pondělí 5. června 2017

Live without warning

Spíše náhodou se do mého ucha dostala vloni na podzim vydaná novinka Revolution Radio kalifornských Green Day. Dvakrát jsem ji poslechl a už podle těchto řádků musí být jasné, že to se mnou hnulo. Což se o dosud posledních počinech této kapely říct nedalo, trilogii ¡Uno!, ¡Duo!, ¡Tré! jsem až na dvě tři písně vůbec neslyšel a "poidiotskou" řadovku 21st Century Breakdown a nahrávku z muzikálu jsem kdysi několikrát protočil spíše z povinnosti jako redaktor Musicserveru. Ale že by ve mně zanechaly nějaký hlubší a trvalejší dojem, to tedy ne. U novinky cítím, že by to mohla být zase rána na hlavičku, byť ty prvotní dvě (které mohou za to, že si od Green Day sem tam něco pustím, i když spíše poslouchám kapely domácí), to jen tak nepřekoná.

Jednou z nich je zcela nepřekvapivě American Idiot. Tato bomba vybuchla v éteru v době, kdy jsme jako mladí zobáci hltali slovenské Inekafe a Horkýže slíže, domácí Jaksi taksi a Vypsanou fiXu a ze zahraničních jsme to občas promíchali The Offspring, Blink 182 a právě tehdy vyšlým Idiotem Green Day. Ze zmíněných cizojazyčných u mě tehdy Billie Joe a spol. jednoznačně vedli. Vždyť to album snad nemá slabého místa, a když už si člověk z nabušeného playlistu (netýká se jen notoricky známých singlů) nejvíce oblíbí a naučí nazpaměť devítiminutovku Jesus of Suburbia a dokonce si napíše i její český cover (byť dost stupidní), tak to něco znamená.


American Idiot každopádně v diskografii Green Day platí za album, které kapelu vyšvihlo z vod zapomnění, kam postupně během konce devadesátek padali, zpět na výsluní. Druhým takovým nakopávačem byla deska Dookie v roce 1994, díky které se Green Day vůbec dostali do povědomí posluchačů napříč světem. Tady ale asi překvapím - Dookie jsem snad ani nikdy neslyšel celé v kuse. Samozřejmě znám pecky Basket Case nebo She, ale pro mě osobně to album není tak zásadní. Jako mnohem důležitější v mém vztahu ke Green Day beru desku Warning, právě tu, po jejímž vydání v roce 2000 už mnozí kapelu definitivně odepsali. Jenže já tehdy o víkendech sedával dlouho do noci u televize (pokud se zrovna neflámovalo) a na video si nahrával klipy z Noci s Andělem a Velké noční hudby (nebo malé?), které mě nějak zaujaly. A klip k titulní skladbě Warning byl mezi nimi. Řekl bych, že to tenkrát zapůsobila spíše samotná jednoduše zapamatovatelná píseň než klip k ní, ale to už není důležité. Následovalo seznámení s pochodovou Minority a také s Waiting a později i zbytkem alba. Netvrdím, že jsem ho tehdy omílal nějak často, vždyť jsem se k němu dostal chvíli před vydáním American Idiot, ale pokud bylo album Green Day, které jsem si kdy vážně pustil celé od začátku do konce (a nepočítám výběrovku International Superhits), tak to bylo právě Warning. A je tomu tak dodnes, byť na poslech hudby je mnohem méně času a Green Day jsem si vlastně už dlouhou dobu vedle všech Priessnitz, Lucií, Mňág nebo Kurtizán nepustil.

Nicméně tyto dvě jejich podoby mi jednoduše sedly. A nyní uvidíme, jestli obstojí novinka Revolution Radio, anebo si třeba konečně pořádně poslechnu Dookie... 

Žádné komentáře:

Okomentovat