sobota 30. listopadu 2019

Biskup Václav Malý mluvil o listopadu 1989 i o církvi na křižovatce

Cyrilometodějská teologická fakulta přivítala v souvislosti s třicátým výročím událostí v listopadu 1989 vzácného hosta. Pozvání přijal pomocný biskup pražský Václav Malý, který byl před třiceti lety prvním mluvčím Občanského fóra a moderoval tehdejší demonstrace. Zájemci o setkání s ním zaplnili aulu fakulty do téměř posledního místa. „Byl to tehdy fofr. Chci ale zdůraznit, že nic nebylo domluvené. Sami jsme byli překvapení, jak rychle to šlo a že už na konci týdne jsme jednali s předsedou federální vlády Adamcem... pokračujte na Žurnálu UP.

pátek 29. listopadu 2019

Hovory o zdraví nově přinášejí zkušenosti rodičů dětí s epilepsií

O první téma zaměřené na děti se rozrostl internetový portál Hovory o zdraví, který vzniká na cyrilometodějské teologické fakultě. Výzkumníci z fakultního Institutu sociálního zdraví (OUSHI) se v novém modulu soustředí na epilepsii a v hloubkových rozhovorech zprostředkovávají zkušenosti rodičů dětí s tímto neurologickým onemocněním. Celkem odborníci uskutečnili a zpracovali třicet dva rozhovorů, které zájemci najdou na webu v podobě audio či video záznamu. – více na Žurnálu UP.

středa 27. listopadu 2019

Nechte zpívat Kollera!

Když vloni po šestnácti letech vyšla nová deska Lucie, samozřejmě jsem neváhal a pořídil si ji. Když pak kapela krátce poté oznámila, že za rok přijede i do Olomouce, byl jsem mezi prvními, kdo měl koupený lístek. Rok utekl a nyní je to pár hodin, co koncert na olomouckém zimáku skončil. Jaký byl?

Čistě nostalgicky super. Na Lucii jsem vyrůstal a naživo ji slyšel teprve podruhé, takže zážitek, byť třeba setlist se nelišil od loňského koncertu v Praze, a tedy jsem ho znal z reportů. A tedy se musel smířit s tím, že třeba píseň Evolucie nezazní, stejně jako bych uvítal třeba stařičkou Rouháš se bohům. Co se dá dělat...

Pokud k hodnocení ale přistoupím trochu kriticky, pak se ptám, proč sakra nechávají Roberta Kodyma zpívat, když mu to evidentně už nejde jako dřív a některé věci ho dost možná ani zpívat už nebaví? Anebo byl pod vlivem? Já měl Kodymovy songy vždycky radši než Kollerovy, ale sorry jako. Být pubertální fanynka a můj idol pokazí křehotem umírající rock star nebo jakože vtipem čtyři z pěti písní (naštěstí Dotknu se ohně proběhlo bez zádrhele), tak plakát letí ze zdi okamžitě do koše s patřičným přídavkem slin. Opravdu můžu přiznat, že jsem se těšil, aby se mikrofonu zase chopil David Koller, který je byť o pár let starší, ale v mnohem, mnohem, mnohem lepší formě. Podobně je pln života současný hnací motor kapely Michal Dvořák. No a P.B.Ch. je P.B.Ch.

Ale víte co? Jsem rád, že jsem Lucii slyšel podruhé. Koncert byl pastva pro oči i uši, zazpíval jsem si a zjistil, že vybrané nové songy naživo neznějí špatně. A náš stařičký, slušně zaplněný, ale ne vyprodaný, zimák koncert vydržel. Ale pokud ještě bude příležitost, potřetí už jít nechci - abych si více nekazil dojmy ze své srdcové kapely. Co kdyby to příště už nezpívalo ani Kollerovi...

úterý 26. listopadu 2019

Krajem sedmizubého hřebenu – tip na výlet

Stříbrný hřeben o sedmi hrotech na červeném poli nosili ve svém erbu páni z Boskovic a město Boskovice jej jako znak užívá dosud. A protože Boskovice i jejich okolí mají co nabídnout turistům, ať už se jedná o historické památky i přírodní zajímavosti, zamíříme s tímto tipem na výlet právě sem. Po cestě narazíme na husitské bojovníky či tramvaj na kopci nebo se projdeme židovskou čtvrtí. Ale musíte pokračovat na Moravského turistu...


