pondělí 12. srpna 2019

Poznámky z dovolenkových výletů

Dvoutýdenní dovolená je fuč, tak zase za rok. Tentokrát jsem nestrávil většinu času ve vlaku a na kratších či delších pěších výšlapech, jako bylo v uplynulých letech obvyklé, ale za volantem našeho rodinného kočáru a v zámeckých parcích nebo zoologické zahradě. A stejně tak výkony v našlapaných kilometrech nejsou nic moc oproti dřívějšku – i když jak pro koho, třeba Adámek zvládl po svých, byť i za pomoci odrážedla, skoro pět kilometrů v kuse a vedru... A kde že jsme to všude byli?
29. 7. / První z našich výjezdů směřoval do Milotic, k zámku, který si zahrál mimo jiné v pohádce Za humny je drak (mimochodem o pohádkových zámcích a hradech na Moravě a ve Slezsku jsem psal na Moravském turistovi). Zámek jsme si prohlédli zvenčí, především jsme totiž zamířili na procházku po zámecké zahradě a parku – stejně bylo pondělí, takže prohlídky neprobíhaly a s našimi malými bráchy by navíc byla prohlídka dost adrenalin. Vždyť stačilo už jen to, že v expozicích barokního sochařství na Moravě byla otevřená některá okna, která Adámka lákala k pohledu ven... více než dva metry nad terénem venku... Ale nic zvláštního se nestalo, i vedro jsme přežili bez úhony... Jen na zpáteční cestě jsem přejel odbočku ke kostelu v Roštíně, který jsem si chtěl vyfotit. Příště, třeba až pojedeme do Střílek na pizzu. A kafe?!


neděle 4. srpna 2019

Nemocnice, kde se léčí písničkou

Objetí, pohlazení nebo třeba písnička, to jsou postupy a prostředky, kterými se léčí nemoci a zranění v Nemocnici pro medvídky. Tu „provozují“ studenti lékařské fakulty, kteří tak formou hry seznamují předškolní děti s prací lékařů a učí je odpovědnosti za zdraví své i druhých. Více se o tomto projektu mediků dozvíte zde.

neděle 21. července 2019

Jak se testuje metodika pro záchranáře

Párty je v plném proudu, tisícovka účastníků se skvěle baví. Na místo však kdosi zaútočí neznámou chemickou látkou. Nastává panika, na zemi zůstávají desítky zraněných. Naštěstí se nic takového nestalo, šlo jen o námět cvičení projektu Dekontaminace zraněných osob v rámci bezpečnostního výzkumu ministerstva vnitra, na němž se podílí Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého. Reportáž ze cvičení, u kterého jsem měl možnost být, si přečtete zde.

pátek 19. července 2019

Půlrok na novém

Se začátkem prázdnin uplynul půlrok od chvíle, co jsem odešel z neředínské větrné hůrky a zasídlil se na tereziánské zbrojnici v redakci univerzitního Žurnálu. O "svou" tělovýchovu se sice po menších peripetiích starám zpravodajsky dál, ale k tomu mi přibyla i medicína nebo boží fakulta. A už z toho je jasné, že ten půlrok nebyl vůbec nudný... Fotky napoví ještě více...


sobota 13. července 2019

Deštivé Boskovicko

12. 7. 2019 / mapa / Po plus minus týdnu jsem se vrátil na místo jedné z našich rodinných "déčkových" výprav – do Boskovic, kde jsme heslo do prázdninové hry ČT Déčko na první pokus nezískali. Nyní jsem sem ale vyrazil s několika větrači a na 17kilometrovou trasu. Předpověď počasí slibovala někdy během dne déšť a skutečně, když jsme vystoupili z vlaku v Doubravicích nad Svitavou, něco málo z nebe padalo a vydrželo s různou intenzitou padat až do našeho plánovaného odjezdu. Nicméně z trasy jsme neslevili, takže jsme okoukli zajímavou zvonici v Oboře, ve skále vytesané sochy husitů pod Velkým Chlumem, vylezli na rozhlednu na Malém Chlumu, odkud byl ale výhled kvůli dešti a mlze mizerný. Přes Jabloňany jsme potom sestoupili do Lhoty Rapotiny, kde stojí jeden z nejmenších filiálních kostelů u nás i ve střední Evropě, a pak už nastal nejnáročnější úsek - nejprve zdolat dva kilometry po hlavní silnici, protože jiná možnost nebyla, najít v Pilském údolí schránku s heslem do prázdninové hry a vyšplhat k boskovickému hradu. Heslo jsem získal a nahoru jsme si mákli, pár metrů jsme šli i po čtyřech... a nahoře u hradu nás dostihl ten největší slejvák, během kterého mi odešel do věčných lovišť deštník, nápor kapek už nezvládl a zlomil se. V silné přeháňce jsme sešli do města, kterým jsme spíše proletěli na nádraží. V 15:01 jsme odjeli do Skalice nad Svitavou, za pár minut tam vystoupili... a pak čekali dvě hodiny s hromadou dalších lidí, než železničáři obnoví provoz na trati přes Blansko, a to bez pořádných informací a za dojemného postupného navyšování zpoždění vlaku po dvaceti minutách, byť na webu jsem našel zmínku, že to potrvá skoro až do večerních zpráv... Po dvou hodinách ale přece jen náš rychlík, "co bude opožděn", dojel a my v době, kdy už jsme měli být v Olomouci, teprve odjížděli ze Skalice. Aspoň že víceméně celou dobu čekání svítilo slunce a my oschli...


pátek 12. července 2019

Pradědovo dětské muzeum

11. 7. 2019 / mapa / Pradědovo dětské muzeum v Bludově u Šumperka není ani tak muzeum jako spíš velká herna pro děti s jesenickými motivy, ale to vůbec nevadí. Děti se tu zabaví a na dlouho. Původně jsme zaplatili vstup jen na dvě hodiny, nakonec jsme ale po asi čtyřech hodinách nějakou korunu ještě doplatili. A co víc, zabavili jsme se i my dospělí, když jsme si zahráli hru Praděde, nezlob se, jejíž herní pole zabírá celou jednu místnost vnitřních prostor muzea, venku si zase Raďa vyzkoušela chůdy, já si zahrál pinec s Týnou a Adámek vyzkoušel snad všechno...


čtvrtek 11. července 2019

Z Blatce do Olomouce

10. 7. 2019 / mapa / Po několika autovýletech už jsem potřeboval trochu protáhnout nohy, a tak jsem proklepl svůj přehled tras pro okoloolomoucké vycházky a zkusil, jestli se někdo chytí. Nakonec nás vyšlo z nádraží v Blatci devět. Za chvíli jsme byli v Kožušanech-Tážalech, samozřejmě jsme nemohli vynechat zastávky u zdejších kapliček. Z Kožušan jsme pak mezi poli prošli blíže k Olomouci, k nám již známé soše sv. Kryštofa, který stojí u dálničního obchvatu města. Následně jsme prošli Nemilany, a že bylo času dost, končili jsme až na tržnici v centru...


