pondělí 31. prosince 2018

Předsilvestrovské louč(ň)ení

29. 12. 2018 / mapa / S posledním letošním Větráním (a posledním pod FTK UP) jsme vyrazili do sněhem pokrytých výšek Hrubého Jeseníku, přesněji mezi Jindřichov a Loučnou nad Desnou na skalní vyhlídku Tři kameny. Bohužel pro nás panovala nahoře mlha, takže výhledů jsme si neužili, ale výlet to byl jinak příjemný a až na několik kluzkých úseků velmi pohodový. Více ve větracím reportu.


pondělí 17. prosince 2018

Čas změn

Jsem člověk, který nemá změny moc rád. Poslední dobou se toho ale děje nějak moc. Kromě toho, že jsem začal řídit auto a dokonce už i vjel na dálnici a do centra Olomouce (uff), měním pracoviště. Měním sovětská kasárna za tereziánskou zbrojnici. Z FTK na rektorát Univerzity Palackého. Na FTK už jsem pomalu začínal vyhořívat, harmonogram roku mě začal nudit a zároveň otravovat a kradl mi stále více času a noví kolegové v kanceláři mě štvali. Nejdřív jedna, pak druhý. Věkový rozdíl, náraz ambicí, nakopnuté fotbalové štěně, moje (byť pro někoho těžko uvěřitelná) formálnost, to a ještě další věci. Od 2. ledna budu denně chodit o několik desítek schodů do kanceláře více, není to novoroční předsevzetí. Nevím ale, jak to bude s Větráním. Na jednu stranu mě těší zájem lidí, na stranu druhou se slzou v oku vzpomínám na výlety, kdy jsme chodili třeba ve čtyřech lidech. S koncem na FTK jsem avizoval i konec Větrání, poslední výlet bude mít číslo 102. Asi. Možná budu po Novém roce pokračovat, určitě ale ne jednou za dva týdny. Možná jednou za měsíc. Anebo úplně nepravidelně. Nevím, jestli veřejně, anebo jen vždy cíleně oslovím těch několik nejvěrnějších větračů, jestli se zrovna nenudí. Vím ale, že chci a vlastně měl bych být více doma, být více táta. Žena se znovu kulatí, Adámek bude mít začátkem léta sourozence... Ano, Pecka II je na cestě. Takhle vypadala před pár týdny...


Předvánoční Podbeskydí

15. 12. 2018 / mapa / Pro předvánoční Větrání jsem tentokrát vybral trasu zvlněným Podbeskydím z Moravského Betléma, tedy Štramberka, do Nového Jičína. Na známou Trúbu jsme nestoupali, jen jsme dřevěným městečkem prošli a zamířili ke dvěma stařičkým kostelíkům v bývalých Tamovicích a v Rybí. Cesta Libotínskými lesy pak byla lemována řadou studánek, až jsme kvůli nim nakonec šli jinudy, než jsem plánoval. Ale vůbec to nevadilo... více ve větracím reportu.


pátek 14. prosince 2018

Noční cesta z večírku

14. 12. 2018 / I takhle může vypadat cesta z vánočního večírku, zvlášť když to domů není zas tak daleko, venku není až taková zima, člověk není zas tak společensky unavený a má po ruce foťák...


pátek 7. prosince 2018

Listopadové plnění – 957/1000

Cíl už je za rohem. Během listopadu jsem postupně našlapal na Větráních a dalších cestách 70 kilometrů, přehoupl jsem se tak do poloviny poslední stovky své letošní výzvy. Její završení by teď mělo být snadné, přece jen v době psaní těchto řádků už mám za sebou 100. Větrání a další dvě jsou v plánu, snad zvládnu v těchto podivných zimních dnech ještě i něco dalšího. Každopádně musím říci, že první listopadové kilometry stály za to – to vlastně všechny, ale ty první o něco více. Vyrazili jsme totiž na poslední z procházek z popracovní série Okolo Olomouce, trasa vedla z Lošova přes les na Svatý Kopeček. Protože bylo už po změně času, setmělo se nám, sotva jsme za Lošovem vstoupili do lesa... ale na Kopeček jsme za svitu baterek v pohodě trefili, ani ten traktorista, co si na cestu zásadně nesvítí a jezdí asi zpaměti, nás nepřejel. Kromě Větrání jsem pak našlapal nějaké kilometry i mezi Chropyní a Kojetínem, na této vycházce jsem se rozhoupal a přes mobil uprostřed lužního lesa koupil nový foťák – ach ty moderní technologie!, a po punčovém večeru s fakultou jsem prošel kousek Mohelnicka, navštívil dvě vesničky na dohled Mírova, které se ještě řadí k Hřebečsku, a konečně pořídil vlastní fotku pamětní desky na místě popravy děkana Lautnera, jedné z obětí čarodějnických procesů, do už docela starého článku právě na webu o Hřebečsku... A teď tedy prosinec a je to :-)

úterý 4. prosince 2018

Kohútka a Portáš

1. 12. 2018 / mapa / Popravdě s trasou jubilejního 100. Větrání jsem nebyl od samého začátku spokojený, nemám rád, když se během jednoho výletu jde jedním úsekem dvakrát, tam a zpátky, a tady to bylo hned několik kilometrů. Ale větrači si mohli trasu odhlasovat a také si ji odhlasovali, respektoval jsem to a dokonce i zamýšlené úpravy jsem postupně raději z časových důvodů zavrhl. Samotný výšlap na Kohútku a k Portáši nakonec nebyl špatný, konečně jsem viděl nádhernou (a zrovna rekonstruovanou) budovu někdejšího hrozenkovského fojtství, nahoře pak došlo i na sníh a objevil jsem jednu lokaci ze seriálu Doktor Martin, ale některé z účastníků bych klidně oželel a naopak bych chtěl z kopce vidět dále než na špičku nosu, ale to si člověk v zimě moc vybrat nemůže... Více ve větracím reportu.