pondělí 18. listopadu 2019

Olomouc oslavila 17. listopad stávkou i balonkovým happeningem

Oslavy třicátého výročí sametové revoluce v Olomouci vrcholí. Přesně třicet let poté, co na pražské Národní třídě bezpečnostní složky brutálně potlačily studentské shromáždění, obsadili olomouckou filozofickou fakultu tehdejší stávkující studenti. Na Palachově náměstí zase zněly písně Karla Kryla a vzpomínalo se například na prázdné regály v Jednotě. Studentský stávkový výbor z roku 1989 se rozhodl zopakováním okupační stávky filozofické fakulty přiblížit tehdejší dění. Učebny a další prostory proměnili členové výboru v písárnu, tiskárnu nebo v pracovnu výjezdové sekce, která před třiceti lety šířila informace do měst a továren po celé střední a severní Moravě. Pokračujte na Žurnálu UP... 


pátek 15. listopadu 2019

Paradisen Strasse

Po dlouhé době jsem zase oprášil nůžky a Herkules a pustil se do papírového modelu. Nikoliv ale pro sebe – Radi bratránek a jeho žena slavili narozeniny, on je projektant a dříve lepil architekturu, tak padl nápad, co jim peníze schovat do nějaké slepené vesničky. A tak jsem zkusil něco najít mezi placenými modely i free modely na internetu a našel jsem Paradisen Strasse na těchto německých stránkách. Pět typických německých historických domů se spoustou doplňků, ke kterým jsem přidal nějaké české nápisy, jako třeba "Banka" na dům, ve kterém byla schována krabička od sirek coby trezor s penězi. Celé to zabralo asi dva a půl dne práce a můžu říct, že při stříhání a následném tvarování židliček ke všem těm kavárnám a hospodám jsem fakt supěl... Jasně, vím, že to není kdovíjak dokonalé, ale i v té černobílé to vypadá dobře, ne?


pátek 8. listopadu 2019

Za svatým Rochem i parožím do Úsova – tip na výlet

Třešinkou na dortu zvlněné krajiny mezi Mohelnicí a Uničovem je městečko Úsov. Mezi přívětivými kopci a návršími láká k návštěvě běloskvoucí zámek, který je společně s kostelem sv. Jiljí neodmyslitelnými dominantami obce, také židovský hřbitov, synagoga nebo městské muzeum. My se však zaměříme především na svědka časů minulých, který si od zástavby drží poněkud odstup. Protože nejít se v Úsově projít ke kapli sv. Rocha by byl hřích. Pokračování najdete na Moravském turistovi.


Vyškov

6. 11. 2019 / Využil jsem poslední volnější den před očekávaným maratonem akcí k 30. výročí listopadu 1989 a následnou tvorbou univerzitního časopisu a vyjel na otočku do Vyškova. Už jsem tu dlouho nebyl – a ještě déle ne pořádně. Třeba když jsme se vraceli z Větrání z nedaleké Lulče, jen jsme potmě proletěli centrum, předtím jsme tu byli se ženou, to bylo zase rozkopané okolí zámku. Tak jsem to risknul znovu a tentokrát se vyplatilo, konečně mám pro případné články o Vyškovu na Moravského turistu trochu slušné fotky, byť by to chtělo ještě více času. Ale základ dobrý. Hlavně jsem očíhl bývalou synagogu, která byla nedávno prohlášena za kulturní památku, zbytky zdejších hradeb i špitální kostelík u průtahu městem. Teď by to chtělo ještě nějaké pohledovky z okolních kopců nebo třeba z rozhledny na Chocholíku, na které jsme byli na zmiňovaném Větrání, ale mlha tehdy Vyškov dokonala schovala... A také ještě "vyvíjím" trasu pro některé budoucí Větrání, k hranici vojenského prostoru a do Pustiměře, jen mi vždycky návrhy vyjdou dost dlouhé a příliš vedené po silnic, tak nevím...


sobota 2. listopadu 2019

Studenti „krváceli“ při cvičení integrovaného záchranného systému

Výuku náhle přeruší střelba, útočníci začnou pálit po účastnících semináře. Ve škole propuká panika, s dalšími výstřely se stále více ozývá nářek zraněných a volání o pomoc těch, co se pokoušejí schovat. Uvnitř jsou desítky studentů fakulty zdravotnických věd… O život jim ale ve skutečnosti nešlo, byli jen figuranty při taktickém cvičení složek integrovaného záchranného systému. Útok ve škole byl nasimulován v někdejší budově přírodovědecké fakulty v olomoucké Tomkově ulici, protější areál Gymnázia Hejčín využili záchranáři jako zázemí pro poskytnutí neodkladné péče zraněným před jejich převozem do Fakultní nemocnice Olomouc. Pokračujte ve čtení na Žurnál UP...


středa 30. října 2019

Podzimní brnění

26. 10. 2019 / mapa / Nebýt všudypřítomných podzimních barev, asi by nikdo nevěřil, že jsme na sto jedenáctou větrací výpravu alias Podzimní brnění vyrazili koncem října. Jen co se rozpustila ranní mlha, z modré oblohy příjemně hřály sluneční paprsky a prokreslovaly všechny žluté, oranžové a červené listy stromů a zvýrazňovaly kontury zajímavostí po cestě. Cestě, která začínala v Rajhradu a cíl měla pod brněnskými paneláky. Více v reportu na Moravském turistovi.


pátek 25. října 2019

Univerzita Palackého potřetí ocenila dobrovolníky

Osm barevných skleněných andělů našlo své majitele. V Kapli Božího Těla v Uměleckém centru UP je obdrželi ti, kteří neváhají svůj volný čas a energii věnovat potřebným. Mezi letošními laureáty Ceny rektora za zásluhy v oblasti dobrovolnictví je organizátorka Výletů do mikrosvěta nebo pohádkový dědeček. Dále můžete číst na Žurnálu UP.

