pátek 31. srpna 2018

A zase ty Tatry...

Po Adámkově náletu do nové vitríny bylo třeba nahradit černou T613, a protože jsem při jejím shánění narazil u stejného prodejce na modrou krásku T603, vzal jsem je obě. Ještě předtím mi dorazil model T700 od VV model, stavebnice v polovičním měřítku, takže dost prťavá. Výsledek není žádná velká hitparáda, ale nakonec se mi podařilo i miniaturní stěrače do skel přilepit, takže spokojenost...


úterý 28. srpna 2018

Boršovský les a rezervace Rohová

20. 8. 2018 / mapa / Po několika dnech jsem se vrátil zpět do svého rodného kraje, zpět na Hřebečovský hřbet (více o něm tu), tentokrát ovšem s cílem projít naučnou stezku Boršovský les, poznat krásy přírodní rezervace Rohová a vystoupat na nejvyšší vrchol hřbetu, který dal této rezervaci jméno, Roh. Zkrátka a jednoduše jsem si chtěl projít také jinou část hřbetu než Hřebečské důlní stezky, po kterých už jsem kráčel několikrát, ať už sám, nebo s Větráním (naposled letos v únoru). Původně jsem plánoval trasu z Boršova do Křenova, zvažoval jsem i cestu až do Březové nad Svitavou, což by bylo nějakých 20 km, ale nakonec jsem se rozhodl šetřit pobolívající kotník a cílem byly bližší Pohledy. Ráno jsem nabral v Moravské Třebové jednoho větracího parťáka, nechali se vyvézt na konec Boršova autobusem a pak už jsme se vydali pěkně po svých do lesa a do pozvolného stoupání. Maketu vstupu do štoly Boršov jsme málem minuli, protože jsme se nakonec naučné stezky až tak nedrželi, ale vrcholu Rohu jsme dosáhli naprosto bez problémů. Akorát že je to spíše taková stolová hora, tak vrchol vypadá jako obyčejné místo v lese. Za výhledem jsme museli až na samotnou hranu hřebečovské kuesty, ale vyplatilo se. A nespadli jsme. Podél hrany jsme pak došli skoro až k Pohledům, u nich jsme ještě okoukli nenápadnou lesní kapli, nevědomky jsem tam vyfotil myš (nebo něco podobného) při lebedění na hlavě Panny Marie. Pak už jsme došli do Pohledů, počkali si na bus (kvůli jeho zpoždění o půl hodiny déle) na Svitavy a šup domů.


úterý 21. srpna 2018

Nejen párou po Mladějovce

18. 8. 2018 / Prarodiče oslavili v dubnu zlatou svatbu, v hromadě nejrůznějších darů byl i náš poukaz na letní výlet s Adámkem. Pravda, museli jsme se připomenout s tím, že už léto brzo skončí, ale můj návrh na výletní jízdu po Mladějovské průmyslové dráze se setkal s úspěchem. Dráhu spojující někdejší doly na Hřebečovském hřbetu se letos provozovatelům a dobrovolníkům podařilo zprovoznit v celé její délce, zaplatil jsem tedy jízdenky až na konečnou a zase zpět s prohlídkou areálu bývalého průmyslového areálu Hřebeč. Čtyři hodiny trvání vypadaly nejprve hrozivě, ale když parní lokomotiva začala z Mladějova pomalu, ale jistě supět do zatáček a postupného stoupání, časový údaj hned dával smysl. Pára nás přitom dovezla jen do poloviny cesty, k maketě štoly Hugo Karel, dál pokračoval vlak tažený motorovou lokomotivou. Na konečné nám průvodce povykládal o tom, jak zdejší závod vypadal a co z toho všeho zbylo, stanuli jsme i na haldě materiálu, který tu prý ještě čeká na své využití a odkud je pěkný výhled na Moravskou Třebovou. Cesta nazpět byla malinko svižnější, také s přestupem zpět na páru, vtipné bylo, že Adámka jízda tak vyčerpala, že v těsném sousedství funící lokomotivy usnul jako špalek. A nutno také zmínit, že prarodiče všechny nástupy, přestupy a výstupy s ohledem na své nohy s přehledem zvládli, a když náhodou byl nějaký stupeň příliš vysoko (přece jen v lese nejsou nástupiště), ochotně vypomohl i personál vlaku a přinesl nějaký ten kus pražce. Raďa po návratu ještě vyrobila z fotek na památku leporelo. / O něco více fotek zde.