Studenti na expedici propojili světy zdravých a handicapovaných

Za poznáním živlů v přírodě i těch v sobě a za ujištěním, že „nemůžu“ je jen slovo, se vydali studenti fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého a jejich hosté s postižením s červnovou Expedicí přes bar. Během osmi dní sbírali zkušenosti a zážitky při outdoorových aktivitách na rozpálené pláži, ve skalách i na sněhu. Výprava, jejíž jádro tvořila osmička účastníků se zdravotním postižením, mezi nimi i čtyři vozíčkáři, postupně zamířila do Slovinska, Chorvatska a Rakouska. Itinerář čítal zejména pěší túry, cyklistické výlety, sjíždění divoké řeky Mrežnice nebo zdolávání ferrat. Ne vždy realita vyšla plánu zcela vstříc, jako například hned v úvodu v horských výšinách nad slovinským Bovcem, kde účastníky překvapil sníh a lyžařský ruch – ale i o tom taková expedice je. / A zbytek článku o expedici, na které jsem nebyl, ale jako každý rok o ní psal a našim studentům záviděl, si můžete přečíst na Žurnálu UP.

neděle 7. července 2019

Výpravy za Déčkem: Květná zahrada, Boskovice a Zlaté Hory

3., 4. a 5. 7. 2019 / Opět po roce jsme se vrhli na prázdninovou hru České televize Déčko a zkraje července vyrazili pro první hesla do ní. Zároveň jsme si i vyzkoušeli, jestli Štěpánek vydrží delší dobu v autě na cestě a vůbec jestli nějak výlet se dvěma prcky zvládneme. / mapa / Jako první jsme zamířili do Kroměříže, do Květné zahrady. Jednak už to je skoro osm let, co jsme tu s Raďou byli, a jednak jsem chtěl odtud nějaké lepší fotky pro Moravského turistu, než jaké jsem si přivezl tenkrát s kompaktem. A v neposlední řadě má zahrada také své příznivé parametry pro děti, mimo jiné s kočárem se tu dá bez problémů pohybovat, stín na kojení by se také našel a třeba Adámek si užil i schody na terasu kolonády. Takže jsme se prošli na čerstvém vzduchu, podle mapy to dalo přes tři kilometry, které Adámek v pohodě ušel a Štěpánek prospal v kočárku, objevili jsme králičí horu a ptáčnici, které jsme před osmi lety vidět nemohli, první heslo do hry jsme získali (stačilo se zeptat na pokladně :-) ), takže první výprava dopadla výborně.


úterý 2. července 2019

sobota 29. června 2019

České akademické hry v Brně & Medlánecké kopce

25. 6. 2019 / mapa / Stejně jako vloni i letos se konaly České akademické hry, na nichž poměřují síly z českých vysokých škol, v Brně, takže jsem si opět jako redaktor Žurnálu UP, který nejčastěji píše o sportovních věcech, udělal pracovní výlet. Tentokrát jsem ale vyjel dříve, abych se před plánovaným focením podíval i jinam než jen na atletický stadion pod Palackého vrchem. Z nádraží v Králově Poli jsem to tedy vzal do vysokoškolského areálu před Medlánky a tamní kopce, fotky odtamtud si můžete prohlédnout zde. A stejně tak z lávky přes nádraží v Maloměřicích, kam jsem si stihl zajít při jednom z přejezdů mezi disciplínami. A protože jsem tam jel primárně pracovně, tak článek o účasti studentů naší Univerzity Palackého na Českých akademických hrách si můžete přečíst tady. Na to, že mě ráno dost bolel kotník a že přes den bylo vedro jako v pekle, jsem toho stihl docela dost, ne...?


sobota 22. června 2019

Ke štole Panny Marie Sněžné

17. 6. 2019 / mapa / Uff, toto bylo vážně něco. Chtěl jsem se trochu po týdnu otcovské dovolené projít, a že jsem si vzpomněl na dřívější článek M. Kobzy z Českého rozhlasu Olomouc o bývalých důlních štolách v Hlubočkách, rozhodl jsem se k jedné z nich vyrazit a pak dojít přes Radíkov až na Svatý Kopeček. Už ve vlaku přitom přišel první zásek – ze zvyku jsem si koupil zákaznickou jízdenku, tedy se slevou na In kartu. Jenže tu jsem si nově na rok zaplatil až od čtvrtka, takže jsem musel průvodčí pár korun doplatit. Z Hluboček jsem se vydal po žluté značce, a jak si tak stoupám lesem, slyším vrčení pil a za chvíli jen kousek nade mnou dopadne strom. Naštěstí nešlo o žádnou rozsáhlou těžbu, takže jsem mohl směle pokračovat dál, nicméně mě znepokojovalo, že žlutá stoupá pořád výše a výše a já se vzdaluji oné štole... A tak když jsem zahlédl ve svahu odbočující pěšinku, vydal jsem se po ní. Brzy jí byl ale konec, vracet se mi však nechtělo. S oporou jsem tak pomalu slézal po nestabilním prudkém svahu, úplně hej mi nebylo. Ale zpět to už nešlo a dolů daleko... Nakonec jsem většinu svahu sešel, až posledních asi dvacet třicet výškových metrů jsem nepříliš kontrolovaně sjel po zadku, už prostě nešlo udržet se na nohou a zbývalo jen doufat, že se zastavím dřív, než narazím na šutry na břehu Bystřice. Zastavil. Rozklepaný a celý špinavý jsem si prohlédl vstupy do štol (až takové terno to není) a začal hledat cestu zpět do Hluboček. Jako jediná rozumná možnost mi přišlo přebrodit Bystřici a dostat se tak k silnici, takže boty šly dolů. V řece zrovna teklo dost vody, protože den předtím vydatně zapršelo, ale přešel jsem a pak už se nic zvláštního nestalo...


neděle 16. června 2019

Špacírštejn

12. 6. 2019 / mapa / Kousek od Lipové na Konicku stojí umělá zříceninu hradu, kterému se říká Špacírštejn. Postavil ho tu z kamenů z okolních polí jeden z lipovských obyvatel, kamnář Procházka. Dostat se k hrádku ale není úplně jednoduché. Nejen že cesta k němu není z Lipově nijak značená, ale i když dojedete autem hrádku na dohled, motokrosová trať, která ho obklopuje, vás povede všelijak, jen ne přímo k němu. Přesvědčili jsme se o tom s Adámkem, když jsme si sem vyrazili jeden den na malý výlet před tím, než jsme jeli za Radkou a Štěpánkou do porodnice. Auto jsme nechali u silnice na Horní Štěpánov, došli ke zmíněné krosové trati a hledali, kudy se k hrádku dostat. On je totiž mrška ještě navíc ukrytý v zeleni. Ale našli jsme a Adámek ho hned celý proběhl...


