středa 4. ledna 2017

Tisíc

588 kilometrů po vlastních nohách při touláních po zajímavých místech nejen Moravy. Takový je můj účet za rok 2016. Asi to není zrovna nejvíc, ale když si vezmu, že loňský rok byl pracovně poměrně náročný, tak mi to přijde jako slušný výkon. Navíc bych mohl od konce června, kdy jsme se přestěhovali, připočíst téměř každý den 1,2 kilometru cesty na autobus a z něj. Ale to neberu jako turistiku...

Kdybych měl vybrat, která z loňských cest, ať už v rámci Větrání nebo třeba výletů se ženou a Adámkem, na mě nejvíce zapůsobil, pak by to byly tyto tři: 
- říjnové Větrání za stoletou královnou v Račím údolí. Nejhustší mlha, kterou jsem kdy šel, slezský Javorník dostal tajemný nádech a tančírna se po sestupu do Račího údolí od Čertových kazatelen, ze kterých nebylo vidět ale vážně nic jiného než bílo, vyloupla z mlhy jako nějaké stvoření z pověstí. 
- květnové Větrání mezi bunkry a větrníky mezi Starým Městem a Ostružnou. Sluníčko, luxusní výhledy, bunkry, les, hraní si na vojáky, vychlazený Šerák. Co víc si přát?
- srpnový vandr v Sudetech z Malé Moravy přes někdejší město Polesí na Jeřáb, nejvyšší horu Hanušovické vrchoviny, a následně do Králík. Při prudkém sestupu dolů jsem si vážně nadával, co jsem to zase vymyslel za trasu, ale bylo to fajn. 

I ostatní cesty stály za to, například poslední loňské Větrání, kdy jsme zavítali na Venušinu sopku u Bruntálu, nebo únorový výlet se ženou do Moravského krasu. Na letošek už by plán nějaký byl, termíny Větrání mám víceméně vymyšlené na celé jaro a už nyní mám za sebou novoročních pár kilometrů na Velký Kosíř. Každopádně letos bych chtěl našlapat více než nějakých 600 kilometrů - tisícovku! Snad to práce, prcek a zdraví dovolí. 

Žádné komentáře:

Okomentovat