úterý 22. října 2019

Úsov a sv. Roch

20. 10. 2019 / mapa / Odpolední, vlastně už podvečerní rychlovýlet. V mých plánech sice mám trasu z Úsova do Uničova, případně z Troubelic do Moravičan přes Úsov, ale takto jsem aspoň někam zase po čase vyvezl rodinu. A že ten den by byla škoda někam nevyjet, bylo krásně, ostatně jako skoro celý říjen. Hlavním cílem byla krásná kaple sv. Rocha u Úsova, kterou jsem dosud znal jen z fotek, ale nemohli jsme vynechat krátkou zastávku na zdejším zámku. Pak jsme prošli městečkem a mezi pastvinami stoupali ke kapli, která se zbarvovala v ubývajícím svitu zapadajícího slunce... a zrovna tady ve stoupání jsem si všiml, že máme píchlé jedno z kol kočáru, ještě že Adam chtěl jít po svých, byť se bál koní podél cesty, a bráchu nesla Raďa v šátku. U kaple jsme chvíli poseděli, pokochali se výhledem k Olomouci a pak i zapózovali jednomu pánovi, který si také vyrazil kapli vyfotit. A pak už jsme se vydali zpět k autu, chvíli jsem zkoušel Adama popovézt píchlým kočárem, ale nic moc. Aspoň že jsme narazili na zkratku k parkovišti u zámku...


pondělí 14. října 2019

Historii i současnost zubního lékařství přibližuje výstava ve Vlastivědném muzeu

Polní vojenskou sadu chirurgických nástrojů pro lékařské zákroky v dutině ústní, šlapací zubní vrtačku nebo třeba cihlu z někdejšího sídla zubní kliniky si mohou návštěvníci prohlédnout na výstavě Historie a současnost zubního lékařství aneb Víme, jak na zubní kaz ve Vlastivědném muzeu Olomouc.„Výstava představuje současnou podobu stomatologie ve všech jejích základních oborech a seznamuje návštěvníky s vývojem některých lékařských metod a zákroků, které si tento úzce specializovaný obor v průběhu doby osvojil,“ přiblížil Ladislav Korotvička, zubní lékař a ředitel neziskové společnosti Arak, který výstavu u příležitosti jubilejního 10. ročníku mezinárodní stomatologické konference Víme, jak na zubní kaz inicioval. Čtěte dále na Žurnálu UP...


čtvrtek 10. října 2019

Na Švédské šance s krvavou historií – tip na výlet

Přes čtyři metry vysoký kovový kříž s průstřely a trnovou korunou se tyčí na návrší Švédské šance na dohled Přerova. Upomíná na krvavý masakr, který se tu odehrál měsíc po skončení druhé světové války. Zemřelo při něm 267 lidí (někde se uvádí 265). Švédské šance jsou ale také místem, odkud je pěkný výhled na Přerov a jeho okolí. Na severu jde v dálce vidět poutní chrám na Svatém Kopečku, na jihu pak bazilika na Svatém Hostýně. Čtěte dále na Moravském turistovi...


čtvrtek 3. října 2019

Hanácké Mont Blank VI

28. 9. 2019 / mapa / Byť je Větrání v posledních měsících z jistých důvodů spíše vzácnost, výšlap na Velký Kosíř alias Hanácké Mont Blank a opékačka buřtů pod tamní rozhlednou se nemohly neuskutečnit. Přece jen jde o větrací narozeniny, zároveň o jakési rozloučení s létem a přivítání podzimu. Na letošní kosířské putování přitom nejlépe pasují přívlastky komorní a šokující. A povedené. A pokračování na Moravském turistovi.