čtvrtek 22. listopadu 2018

Lucie – EvoLucie

"Lucie vydává novou řadovou desku." Naposledy jsem tuto větu četl/slyšel v roce 2002, když jsem chodil poslouchat před krám s muzikou na svitavském náměstí ukázky z Dobré kočzky. Šestnáct let od té doby uplynulo. Šestnáct let, během kterých se událo mnohé. Ale čím se blížil termín vydání EvoLucie, byl jsem nervóznější jako tenkrát. Nyní už dva týdny neposlouchám téměř nic jiného a musím říci, že jsem spokojený. Opravdu jsou na albu lepší kusy než první vypuštěný singl Takhle tě mám rád. A není jich málo. Na druhou stranu asi tu opravdu není nová Amerika nebo Černí andělé, jak mnozí důrazně připomínají, ale já nic takového nečekal. Naopak jsem očekával desku, která neprozradí všechno hned, ale něco si nechá na další a další poslechy, desku pestrou, ale pořád rockovou s precizním zvukem, desku ne blbou, i když si člověk na čelo občas musí klepnout nad některými textovými obraty. A tu jsem dostal. Uvedená očekávání přitom můžu vztáhnout i na píseň, kterou považuji za nejpovedenější – poslední kus EvoLucie. Už jen ten úvod, kdy hrají varhany (tedy Dvořákovy klávesy) a do nich Kodym spustí "Nemáme křídla, jenom rybí prsty a taky jeden rytmus na buben", mi přijde jako ukázková esence toho, co dělá z Lucie naši nej kapelu, ať už jsou vztahy mezi jejími členy jakékoliv. Další takovou esencí, navíc s notnou dávkou nostalgie, je druhý singl desky, balada Nejlepší, kterou znám, v podstatě klasický kus střihu dávné Rouháš se bohům (jasně, autorem obou je Oskar Petr) se sbory (Gospel Limited) prolínajícími se v kytarovém sólu (které nahrál Phil X z Bon Jovi) – to můžu. A stejně tak můžu třeba svižnou Kodymovu Chtěli jsme lítat s hostující Lenny v refrénu, který se raz dva zaryje do hlavy, podle mě jasná koncertní věc. Zajímavý je také kontrast Kollerových sexuálních choutek v Sex 3 a následující tajemně křehké Já jsem pan Petr Monk (uf, teritoriální věrozvěst!), i když díky saxofonu "plastika" Vratislava Brabence v závěru první z nich hudební přechod až tak tvrdý není. Velkým překvapením pro mě jsou skoro až taneční Fénixovy slzy, tady si klepu na čelo až až, co to tito padesátníci vyplodili. A překvapila mě také Než tě rozkradou, kterou jsem podle ukázky na Instagramu považoval za protestsong, ale tím rozhodně není. I na EvoLucii se ale najdou kousky, které přeskakuji. Příliš mě nezaujala Já to nemám spočítaný, dost možná i kvůli neustálému opakování titulu písně. Následující Slečna do nekonečna mi zase na album vůbec nepasuje, se všemi těmi netradičními nástroji je až příliš wanastowská. To ale nic nemění na tom, že jako člověk, který s Lucií dospíval, jsem s novinkou spokojený. A i když tu není ta nová Amerika, já tu mám hitů dost.

úterý 20. listopadu 2018

Ze Stražiska do Konice

17. 11. 2018 / mapa / Původně jsem 99. Větrání plánoval na vrch Hušák mezi Městečkem Trnávkou a Jevíčkem, avšak kvůli výluce na trati (trati, která je v očích úředníků permanentně na odpis, ale stále se opravuje) jsem plán přehodnotil a připravil novou trasu v okolí Konice. A nebyla to špatná volba. Prošli jsme pěkným údolím Bukovanky, viděli zachovalý větrný mlýn a také opravdu nevšední vesnickou kapli, prostě spoustu zajímavých míst na dohled domova. A ještě jsme byli brzy v cíli, takže jsem stihl i nějaký ten vánoční nákup. Více o výletu ve větracím reportu.

úterý 6. listopadu 2018

Oderská výprava

3. 11. 2018 / mapa / Barevné listí, bláto, mlha, mrholení, déšť, na výletě do Oder jsme si prostě užili podzim se vším všudy. Ale za trochu nepohody to putování stálo. Jednak jsme prošli kousek ještě nedokončené hornické stezky u Oder, které vedou ke zdejším bývalým břidlicovým dolům, a pak jsme také viděli, že Suchdol nad Odrou není jen nádraží, na kterém jsem už tolikrát čekal na zpožděný vlak. Jen tedy výstup na rozhlednu Olšová budeme muset někdy zopakovat. No, podrobněji ve větracím reportu.


pondělí 5. listopadu 2018

Říjnové plnění – 887/1000

Stovku. Bez půlky kilometru rovných sto kilometrů jsem po svých našlapal na výletech a vycházkách během října. To je výsledek, který jsem vážně nečekal. Jenže když si vezmeme, jaký říjen byl, tedy teplý a téměř bez srážek (což sice není normální, ale jednoho to prodloužené léto těší), není se co divit. Gró tohoto výsledku samozřejmě tvořily výlety Větrání, kdy jsme vyrazili na Opavsko nebo si připomenout bitvu o Moravskou Chrastovou z podzimu 1938, a čtvrteční podvečerní vycházky Okolo Olomouce, ale stihl jsem i něco málo navíc, ať už sám nebo s rodinkou. A to toho v práci nebylo zrovna málo a o dvou víkendech jsme byli na rodinných oslavách... Takže celkově je to skoro 900, respektive v době psaní tohoto shrnutí už nějakých 915, dosažení mety je na dohled...

neděle 4. listopadu 2018

Lucie – Nejlepší, kterou znám

Napětí vrcholí. Už za necelý týden by měla konečně vyjít nová deska Lucie. Těším se, i se trochu bojím, aby to ale stálo za to. První singl Takhle tě mám rád se sice zaryl do hlavy na první dobrou, ale zas tak dobrá věc to není, takže nějaké obavy jsou na místě. Těsně před vydáním desky ale Lucie vydala singl nový, od dua Oskar Petr & Robert Kodym Nejlepší, kterou znám a ta ty obavy zmírňuje. Tohle je stará dobrá Lucie, na které jsem vyrůstal a od které vlastně nečekám žádné moderní experimenty. Je to balada, která vrací někam tam do časů Rouháš se bohům a Kollerovic Chci zas v tobě spát. Ano, začátek devadesátek, pro mě ale vlastně až přelom tisíciletí. No a co.


pátek 2. listopadu 2018

Okolo Olomouce: Svatokopecké kolečko

1. 11. 2018 / mapa / Poslední z letošních naplánovaných okoloolomouckých vycházek vyšla termínově po změně času, takže nás tma zachytila hned kousek za posledním domem v Lošově, odkud jsme vyšli. Všichni jsme ale vybaveni nějakým osvětlením, takže jsme putovali temným lesem jako skupina světlušek. Anebo jako parta magorů – tak nás určitě tituloval řidič neosvětleného traktoru, kterému jsme posvítili do kabiny... Procházka to i potmě byla moc fajn a ten výhled na šňůry světel v olomouckých ulicích od svatokopecké baziliky! Tak ještě opatrně sejít alejí do Samotišek a tím podzimní vycházky skončily.


sobota 27. října 2018

Okolo Olomouce: Jihozápadem

25. 10. 2018 / mapa / Jít po olomouckém jihozápadu znamená jít divočinou. Na tzv. neředínském horizontu je to nejprve divočina přírodní (byť sem tam doplněná troskami některých letištních objektů), později se změní v divočinu automobilovou, protože do Slavonína se člověk jinak než kolem dálnice a obchoďáků z této strany nedostane. Ale přežili jsme to. Pak už jsme si užívali klidu a večerních výhledů na Olomouc ze Zlatého vrchu. V úvozu k Nemilanům nás postupně zahalila tma, i tak jsme si ale kilometr přidali, protože se nám nechtělo čekat půlhodinu na autobus, raději jsme se ještě trochu pohnuli směrem k centru města.

Slavonín

úterý 23. října 2018

Bez nehod...

Tak se to stalo. V 31 letech je ze mě řidič. Začátkem srpna jsem dodělal v prostějovských ulicích autoškolu (hádejte, které město teď nemůžu ani vidět :-) ), před začátkem školního roku si vyzvedl řidičák za dotazu úřednice, jestli je to vážně můj první, no a teď už mám něco málo odjeto. Kromě krátkých popojížděk po dědině jsem vyvezl rodinku až do Rýmařova, žena měla ze začátku děs v očích, ale nakonec asi dobré. A o uplynulém víkendu jsem jel dokonce sám, to byly nervy, kolena se mi klepala ještě pěknou dobu po zaparkování. Zatím jsem si nezvykl... Ale žádná nehoda, žádní mrtví, žádné oděrky na karoserii... Tak snad to tak vydrží.