úterý 11. června 2019

pátek 7. června 2019

Ráno pod Kosířem

5. 6. 2019 / mapa / V prvním červnovém týdnu jsme už napjatě očekávali narození Štěpánka, sice jsem jezdil do práce, ale když byla možnost být pracovat z domu a nemusel jsem nikam jít fotit nebo dělat rozhovor, využil jsem toho. Zároveň jsem si ale nechal zapnutý pracovní budík a ráno se vyrazil projít na Kosíř, bosýma nohama ranní rosou u pomníku leteckého neštěstí, a pak přes pole zpět domů. Příjemné to bylo...


neděle 2. června 2019

Dan Vertígo – #DNVRTG

Pět let po své prvotině Spodažebudou přišel písničkář Dan Vertígo s druhým albem #DNVRTG a i přes svůj jistý střet zájmů (jak oblíbený tento termín aktuálně je!) musím říci, že to není vůbec špatné. Ba naopak. Novinka zní mnohem vyzráleji a také barvitěji než debut. Zatímco první deska stála hlavně na kytaře a akordeonu, na #DNVRTG dostávají velký prostor klávesy, které Danovo pouliční písničkaření posouvají někam dál, za roh ulice, až by jeden chtěl říct k mainstreamu (nemyšleno vůbec zle!). Nutno přitom dodat, že většinu nástrojů si Dan ve studiu obsloužil sám, posily povolal zejména na bicí a dechy, když se tu mihne i saxofon. Dojde i na starý známý akordeon, ale popravdě píseň Underground je jedna z těch, která mě zrovna příliš neoslovila. Vedle barevnějšího, živějšího a kvalitnějšího zvuku alba mi přijde, že se Dan oproti prvotině také více pouští do témat, která vždy nutně nesouvisejí s historkami pochycenými při hraní na ulici a po lokálech (kus Brna a Prahy ale posluchač pozná). Pozorovatelem života, kterému ale neujde lecjaký detail, zůstává, i když "očima hltá krajinu jako tu nejlepší svačinu", jak zpívá v úvodní písni alba Koně a strašáci. Na povedený otvírák navazuje punkově střižená Pokecal jsem s bezďákem, dále se ale deska nese ve volnějším tempu, a než dospěje do rozjetého ska závěru přinese poslech například křehce působící, gradující Větrníky, "chytání správného proudu mezi paneláky na Mendláku" nebo kritiku současného pohodlného života ve zpěvné Šťastní a veselí, kde chlapům rostou kozy a ženským zase kníry. Pak už se "jen" leze s mladickou drzostí na střechu a v závěru Dan připomene, že on je ten "zevlák, co ve dvě ráno kupuje hambáč na hlavním nádraží" (vedle toho párkožrouta z první desky), snad aby si zachoval tvář pouličníka. Pouličníka, který nahrál povedené album s potenciálem nakouknout z ulice do salonu bez morální kocoviny...

P. S.: Album můžete koupit zde anebo poslechnout tady.

středa 29. května 2019

Rybičky 48 - Best fuck off / Pořád nás to baví

Rybičky 48 nepatří ke kapelám, které bych dříve nějak aktivně vyhledával, ovšem singly zveřejňované v podobě klipů na internetu v posledních letech mě, až na výjimky, dostaly. Když je pak kapela vloni před Vánocemi vydala na jedné placce, musel jsem po ní sáhnout. Nezůstalo ale u placky jediné, Rybičky totiž ke sběrce singlů nazvané Best fuck off přidali i druhý disk se šuplíkovými písněmi pojmenovaný Pořád nás to baví. A tento název se dá vztáhnout na celý nový zásek v oficiální diskografii kapely z Kutné Hory, která už má za necelé dvě desítky let něco odehráno. Důkazem toho budiž například chytlavý reggae song Léto (s lehce provokativním refrénem "je léto a já všechno v Peytchi mám") nebo Klasický pomalý song plně zapadající do programového schématu každého dobrého rádia, který už svým předlouhým názvem prozrazuje, co je tentokrát terčem zábavy. A třeba právě druhá jmenovaná si mě fakt získala (velký podíl na tom měl i klip natočený na jeden záběr), že jsem se musel podívat, co ještě dalšího Rybičky v poslední době (tedy pro mě po singlu Zamilovaný/Nešťastná s Bárou Zemanovou) vymyslely. A tak si mě omotaly kolem prstu i ostrá kytarová vypalovačka Správní chlapi nebo pecka Slibuju, že nebudu pít. Chytlavý je i song Američan z Poličan, ve kterém kapela shrnuje své zážitky a dojmy z výjezdu do USA. A co novinková část Pořád nás to baví? Tady je to s písněmi dost na houpačce, některé pomalejší kusy mě popravdě vůbec nezaujaly, jako anglicky zpívaná Four Days, na druhou stranu úvodní Lolita placku slibně nakopává, linku pak přidržuje například trochu prvoplánově působící protestsong Na první dojem ("premiér je hajzl a prezident vůl") nebo horkýžovská Retro Vadžajna, kterou bych ale do zlatého fondu nezařadil. Nicméně je třeba brát, že na CD Pořád nás to baví si pánové nahráli a nazpívali pro radost svoje písně ze šuplíků (měl by jinak třeba takový Budíček pro Barnabáše šanci?), tak jim tu radost neberme... Poslech dvojalba nicméně není žádný ztracený čas, naopak dost často pobaví, a to se od Rybiček 48 tak nějak čeká...

pondělí 27. května 2019

Oderské rozhledny

25. 5. 2019 / mapa / Když jsem na začátku roku psal na Moravského turistu článek o nových rozhlednách, některé z nich jsem si zařadil do pomyslného seznamu míst, kam se chci v brzké době podívat. V případě rozhledny ve Veselí u Oder navíc hrálo roli i to, že když jsme na podzim byli s Větráním na nedaleké rozhledně Olšová, kvůli mlze jsme toho zase tolik neviděli. A tak se nabízelo návštěvy obou "strážních věží" spojit do jedné cesty. Ten pravý čas nastal právě teď, kdy mě i trochu svrběla noha, chtějící šlapat na pedály v autě. Tedy trochu... trochu víc, až jsem zapomněl natankovat a celou cestu jsme museli zvládnout na rezervu. A taky že zvládli a navíc jsme s Raďou a Adámkem viděli pořádný kus Moravské brány, Oderských vrchů a Podbeskydí, snad i Ostrava byla na horizontu... Zkrátka mnohem lepší výhled než na podzim s Větráním.


sobota 25. května 2019

Okolo Olomouce: Hněvotínská vyhlídka

21. 5. 2019 / Po posledním Větrání přišla i závěrečná vycházka Okolo Olomouce, která symbolicky končila v Lutíně. Na cestu jsme vyšli z průmyslové zóny mezi Olomoucí a Hněvotínem, kam zajíždí městský autobus, takže jsme se nemuseli do Hněvotína přepravit nacpaným linkáčem mířícím do Slatinic. Od průmyslových hal jsme zamířili mezi pole a zbytky hněvotínských chmelnic, naším cílem byla národní přírodní památka Na Skále v bývalém vápencovém dole a nedaleká vyhlídka, z níž je jako na dlani Velký Kosíř a dědiny pod ním. Poté jsme sestoupili po polňačce plné mrtvých hlodavců (že by hnojiva používaná na řepku?) do Lutína a tam jsme se rozloučili.