středa 2. října 2019

Noc vědců 2019

Další ročník popularizační akce Noc vědců, kdy se se setměním otevírají veřejnosti vědecké laboratoře, učebny škol a další pracoviště, je již minulostí. Oproti dřívějším letům jsem neměl pod palcem program na FTK, ale oběhl jsem jako reportér s foťákem celý "kopec", tedy areál Fakultní nemocnice Olomouc a Teoretické ústavy FZV a LF UP a pak také "svoji bývalou" FTK. Společně s kolegyněmi, které oběhly otevřená pracoviště v centru Olomouce, jsme dali dohromady obsáhlý článek, který si můžete projít zde. Nicméně si nemůžu odpustit ještě pár poznámek, na které v naší reportáži nebyl prostor. Vezmu to postupně, jak jsem stanoviště s foťákem procházel. Fakultní nemocnice sice nabídla řadu zajímavých komentovaných prohlídek, ale při přípravách mohli více zapracovat na značení zapojených stanovišť. Já konkrétně jsem stíhal před začátkem programu na Teoretických ústavech návštěvu nemocničního oddělení rehabilitace. Protože se ale v nemocnici příliš nepohybuji, tak najít toto oddělení byl celkem oříšek – vstupní dveře do budovy nebyly označené, žádné značení u výtahů, až teprve na daném oddělení byla A4 s vizuálem noci. Na druhou stranu stroje, které tu používají, jsou vážně zajímavé. A šup na Teoretické ústavy. Fakultu zdravotnických věd reprezentoval mimo jiné dekontaminační stan před budovou, podle mě super tahák. Uvnitř ústavů už to bylo horší, opět zejména se značením a směrovkami, ale třeba cestou ke stanovišti lékařské fakulty zaměřenému na hygienu rukou jsem rozsvěcel světla na schodech, jinak by snad do těch končin zavítal málokdo, stejně tak se chodilo po temných schodech k anatomickému muzeu. Chápu, šetříme... ale zrovna na schodech? Připravené aktivity nebo prezentace výukových simulátorů ale byly fajn a zajímavé, o tom žádná. Už ve tmě jsem se přesunul do svého bývalého působiště, na fakultu tělesné kultury, kde byl program jako už tradičně umístěn do Aplikačního centra BALUO. Na FTK navázali na podobu Noci vědců, jak jsme ji dělali s kolegou v minulých letech a třeba se značením a orientací tady podle mě nikdo nemohl mít problém. Přišlo mi ale, že se tady vedle pohybu a naplňování "šetrného" tématu, kdy dostaly velký prostor různé zajímavosti o odpadech a jejich případného znovuvyužití pro různé účely, poněkud zapomnělo ukázat nějakou tu vědu. Kdyby aspoň jedna laboratoř byla celý večer otevřená k nahlédnutí – a že tu je co ukazovat a dosud třeba na podobné akci prezentováno nebylo... Tak třeba za rok zase... Mimochodem onen výše zmiňovaný článek jsme vydávali hned po skončení akce, ve 23:58 jsem ho doopravoval. A chvíli nato ještě přidával i první výsledek univerzitních hokejistů z prvního zápasu...


úterý 1. října 2019

Pět let od prvního Větrání

Přesně před pěti lety jsem uspořádal první vycházku ze série Podzimního větrání, která se o něco později proměnila bez ohledu na roční dobu ve Větrání. V současnosti čítá větrací konto sto deset celodenních či odpoledních výletů včetně dvou putování Litovelským Pomoravím s účastí zdravotně postižených, také dva cyklovýlety a několik desítek vycházek po Olomouci a jejím okolí – jejich přesné číslo ale neznám, protože u nich jsem drobet benevolentnější stran statistiky. Nicméně ohlédnout se za uzavřenou pětiletkou sluší – pokračovat můžete zde.

středa 25. září 2019

Hokejisté Univerzity Palackého vstupují do Univerzitní ligy ledního hokeje

S novým jménem do nové soutěže. Hokejisté Univerzity Palackého v Olomouci jsou jedním z osmi týmů, které budou v premiérové sezoně nově vzniklé Univerzitní ligy ledního hokeje bojovat o Pohár Jana Palacha. První utkání olomoučtí hokejisté sehrají již v pátek 27. září ve 20:30, kdy se jako hosté postaví mužstvu BO Ostrava. Více v článku tady.

středa 18. září 2019

Hrnčířský jarmark v Kunštátě

14. 9. 2019 / Už vloni se Raďa zmiňovala o velkém hrnčířském jarmarku, který se koná koncem léta v Kunštátě, letos jsme se tedy zajeli podívat. Neprotestoval jsem i proto, že jsme v posledním roce přes Kunštát několikrát jeli a už mi nedalo, že bych se nepodíval na zámek nebo nenakoukl do kostela. To jsem ale nevěděl, že zámek zrovna v době jarmarku okupují filmaři, kteří zde točí nový film Filipa Renče, takže když jsme vyšli z náměstí plného stánků s nejrůznějšími druhy a tvary keramiky směrem k zámku, mohli jsme se podívat maximálně do zahrad pod zámkem. Ale aspoň něco. Do kostela jsem se ale podíval a po cestě z louky proměněné v parkoviště jsem si všiml ještě několika dalších pěkných objektů, takže se sem prostě musíme ještě někdy vrátit. Ale ne v době jarmarku, to je tu až moc živo – což ale paradoxně vůbec nevadilo Štěpánkovi, který skoro celý pobyt v Kunštátě prospal.