Na Chrastovou

20. 10. 2018 / mapa / Na tomto Větrání jsem se snažil provést účastníky místy, které souvisejí s bitvou o Moravskou Chrastovou, kterou Němci svévolně v říjnu 1938 obsadili, i když Němců tu většina nežila (více tady). Trasu z Letovic ale poznamenala zpoždění vlaků, výhledy na Letovice nám zase ztížila mlha, později jsme i zmokli a Lidový dům, kde vlastně tehdejší přepad obce začal, halilo lešení... Ale jinak to byl fajn výlet a já hlavně mohl nafotit některá další místa pro svůj web o Hřebečsku. Více o výletu nicméně ve větracím reportu.

Letovice

pátek 19. října 2018

Okolo Olomouce: Bystřická procházka

18. 10. 2018 / mapa / Pokud jsme na předchozí okoloolomoucké procházce přicházeli do cíle po západu slunce, na této jsme už kus cesty absolvovali potmě. Ještě že jsem podél Bystřičky už tolikrát... Nicméně toto bylo možná poprvé, co jsem tudy šel od Velké Bystřice do Olomouce. A právě ve Velké Bystřici na mostku v parku jsme pozorovali, jak za komínem zdejší továrny slunce zapadá, ještě u Bystrovan bylo matně vidět od Bystřičky baziliku na Svatém Kopečku, ale jakmile jsme se schovali pod koruny stromů, už jsme neviděli ani na špičky vlastních nosů. O to ale byl závěr procházky zábavnější. Jo a asi poprvé jsem se potkal v přírodě s něčím jiným plazivým než slepýšem, cestu nám zkřížila užovka...

Pohled k Olomouci od Bukovan

úterý 16. října 2018

Ruda nad Moravou

15. 10. 2018 / mapa / Čtvrt roku jsem se psychicky připravoval na jeden lékařský zákrok, vzal si v práci volno, ale dotyčná doktorka udělala totéž, aniž by však o tom informovala jinak než jen papírkem nalepeným na dveřích ordinaci. Dovolenou jsem ale kvůli tomu neodvolal, venku bylo hezky, tak jsem vyjel projít se do Rudy nad Moravou, podívat se po obci, ke zdejšímu zámku, zároveň to pojmout jako fotocvičení, když teď chodím na fotokurz... No všechno dobré, jen ta stavba silnice přes obec mi dala zabrat, všude kravál, spousta prachu. Ale přežili jsme, já i foťák.


Kolečko u Rýmařova

14. 10. 2018 / mapa / Moje řidičská "mezikrajová" premiéra. Rodinku jsem vyvezl do Rýmařova s cílem zajít si ke Kamenné sfinze na Kamenné hoře. Už v Uničově mi došlo, proč sem tam někde bloudíme a zajíždíme si – jak člověk nejezdí jednu trasu častěji, při řízení raz dva nějakou tu směrovku přehlédne. Nicméně do Rýmařova jsme dojeli, nejprve očíhli areál zdejšího janovického zámku v podzimním hávu a pak už se vydali na procházku ke sfinze. Ta na fotce, která mě k výletu inspirovala, vypadala docela velká, ale ve skutečnosti je to naopak. A navíc ofiko název tohoto kamenného útvaru zní Čertův kámen. Ale prošli jsme, nasáli trochu lesa a to byl účel.


sobota 13. října 2018

Luková a Damníkov

12. 10. 2018 / mapa / Zase Hřebečsko, tentokrát kousek jeho české části. Po letech, kdy jsem jen na tyto obce koukal přes okno vlaku, jsem se vydal prozkoumat zajímavosti Lukové a Damníkova, zejména pak kostely, které právě při cestách po železnici zaujaly nejvíce. Chrámy v obou obcích jsou postavené v 19. století na místě původních svatostánků, které už tehdejším obyvatelům nevyhovovaly, zejména pak ten damníkovský zaujme svou tmavou podobou. Narazil jsem i na několik statků hřebečského typu a nějaké sochy a kříže, ale kostely jsou to zásadní, co tady může upoutat pozornost. Krátký výlet, opět v teple skoro na tričko, jsem pak završil cestou k vlakové zastávce Anenská Studánka, odkud jsou Damníkov, Luková a další hřebečské obce jako na dlani.

Svatá Markéta v Lukové

Okolo Olomouce: Kolem Radhoště

11. 10. 2018 / mapa / S další okoloolomouckou vycházkou jsem na turisty nachystal takový malý podraz, nebo spíše překvapení. Divili se, kde jsem vzal u Olomouce Radhošť. Jenže on tam opravdu je – jmenuje se tak návrší západně od Neředína. Je to ale opravdu jen terénní hrb, navíc s vrcholem uprostřed pole, takže jsme si udělali pohodový okruh z Topolan přes Vojnici zpět do Neředína, kam jsme došli už za tmy a za pozorování kouře nad Olomoucí, někde zrovna hořelo, ale FTK to nebyla, jak to původně vypadalo...

Boží muka mezi Topolany a Ústínem, za nimi hrb hanáckého Radhoště...

čtvrtek 11. října 2018

Plexis - Pád z oblaků

Jestli mám nějakou pecku z posledního alba Plexis, kterým jsem svého času dělal web, nejraději, pak je to úvodní Pád z oblaků. Pánové k němu teď vydali klip, sestřih z letních festivalů, tak můžete mrknout. Btw. více k albu Kašpar v nesnázích jsem psal tady


úterý 9. října 2018

Slezské perly

6. 10. 2018 / mapa / Kdyby mi někdo řekl, že ještě v říjnu budu moct na výlet klidně v tričku, asi bych se mu vysmál. Jenže na tomto Větrání jsme do triček šli, sotva přestal foukat vítr, takže po nějakých dvou třech kilometrech cesty. Bylo opravdu nádherně, což jde vidět i z fotek nabouchaných po cestě. Dokonalý dojem pokazilo jen ranní zpoždění, kvůli kterému nám ujel vlak z Ostravy (takže jsem stihl ještě krátkou procházku po Svinově), ale o tom více v reportu na Moravském turistovi.

Kostel v Kravařích

pátek 5. října 2018

Okolo Olomouce: Plané loučky

4. 10. 2018 / mapa / Na druhé z podzimních vycházek Okolo Olomouce jsme zamířili do Horky nad Moravou. Areál Sluňákova většina z nás již někdy viděla (mimo jiné na jarním Větrání), takže jsme jen prošli k Mlýnskému potoku, po jehož břehu jsme došli k horeckému kostelu a ještě kousek ho poté sledovali za obec. To už jsme ale byli na lukách zvaných Plané loučky a mířili si k Poděbradům, vyhlášenému přírodnímu koupališti. Do vody jsme se ale při západu říjnového slunce neodvážili, jen si vyfotili lekníny na hladině a po vlhkých loukách a blízkých in-line stezkách pokračovali dále k Olomouci.


