustší mlha, kterou jsem kdy šel, slezský Javorník dostal tajemný nádech a tančírna se po sestupu do Račího údolí od Čertových kazatelen, ze kterých nebylo vidět ale vážně nic jiného než bílo, vyloupla z mlhy jako nějaké stvoření z pověstí. 
- květnové Větrání mezi bunkry a větrníky mezi Starým Městem a Ostružnou. Sluníčko, luxusní výhledy, bunkry, les, hraní si na vojáky, vychlazený Šerák. Co víc si přát?
- srpnový vandr v Sudetech z Malé Moravy přes někdejší město Polesí na Jeřáb, nejvyšší horu Hanušovické vrchoviny, a následně do Králík. Při prudkém sestupu dolů jsem si vážně nadával, co jsem to zase vymyslel za trasu, ale bylo to fajn. 

I ostatní cesty stály za to, například poslední loňské Větrání, kdy jsme zavítali na Venušinu sopku u Bruntálu, nebo únorový výlet se ženou do Moravského krasu. Na letošek už by plán nějaký byl, termíny Větrání mám víceméně vymyšlené na celé jaro a už nyní mám za sebou novoročních pár kilometrů na Velký Kosíř. Každopádně letos bych chtěl našlapat více než nějakých 600 kilometrů - tisícovku! Snad to práce, prcek a zdraví dovolí. 

neděle 1. ledna 2017

Novoroční výstup na Kosíř

1. 1. 2017 / mapa / Takových let to trvalo, ale tentokrát nám to konečně vyšlo a vyrazili jsme se ženou, prckem v kočárku a švagrovou s neteří na novoroční Kosíř. Ostatně bylo hezky, krásná zima, jakou tady v těch hanáckých nížinách máme tak jednou za deset let (plus minus). To mimo jiné taky znamenalo, že po celém Kosíři bude mraky lidí, kteří se vyšli provětrat po silvestrovské noci. A taky že bylo, moje "startovní" číslo bylo 2131 a rozhodně jsem nebyl poslední, kdo pod tehdy ještě otevřenou rozhlednu došel.