úterý 17. září 2019

Přes Bochoř na Švédské šance

13. 9. 2019 / mapa / Bylo krásně, tak proč sedět v práci. Zvlášť když semestr měl teprve začít. Vydal jsem se k Přerovu, kterým běžně spíše jen projíždím. Měl jsem dva hlavní cíle – prohlédnout si novogotický kostel sv. Floriána v Bochoři, jehož věž ční nad poli a dědinami na západ od Přerova jako nějaká strážná věž, a pak vystoupat na Švédské šance, do míst nechvalně známého masakru z konce druhé světové války. Cestou jsem to vzal ještě přes Věžky a samozřejmě jsem nemohl minout zajímavosti Horní Moštěnice, opravený mariánský kostel nebo zámeček, v němž je obecní úřad. A pak jsem vystoupal na šance, zvláštní to místo – kdyby nebylo dějištěm onoho hrůzného činu, byl by to především kopec, z nějž je pěkný výhled na Přerov a kus okolí směrem k Olomouci na severu a dědiny pod hradbou Hostýnských vrchů na jihu. Ale ten kříž a informační tabule tady nahánějí husí kůži... Ze šancí jsem pak přes Újezdec sešel do Přerova a tam čekal na zpožděný vlak na Olomouc...


Mistryně Evropy na divoké vodě studuje porodní asistenci

Na porodním sále se v budoucnosti vidí studentka fakulty zdravotnických věd Klára Hricová, úspěšná kajakářka, která divokou vodu sjíždí v barvách oddílu kanoistiky SK UP a české reprezentace. Letos si vyjela triumf v hlídkách na dlouhém sjezdu a individuální čtvrté místo na mistrovství Evropy, stala se vicemistryní republiky a v Českém poháru skončila na třetím místě. Ve čtení můžete pokračovat na Žurnálu UP.

pondělí 16. září 2019

Po trati: S přestupem z Jeruzaléma do Athén a ještě kousek dál

Už 130 let jezdí vlaky po trati někdejší Moravské západní dráhy, která spojila Prostějov s východními Čechami přes Konici a Moravskou Třebovou. Kdysi z ní chtěl Baťa udělat součást nové rychlíkové dráhy ze západu na východ Československa, v současnosti ale má tato trať své nejlepší časy dávno za sebou, i kvůli vedení přes hranici dvou administrativních krajů. Zasvěcení však vědí, že se vyplatí na zdejší motoráky i za cenu přestupu sednout a vyjet za zajímavostmi kolem trati. A není jich zrovna málo, i když zrovna nedosahují proslulosti blízkého Bouzova. Tak koupit jízdenku a nastupovat... ve čtení pokračujte zde.

pátek 13. září 2019

Představitelé církví hovořili na CMTF o náboženském životě za totality

Na cyrilometodějské teologické fakultě se mluvilo o dopadu tak zvaných církevních zákonů z roku 1949 na náboženský život v Československu. U jednoho stolu se sešli kardinál Dominik Duka, olomoucký arcibiskup Jan Graubner, Daniel Ženatý z Českobratrské církve evangelické, patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta a Tomáš Kraus z Federace židovských obcí. Pokračování článku na Žurnálu UP.

středa 11. září 2019

Naše trojky

Naši kluci jsou od včerejška nejen sváteční, ale taky trojkoví. Jeden má tři roky, druhý měl včera přesně tři měsíce. Jeden řádí jako černá ruka, jak se asi na tříletého rošťáka sluší a patří, druhý občas křičí, protože už se mu nejspíš klube první zub... Nenudíme se...


úterý 10. září 2019

Blíží se Kvalita od fiXy

3. října vyjde nové album Vypsané fiXy nazvané Kvalita a asi to bude... no, zase něco trochu jiného, než na co jsme my, co fiXu posloucháme od dob Brutálního všechno, zvyklí... Co se ale musí nechat, jsou dvě věci: song Babička je úlet (včetně klipu!) a u klipu k prvnímu singlu Krabička fakt nechápu, jak to mohli zvládnout na jeden záběr... Mrkněte na ně...