pondělí 1. října 2018

Zářijové plnění – 787/1000

Když se podívám do svých kilometrových záznamů, tak za září jasně vidím, kdy začal semestr a kdy jsem začal trávit v práci více času, než by bylo zdrávo. Jenže to bylo potřeba a ještě určitě někdy to potřeba bude. Nicméně v tabulce je deset dní "prostojů". Jinak ale září bylo celkem úrodné – celkem 84 našlapaných kilometrů. Většina z toho "padla" na třech výletech Větrání, ale s rodinkou jsme vyrazili také třeba na Vřesovou studánku v Jeseníkách, kde se po svých pořádně proběhl i Adámek, také k soutoku Bečvy a Moravy u Tovačova a po oněch deseti dnech sezení v práci a víkendu, kdy měl Adámek horečky, jsem měl takový absťák, že jsem s Adámek vyrazil na procházku a ta se protáhla na devět kilometrů, došli jsme domů, když už slunko zapadalo za Kosíř. V září jsem také zahájil podzimní sérii procházek pro veřejnost Okolo Olomouce, na říjen jsou v plánu čtyři plus dvě Větrání, to budou kilometry přibývat... Aktuálně zbývá nějakých 210 kilometrů a tři měsíce do konce roku – to dám...

neděle 30. září 2018

Kelčský Javorník

28. 9. 2018 / mapa / Další rozhledna dobyta. S větrači jsme na státní svátek zamířili na nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů Kelčský Javorník s pěknou rozhlednou, ze které je opravdu luxusní výhled. Cesta k ní teda nebyla zrovna snadná, pět kilometrů stoupání ztíženého o přelézání a přeskakování popadaných stromů po únorové vichřici... Do konce června tu platil zákaz vstupu do lesa, ani přes prázdniny ale zelenou značku neproklestili, zvláštní přístup. A to nás vyrazilo na cestu rovných 40 včetně mě, číslo hezké do statistik, ale jinak děs. Každopádně více ve větracím reportu.


středa 26. září 2018

Hanácké Mont Blank V

22. 9. 2018 / mapa / Pátý ročník Větrání jsme jako tradičně zahájili na táborákem na Velkém Kosíři. Tentokrát jsme na něj vyrazili z Čelechovic na Hané, podél jihozápadního úpatí jsme došli až k Čechám pod Kosířem a odtud tou nejprudší možnou cestou k rozhledně. Nápad dobrý, ale když tlačíte kočár s dvouletým prckem, dá to dost zabrat. Ale s Raďou jsme se prostřídali a občas nám pomohl i někdo další z celkem šestatřicetihlavé výpravy. Ano, 36 nás bylo, i se mnou. Z rozhledny byl výhled, jaký dosud nepamatuju, a to už jsem na Kosíři několikrát byl, na vrchol rozhledny prcek vyšel víceméně sám, jen jsem ho držel za ruku, protože zábradlí na něj bylo moc vysoko... Přes Malý Kosíř jsme pak došli do Slatinic, kde byl cíl naší cesty... Podrobněji ve větracím reportu.


úterý 25. září 2018

Neklidný podzim 1938 na Hřebečsku

Po dlouhé době jsem napsal pořádný článek na svůj web o Hřebečsku, pořádný ve smyslu, že nejde "jen" o reportáž z uskutečněného výletu či jiné akce. Týká se podzimu 1938, kdy bylo Hřebečsko připojeno k německé říši, v řeči tehdejších nacistů osvobozeno. Pro mě je to také malé osvobození, protože myšlenku na tento text jsem nosil v hlavě už dlouho, už v předchozím notebooku jsem měl na ploše založený wordovský soubor... Článek si můžete přečíst tady.

P.S.: Snad mi podobně dlouho nebude trvat i článek o tom, co se v mém rodném kraji dělo na jaře 1945.

pondělí 24. září 2018

Okolo Olomouce: Hradební okruh

20. 9. 2018 / mapa / Stačí trocha ironie a už lidi vykládají, že to byla "hejtovací" vycházka... Na úvod podzimní série odpoledních procházek Okolo Olomouce jsem zařadil okruh kolem centra města, který byl nejen o pozůstatcích městského opevnění, ale i o řadě dalších zajímavostí. Protože jsem měl ale dobrou náladu, často jsem z nezaujatého vyprávění sklouzl do jiných vod. Ale zase když v Olomouci tak nějak žiju nějakých dvanáct let, tak už si občas nějaký jízlivý komentář můžu dovolit, ne? Každopádně jsem hodně mluvil a málo fotil...

Pozůstatek jednoho z pevnostních stavidel

úterý 11. září 2018

Vřesová studánka

9. 9. 2018 / mapa / Nížinu jsme s rodinkou vyměnili za hory a vyjeli na Červenohorské sedlo, odkud jsme se už pěkně po svých vydali na Vřesovou studánku. S kočárkem to byla trochu fuška, ale když má člověk kolem sebe čerstvý vzduch a z cesty má parádní výhled, tak si nemá důvod stěžovat, navíc bylo hezky, takže úplná pohoda. Kus cesty nazpět na sedlo pak Adámek ušel po svých, pravda, sice s několika pády, ale na to, že se rozchodil pořádně teprve o prázdninách, tak to byl slušný výkon. Co hůř pro nás, moc se při tom neunavil, protože doma se mu rozhodně jít spát nechtělo... Asi trochu ostudně musím přiznat, že to bylo nejvýš, co jsem kdy byl, ale když mě jinak hory nějak moc netáhnou... Ale na Praděd jednou půjdu, až to nebude takový mainstream...


pondělí 10. září 2018

Soutok Bečvy a Moravy

7. 9. 2018 / mapa / Rodinka mě vyzvedla z práce, a že bylo hezky, vyjeli jsme si na malý výlet do Tovačova. Nejprve jsme se zamířili podívat na zámek, protože bez toho by návštěva Tovačova nebyla úplná, a pak už po hrázi zdejších jezer až k soutoku Bečvy s Moravou. Raďa s prckem se okamžitě brouzdali ve vodě...


čtvrtek 6. září 2018

Z Brandýsa do Ústí

2. 9. 208 / mapa / Údolí Tiché Orlice mezi Brandýsem a Ústím bylo cílem posledního prázdninového Větrání. A právě končící prázdniny a začátek školního roku byly jedním z impulzů k tomuto výletu, kromě toho, že tu je pěkně, jak si pamatuju z průjezdů vlakem do Prahy či Pardubic, v Brandýse nějakou dobu žil a tvořil Jan Amos Komenský. A také tu kdysi v sanatoriu byla moje babička, ale u sanatoria jsme se podívat nebyli. Místo toho jsme zamířili na zříceninu brandýského hradu, odkud je pěkný výhled na městečko, a pak k jeskyni/sklepu, kde měl Komenský napsat Labyrint světa a ráj srdce. Po fotce u památníku už jsme přidali do kroku a vydali se k Ústí, po cestě jsme narazili jen na dva zádrhely - u Bezpráví jsme tak tak přešli koleje, kolik tu jezdí vlaků, a u poutního místa Klopoty jsme si kousek zašli, jak jsme se rozběhli do kopce... Více ve větracím reportu.


středa 5. září 2018

Srpnové plnění – 703/1000

Cíl je skoro za rohem, chtělo by se mi po srpnu říci. Díky dvěma Větráním a dvěma týdnům dovolené přibylo na mé "šlapací konto" něco málo přes 100 kilometrů. Kdyby ale nebylo takové vedro a kdybychom s rodinkou nevyrazili na některé z výletů autem, bylo by to nejspíš ještě více. Nicméně s větrači jsme přešli Šostýnské vrchy a prošli se podél tiché, totiž rekonstruované, trati u Tišnova, o dovolené jsem se pak několikrát podíval, buď s rodinou nebo s několika větrači, do rodného kraje a s rodinou jsme vyrazili hledat ovečky z Déčka. Jejich hledání, přesněji hledání hesel k jejich nalezení, nás mimo jiné zavedlo k Panně Marii ve skále u Oder nebo do Ždánic. O všem se dočtete ve wandrbuchu... A jaký je výhled na září? Minimálně prvních sedmnáct kilometrů by už bylo našlapáno, další přijdou s prvními výlety pátého ročníku Větrání, ale také s plánovanými vycházkami Okolo Olomouce... Prostě začíná nový školní/akademický rok, a tak je třeba něco dělat a po práci se trochu hýbat...