středa 22. května 2019

Tajné putování Hřebečskem

18. 5. 2019 / mapa / S řekou Moravskou Sázavou a s hlavní tratí Olomouc – Praha jsem spojil poslední z jarních výletů Větrání, dopředu jsem však neprozradil, kudy přesně povede jeho trasa. A musím přiznat, že chvílemi jsem netušil i já, kam nás lesní cesty chybějící na mapě vedou. Místy náročné putování střední částí Zábřežské vrchoviny ale jinak bylo více než příjemné, nejen díky slunci nad hlavou. Více ve větracím reportu.


pondělí 20. května 2019

Štramberský výjezd

15. a 16. 5. 2019 / Rozkaz zněl jasně – vymyslet pro výjezdní zasedání našeho oddělení nějaký krátký výlet a zajistit prohlídku Památníku Františka Palackého. Tak jsem taky udělal, vymyslel jsem dva okruhy kolem Štramberka, kde jsme nocovali a schůzovali, vedle památníku jsem navíc po odsouhlasení domluvil ještě prohlídku štramberského pivovárku. Jenže ouha, od samého rána pršelo, zima, mlha halila Trúbu a po celý den ji ze svého sevření nepustila. Takže místo šestikilometrového okruhu jsme nakonec po pivovaru a mlhavém výhledu z Trúby v pár lidech, kterým déšť zas až tak nevadil, vyrazili jen na kratičkou odpolední procházku. Zejména výstup těch několika metrů po rozblácené pěšině do svahu Bílé hory stál za to, ale podívali jsme se do lomu Kamenárka a k tamnímu Stříbrnému jezírku a celí promáčení se pak vrátili do pivovaru a následně na hotel. Druhý den jsem si sám vyšel na chvíli na Kotouč, kde jsem vždy byl jen u slavné jeskyně Šipka. Tentokrát jsem to vzal jinou stranu, takřka po hraně zdejšího velkolomu, kvůli blížící se schůzi jsem ale stihl jen jeden ze dvou vrcholů Kotouče, a tedy neviděl všechny sochy a památníky zdejšího Národního sadu. Po schůzování a obědě jsme pak vyrazili za posledním bodem programu, tedy prohlídkou Palackého památníku v jeho rodném domě v Hodslavicích. Velice ochotný průvodce nám nakonec ukázal i sousední kostely, dřevěný kostelík sv. Ondřeje a nedávno zrekonstruovaný evangelický kostel. Více takových zapálených a ochotných lidí!


pondělí 13. května 2019

Zlatá farma ve Štětovicích

11. 5. 2019 / mapa / Tak jako lze u Červenky navštívit kraví farmu Doubravský dvůr, lze strávit hromadu času i ve Zlaté farmě ve Štětovicích u Vrbátek. Na první pohled to tu sice není tak přitažlivé pro oko, protože farma funguje v prostorách bývalého "moderního" JZD (na rozdíl od Doubravského dvora, což je stařičký statek ze 16. století), ale třeba kavárna uvnitř vypadá dobře, možná až trochu kýčovitě. Chovají tu spoustu zvířat – krávy, králíky, husy, kozy, ovce nebo osla – a pro děti je tu nejrůznějších hraček, od odrážedel po trampolínu... Adámkovi se tu líbilo, takže jsme tu rozhodně nebyli naposled...


neděle 12. května 2019

Totální nasazení - Kazoo or die!

Totální nasazení se vyprsilo s novým albem, kterým vzdávají hold hudebnímu nástroji zvanému kazoo, který je již pěknou řádku let nedílnou součástí jejich nástrojového vybavení. Vzhledem k tomu, že se tato slánská kapela pohybuje na punkrockové scéně už skoro tři desetiletí, není asi nutné příliš rozebírat, co lze na novince s názvem Kazoo or die! slyšet. Jak je u Totáčů dobrým zvykem, míchají melodický punkrock s hopsavým ska, občas sáhnou i po pomalejší písni. Textově se během dvaapadesáti minut opřou do nacistů a rasistů, internetových hrdinů-vlastenců, kteří často nedokážou napsat ani větu správně česky, také třeba do "ortodoxních" punkáčů – i leccos z vyjmenovaného je již kapelní standard. Za zmínku ale stojí fakt, že novinku Totáči dali dohromady ve čtyřech. Po několika letech se totiž do sestavy vrátil dlouholetý člen P. P. Cvok a musím říci, že mě v této podobě Totální nasazení baví mnohem více než na předchozím kusu Zbytečnákapela.cz, který mi popravdě vůbec nepřirostl k srdci a zaškatulkoval jsem si ho jako "něco, co muselo vzniknout" poté, co se po odchodu P. P. Cvoka kytary a druhého mikrofonu chopil Karloss, někdejší člen Jaksi Taksi. No a zatímco ze zbytečné desky, pardon, Zbytečnékapely.cz, mi neutkvělo v hlavě nic kromě úvodního Pseudoradikála, u letošního počinu jsem si oblíbil hned několik kousků. Tak třeba Pasu stádo ovcí (a netvrďte mi, že není o Babišovi!), svižnou RomSka (a přitom je to stejně jako titulní Kazoo or die rýmovaná blbina), Je mi to líto, která pálí do zmíněných rasistů, nebo Neuhneme, nebudeme. Na druhou stranu takové Narozeniny bych klidně oželel... Ale jinak dobrá práce, pánové!

pátek 10. května 2019

Za mamutem na Čekyňský kopec

8. 5. 2019 / Co bych to byl za turistu, kdybych státní svátek nevyužil k alespoň malému výletu? A že jsme v očekávání a Adámek ještě toho tolik neujde, vyrazili jsme autem "na skok" na Čekyňský kopec k mamutovi Tomovi. Pravda, trochu jsme si zajeli, protože jsem na první pokus zahlédl tu správnou odbočku dost pozdě a následně při zkoušce z orientace ve vesnicích u Přerově jsme co chvíli byli ve slepé ulici nebo na rozestavěné dálnici. Nicméně od mamuta jsme si pak náležitě užili výhled na Přerov a okolí a aspoň trochu se prošli nad zdejšími lomy, které z kopce v minulosti uhryzávaly. Ale bylo to opravdu kousek, to ani nestojí za odkaz na mapu...