P.S.: Tak mě napadá – Krabička, Babička – co bude dál? Ladička? Mlátička? Blátíčka? :-)



pondělí 9. září 2019

Hovory o zdraví se rozrostly o téma nejnáročnější – zkušenosti s paliativní péčí

Zkušenosti nevyléčitelně nemocných pacientů s paliativní péčí nově přináší webový portál Hovory o zdraví, který vzniká na cyrilometodějské teologické fakultě. Se svými příběhy, které jsou často i bilancí celého života a které mohou být inspirací lidem v podobné situaci, se vědcům v hloubkových rozhovorech svěřily tři desítky respondentů, zejména s onkologickým onemocněním. Více na Žurnálu UP.

neděle 8. září 2019

Za vinnými výhledy do Modrých hor

Vysvětlovat, jak Modré hory, vinařský kraj na dohled Pálavy, přišly ke svému jménu, je na konci léta, kdy dozrává réva, poněkud zbytečné. Stejně tak že se tu dá na každém rohu nějaký ten sklípek navštívit a z místních produktů ochutnat. Modré hory ale nabízejí také příjemné turistické trasy a cyklotrasy mezi vinohrady, po kterých lze dorazit k několika rozhlednám i dalším zajímavostem. Jednu takovou trasu pro pěší výlet si na následujících řádcích popíšeme. Tip na výlet pokračuje na Moravském turistovi.

čtvrtek 5. září 2019

Hřebečská autotour

4. 9. 2019 / Pracovní povinnosti mě shodou okolností zavály do Svitav, tak jsem se rozhodl, že si cestu poněkud "zvýletím" a zajedu se podívat na některá místa, zejména na Hřebečsku, ze kterých by se mi pro uvažované články hodily fotky. Měl jsem připravených několik variant, pro auto i pro vlak, nicméně vlakem bych se domů dostal až před půlnocí, takže jsem zvolil auto. Nakonec jsem tedy vyjel ve směru Konice a Boskovicko, v plánu jsem měl mosty tzv. Hitlerovy dálnice u Boskovic a pak některá další místa směrem ke Svitavám. Jenže v Konici uzavírka, směr na Boskovice zatarasený značkami, tak jsem se bleskově rozhodl pokračovat k Bouzovu a podívat se na jednu starou vápenku poblíž. První zastávka tedy místo v Šebetově byla u Kovářova. A když už jsem pak pokračoval ve směru Mohelnice, řekl jsem si, proč se nestavit na Mírově, přece jen tu stařičkou fotku hradu s proslulou věznicí, co mám v archivu, už by to chtělo nahradit nějakou novější. A tak mám nové fotky z Mírova, ale nejen hradu, i nějaké další stavby. Ze silnice lesem na Moravskou Třebovou se ukázal spíš úzký tankodrom, když bylo třeba co chvíli uhýbat dírám ve vozovce, do další zastávky jsem ale dojel se všemi koly. Tou zastávkou bylo místo někdejšího nacistického porodního tábora u Dětřichova, tábor připomíná pamětní deska a památník na místě hřbitova, kde nacisté zakopávali mrtvé děti. Pak už jsem nabral konečně směr Svitavy, ještě jsem měl v plánu další místa, ale bylo mi jasné, že před domluveným rozhovorem je už nestihnu, tak jsem si aspoň prošel náměstí, kde je snad všechno jinak, než si pamatuju, kromě vitríny mykologické poradny – ta je pořád na svém místě. Po dvouhodinovém rozhovoru jsem si řekl, že ještě nedávno znovu vystavěnou kapli na Muzlově ještě před setměním, ale hlavní silnice byla ucpaná (v tom nejužším místě pod tratí, takže možná bouračka), takže otočka, zajížďka a vzít to přes celý dlouhý Hradec nad Svitavou, který je navíc rozkopaný a hned třikrát jsem stál na semaforech... Ke kapli jsem tak dojel už za tmy. A co teď – hlavní ucpaná, Hradec rozkopaný... Tmou jsem to tedy hnal na Březovou a odtud přes Horní Hynčinu na trasu, kterou znám dost dobře, protože jsme tudy pravidelně jezdili k babičce, ostatně přes její dědinu jsem také projel. Pak ještě jedna objížďka a zdržení u Trnávky a uf, už jsem byl na hlavní na Mohelnici a za chvíli na dálnici. A ta se prý snad také opravuje, takže je tu osmdesátka a to je taková rychlost nerychlost, když máte před sebou skoro prázdnou a rovnou silnici... Nicméně z celé té zamotané trasy jsem byl v půl desáté doma, živ a zdráv. Vlakem bych se teprve blížil Olomouci a pak ještě musel čekat na autobus...


pátek 30. srpna 2019

Zase pan průvodce

Po nějaké době jsem si včera zase střihl roli průvodce po Olomouci. Už potřetí pro účastníky akce Těloolomouc, na níž se pravidelně setkávají tělocvikáři z celé republiky. Davy, kterými mě organizátoři strašili, naštěstí nedorazily, nicméně kvůli panujícímu vedru to bylo i tak docela úmorné a byť jsem se snažil povídání o všech našich palácích, kostelech, univerzitních budovách nebo kašnách zkrátit na minimum, pozornost nebyla vždy stoprocentní, zvlášť když jsme stáli poblíž nějaké hospody. Ale jak ta dvacítka účastníků, tak i já jsme ty dvě hodiny a kousek přežili...