neděle 2. září 2018

Kterak jsme hledali ovečky

19., 21., 22. a 24. 8. 2018 / S rodinou jsme se zapojili do hledání oveček z televize Déčko, tedy do prázdninové hry Sežeňte ovečky, a vyrazili na cesty za několika hesly, která k nalezení oveček pomohla. První heslo jsme získali na pokladně olomoucké zoo na Svatém Kopečku, kam jsme se vydali na Adámkovy narozeniny – už má dva roky ten náš kluk! Pravda, z letáčku s ovečkami Adámek nějakou extra radost neměl, ale viděl viděl lva, kterého jsme ho nedávno předtím učili, opice, žirafy a mohl si zařádit mezi kozami.


pátek 31. srpna 2018

A zase ty Tatry...

Po Adámkově náletu do nové vitríny bylo třeba nahradit černou T613, a protože jsem při jejím shánění narazil u stejného prodejce na modrou krásku T603, vzal jsem je obě. Ještě předtím mi dorazil model T700 od VV model, stavebnice v polovičním měřítku, takže dost prťavá. Výsledek není žádná velká hitparáda, ale nakonec se mi podařilo i miniaturní stěrače do skel přilepit, takže spokojenost...


úterý 28. srpna 2018

Boršovský les a rezervace Rohová

20. 8. 2018 / mapa / Po několika dnech jsem se vrátil zpět do svého rodného kraje, zpět na Hřebečovský hřbet (více o něm tu), tentokrát ovšem s cílem projít naučnou stezku Boršovský les, poznat krásy přírodní rezervace Rohová a vystoupat na nejvyšší vrchol hřbetu, který dal této rezervaci jméno, Roh. Zkrátka a jednoduše jsem si chtěl projít také jinou část hřbetu než Hřebečské důlní stezky, po kterých už jsem kráčel několikrát, ať už sám, nebo s Větráním (naposled letos v únoru). Původně jsem plánoval trasu z Boršova do Křenova, zvažoval jsem i cestu až do Březové nad Svitavou, což by bylo nějakých 20 km, ale nakonec jsem se rozhodl šetřit pobolívající kotník a cílem byly bližší Pohledy. Ráno jsem nabral v Moravské Třebové jednoho větracího parťáka, nechali se vyvézt na konec Boršova autobusem a pak už jsme se vydali pěkně po svých do lesa a do pozvolného stoupání. Maketu vstupu do štoly Boršov jsme málem minuli, protože jsme se nakonec naučné stezky až tak nedrželi, ale vrcholu Rohu jsme dosáhli naprosto bez problémů. Akorát že je to spíše taková stolová hora, tak vrchol vypadá jako obyčejné místo v lese. Za výhledem jsme museli až na samotnou hranu hřebečovské kuesty, ale vyplatilo se. A nespadli jsme. Podél hrany jsme pak došli skoro až k Pohledům, u nich jsme ještě okoukli nenápadnou lesní kapli, nevědomky jsem tam vyfotil myš (nebo něco podobného) při lebedění na hlavě Panny Marie. Pak už jsme došli do Pohledů, počkali si na bus (kvůli jeho zpoždění o půl hodiny déle) na Svitavy a šup domů.


úterý 21. srpna 2018

Nejen párou po Mladějovce

18. 8. 2018 / Prarodiče oslavili v dubnu zlatou svatbu, v hromadě nejrůznějších darů byl i náš poukaz na letní výlet s Adámkem. Pravda, museli jsme se připomenout s tím, že už léto brzo skončí, ale můj návrh na výletní jízdu po Mladějovské průmyslové dráze se setkal s úspěchem. Dráhu spojující někdejší doly na Hřebečovském hřbetu se letos provozovatelům a dobrovolníkům podařilo zprovoznit v celé její délce, zaplatil jsem tedy jízdenky až na konečnou a zase zpět s prohlídkou areálu bývalého průmyslového areálu Hřebeč. Čtyři hodiny trvání vypadaly nejprve hrozivě, ale když parní lokomotiva začala z Mladějova pomalu, ale jistě supět do zatáček a postupného stoupání, časový údaj hned dával smysl. Pára nás přitom dovezla jen do poloviny cesty, k maketě štoly Hugo Karel, dál pokračoval vlak tažený motorovou lokomotivou. Na konečné nám průvodce povykládal o tom, jak zdejší závod vypadal a co z toho všeho zbylo, stanuli jsme i na haldě materiálu, který tu prý ještě čeká na své využití a odkud je pěkný výhled na Moravskou Třebovou. Cesta nazpět byla malinko svižnější, také s přestupem zpět na páru, vtipné bylo, že Adámka jízda tak vyčerpala, že v těsném sousedství funící lokomotivy usnul jako špalek. A nutno také zmínit, že prarodiče všechny nástupy, přestupy a výstupy s ohledem na své nohy s přehledem zvládli, a když náhodou byl nějaký stupeň příliš vysoko (přece jen v lese nejsou nástupiště), ochotně vypomohl i personál vlaku a přinesl nějaký ten kus pražce. Raďa po návratu ještě vyrobila z fotek na památku leporelo. / O něco více fotek zde.


pondělí 20. srpna 2018

Po letech do Prahy

15. 8. 2018 / mapa / Ještě mě bolely nohy ze Svojanova, ale už jsme vstávali na vlak směr Praha. Švagrová se rozhodla, že své dceři ukáže hlavní město a zdejší známé památky, ať na to nemusí čekat, až sem pojedou se školou, a my se s Adámkem přidali. No, pokud jsem byl předtím naposled v Praze v roce 2011, kdy jsem tu pár měsíců žil, pracoval a pokusil se přejít město ze severu na jih, mohl bych tento časový interval dodržet i do budoucna, klidně bych ho i prodloužil. Ano, Praha má své nesporné architektonické kvality, před kterými mi padá brada, jenže centrum města je tak přeplněné turisty, že na to tady, podobně jako v Českém Krumlově, prostě nemám nervy a nemám potřebu si to v nejbližší době zopakovat. Leda že bychom zamířili do Prokopského údolí, Divoké Šárky, na Vyšehradě, který mám z centra nejraději, by určitě také nebyl takový ruch. Ale tady zněl úkol jasně, a tak jsem sice trochu brblal, ale prošli jsme Václavák, Staromák i Pařížskou, nevynechali jsme Karlův most a přes Malou Stranu vytlačili kočár až k Hradu, který jsme ale vynechali – protože fronty, hromady lidí, vedro, hlad a tak... Těšil jsem se, že na Petříně bude o něco klidněji, ale ouha, tam bylo vše rozkopáno, bagry a náklaďáky hučely a prášily. Při sestupu ke Smíchovu jsem se ale uklidnil, ubylo lidí, ruchu, zastavili jsme se na několika vyhlídkách... Pak jsme se chvíli svezli metrem a zamířili na hlavní nádraží, na Vyšehrad nedošlo, ale kdovíco by nás tam čekalo za překvapení. Nutno podotknout, že jsme po dlouhé době jeli opět s kočárem vlakem, personál ranního spoje nebyl zrovna přívětivý, ale průvodčí v podvečerním vlaku by se za místo pro nás i porvala. A co ale hlavně neteři se výlet podle všeho líbil a Adámek jej také zvládl v pohodě, i když si tedy nejvíce užil právě cesty vlakem, kde mohl být konečně chvíli mimo kočár...