čtvrtek 9. května 2019

Majálesové střípky

Tak nám v Olomouci vládne Dáša/Pavel ze seriálu Most! Korunku na hlavu a růžového pelikána do ruky dostal/a během letošního majálesu na nádvoří Zbrojnice, která byla epicentrem studentského veselí. No studentského... Studenti si sice majálesu užívali, ale až v pozdějších hodinách, korunovace na nádvoří a průvod městem příliš účastníků nepřitáhly. Rok od roku mi přijde, že je průvod méně početný, o počtu masek ani nemluvě. Letos to byla na masky přímo tragédie – člověk by je spočítal na prstech jedné ruky, s přimhouřenýma očima dvou... Přitom popkultura jako téma nabízí tolik možností... Je mi to líto, protože sám jsem u olomouckého majálesu před lety pravidelně byl jako organizátor a letošní parta rozhodně nic nezanedbala, co se týče propagace, příprav atp. Studenti jsou ale buď zaneprázdněnější, nebo se chtějí bavit bez vlastní invence... Každopádně bylo to fajn a já nechyběl s foťákem, částečně pracovně, částečně popracovně, ale to mi foťák zničehonic začal nějak stávkovat...


pondělí 6. května 2019

APA Putování Pomoravím

4. 5. 2019 / mapa / Rok se s rokem sešel a studenti aplikovaných pohybových aktivit (APA) z olomoucké fakulty tělesné kultury se opět chystají se svými handicapovanými hosty na expedici plnou sportovních a cestovatelských zážitků. A protože je na expedici čekají i pěší výlety, měl jsem opět tu čest kousek jejich přípravy vést pod hlavičkou Větrání. Oproti loňsku byla výprava APAčů i větračů výrazně menší, ovšem společně jsme v rozkvetlém Litovelském Pomoraví absolvovali větší kus cesty než vloni. Více ve větracím reportu.


pátek 3. května 2019

První máj na Rochusu

1. 5. 2019 / mapa / Začátkem května, kdy s Raďou slavíme výročí, jsme skoro vždy zamířili do některého ze skanzenů nebo do vesnic/měst, kde se dochovalo větší množství lidové architektury. Na toto jsme letos navázali, když jsme vyrazili do malého skanzenu Rochus, který vyrostl nad Uherským Hradištěm v místě dřívějšího vojenského prostoru. Ke skanzenu jsme se pěkně prošli mezi zahradami a sady od mařatického kostela. V areálu, kde se zrovna slavilo vedle prvního máje také otevírání pastvin, jsme si prošli všechna otevřená stavení, Adámek si zatančil na cimbálovku i si vyzkoušel zdobit perníčky, nakonec ještě s dalšími dětmi prohnal zdejší kozy a ovce, jen ke kapli sv. Rocha nad skanzenem jsme nezašli – snad někdy příště. Mimochodem více fotografií jsem umístil na Moravského turistu.


pátek 26. dubna 2019

Okolo Olomouce: Z Bělidel do Bělidel

26. 4. 2019 / mapa / Do okoloolomouckých vycházek jsem zahrnul i jednu z nejmenších městských částí Olomouce, Bělidla, zajímavostmi zrovna ne příliš oplývající, ale nějaká ta kaplička či pěkná vila by se našly. Co si ale z této procházky budeme všichni pamatovat, jsou komáři, komáři a zase komáři, kteří nás v lese mezi Chválkovicemi a Černovírem málem sežrali. Na původní Bělidla, tedy současnou ulici Sokolskou v centru města, jsme ale nakonec ve zdraví došli.


úterý 23. dubna 2019

Znojemské kolečko

21. 4. 2019 / mapa / Možná je na to ještě brzy, ale dovolím si tvrdit, že vrchol jara je už za námi. Minimálně tedy co se týče výletů Větrání. O Velikonoční neděli jsme totiž vyjeli do Znojma. Během téměř letního dne jsme zvládli něco málo přes šestnáct kilometrů, na kterých jsme se mohli nabažit nejen výhledů na panorama historické zástavby města, ale také přírodních krás na okraji národního parku Podyjí. A i když to bylo náročné, mít více času na další toulky by se hodilo... ale více ve větracím reportu.


pátek 19. dubna 2019

Okolo Olomouce: Svatokopecký špacír

18. 4. 2019 / mapa / Touto vycházkou jsem navázal na dříve v rámci Větrání pořádané dubnové výstupy na Svatý Kopeček. A myslím, že trasa se mi celkem provedla, nehledě na to, že nám nad hlavami zářilo slunce a jaro bylo v plném rozkvětu. Vyšli jsme totiž z Bystrovan, odkud jsme zamířili do polí u Chválkovic, abychom si co nejvíce užili výhledu na ten slavný žlutavý kostel, co vlá na hoře zelené. Přes Droždín jsme poté prošli až do tzv. droždínské zatáčky a odtud už cestou mezi zahrádkami k bazilice, přičemž se nám otevíraly dosud neznámé pohledy na ni. Z Kopečku jsme pak sestoupili po chodníku do Samotišek, koukli na Bablerovo náměstí pojmenované po básníku a překladateli Bablerovi, který tu žil (doteď jsem o něm neslyšel), a pak už šli na bus zpět do města. Než ale přijel, podařilo se mi ztratit krytku objektivu, která má podle všeho hodnotu 500 Kč (plastové kolečko se značkou!!!), naštěstí druhý den jsem šel najisto, kde by mohla ležet – a také ležela. Takže happyend.


Hlučín a Poruba

16. 4. 2019 / Pracovně jsem vyjel na Hlučínsko, nejmladší fakulta UP, fakulta zdravotnických věd, tu totiž odborně garantovala záchranářské cvičení v rámci bezpečnostního výzkumu ministerstva vnitra. Já u toho mohl být jako jediný zástupce mediálního světa, takže jsem během dopoledne nabouchal řadu fotek z akce. Odpoledne jsem ale strávil na cestě domů, kterou jsem pojal výletově. Když už jsem totiž vyjel až sem, tak co bych se nepodíval do Hlučína, že? A tak jsem si prošel město od vlakového nádraží až po autobusové, nevynechal jsem zastávku u zdejšího zámku. Přemýšlel jsem přitom, že bych pokračoval pěšky až na kraj Ostravy a tam si pak někde chytil autobus k hlavnímu nádraží. Po zvážení několika variant jsem ale sedl na autobus rovnou a prošel si ještě kus Poruby a Svinova.


pondělí 15. dubna 2019

Astronaut, diamantoví absolventi, medičky...

