pátek 11. srpna 2017

Vlakoputování přesně podle plánu

Mám rád vlaky. Tato láska se projevuje různě, v poslední době třeba tím, že jsem si založil fotoblog Nádražní ulice a ten postupně plním obrázky z moravských a slezských nádraží a zastávek ze svých cest. Jednou za čas jsem také ochoten strávit ve vlaku skoro celý den - buď abych se podíval na nějaké hůře dostupné místo, anebo abych cílů stihl více. A pozor - sám, protože další účastníci by měli jen nechápavé poznámky. Asi... Anebo protože třeba s kočárem by takováto jízda nebyla zrovna to pravé ořechové...

Toto léto se mi podařilo na vlakoputování nebo vlakolečko, jak těmto cestám říkám, vyrazit už dvakrát. Během toho červencového jsem urazil sedmi vlaky nějakých 366 km po kolejích. Trasa byla následující: Olomouc - Česká Třebová - Skalice nad Svitavou - Boskovice - Skalice nad Svitavou - Blansko - Brno - (Břeclav) - Olomouc. Původně jsem přitom plánoval jen zajet si do Brna podívat se na poněkud punkové Dolní nádraží, kam míří kvůli aktuální výluce některé vlaky, a projít se po pobřežní nákladní dráze na břehu Svitavy. Pak se přidala chuť podívat se po delší době do Boskovic, a tedy nejet z Olomouce přímo na Brno, ale vzít to vrchem přes Českou Třebovou. A v průběhu dne, protože byl čas, jsem si ještě usmyslel mrknout se do Blanska. Pravda, hodina na Boskovice je tuze málo, ale před pár lety jsem tu už byl, takže jsem si vytipoval jen několik cílů, kam se podívat, jako třeba ke kostelíku Všech Svatých, který stojí sice nedaleko, ale bokem centra města. S Blanskem byla situace malinko přívětivější, protože odtud vlaky jezdí častěji než po hodině, takže nebylo nutné tolik spěchat. A tak jsem nespěchal ani v Brně, když jsem si vykračoval podél Svitavy z nádraží Židenice přes Černovice a Dolní nádraží na hlavák. A tady jsem se rozhodl usednout do InterPantera, který sice jede přes Břeclav, a tedy déle než přímé vlaky přes Vyškov, ale je pohodlnější a navíc ta panorámata po cestě - Pálava, Chřiby, Hostýn a na závěr Svatý Kopeček...

Stejným vlakem jsem se vracel dnes, ale nastoupil jsem do něj až v Břeclavi. Druhé vlakolečko totiž vedlo až na Vysočinu, do Moravských Budějovic, a Pálavu jsem viděl z druhé strany od Mikulova. Trasa tohoto vlakolečka: Prostějov - Brno - Okříšky - Moravské Budějovice - Znojmo - Břeclav - Olomouc, šesti vlaky zhruba 450 km po kolejích (ale jen za cca 200 Kč, protože jsem si díky věrnostním bodům u Českých drah vysloužil jednu jízdenku gratis). Hned ráno cesta začala být trochu drama; když člověk vstane o půl šesté ráno, tak ho zprávy o tom, že vlaky kvůli noční bouři a popadaným stromům na trati stojí, příliš nepotěší. Naštěstí můj vlak na Brno jel a plzeňský rychlík z Brna s číslem 666 nebyl žádný pekelný stroj, takže k narušení plánu nedošlo a já se na Vysočinu dostal. A cesty do Moravských Budějovic rozhodně nelituji, i když bylo dost dusno a pod mrakem, ale městečko je to celkem malebné, zvlášť čtvrť kolem kostela sv. Jiljí. Jen kdyby vyhnali ten nepřestávající proud aut přes náměstí... Pokračoval jsem pak do Znojma, kde jsem se během chvilky podíval na hradby v kapucínské zahradě, a pak už pádil směr Břeclav a domů.

Proč to ale všechno píšu? Jednak proto, že se dá očekávat, že na výše zmíněném fotoblogu Nádražní ulice a také na facebookovém Moravském turistovi budou v nejbližší budoucnosti přibývat fotky z těchto cest. A jednak proto, že v době, kdy je moderní nadávat na České dráhy, bych chtěl podotknout, že až na krátká, maximálně desetiminutová zpoždění, a na to, že v jednom z dnešních vlaků netekla voda na WC, bych nenašel nic vážného, na co bych si mohl stěžovat (ale ty stařiké pantografy jezdící kolem Brna by už mohly do šrotu...). Dokonce mě mile překvapilo, jak rychle dovede taková Regionova uhánět krajinou. Kam se hrabe Pendolino...

Ještě poznámka: V obou případech jsem jel ve všední den, o víkendu si nejsem jistý popsaným průběhem...

Žádné komentáře:

Okomentovat