neděle 19. srpna 2018

Přes les a pastviny na Svojanov

14. 8. 2018 / mapa / Hrad Svojanov u Poličky patří, nebo minimálně v době mé povinné školní docházky patřil, ke stálicím mezi lokalitami školních výletů, hlavně proto, že ze Svitav to sem je kousek. To, že hrad je zajímavou ukázkou spojení středověké hradní a mladší zámecké empírové architektury, že v podhradí je malebné městečko a že všude kolem je krásná krajina, člověk pořádně ocení až později. Naposledy jsem tu byl před lety v zimě, s Raďou a Market jsme v zasněžených zahradách zkoulovali Dirboucha... Někdy předtím jsem tu byl ještě s tehdejšími kumpány ze Svitav, se setměním jsme vystoupali na hradní věž... Plán podívat se sem znovu uzrával v mé hlavě od nedávného Větrání kolem Baldského vrchu, pár větračů jsem také oslovil, jestli nechtějí jet se mnou. A tak jsme ve čtyřech vyrazili ráno do Poličky, při čekání na bus se prošli městem, busem se nechali odvézt do Jedlové a z tamní horní zastávky už pěkně po svých šlapali směr Svojanov. Nevynechali jsme zastávku u horního jedlovského kostela s polodřevěnou zvonicí či u kapličky na kopci u Hartmanic, prohlédli jsme si Bystré, kde se točil film Všichni dobří rodáci (i na tom jsme kdysi byli se školou, pokud si dobře pamatuju), no a také přelezli nějaké ty ohradníky a snažili se komunikovat s pasoucím se dobytkem... A samozřejmě jsme si prohlédli hrad a pokochali se výhledem z něj, i když ten výstup nám dal v tom panujícím vedru a po nějakých dvanácti kilometrech docela zabrat. A za zmínku určitě stojí i cesta busem do Svitav, šofér rozvrzané Karosy (firma Zlatovánek by mohla trochu investovat do vozového parku!) s námi jel, jako by nás ukradl nebo nás chtěl zabít... Ale přežili jsme.


čtvrtek 16. srpna 2018

Tišnovské viadukty

12. 8. 2018 / mapa / Předposlední letní Větrání bylo o mostech, suchu, prachu, náhradní dopravě mikrobusem a nakonec ještě jeden z účastníků "lezl do zelí" pracovníkům muzea v Předklášteří. Přečíst si o tom podrobně můžete ve větracím reportu.


středa 8. srpna 2018

Šostýnská sobota

4. 8. 2018 / mapa / S Větráním jsme na začátku srpna zamířili opět k Velkému Javorníku, tentokrát jsme u něj ale jen začínali. Naše trasa totiž vedla z Frenštátu do Kopřivnice a zahrnovala mimo jiné návštěvu vyhlídky na Raškově kameni, rozhledny Bezručova vyhlídka a zříceniny hradu Šostýna. I když bylo tropické vedro a něco jsme se nachodili z kopce do kopce, byl to fajn výlet. Více si můžete přečíst na Moravském turistovi ve větracím reportu.


úterý 7. srpna 2018

Hoštejn

3. 8. 2018 / mapa / Těžko si při cestě vlakem mezi tunely u Zábřeha lze nevšimnout Hoštejna – dominantu dědiny tvoří kopec s pozůstatky někdejšího hradu a s památníkem dostavby olomoucko-pražské dráhy a hned "v sousedství" se tyčí silueta kostela sv. Anny. Chystal jsem se sem už nějakou dobu; před časem jsme tu končili s Větráním, to ale na výšlap k památníku nedošlo. A tak jsem se sem vydal až nyní, v srpnovém vedru jsem si ale rychle rozmyslel pokračování do Zábřeha po svých. Každopádně jsem zjistil, že v Hoštejně je možné narazit i na několik původních lidových stavení, které se krčí pod oním kopcem, který nabízí pěkný výhled do údolí Moravské Sázavy...


pondělí 6. srpna 2018

Červencové plnění – 597/1000

Ne, že bych se v červenci nějak flákal, ale nějak se červenec nevyvedl dle očekávání. První polovina díky dovolené nasvědčovala i tomu, že bych se přehoupl přes celkových 600 kilometrů, ovšem v druhé polovině měsíce přibývaly kilometry jen díky Větrání. A koncem měsíce jsem měl kvůli trvajícímu vedru už vyloženě nechuť k pobytu venku a třeba popracovní rychlovku do Hoštejna jsem zredukoval jen na výstup k tamnímu památníku dostavby železnice a odsunul ho až na srpen... Ale tak 91 km přibylo, i to je celkem dobré, prošli jsme se v Moravském krasu, jeden den po práci jsem zase zmoknul v lese u Náměště na Hané a třeba Větrání kolem Baldského vrchu bylo asi nejdelší letní putování, protáhli jsme si to pěkně přes dvacítku... A srpen bude díky dvěma týdnům dovolené mnohem aktivnější. Fakt.

čtvrtek 2. srpna 2018

Náměšť – Slatinice

25. 7. 2018 / mapa / Měl jsem potřebu ještě trochu vylepšit červencové kilometrové skóre, a tak jsme se dvěma větrači vyrazili po práci do lesů mezi Náměští na Hané a Slatinicemi. Původně plánovaná trasa měla vést z Náměště do Ludéřova a následně přes Velký Kosíř do Slatinic, ale hromy nad našimi hlavami měly o průběhu odpoledne poněkud jiné představy. Zmokli jsme sice jen trochu, ale nakonec jsme z Ludéřova zamířili do Drahanovic a odtud do Slatinic přes pole, po cestě jsme sledovali roztodivné mraky nad námi a hecovali se v tom, co nám připomínají. A také jsme si užili výhledu k Olomouci a Šternberku. A v lázních padla i rezavá odměna na svlažení hrdla. Takže i přes změnu plánu všechno dobré...


úterý 24. července 2018

Kolem Baldského vrchu

21. 7. 2018 / mapa / Vždycky mě potěší, když na větrací výlety na Hřebečsko nejedu sám, protože si uvědomuji, že jednak cesty do mého rodného kraje patří k těm časově, dopravně a finančně náročnějším (přestože to vlastně zas tak daleko není, ale když musíte třeba čekat 40 minut na přípoj v České Třebové...) a pak také nejde často o tak zajímavé lokality, jaké nabízí třeba Valašsko nebo Jeseníky. Třetí letošní hřebečský výlet (v zimě jsme byli na Hřebečských důlních stezkách a hledali jsme jaro u Litomyšle) ale opět ukázal, že zájem je, na trasu z Květné do Poličky přes zaniklé lesní lázně Balda, ze kterých zůstal jen pramen a kaple, se mnou vyrazilo krásných dvacet turistů. A to měla trasa 19 km a ještě jsme ji přímo v terénu natáhli... O výletu je více k přečtení na Moravském turistovi anebo také na webu o Hřebečsku.


středa 18. července 2018

Moravské Švýcarsko

15. 7. 2018 / mapa / Mákli jsme si, ale za to brzké vstávání a dlouhou cestu vlakem to stálo. S Větráním jsme vyrazili k údolí Svitavy, kterým vede trať z České Třebové do Brna, naplánoval jsem tu kolečko, které sice bylo nahoru dolů, ale zajímavostí bylo po trase až až: klášter ve Vranově, Nový hrad u Adamova a pak především gotický kostelík sv. Kateřiny. A na závěr jsme si mohli ještě prohlédnout Světelský oltář v adamovském kostele sv. Barbory, no srdce mi plesalo z toho všeho. Ne už tak ale ze suchých lesů, kterými jsme procházeli, anebo z té odporné zlaté novostavby přímo naproti onomu kostelíku. Prý nějaký Francouz, já to tipoval na Rusa... Na Moravském turistovi si o tomto výletu můžete přečíst více.


