čtvrtek 22. listopadu 2018

Lucie – EvoLucie

"Lucie vydává novou řadovou desku." Naposledy jsem tuto větu četl/slyšel v roce 2002, když jsem chodil poslouchat před krám s muzikou na svitavském náměstí ukázky z Dobré kočzky. Šestnáct let od té doby uplynulo. Šestnáct let, během kterých se událo mnohé. Ale čím se blížil termín vydání EvoLucie, byl jsem nervóznější jako tenkrát. Nyní už dva týdny neposlouchám téměř nic jiného a musím říci, že jsem spokojený. Opravdu jsou na albu lepší kusy než první vypuštěný singl Takhle tě mám rád. A není jich málo. Na druhou stranu asi tu opravdu není nová Amerika nebo Černí andělé, jak mnozí důrazně připomínají, ale já nic takového nečekal. Naopak jsem očekával desku, která neprozradí všechno hned, ale něco si nechá na další a další poslechy, desku pestrou, ale pořád rockovou s precizním zvukem, desku ne blbou, i když si člověk na čelo občas musí klepnout nad některými textovými obraty. A tu jsem dostal. Uvedená očekávání přitom můžu vztáhnout i na píseň, kterou považuji za nejpovedenější – poslední kus EvoLucie. Už jen ten úvod, kdy hrají varhany (tedy Dvořákovy klávesy) a do nich Kodym spustí "Nemáme křídla, jenom rybí prsty a taky jeden rytmus na buben", mi přijde jako ukázková esence toho, co dělá z Lucie naši nej kapelu, ať už jsou vztahy mezi jejími členy jakékoliv. Další takovou esencí, navíc s notnou dávkou nostalgie, je druhý singl desky, balada Nejlepší, kterou znám, v podstatě klasický kus střihu dávné Rouháš se bohům (jasně, autorem obou je Oskar Petr) se sbory (Gospel Limited) prolínajícími se v kytarovém sólu (které nahrál Phil X z Bon Jovi) – to můžu. A stejně tak můžu třeba svižnou Kodymovu Chtěli jsme lítat s hostující Lenny v refrénu, který se raz dva zaryje do hlavy, podle mě jasná koncertní věc. Zajímavý je také kontrast Kollerových sexuálních choutek v Sex 3 a následující tajemně křehké Já jsem pan Petr Monk (uf, teritoriální věrozvěst!), i když díky saxofonu "plastika" Vratislava Brabence v závěru první z nich hudební přechod až tak tvrdý není. Velkým překvapením pro mě jsou skoro až taneční Fénixovy slzy, tady si klepu na čelo až až, co to tito padesátníci vyplodili. A překvapila mě také Než tě rozkradou, kterou jsem podle ukázky na Instagramu považoval za protestsong, ale tím rozhodně není. I na EvoLucii se ale najdou kousky, které přeskakuji. Příliš mě nezaujala Já to nemám spočítaný, dost možná i kvůli neustálému opakování titulu písně. Následující Slečna do nekonečna mi zase na album vůbec nepasuje, se všemi těmi netradičními nástroji je až příliš wanastowská. To ale nic nemění na tom, že jako člověk, který s Lucií dospíval, jsem s novinkou spokojený. A i když tu není ta nová Amerika, já tu mám hitů dost.

úterý 20. listopadu 2018

Ze Stražiska do Konice

17. 11. 2018 / mapa / Původně jsem 99. Větrání plánoval na vrch Hušák mezi Městečkem Trnávkou a Jevíčkem, avšak kvůli výluce na trati (trati, která je v očích úředníků permanentně na odpis, ale stále se opravuje) jsem plán přehodnotil a připravil novou trasu v okolí Konice. A nebyla to špatná volba. Prošli jsme pěkným údolím Bukovanky, viděli zachovalý větrný mlýn a také opravdu nevšední vesnickou kapli, prostě spoustu zajímavých míst na dohled domova. A ještě jsme byli brzy v cíli, takže jsem stihl i nějaký ten vánoční nákup. Více o výletu ve větracím reportu.

úterý 6. listopadu 2018

Oderská výprava

3. 11. 2018 / mapa / Barevné listí, bláto, mlha, mrholení, déšť, na výletě do Oder jsme si prostě užili podzim se vším všudy. Ale za trochu nepohody to putování stálo. Jednak jsme prošli kousek ještě nedokončené hornické stezky u Oder, které vedou ke zdejším bývalým břidlicovým dolům, a pak jsme také viděli, že Suchdol nad Odrou není jen nádraží, na kterém jsem už tolikrát čekal na zpožděný vlak. Jen tedy výstup na rozhlednu Olšová budeme muset někdy zopakovat. No, podrobněji ve větracím reportu.


pondělí 5. listopadu 2018

Říjnové plnění – 887/1000

Stovku. Bez půlky kilometru rovných sto kilometrů jsem po svých našlapal na výletech a vycházkách během října. To je výsledek, který jsem vážně nečekal. Jenže když si vezmeme, jaký říjen byl, tedy teplý a téměř bez srážek (což sice není normální, ale jednoho to prodloužené léto těší), není se co divit. Gró tohoto výsledku samozřejmě tvořily výlety Větrání, kdy jsme vyrazili na Opavsko nebo si připomenout bitvu o Moravskou Chrastovou z podzimu 1938, a čtvrteční podvečerní vycházky Okolo Olomouce, ale stihl jsem i něco málo navíc, ať už sám nebo s rodinkou. A to toho v práci nebylo zrovna málo a o dvou víkendech jsme byli na rodinných oslavách... Takže celkově je to skoro 900, respektive v době psaní tohoto shrnutí už nějakých 915, dosažení mety je na dohled...

neděle 4. listopadu 2018

Lucie – Nejlepší, kterou znám

Napětí vrcholí. Už za necelý týden by měla konečně vyjít nová deska Lucie. Těším se, i se trochu bojím, aby to ale stálo za to. První singl Takhle tě mám rád se sice zaryl do hlavy na první dobrou, ale zas tak dobrá věc to není, takže nějaké obavy jsou na místě. Těsně před vydáním desky ale Lucie vydala singl nový, od dua Oskar Petr & Robert Kodym Nejlepší, kterou znám a ta ty obavy zmírňuje. Tohle je stará dobrá Lucie, na které jsem vyrůstal a od které vlastně nečekám žádné moderní experimenty. Je to balada, která vrací někam tam do časů Rouháš se bohům a Kollerovic Chci zas v tobě spát. Ano, začátek devadesátek, pro mě ale vlastně až přelom tisíciletí. No a co.


pátek 2. listopadu 2018

Okolo Olomouce: Svatokopecké kolečko

1. 11. 2018 / mapa / Poslední z letošních naplánovaných okoloolomouckých vycházek vyšla termínově po změně času, takže nás tma zachytila hned kousek za posledním domem v Lošově, odkud jsme vyšli. Všichni jsme ale vybaveni nějakým osvětlením, takže jsme putovali temným lesem jako skupina světlušek. Anebo jako parta magorů – tak nás určitě tituloval řidič neosvětleného traktoru, kterému jsme posvítili do kabiny... Procházka to i potmě byla moc fajn a ten výhled na šňůry světel v olomouckých ulicích od svatokopecké baziliky! Tak ještě opatrně sejít alejí do Samotišek a tím podzimní vycházky skončily.