Uplynulý týden byl v práci celkem honička. Když pominu, že měl šest pracovních dnů, což se prostě občas stává, tak už dlouho jsem nezažil, že bych fotil tolik rozličných akcí. Jen posuďte: V pondělí 1. narozeniny Studentského klubu UP, celkem komorní akce s vínem, dortem a tak. V úterý jsme měli na univerzitě vzácnou návštěvu, astronauta Feustela, který vynesl do vesmíru Krtečka nebo Nerudovy Písně kosmické, a jeho ženu. Předání medaile u rektora nafotila kolegyně, ale v aule pedagogické fakulty jsem s foťákem zkusil čarovat já – brzy jsem to vzdal, naštěstí jsem nebyl hlavní fotograf. Ale nějaký obrázek se přece jen povedl. Před astronautem jsem ještě stihl vyfotit studenty, tedy vlastně hlavně studentky zubařiny, na náměstí, kde učili kolemjdoucí správně si čistit zuby. Ve středu jsem zavítal s foťákem na malou konferenci fyzioterapeutů a biomechaniků, poté na přednášku plzeňského biskupa Holuba a následně ještě na zasedání senátu naší boží fakulty. Ve čtvrtek mě čekaly zase medičky, tedy i pár mediků, tentokrát na preventivní akci v Šantovce. A samozřejmě jsem měl foťák po ruce i na odpolední vycházce přes Holický les. V pátek jsem s největší pravděpodobností nefotil, zvláštní... A konečně sobota – půlku dne jsem strávil na lékařské fakultě na setkání absolventů z roku 1989 a diamantové promoci absolventů z roku 1959. Oproti mému očekávání to byla příjemná akce. Což se nedalo říct o sobotním počasí, uvažovaný krátký výlet někam jsem raději vzdal a pak jen na Facebooku prohlížel fotky, na nichž se známí potýkali se sněhem za krkem... No a teď se chystám na brzké vstávání a dlouhou cestu ke Hlučínu na další focení...


sobota 13. dubna 2019

Okolo Olomouce: Holický les

11. 4. 2019 / mapa / Další z okoloolomouckých popracovních vycházek jsem nezrušil ani přes větrnou a chladnou předpověď. A ta nelhala, byla opravdu kosa. A navíc jsme šli většinu trasy po asfaltu, takže mě pak docela bolela kolena. Ale stálo to asi za to. Vyšli jsme v pěti lidech od Masaryka před pedagogickou fakultou přes Envelopu do průmyslovější části Olomouce, kde jsme hledali nevšední zajímavosti. Ukázal jsem účastníkům například renesanční boží muka mezi paneláky a mostem v Tovární nebo kapličku, která je a není na Novém Světě. Během chůze po cyklostezce tzv. Holickým lesem, což zatím vůbec není les, jsme potkali jen dva cyklisty. Chvíli jsme se zastavili u holického kovošrotu, kde se z aut dělají kostky, a pak se kolem staré, ale krásné sladovny a bývalého pivovaru vrátili blíže do centra a k nádražím.


středa 10. dubna 2019

Beskyde, Beskyde

1.–3. 4. 2019 / "Vezměte si i teplejší oblečení, tou dobou tam ještě bude zima," varovala mě kolegyně v práci, když jsem dopředu hlásil, že na začátku dubna jedeme s Raďou a prckem na tři dny do Beskyd. Já se spíše obával, že bude pršet. Nakonec jsme ani nezmrzli, ani nezmokli. I když nohy v suchu jsme úplně neměli... Ale hezky postupně: podobně jako jsem vloni dostal k narozeninám pobyt v jižních Čechách, letos Raďa sáhla po Olomouci bližší destinaci. A že byl poukaz určený jen pro všední dny, vyšel nám termín této zřejmě na nějakou dobu poslední dovolené na první tři dubnové dny. Apríl neapríl, nenapálili jsme se.


sobota 6. dubna 2019

Okolo Olomouce: Jižní špacír

4. 4. 2019 / mapa / S touto okoloolomouckou procházkou jsme zamířili na jih města. Hlavním cílem bylo podívat se ke kyselovskému fortu nad Slavonínem, odkud jsme si mohli užít i pěkného výhledu na Olomouc a okolí. Podél kolejí jsme pak z Nemilan prošli až na Nové Sady a odtud pro změnu podél Moravy do centra.


čtvrtek 4. dubna 2019

Při první pomoci je důležité myslet i na sebe

Neznáš, nezachráníš. Za tímto názvem se skrývá kurz, na němž Spolek mediků LF UP školí zájemce z řad studentů a zaměstnanců Univerzity Palackého v první pomoci. Pro ty, kteří se kurzu zúčastnit nemohou, některé základní zásady první pomoci připomíná Martin Mareš, garant spolkové sekce Urgentní medicína. Pokračovat ve čtení můžete na Žurnálu UP.

neděle 31. března 2019

Vápenice a Nové Zámky

30. 3. 2019 / Raďa vyrazila s Market do Prahy a já s Adámkem jsme si udělali pánskou jízdu. Po ránu jsme si nejdříve zazpívali, potom koupili maso na večer, až se vrátíme, a sedli do auta. Nejprve jsme nabrali směr Kosířské lomy mezi Slatinkami a Čelechovicemi na Hané, okouknout, jak tu kvetou koniklece. Původně jsem chtěl projít všechny zdejší lomy, ale nakonec jsme prošli jen Vápenici, bohatě to stačilo. Adámek část cesty šel po svých, samotnou cestu po zvlněné hraně lomu ale absolvoval v kočáru - kvůli bezpečnosti stovek rozkvetlých konikleců i kvůli bezpečnosti své, lom není dětské hřiště, že? Ale užil si to i tak, protože jízda po zvlněném terénu připomínala horskou dráhu a občas jsem měl dost práce s tím, abych kočár udržel na úzké pěšině... V lomu se dříve pásly ovce, tentokrát tu nebyly, tak jsem Adámkovi slíbil krávy – proto jsme vyjeli ještě k Doubravskému dvoru u Červenky. No krávy ho moc nechytly, naopak to vypadalo, že brzy usne, takže jsem opět vytáhl kočár a vyšli jsme na spací procházku k Novým Zámkům v lesích Litovelského Pomoraví, kde je ústav sociální péče. Prcek usnul, já si zámek a nějaké drobnosti po cestě vyfotil, pak jsme se vrátili k autu a jeli domů na to maso, na které nakonec nedošlo...


pátek 29. března 2019

Okolo Olomouce: Grygovské kolečko

28. 3. 2019 / mapa / Grygov kousek na jih od Olomouce bývá začátkem jara častým cílem turistů. Davy sem míří jednak za stovkami chráněných a krásných konikleců do zdejších lomů a pak také do lesa Království za medvědím česnekem. Já letos podlehl koniklecové touze, a tak jsem jednu z vycházek Okolo Olomouce naplánoval právě zde. Na jejím začátku jsem si ale užil trapnou chvíli, když jsem ve vlaku zjistil, že nemám jízdenku – i když jsem si ji dopředu kupoval, neodešla platba z účtu, takže jízdenka nebyla platná. Naštěstí průvodčí byla velmi vstřícná... V Grygově jsme zavítali nejprve na zdejší náves, pak už jsme si to namířili do lomů, kde jsme skutečně narazili na fialové záhony konikleců. A protože jsme se každý snažili ulovit nějaký ten záběr na památku, což zabere nějaký čas, museli jsme poté ze Strejčkova lomu celkem spěchat, abychom stihli vlak zpět do Olomouce. Vlastně nemuseli, protože přijel od Přerova se zpožděním...