úterý 17. července 2018

Sloupsko-šošůvské kolečko

9. 7. 2018 / mapa / Po návratu z chalupy jsme si dopřáli ještě jeden malý výlet, tak akorát na odpoledne. Už od cesty do jižních Čech jsem měl v hlavě obrázek moderního kostelíků nad Šošůvkou v Moravském krasu, z druhé strany kopce pak silnice vede kolem mohutných portálů Sloupsko-šošůvských jeskyní - řekli jsme si tenkrát, že se sem v létě pojedeme podívat. A tak jsme učinili. Když jsem kolečko se startem a cílem na parkovišti u vchodu do jeskyní plánoval, moc jsem nekoukal na vrstevnice, takže jsem se v táhlém stoupání do Šošůvky při tlačení kočáru s Adámkem zpotil od hlavy až k patě. Ale brzy jsme byli u onoho kostelíku sv. Václava a Anežky, mimochodem moc pěkné stavby, takže ta námaha za to stála. Po silnici jsme pak sešli k lesu, který ukrývá Pustý žleb. Tady jsme zase trochu bojovali s kočárkem přes kořeny a kameny, ale bez škod na vozítku i životech jsme dosáhli silnice ve žlebu. Po ní jsme si to namířili zpět do Sloupu, doprovázeni snad stovkami motýlů perleťovců, a nakoukli jsme mimo jiné do jeskyně U Žida. Samotné Sloupsko-šošůvské jeskyně jsme si ale nechali na jindy, až prcek bude větší.


pondělí 16. července 2018

Doubravský dvůr & Bouzov & Přes Průchodnici

3., 6. a 7. 7. 2018 / Během červencového dovolenkového týdne jsme sice s rodinou trávili většinu času na chalupě anebo jí na dohled, ale došlo i na nějaké ty výlety. Stejně jako vloni jsme zavítali na kraví farmu Doubravský dvůr u Červenky, kde jsme nakoupili místní dobroty, prošli se mezi kravami a telaty a nakonec proseděli kus odpoledne u zdejšího rybníčku. Mimochodem něco o farmě si můžete přečíst na novém blogu mé ženy Bezový keř.

sobota 14. července 2018

Za výhledem od Měníku

4. 7. 2018 / mapa / Při cestě z Litovle do Mohelnice po staré silnici se v serpentinách nad Měníkem otevírá parádní rozhled na Mohelnicko a také si nelze nevšimnout kapličky mezi poli. Dlouho předlouho už jsem se tu chtěl zastavit a pokochat se, ale třeba Větrání, které tudy kdysi mělo vést, překazilo moje bolavé koleno a následně ještě děsivé vedro, takže jsme vrch Třesín obešli a skončili v Mladečských jeskyních. Nyní jsem ale byl zrovna v Litovli s tím, že se půjdu někam projít za město, a když jsem zjistil, že za pár minut jede autobus přes Bílou Lhotu, odkud je to na Měník jen kousíček, neváhal jsem. Arboretum ve Lhotě jsem vynechal, jen jsem tu omrkl zdejší zámeček, sídlo obecního úřadu, dost poničené stavebními úpravami z nedávné doby, a vydal se k oné zmiňované kapličce, zasvěcené Cyrilovi a Metodějovi. Ten výhled od ní je vážně luxusní, no kochal jsem se pěknou chvíli. Pak se přesunul busem do vedlejší dědiny (bylo horko, no, původně jsem to chtěl vzít na chalupu už z Měníka) a odtud přes Chudobín pěkně po svých ve stínu lesa zpět na chalupu.


středa 11. července 2018

Přes Rampach

2. 7. 2018 / mapa / Dodělal jsem pracovní věci a konečně mohl vyrazit na chalupu za zbytkem rodiny. Chalupa je kousek od Litovle, na dohled vrchu Rampach, kde jsme se v květnu větrali, ale tehdy jsme šli víceméně jen kolem něj. Když jsem ale nyní viděl, že od nás jede k Rampachu, do Loučky, autobus, hned jsem na mapě začal studovat lesňačky a polňačky vedoucí přes vrchol Rampachu k chalupě. A tak jsem letos podruhé zavítal ke studánce Svatá voda u Choliny, u ní jsem se pak rozloučil s turistickou značkou a doprovázen motýly se vydal na vrchol Rampachu. Nebyl to žádný náročný výstup, naopak příjemná procházka s pěknými výhledy a navíc jsem v obilí poprvé v životě viděl na vlastní oči ve volné přírodě lišku... Btw. více fotek jsem si nechal pro Moravského turistu...


úterý 10. července 2018

Krajinou povodní

1. 7. 2018 / mapa / Po výšlapu na Velký Javorník mi začala dovolená, ještě však bylo potřeba dokončit některé věci do práce, takže jsem za rodinkou na chalupu odjel až později. Protože jsem ale čekal na zbývající podklady, dovolil jsem si toto čekání ukrátit menší procházkou – a zároveň jsem si tak ověřil, že po Javorníku můžu chodit, nohy mě totiž bolely jako čert. Váhal jsem, kam bych tak vyjel, nakonec jsem si vybral cca osmikilometrovou trasu mezi Jeseníkem a Suchdolem nad Odrou, nic náročného, právě naopak, lážo plážo rovinou Poodří. Jak nejsem moc kamarád s auty (a to brzy končím autoškolu!), tak jsem na chvíli v Jeseníku zalitoval řidiče, kteří trčeli u přejezdu, závory ne a ne nahoru a vlaky svištěly sem a tam. S foťákem jsem ale nepřijel kvůli přejezdu, zamířil jsem si to ke kostelu a následně ke zdejšímu zámečku a pak už po naučné stezce Krajinou povodní. Žádná povodeň mě nesmetla, naopak to byla pohodová procházka po loukách na březích meandrující Odry, těch motýlů a kobylek všude...


pondělí 2. července 2018

Červnové plnění – 506/1000

Červen byl především o třech Větráních, o moc více než jejich trasy jsem toho z nejrůznějších důvodů našlapat nestihl. Pozitivní ale je, že jsem se přehoupl přes 500 km, takže pohoda jazz, vždyť zbývá ještě polovina roku a jen v červenci je na obzoru pár dní dovolené a dva výlety Větrání... A ještě přemýšlím o nějakých rychlovkách ve všední dny po práci, ale zatím to jsou jen myšlenky, k naplnění ještě daleko... Tak uvidíme.

