pondělí 31. prosince 2018

Předsilvestrovské louč(ň)ení

29. 12. 2018 / mapa / S posledním letošním Větráním (a posledním pod FTK UP) jsme vyrazili do sněhem pokrytých výšek Hrubého Jeseníku, přesněji mezi Jindřichov a Loučnou nad Desnou na skalní vyhlídku Tři kameny. Bohužel pro nás panovala nahoře mlha, takže výhledů jsme si neužili, ale výlet to byl jinak příjemný a až na několik kluzkých úseků velmi pohodový. Více ve větracím reportu.


pondělí 17. prosince 2018

Čas změn

Jsem člověk, který nemá změny moc rád. Poslední dobou se toho ale děje nějak moc. Kromě toho, že jsem začal řídit auto a dokonce už i vjel na dálnici a do centra Olomouce (uff), měním pracoviště. Měním sovětská kasárna za tereziánskou zbrojnici. Z FTK na rektorát Univerzity Palackého. Na FTK už jsem pomalu začínal vyhořívat, harmonogram roku mě začal nudit a zároveň otravovat a kradl mi stále více času a noví kolegové v kanceláři mě štvali. Nejdřív jedna, pak druhý. Věkový rozdíl, náraz ambicí, nakopnuté fotbalové štěně, moje (byť pro někoho těžko uvěřitelná) formálnost, to a ještě další věci. Od 2. ledna budu denně chodit o několik desítek schodů do kanceláře více, není to novoroční předsevzetí. Nevím ale, jak to bude s Větráním. Na jednu stranu mě těší zájem lidí, na stranu druhou se slzou v oku vzpomínám na výlety, kdy jsme chodili třeba ve čtyřech lidech. S koncem na FTK jsem avizoval i konec Větrání, poslední výlet bude mít číslo 102. Asi. Možná budu po Novém roce pokračovat, určitě ale ne jednou za dva týdny. Možná jednou za měsíc. Anebo úplně nepravidelně. Nevím, jestli veřejně, anebo jen vždy cíleně oslovím těch několik nejvěrnějších větračů, jestli se zrovna nenudí. Vím ale, že chci a vlastně měl bych být více doma, být více táta. Žena se znovu kulatí, Adámek bude mít začátkem léta sourozence... Ano, Pecka II je na cestě. Takhle vypadala před pár týdny...


Předvánoční Podbeskydí

15. 12. 2018 / mapa / Pro předvánoční Větrání jsem tentokrát vybral trasu zvlněným Podbeskydím z Moravského Betléma, tedy Štramberka, do Nového Jičína. Na známou Trúbu jsme nestoupali, jen jsme dřevěným městečkem prošli a zamířili ke dvěma stařičkým kostelíkům v bývalých Tamovicích a v Rybí. Cesta Libotínskými lesy pak byla lemována řadou studánek, až jsme kvůli nim nakonec šli jinudy, než jsem plánoval. Ale vůbec to nevadilo... více ve větracím reportu.


pátek 14. prosince 2018

Noční cesta z večírku

14. 12. 2018 / I takhle může vypadat cesta z vánočního večírku, zvlášť když to domů není zas tak daleko, venku není až taková zima, člověk není zas tak společensky unavený a má po ruce foťák...


pátek 7. prosince 2018

Listopadové plnění – 957/1000

Cíl už je za rohem. Během listopadu jsem postupně našlapal na Větráních a dalších cestách 70 kilometrů, přehoupl jsem se tak do poloviny poslední stovky své letošní výzvy. Její završení by teď mělo být snadné, přece jen v době psaní těchto řádků už mám za sebou 100. Větrání a další dvě jsou v plánu, snad zvládnu v těchto podivných zimních dnech ještě i něco dalšího. Každopádně musím říci, že první listopadové kilometry stály za to – to vlastně všechny, ale ty první o něco více. Vyrazili jsme totiž na poslední z procházek z popracovní série Okolo Olomouce, trasa vedla z Lošova přes les na Svatý Kopeček. Protože bylo už po změně času, setmělo se nám, sotva jsme za Lošovem vstoupili do lesa... ale na Kopeček jsme za svitu baterek v pohodě trefili, ani ten traktorista, co si na cestu zásadně nesvítí a jezdí asi zpaměti, nás nepřejel. Kromě Větrání jsem pak našlapal nějaké kilometry i mezi Chropyní a Kojetínem, na této vycházce jsem se rozhoupal a přes mobil uprostřed lužního lesa koupil nový foťák – ach ty moderní technologie!, a po punčovém večeru s fakultou jsem prošel kousek Mohelnicka, navštívil dvě vesničky na dohled Mírova, které se ještě řadí k Hřebečsku, a konečně pořídil vlastní fotku pamětní desky na místě popravy děkana Lautnera, jedné z obětí čarodějnických procesů, do už docela starého článku právě na webu o Hřebečsku... A teď tedy prosinec a je to :-)

úterý 4. prosince 2018

Kohútka a Portáš

1. 12. 2018 / mapa / Popravdě s trasou jubilejního 100. Větrání jsem nebyl od samého začátku spokojený, nemám rád, když se během jednoho výletu jde jedním úsekem dvakrát, tam a zpátky, a tady to bylo hned několik kilometrů. Ale větrači si mohli trasu odhlasovat a také si ji odhlasovali, respektoval jsem to a dokonce i zamýšlené úpravy jsem postupně raději z časových důvodů zavrhl. Samotný výšlap na Kohútku a k Portáši nakonec nebyl špatný, konečně jsem viděl nádhernou (a zrovna rekonstruovanou) budovu někdejšího hrozenkovského fojtství, nahoře pak došlo i na sníh a objevil jsem jednu lokaci ze seriálu Doktor Martin, ale některé z účastníků bych klidně oželel a naopak bych chtěl z kopce vidět dále než na špičku nosu, ale to si člověk v zimě moc vybrat nemůže... Více ve větracím reportu.