úterý 26. března 2019

Hornické putování

24. 3. 2019 / mapa / S opálenými obličeji jsme se vrátili z větracího Hornického putování, na němž jsme se vydali nejen za památkami na havířskou činnost v Rosicko-oslavanském uhelném revíru. Dvě výluky na železnici výlet nijak nenarušily a naopak příjemnou třešničkou bylo smělé jarní slunce, které nás celý den provázelo, od Zastávky až po Ivančice. Více ve větracím reportu.


pondělí 25. března 2019

Malý Kosíř

23. 3. 2019 / S rodinkou jsme se vyrazili podívat, jak to s přicházejícím jarem vypadá na Malém Kosíři. A že to byla jen kraťoučká podvečerní procházka, prcek ji zvládl celou po svých a jen se dvěma karamboly...


neděle 24. března 2019

Okolo Olomouce: Hromův dub

21. 3. 2019 / mapa / První z letošních vycházek Okolo Olomouce, trasa vedla kolem památného Hromova dubu mezi Chomoutovem a Hlušovicemi. Na cestu nás vyrazilo celkem devět, včetně Diany z Kolumbie, všechno zasloužilí větrači. Počasí nám přálo, bylo příjemně slunečno, nerozhodil nás ani zákaz vstupu na jednu z lávek, popravdě si ho někteří vůbec nevšimli. Protože jaro teprve začínalo, Hromův dub se ještě nezelenal listím, i tak jsme ale ani nedutali při pohledu na jeho velikost. Zpět do města jsme se potom vydali podél Moravy přes Černovír a Lazce.


pátek 22. března 2019

Stará sladovna

19. 3. 2019 / mapa / Pracovně jsem musel na lékařskou fakultu, kde ale jednání skončilo o něco dříve, než jsem očekával. Tak jsem se rozhodl, že se trochu projdu a podívám se k bývalé sladovně v Holici a zároveň že obhlédnu některé cestičky pro chystané vycházky Okolo Olomouce. Poprvé jsem mimo jiné zavítal na náves Nového Světa, jedné z nejmenších olomouckých částí, do jejíž historie také výrazně vstoupila výstavba pevnosti. A samozřejmě si nafotil z řady různých úhlů onu sladovnu, jejíž architektonická podoba mě přitahuje už od doby, co jsem přijel před lety do Olomouce a začal se tu toulat...


čtvrtek 14. března 2019

Studénka – Bílovec

12. 3. 2019 / mapa / Výlet ve všední den, který skončil zimnicí a následným bed officem. Ale musel jsem si provětrat hlavu, protože víkend předtím bylo venku dost nehezky a už jsem začínal mít absťák. Hlavním cílem byl Bílovec, jehož centrum jsem si chtěl projít, zároveň jsem ale cestu využil k nafocení zastávek na zdejší lokálce pro Nádražní ulici a konečně jsem viděl zámek ve Studénce (jen teda zvenčí) – kdo by to byl řekl při pohledu na nádraží a při vzpomínce na padající mosty a polské kamiony na přejezdu, že tu mají zámek a docela zajímavý, žádné baroko... Cestou jsem si užil také pěkného výhledu na Beskydy a ve Velkých Albrechticích jsem nevynechal obhlídku zdejšího kostelíku, to bych si neodpustil, kdybych ho minul.


středa 6. března 2019

Dřevěné tatřičky...

Žena se netvářila příliš chápavě, ale ty modely jsou prostě úžasné a asi si budu muset koupit u Vrky spolu ještě ty další... :-)


úterý 5. března 2019

Vysoké Mýto a Litomyšl

2. 3. 2018 / Architekt Adam Gebrian před několika dny zásoboval svůj Instagram fotkami z Litomyšle, načež žena vznesla zajímavý dotaz: Proč jsi mě ještě nevzal do Litomyšle, když jsi žil vedle ve Svitavách? Já byl v rodišti Bedřicha Smetany už několikrát, s různými lidmi, naposledy před rokem s Větráním, že mi to ani nedošlo. A tak jsme vyrazili, ovšem s tím, že nejdřív jsme to protáhli až do Vysokého Mýta, kam jsem se pro změnu chtěl podívat já. V Mýtě i v Litomyšli jsme si udělali kolečka po centrech měst, v Mýtě okoukli zdejší dvě dochované městské brány a pěkný gotický kostel, v Litomyšli jsme samozřejmě nevynechali obejít zámek (na nádvoří jsme se nedostali, protože se tu chystalo nějaké natáčení) a projít se po tom nejdelším náměstí na světě (od Hvězdy ke Slunci). Byla ale dost kosa, takže návštěvy to byly opravdu instantní a brzy jsme jeli zase zpět k Olomouci...


neděle 3. března 2019

Výhled na Tatry potřetí

Tatří autopark se mi za poslední dobu o rozrostl o několik nových kousků (a kupodivu za dobré ceny na Aukru), které ale kvůli synovi schovávám v krabici, protože ve skleněné vitríně bez jeho povšimnutí příliš dlouho nevydržely... A to mě ještě čekají modely od Vrky spolu na poště...


úterý 26. února 2019

Stará Voda a Čechy pod Kosířem

24. 2. 2019 / Tak tomuto se říká výlet s překvapením. Byl pěkný, skoro jarní den a naplánoval jsem autotrip kolem vojenského prostoru Libavá s tím, že nejprve vyjedeme do bývalé Staré Vody, kde skauti už léta obnovují poutní kostel sv. Anny a jeho okolí, a pak budeme pokračovat na Budišov, Vítkov, Odry a přes Potštát zase nabereme směr Olomouc. Jenže už ve Staré Vodě dostal plán citelnou trhlinu. Kostel jsme si obešli, ke studánce za ním jsme se ale už kvůli ledu po svých nedostali. A led si zahrál hlavní roli i v následujícím dění, protože se po něm jaksi nedalo vyjet od kostela zpět k silnici – což jsme tak nějak tušili už od okamžiku, kdy jsme ke kostelu odbočili a naše vozítko se k parkovišti u kostela hezky sklouzlo. Co teď? A tak jsme vzal fólii na zakrytí čelního skla, smetáček a šel dolovat štěrk na silnici, protože ta posypaná byla (a taky úplně bez ledu). Postupně jsem za hodinu posypal celý výjezd na silnici a fakt se nám podařilo vyjet. Uf! Jenže už jsem neměl žádnou chuť pokračovat kolem Libavé dál, a tak jsme nabrali směr domů. Žena ale prohlásila, přece nepojedeme úplně domů, když je tak hezky, takže jsme nakonec zamířili ještě do Čech pod Kosířem a tam si prošli zámecký park...