Javornická horečka

30. 6. 2018 / mapa / Po dvou týdnech, kdy jsem víceméně seděl jen v kanceláři nebo doma a jediný výjezd byl služebně do Brna na České akademické hry, se přiblížilo další Větrání a rozhodně ne v nížině, takže jsem měl docela obavu, jestli to nebude z mé strany plicní a kolenní provar. Jak se ale ukázalo, stoupání na Velký Javorník nebylo v reálu vůbec tak hrozné, jak se podle mapy zdálo. Zabrat dal hlavně studený a silný vítr, který dul, zrovna když jsme vystoupali na tamní rozhlednu, a pak následné prudké klesání k Frenštátu. Kolena mě sice bolí ještě dneska, ale stálo to za to. Více prozrazuje větrací report.


neděle 24. června 2018

Na hranici

16. 6. 2018 / mapa / Naplánovat jednodenní výlet na Osoblažsko není jen tak. O spoustu drahocenného času totiž člověka okrádá čas strávený ve vlaku, navíc poslední rozumný vlak z Krnova na Olomouc jede v 17 hodin. Jede sice i pozdější, ale ten přijíždí až po 23. hodině a to už je dost pozdě. Nicméně se mi podařilo pro Větrání naplánovat pěknou trasu z Města Albrechtic přes unikátní dvojrozhlednu Hraniční vrch a zaniklou ves Pelhřimovy do Slezských Rudoltic a ještě jsme se svezli vlakem taženým parní lokomotivou po zdejší úzkokolejné dráze, což byl bezesporu vrchol dne. I když samozřejmě výhled z rozhledny nebo obhlídka dvou pelhřimovských kostelů v ruinách také stály za to. Jak jsme se na výletě měli, prozradí větrací report. A teď je přede mnou další úkol - naplánovat výlet na zbývající úsek úzkokolejky, tedy z Rudoltic do Osoblahy...


pátek 15. června 2018

S Adámkem na lemurech

10. 6. 2018 / mapa / Pánská jízda. Žena trávila nedělní odpoledne s kamarádkou ve městě a já s Adámkem jsme vyrazili na Svatý Kopeček do lesa. Původně jsem tedy chtěl jít i přes bolavé nohy ze Strážnice až k radíkovské televizní věži, ale sotva jsme do lesa vlezli, začalo hřmět, takže se naše kolečko poněkud z taktických důvodů zmenšilo. Ale stihli jsme zmrzlinu i lemury u vstupu do olomoucké zoo. A zmokli jsme až v Olomouci, kdy nás déšť vyhnal z dětského hřiště.


středa 13. června 2018

Strážnickým Pomoravím

9. 6. 2018 / mapa / Třináctka větračů se se mnou vydala na špacír v okolí Strážnice. Bylo vedro, obloha vymetená, bylo to fajn. Tedy jen co jsme vyšli z Rohatce, překonali kus po hlavní silnici a dostali se mezi množství motýlů poletující kolem polňačky. Pak už jsme šli víceméně podél Baťova kanálu, zastavili se na pár minut ve slovenském přístavu Skalica, o dost déle jsme pak pobyli v Petrově mezi vinnými sklípky a nakonec ještě ve skanzenu ve Strážnici. A že jsme měli dost vody a málo vína (třeba já žádné), tak jsme ve zdraví ten horký den přežili. Více ve větracím reportu.

pondělí 11. června 2018

Malý Kosíř

7. 6. 2018 / mapa / Popracovní rychlovka kousek za domovem. Zatímco Velký Kosíř už mám i díky pravidelnému zahajování nových ročníků Větrání docela prokřižovaný, přes jeho menšího souseda jsem ale procházel zatím jen vloni, to ale nebylo příliš času. A poté, co jsem se před pár dny dozvěděl z novin, že tu roste poutní kaple, jsem se na místo jednoduše musel podívat. A tak jsem po práci vyjel autobusem do Luběnic, odtud si to zamířil ke Slatinicím a za chvíli už jsem byl na vyhlídce s křížem, který je vidět ze silnice, někde blízko se pak ozývaly rány kladivem a povídání. To řemeslníci ještě v tuto odpolední hodinu pracovali na kapli, tak jsem je moc nerušil a fotil si tak nějak všechno okolo. A že je tu fakt pěkně, dal jsem hned fotky na Moravského turistu, takže více tam...


pátek 8. června 2018

Větrací plán na léto

Mrkněte na plakát, a zaujme-li vás některý z výletů, směle se přidejte. Podrobnosti ke všem budou postupně přibývat na Moravském turistovi


středa 6. června 2018

neděle 3. června 2018

Květnové plnění – 426/1000

Polovina roku je za dveřmi. Důležitější ale je, že já mám skoro polovinu své tisícovkové výzvy za sebou. Během května jsem se díky třem Větráním, čtyřem "zdravotním" procházkám Okolo Olomouce a také díky třídennímu pobytu na Vysočině přehoupl přes 400 našlapaných kilometrů. Vloni touto dobou jsem byl na nějakých 240... Takže hurá!

Protože si tu poctivě už nějaký pátek vedu (ale i zpětně doplňuji) svoji Wandrbuch, najdete poznámky a fotky z výprav tady, podrobnější reporty z Větrání pak na Moravském turistovi.

No a jak vidím červen? V plánu jsou zatím jen tři Větrání, uvidíme, co se ještě přižene. Snad to nebude nic negativního. Btw. kdyby byl ten aktuální zánět zvukovodu to nejhorší, co mě může v následujících dnech potkat, tak OK.

čtvrtek 31. května 2018

Okolo Olomouce: Závěrečný špacír

29. 5. 2018 / mapa / Poslední z okoloolomouckých procházek jsem naplánoval tak, aby vedla přes dva hřbitovy a končila tam, kde jsme v dubnu tyto procházky začali, u modelu Hradské brány na třídě 1. máje. Ten druhý cíl sice až tak nevyšel, protože mí dva parťáci spěchali na bus domů, takže jsme končili o kousek vedle, na náměstí Republiky, ale jinak jsme trasu zvládli podle plánu: našli jsme smírčí kříž na neředínském hřbitově, z in-line stezek jsme se podívali k někdejší Bálzerově pískovně a zastavili jsme se i na černovírském vojenském hřbitově. Navíc jsme ještě zmokli, což ale vzhledem k panujícímu horku vůbec nevadilo.


středa 30. května 2018

Za živou vodou

27. 5. 2018 / mapa / Třeba na sever, za Priessnitzem. Sice nejsem zrovna horská koza, a když jdu do kopce, tak sotva popadám dech, ale vyšlápnout si k pramenům na Studniční vrch nad Jeseníkem mě lákalo už nějakou dobu. A tak jsem zaměřil na Mapy.cz trasu a naplánoval další Větrání. Třiadvacet lidí se se mnou vydalo. Vyráželi jsem vlakem v sedm ráno, takže jsem musel vstávat o dost dříve, než obvykle, což se samozřejmě v mé aktivitě při té dlouhé cestě do Vápenné odrazilo. Ale pak už jakoby člověk záhadně ožil, vápenka, vyfunět na Medvědí kámen, užít si rozhledu a pak už se zastávkami u jednotlivých pramenů klesat do jesenických lázní. Tam jsem se já a pár dalších vyráchali ve venkovním balneoparku s ledovou vodou, mně se pak vůbec nechtělo do bot, tak jsem ještě kus lázní prošel naboso. Po pivu na vnitřní osvěžení jsme jeli domů, vydýchaným autobusem až do Branné a pak teprve vlakem. Výlet super, ale ta pondělní únava v práci, to bylo zlé... Více fotek a tak ve větracím reportu.