pondělí 20. srpna 2018

Po letech do Prahy

15. 8. 2018 / mapa / Ještě mě bolely nohy ze Svojanova, ale už jsme vstávali na vlak směr Praha. Švagrová se rozhodla, že své dceři ukáže hlavní město a zdejší známé památky, ať na to nemusí čekat, až sem pojedou se školou, a my se s Adámkem přidali. No, pokud jsem byl předtím naposled v Praze v roce 2011, kdy jsem tu pár měsíců žil, pracoval a pokusil se přejít město ze severu na jih, mohl bych tento časový interval dodržet i do budoucna, klidně bych ho i prodloužil. Ano, Praha má své nesporné architektonické kvality, před kterými mi padá brada, jenže centrum města je tak přeplněné turisty, že na to tady, podobně jako v Českém Krumlově, prostě nemám nervy a nemám potřebu si to v nejbližší době zopakovat. Leda že bychom zamířili do Prokopského údolí, Divoké Šárky, na Vyšehradě, který mám z centra nejraději, by určitě také nebyl takový ruch. Ale tady zněl úkol jasně, a tak jsem sice trochu brblal, ale prošli jsme Václavák, Staromák i Pařížskou, nevynechali jsme Karlův most a přes Malou Stranu vytlačili kočár až k Hradu, který jsme ale vynechali – protože fronty, hromady lidí, vedro, hlad a tak... Těšil jsem se, že na Petříně bude o něco klidněji, ale ouha, tam bylo vše rozkopáno, bagry a náklaďáky hučely a prášily. Při sestupu ke Smíchovu jsem se ale uklidnil, ubylo lidí, ruchu, zastavili jsme se na několika vyhlídkách... Pak jsme se chvíli svezli metrem a zamířili na hlavní nádraží, na Vyšehrad nedošlo, ale kdovíco by nás tam čekalo za překvapení. Nutno podotknout, že jsme po dlouhé době jeli opět s kočárem vlakem, personál ranního spoje nebyl zrovna přívětivý, ale průvodčí v podvečerním vlaku by se za místo pro nás i porvala. A co ale hlavně neteři se výlet podle všeho líbil a Adámek jej také zvládl v pohodě, i když si tedy nejvíce užil právě cesty vlakem, kde mohl být konečně chvíli mimo kočár...


neděle 19. srpna 2018

Přes les a pastviny na Svojanov

14. 8. 2018 / mapa / Hrad Svojanov u Poličky patří, nebo minimálně v době mé povinné školní docházky patřil, ke stálicím mezi lokalitami školních výletů, hlavně proto, že ze Svitav to sem je kousek. To, že hrad je zajímavou ukázkou spojení středověké hradní a mladší zámecké empírové architektury, že v podhradí je malebné městečko a že všude kolem je krásná krajina, člověk pořádně ocení až později. Naposledy jsem tu byl před lety v zimě, s Raďou a Market jsme v zasněžených zahradách zkoulovali Dirboucha... Někdy předtím jsem tu byl ještě s tehdejšími kumpány ze Svitav, se setměním jsme vystoupali na hradní věž... Plán podívat se sem znovu uzrával v mé hlavě od nedávného Větrání kolem Baldského vrchu, pár větračů jsem také oslovil, jestli nechtějí jet se mnou. A tak jsme ve čtyřech vyrazili ráno do Poličky, při čekání na bus se prošli městem, busem se nechali odvézt do Jedlové a z tamní horní zastávky už pěkně po svých šlapali směr Svojanov. Nevynechali jsme zastávku u horního jedlovského kostela s polodřevěnou zvonicí či u kapličky na kopci u Hartmanic, prohlédli jsme si Bystré, kde se točil film Všichni dobří rodáci (i na tom jsme kdysi byli se školou, pokud si dobře pamatuju), no a také přelezli nějaké ty ohradníky a snažili se komunikovat s pasoucím se dobytkem... A samozřejmě jsme si prohlédli hrad a pokochali se výhledem z něj, i když ten výstup nám dal v tom panujícím vedru a po nějakých dvanácti kilometrech docela zabrat. A za zmínku určitě stojí i cesta busem do Svitav, šofér rozvrzané Karosy (firma Zlatovánek by mohla trochu investovat do vozového parku!) s námi jel, jako by nás ukradl nebo nás chtěl zabít... Ale přežili jsme.