středa 20. února 2019

Podél Moravy na Sady & Z Hlušovic do Černovíra

18. a 19. 2. 2019 / mapa, mapa / Příjemná slunečná únorová odpoledne bylo škoda nevyužít, a tak jsme po práci vyrazili s pár větrači na dvě procházky po Olomouci a okolí. Pro první jsem zvolil trasu podél Moravy z centra města na Nové Sady. Bylo by to fajn provětrání, kdybych odolal touze poznat druhý břeh než ten, po kterém jsem šel už několikrát – takhle jsme si vydatně užili směsi zápachů ze zdejší čističky vod, jejíž areál jsme obešli. Co už... S druhou procházkou jsme vyjeli vlakem do Hlušovic a odtud do olomouckého Černovíra. Původně jsem tedy chtěl jít ještě dál, ale protože jsme se v Hlušovicích trochu zdrželi zacházkou k božím mukám u silnice na Dolany, už bych nestíhal spoj domů. I tak to bylo fajn – bez čističky a s měsícem v úplňku (nebo kolem úplňku) na nebi... Fotky jsou pouze z druhé procházky.


pondělí 18. února 2019

Studenti přibližují (ne)zapomenuté příběhy seniorů

Studenti Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého zpracovávají zajímavé životní příběhy seniorů. Aktivita má pomoci propojit seniory z pobytových sociálních zařízení s mladou generací. Osudy, které by neměly být zapomenuty, si čtenáři mohou pravidelně přečíst na stránkách měsíčníku Olomoucký kraj. A já se na ně zaměřil v tomto článku.

pátek 15. února 2019

Z přednášky Tomáše Halíka

Je třeba opustit klasický dualismus věřící – nevěřící a znovu se zamyslet, co to vlastně je víra. To jsou slova známého kněze a teologa Tomáše Halíka, který v zaplněné aule Filozofické fakulty UP hovořil o proměnách náboženství v současném světě. Já tam byl pracovně, a tak si více můžete přečíst v mém článku na Žurnálu UP.


středa 13. února 2019

Mezi Světlovy

9. 2. 2019 / mapa / Při plánování trasy z Bojkovic do Luhačovic to vypadalo na pohodovou zimní procházku. Kvůli vrstvě přemrzlého tajícího sněhu a občasného bláta jsme si ale nakonec docela mákli. Na druhou stranu nám přálo počasí a v příjemném teple slunce jsme si užili i pěkných výhledů. Více ve větracím reportu.


pátek 8. února 2019

Výstava ... s láskou

Na olomoucké lékařské fakultě a ve fakultní nemocnici jsou do konce února k vidění fotky Jindřicha Štreita z cyklu ... s láskou, který se věnuje paliativní péči. Doporučuji ke zhlédnutí, ale musím dopředu varovat, že fotky s vámi můžou pořádně hnout. Mně projel mráz po těle při prohlížení záběrů, kde se paliatři z mobilního hospicu Nejste sami starají o umírající děti. Nechci být za cynika, ale u seniorů člověk konec života tak nějak očekává, ale u malých dětí? Hned se mi vybavily dny, kdy žena byla s prckem v nemocnici kvůli epilepsii, klidný jsem rozhodně nebyl... Více si o výstavě můžete přečíst v mém článku na Žurnálu UP.

neděle 3. února 2019

Kolečko Starým Městem a Uherským Hradištěm

31. 1. 2019 / mapa / Cesta s jasným cílem – koupit tatovi dárek k narozeninám. A když jsme nakoupili, udělali jsme si kolečko po Starém Městě a Uherském Hradišti. Zavítali jsme k modernímu kostelu sv. Ducha, který Raďu příliš nenadchl, a jak jsme si všiml, tak by už pomalu uvítal opravu, na náměstí v Hradišti si zase Adámek chvíli zablbnul u sněhuláka...


úterý 29. ledna 2019

Křížový vrch

26. 1. 2019 / mapa / Zase ty jesenické kopce! Pokud jsme loňský rok s Větráním završili na mlhavém severu, s první výpravou roku 2019 jsme vyrazili ještě o něco severněji. Přímo do Jeseníku. A z města obklíčeného ze všech stran horami pak za celodenního sněžení do výšek Zlatého chlumu a Křížového vrchu. A bylo to krásné, i když výhledy nebyly zrovna ideální a závěrečná rychlochůze na nádraží měla do pohody také daleko. A více v reportu na Moravském turistovi.


pondělí 21. ledna 2019

Ke svatému Vendelínovi

17. 1. 2019 / mapa / Toho dne bylo tak hezky, že jsem využil možnosti náhradního volna za pracovní sobotu (den otevřených dveří) a vyrazil se podívat na nedávno postavenou kapli sv. Vendelína u Oseka nad Bečvou. Narazil jsem na ni vloni při psaní článku o nominacích na Českou cenu za architekturu, byla jednou z nominovaných staveb za Olomoucký kraj, stejně jako Kampus Neředín fakulty tělesné kultury, kde jsem do konce loňského roku pracoval. Rozhrkaným pantografem jsem tedy dojel do Oseka, prošel obcí a po silnici na Veselíčko si to štrádoval směrem ke kapli, která byla na dohled. Jenže až za rozestavěným tělesem dálnice a mostu, kvůli staveništi ale jaksi napojení cesty ke kapli na veselíčskou silnici zmizelo... A tak jsem popošel kousek za staveniště, že to vezmu po kraji pole, což byl nápad za milion. Tolik bláta už jsem na nohou dlouho neměl. Nicméně ke kapli jsem došel a mohl se pokochat jednak její zajímavou podobou a jednak také výhledem do okolí. Samozřejmě jsem měl foťák, v tomto případě na seznámení služební Canon, se kterým se asi já nikoňák moc kamarádit nebudu, když jsem později zjistil, že hromada fotek z této procházky nestojí za nic, i když jsem si byl jistý nastavením a světlo bylo super... Přes Radvanice jsem pak každopádně došel na prosenické nádraží a tam se snažil co nejvíce očistit boty, aby mě vůbec pustili do vlaku. No, moc to nešlo, ale stačilo to...


pátek 18. ledna 2019

Sáňkování na Uhlířském vrchu

12. 1. 2019 / Sníh se zatím v okolí Olomouce objevoval po malých dávkách a vždy záhy roztál, proto jsme sbalili sáně a boby s tím, že vyrazíme na kopec, ať si Adámek trochu užije zimy. Vyjeli jsme až do Bruntálu, na Uhlířský vrch, někdejší sopku, která se stala poutním místem. Sněhu tu bylo habaděj, ale Adámkovi se to nějak nepozdávalo. Přesněji ho nějaké zimní radovánky (včetně mnou postaveného sněhuláka) vůbec nenadchly. Tedy pokud měl na saních či bobech sedět sám. Když s ním ale usedla Raďa a já je roztlačil, to už byla jiná. Pod korunami zdejší lipové aleje se ale svezli tak pětkrát, pak už to prcka omrzelo. Takže jsme zase sedli do auta a jeli mlhou zpět do hanáckých rovin. A to jsem myslel, že se podíváme aspoň ke zdejšímu kostelu, nasekám nějaké fotky... Nějaké jsem nasekal, ale ke kostelu jsme tedy rozhodně nedošli...