pondělí 20. srpna 2018

Po letech do Prahy

15. 8. 2018 / mapa / Ještě mě bolely nohy ze Svojanova, ale už jsme vstávali na vlak směr Praha. Švagrová se rozhodla, že své dceři ukáže hlavní město a zdejší známé památky, ať na to nemusí čekat, až sem pojedou se školou, a my se s Adámkem přidali. No, pokud jsem byl předtím naposled v Praze v roce 2011, kdy jsem tu pár měsíců žil, pracoval a pokusil se přejít město ze severu na jih, mohl bych tento časový interval dodržet i do budoucna, klidně bych ho i prodloužil. Ano, Praha má své nesporné architektonické kvality, před kterými mi padá brada, jenže centrum města je tak přeplněné turisty, že na to tady, podobně jako v Českém Krumlově, prostě nemám nervy a nemám potřebu si to v nejbližší době zopakovat. Leda že bychom zamířili do Prokopského údolí, Divoké Šárky, na Vyšehradě, který mám z centra nejraději, by určitě také nebyl takový ruch. Ale tady zněl úkol jasně, a tak jsem sice trochu brblal, ale prošli jsme Václavák, Staromák i Pařížskou, nevynechali jsme Karlův most a přes Malou Stranu vytlačili kočár až k Hradu, který jsme ale vynechali – protože fronty, hromady lidí, vedro, hlad a tak... Těšil jsem se, že na Petříně bude o něco klidněji, ale ouha, tam bylo vše rozkopáno, bagry a náklaďáky hučely a prášily. Při sestupu ke Smíchovu jsem se ale uklidnil, ubylo lidí, ruchu, zastavili jsme se na několika vyhlídkách... Pak jsme se chvíli svezli metrem a zamířili na hlavní nádraží, na Vyšehrad nedošlo, ale kdovíco by nás tam čekalo za překvapení. Nutno podotknout, že jsme po dlouhé době jeli opět s kočárem vlakem, personál ranního spoje nebyl zrovna přívětivý, ale průvodčí v podvečerním vlaku by se za místo pro nás i porvala. A co ale hlavně neteři se výlet podle všeho líbil a Adámek jej také zvládl v pohodě, i když si tedy nejvíce užil právě cesty vlakem, kde mohl být konečně chvíli mimo kočár...









Žádné komentáře:

Okomentovat