pondělí 27. března 2017

Muzlovské kolečko

25. 3. 2017 / mapa / Hledání jara o týden dříve jsem kvůli špatné předpovědi počasí raději zrušil, takže až teprve toto bylo první jarní Větrání letošního roku. Sice trochu dál od Olomouce, ale vyrazilo nás nakonec šestnáct, s námi i pár zahraničních studentů. Vyšli jsme z Dlouhé, zamířili k bývalému Muzlovu, ze kterého zbylo kromě jednoho domu už jen torzo kaple, a následně do Banína s pěkným kostelem. Další zastávkou byla rozhledna nad Březovou nad Svitavou, no a ve městě pak samozřejmě pivo za odměnu. Jaro budiž zahájeno. Více ve větracím reportu.

Březovská Dlouhá

úterý 21. března 2017

Vypsaná fiXa - Tady to někde je

Zase mě dostala. Nejprve dávala klamné signály, aby neočekávaně vtrhla do dveří a nadělala paseku. Na svoji obranu musím říct, že se jí to nepodařilo na první pokus. Ale nakonec mě dostala, jako vždycky. Řeč je o nové desce pardubické Vypsané fiXy Tady to někde je, jejíž jméno kapela ukryla do osmisměrky na přebalu. A také jde o vůbec první slova alba, první slova písně Klid a mír a ticho, který je pro fiXu opravdu netradičním otvírákem (tuto "tíhu" určitě natočili v tom kostele zmiňovaném v zápiscích z natáčení - a běda jak ne). Na někoho může působit utahaně, možná i nezajímavě, ale jako správný úvodník dává tušit, že to, co následuje, nejede tak úplně v zaběhlých kolejích. Samozřejmě pořád tu je Márdi a jeho postav a příběhů plný vesmír (ve kterém se už ale popravdě celkem ztrácím) přetavený do písňových kusů, které mají víceméně po čertech dobrý potenciál vás zabavit, roztančit a snad i obohatit, ale oproti předcházející kolekci Krásný smutný den ubylo kytarového hřmotu a rachotu, i tempo drobet zvolnilo. Ale výjimky jako Náklaďák nebo punkem v refrénech načichlý Siky Romero tu jsou. Čitelnost však fiXa neztratila ani v ostatních kusech, z nichž jasné hitové ambice u širšího publika mají třeba Limity (na ty už vznikl i klip) nebo Robí Valentýn, své příznivce ale jistě najde i křehké Mariánské léto. Mě osobně velmi baví dvojka Inkoustový ruce, která by mohla být i na desce Kašpárka v rohlíku, a pak předposlední pecka Člověk s nadhledem, obsahující vtípek s Davem Grohlem z Foo Fighters. Při prvním poslechu alba jsem přitom postrádal již dříve představeného Trpaslíka, který pravda není nejsilnějším kusem v tvorbě kapely, ale je to celkem snadno zapamatovatelná píseň, kterou si člověk po chvíli brouká a její melodii nemůže vyhnat z hlavy, navíc je tu ještě ten klip s děvčaty... Nicméně brzy jsem uznal, že na desku by se Trpaslík příliš nehodil. Na druhou stranu mě klidnější přírůstek v diskografii pardubické čtveřice přiměl i vrátit se k jeho předchůdci, který mi při tehdejším pracovním nasazení poněkud zapadl... Mimochodem stejně jako v minulosti i Tady to někde je Vypsaná fiXa nabízí na svých stránkách ke stažení za dobrovolný příspěvek, takže stáhněte, poslechněte a podpořte.

úterý 14. března 2017

Krakovec - Konice

12. 3. 2017 / mapa / Nohy toulavý nedokázaly čekat do prvního jarního termínu Větrání, a tak jsem oslovil nejvěrnější větrače, jestli si náhodou nechtějí vyjít na předjarní procházku. A světe, div se, chtěli. Busem jsme vyjeli do Krakovce, části Laškova na Prostějovsku, a pak jsme vyrazili lesem k Ochozu u Konice a pak do samotné Konice. Tam jsme chvíli pobyli v teple hospůdky u hřiště a jeli domů. Příjemný den.

Zámek Krakovec

neděle 5. března 2017

Petrov nad Desnou - Šumperk

3. 3. 2017 / mapa / Sám jsem si vyrazil s foťákem omrknout zajímavosti ve třech dědinách nad Šumperkem, které sice vypadají jako jedna velká a dlouhá, ale tu je dělí nějaká ulice a tu zase řeka Desná. Petrov nad Desnou, Rapotín a Vikýřovice. A i když jsem nenavštívil vikýřovické muzeum silnic, viděl jsem toho dost.


středa 1. března 2017

O život(ě) II

Je to měsíc, co Adámka se ženou hospitalizovali v olomoucké nemocnici kvůli Westovu syndromu, formě epilepsie. V nemocnici strávili týden, na obou bylo s přibývajícími dny vidět, že je pobyt tam plný vyšetření vyčerpává, a ani já jsem z toho nebyl zrovna šťastný. Zároveň ale také bylo vidět, že se Adámkovi ulevuje, jak mu léky pomáhají od záchvatů. Začínal se usmívat a jakoby znovu probouzet ke svému miminkovskému životu.

Záchvaty křečí ale celkem pravidelně přicházely, byť s klesající intenzitou, i po propuštění domů; i když nás předtím doktoři varovali, člověka to prostě rozhodí. Po týdnu domácího režimu ale křeče ustaly, teď je to už nějakých sedmnáct dní, co měl prcek poslední. Uff, chce se napsat. Samozřejmě ještě není vyhráno, nějakou dobu ještě Adámek bude brát lék, který mu vůbec, ale vůbec nechutná.

Co je ale důležitější - ty chvilky, kdy ho nutíme do polykání léku, jsou snad jedinými momenty, kdy se prcek nesměje, nežvatlá (nebo jak žena říká, negeglá - divné to slovo) nepřetáčí na bříško a nesnaží se lézt (respektive couvat, dopředu mu to zatím nejde) nebo prsty nepokouší svůj první vylézající zub. Zkrátka a dobře, ze všech možných diagnóz na nás vyšla jedna z těch lepších a prcek nám dělá radost. A vsadili bychom boty na to, že i bourá tabulky toho, co má dítě v půlroce umět.