pondělí 26. srpna 2019

Mezi vinohrady

24. 8. 2019 / Jeden hmyzák, dvě rozhledny, tři obce, čtyři výletníci a spousta vína všude kolem. Ještě než skončí prázdniny, musel jsem si zajet pro fotku Stezky nad vinohrady, pěkné vyhlídky, kterou vloni otevřeli v Kobylí, protože jsem měl rozepsaný tip na výlet na Moravského turistu. Na mapě už dříve zmiňované soutěže s ČT Déčko jsem si všiml, že v Mutěnicích je také jeden hmyzák, Raďa k tomu přidala, že by chtěla posedět ve Dvorku v Bořeticích, a tak byl výlet na světě. Nejprve jsme zamířili do Mutěnic. Hmyzák byl schovaný u tamní rozhledny Vyšicko, na kopci kousek za vinařskou obcí. Bylo dost vedro, navíc jsme dojeli někdy po poledni a cesta mezi vinohrady zrovna příliš stínu neposkytovala, ale ujít to zvládl s minimem mrčení Adámek. Nakonec on byl ten, kdo si rozhlednu vyšlápl třikrát, protože prostě schody... Z Mutěnic jsme zamířili do Kobylí. Kluci v autě vytuhli, tak jsem se vydal nejprve sám ke kostelu. Když jsem se nabažil výhledu ze hřbitova a vrátil se, Adam stále spal, takže jsem nakonec vyrazil sám i na zmíněnou Stezku nad vinohrady, kde bylo habaděj lidí, ale i tak jsem si spokojeně nafotil, co jsem potřeboval a užil si výhledu do kraje. A pak už jsme auto namířili do Bořetic, kde jsme zakotvili za občerstvením na Dvorku a tam... no ženy, co seděly vedle u stolu, prohlásily, že to Štěpánek bude mít až na zádech... Ale že "to" budu mít já po celém tričku, to jsem teda nečekal... Takže jsem si mazal namočit tričko, i tak to ale v autě cestou domů příliš nevonělo a ta otravná moucha mě vážně štvala...


čtvrtek 22. srpna 2019

Rozhovor v Kroku

Vyšlo nové číslo revue Vědecké knihovny Olomouc Krok, které se věnuje turistice. Kromě toho, že tam najdete například příspěvek mého oblíbeného Mirka Kobzy (mám od něj knihy o Jeseníkách a Zábřežsku a pravidelně si nenechám ujít jeho články na webu olomouckého rozhlasu) o Zábřežské vrchovině, tak je tam také rozhovor se mnou, jak jinak o Větrání. Pro někoho v něm sice není nic moc nového, ale minimálně je tam příslib, že by snad ještě nějaké Větrání mohlo být... Rozhovor si můžete přečíst na stranách 50 a 51 zde.

úterý 20. srpna 2019

Dinopark Ostrava

18. 8. 2019 / Radi mamka se rozhodla, že nás vezme na výlet. A protože Adámkovi se poslední dobou vedle aut líbí i dinosauři, rozjeli jsme se do ostravského dinoparku. Pravda, běžná zoo je běžná zoo, ale já sám jsem kdysi dinosaury taky študoval, tak proč ne. Zpočátku to vypadalo, že se Adámek bude těch ještěrů bát, nakonec si to, myslím, docela užil, svezl se i tím "vláčkem", pohrál si na pískovišti, kde "našel" dinosauří kostru, a ještě dostal od babči auto... A Štěpánek si také vyzkoušel, jaké to je, být v dinosauří tlamě. Já byl trochu zklamaný z toho, že si z dřívějška o dinosaurech už nic moc nepamatuji, jen pár jmen, ale o hromadě z těch, co jsou v dinoparku k vidění, jsem slyšel poprvé. Na druhou stranu jsem byl rád, že jsme cestu tam i zpátky po dálnici v pohodě zvládli, že jsme nezabloudili při průjezdu Ostravou – což se klidně mohlo stát, protože dopravní info na netu tvrdilo, že nás čekají nějaké objížďky – a že jsme to v tom vedru přežili. Ale teda zoo se živými zvířaty je lepší...


pondělí 19. srpna 2019

3 roky

Dneska odpoledne utekly už tři roky od chvíle, co na svět prvně vykoukl ten náš kluk vlasatý. Je to jako před chvilkou, on už ale není žádné mimino, žádné batole... (ale pořádný rošťák, který by nejraději samou láskou uňuchňal svého malého brášku...) Tak ještě jednou všechno nejlepší, Adámku!