čtvrtek 16. srpna 2018

Tišnovské viadukty

12. 8. 2018 / mapa / Předposlední letní Větrání bylo o mostech, suchu, prachu, náhradní dopravě mikrobusem a nakonec ještě jeden z účastníků "lezl do zelí" pracovníkům muzea v Předklášteří. Přečíst si o tom podrobně můžete ve větracím reportu.


středa 8. srpna 2018

Šostýnská sobota

4. 8. 2018 / mapa / S Větráním jsme na začátku srpna zamířili opět k Velkému Javorníku, tentokrát jsme u něj ale jen začínali. Naše trasa totiž vedla z Frenštátu do Kopřivnice a zahrnovala mimo jiné návštěvu vyhlídky na Raškově kameni, rozhledny Bezručova vyhlídka a zříceniny hradu Šostýna. I když bylo tropické vedro a něco jsme se nachodili z kopce do kopce, byl to fajn výlet. Více si můžete přečíst na Moravském turistovi ve větracím reportu.


úterý 7. srpna 2018

Hoštejn

3. 8. 2018 / mapa / Těžko si při cestě vlakem mezi tunely u Zábřeha lze nevšimnout Hoštejna – dominantu dědiny tvoří kopec s pozůstatky někdejšího hradu a s památníkem dostavby olomoucko-pražské dráhy a hned "v sousedství" se tyčí silueta kostela sv. Anny. Chystal jsem se sem už nějakou dobu; před časem jsme tu končili s Větráním, to ale na výšlap k památníku nedošlo. A tak jsem se sem vydal až nyní, v srpnovém vedru jsem si ale rychle rozmyslel pokračování do Zábřeha po svých. Každopádně jsem zjistil, že v Hoštejně je možné narazit i na několik původních lidových stavení, které se krčí pod oním kopcem, který nabízí pěkný výhled do údolí Moravské Sázavy...


pondělí 6. srpna 2018

Červencové plnění – 597/1000

Ne, že bych se v červenci nějak flákal, ale nějak se červenec nevyvedl dle očekávání. První polovina díky dovolené nasvědčovala i tomu, že bych se přehoupl přes celkových 600 kilometrů, ovšem v druhé polovině měsíce přibývaly kilometry jen díky Větrání. A koncem měsíce jsem měl kvůli trvajícímu vedru už vyloženě nechuť k pobytu venku a třeba popracovní rychlovku do Hoštejna jsem zredukoval jen na výstup k tamnímu památníku dostavby železnice a odsunul ho až na srpen... Ale tak 91 km přibylo, i to je celkem dobré, prošli jsme se v Moravském krasu, jeden den po práci jsem zase zmoknul v lese u Náměště na Hané a třeba Větrání kolem Baldského vrchu bylo asi nejdelší letní putování, protáhli jsme si to pěkně přes dvacítku... A srpen bude díky dvěma týdnům dovolené mnohem aktivnější. Fakt.

čtvrtek 2. srpna 2018

Náměšť – Slatinice

25. 7. 2018 / mapa / Měl jsem potřebu ještě trochu vylepšit červencové kilometrové skóre, a tak jsme se dvěma větrači vyrazili po práci do lesů mezi Náměští na Hané a Slatinicemi. Původně plánovaná trasa měla vést z Náměště do Ludéřova a následně přes Velký Kosíř do Slatinic, ale hromy nad našimi hlavami měly o průběhu odpoledne poněkud jiné představy. Zmokli jsme sice jen trochu, ale nakonec jsme z Ludéřova zamířili do Drahanovic a odtud do Slatinic přes pole, po cestě jsme sledovali roztodivné mraky nad námi a hecovali se v tom, co nám připomínají. A také jsme si užili výhledu k Olomouci a Šternberku. A v lázních padla i rezavá odměna na svlažení hrdla. Takže i přes změnu plánu všechno dobré...