neděle 18. srpna 2019

Každý učitel je tak trochu herec, říká Soňa Formánková z FTK

Málokdo se může pochlubit, že se narodil na zámku. Soňa Formánková z fakulty tělesné kultury přišla na svět na zámku v Přílepích u Holešova a s humorem sobě vlastním dodává, že je poslední zámecká panna. Myšleno dle data narození a znamení zvěrokruhu. Svou bezprostředností již přes čtvrt století okouzluje i studenty, a když vedení fakulty přišlo před časem s výročními cenami pro akademiky, nejlepším pedagogem byla vyhlášena jako první právě ona. Celý portrét Soni Formánkové, který jsem psal pro tištěný Žurnál UP, si můžete přečíst zde.

pondělí 12. srpna 2019

Poznámky z dovolenkových výletů

Dvoutýdenní dovolená je fuč, tak zase za rok. Tentokrát jsem nestrávil většinu času ve vlaku a na kratších či delších pěších výšlapech, jako bylo v uplynulých letech obvyklé, ale za volantem našeho rodinného kočáru a v zámeckých parcích nebo zoologické zahradě. A stejně tak výkony v našlapaných kilometrech nejsou nic moc oproti dřívějšku – i když jak pro koho, třeba Adámek zvládl po svých, byť i za pomoci odrážedla, skoro pět kilometrů v kuse a vedru... A kde že jsme to všude byli?
29. 7. / První z našich výjezdů směřoval do Milotic, k zámku, který si zahrál mimo jiné v pohádce Za humny je drak (mimochodem o pohádkových zámcích a hradech na Moravě a ve Slezsku jsem psal na Moravském turistovi). Zámek jsme si prohlédli zvenčí, především jsme totiž zamířili na procházku po zámecké zahradě a parku – stejně bylo pondělí, takže prohlídky neprobíhaly a s našimi malými bráchy by navíc byla prohlídka dost adrenalin. Vždyť stačilo už jen to, že v expozicích barokního sochařství na Moravě byla otevřená některá okna, která Adámka lákala k pohledu ven... více než dva metry nad terénem venku... Ale nic zvláštního se nestalo, i vedro jsme přežili bez úhony... Jen na zpáteční cestě jsem přejel odbočku ke kostelu v Roštíně, který jsem si chtěl vyfotit. Příště, třeba až pojedeme do Střílek na pizzu. A kafe?!


neděle 4. srpna 2019

Nemocnice, kde se léčí písničkou

Objetí, pohlazení nebo třeba písnička, to jsou postupy a prostředky, kterými se léčí nemoci a zranění v Nemocnici pro medvídky. Tu „provozují“ studenti lékařské fakulty, kteří tak formou hry seznamují předškolní děti s prací lékařů a učí je odpovědnosti za zdraví své i druhých. Více se o tomto projektu mediků dozvíte zde.

čtvrtek 25. července 2019

Raduň

20. 7. 2019 / mapa / Je to už dávno, co jsme s Raďou byli na zámku Hradec nad Moravicí a řekli si, že příště se podíváme na sousední Raduň. Vyšlo nám to až teď, po jedenácti letech, na den skoro přesně. Protože ale těžko momentálně můžeme vyrazit bez kluků a naopak minimálně Adámek by byl schopný otočit zámek vzhůru nohama, udělali jsme si kolečko po zámeckém parku a zámek si prohlédli zvenčí. Popravdě vedle Hradce vypadá Raduň jako chudší příbuzný, zámek je to menší a "obyčejnější", je tu ale také hezky a člověk se tu nemusí mačkat s davy dalších návštěvníků...


úterý 23. července 2019

Držovice

16. 7. 2019 / mapa / Kolem kaple sv. Floriána na kopci nad Držovicemi a Prostějovem jsem se vloni něco najezdil s autoškolou. Směrem na Olšany je třeba brzy zastavit na stopce a pak dát pozor na zúžené děravé vozovce, směrem na Prostějov platí od kaple padesátka, takže žádné divočiny z kopce. Z toho kopce je ale také krásný výhled na město a okolí, takže "floriánka" putovala na můj seznam míst, kam se jednou podívám pěkně pěšo a s foťákem. Ten den nastal nyní, po práci jsem vyjel vlakem do Vrahovic, obhlédl tamní kostel, prošel si Držovice, úhlednou vesnici v sousedství Prostějova a pak si to zamířil ke kapli pokochat se výhledu. Nebyl jsem jediný, kdo měl ten nápad, za chvíli se se tu objevil i nějaký pár s dekou. No nějakou dobu jsem tam ještě obcházel jako jejich ochranka, čekal jsem totiž na Raďu s kluky, zrovna totiž byli v Prostějově. Kdyby ale nebyli, pokračoval bych pěšo dál, na Stráž u Čelechovic a pak nějak přes pole domů. Tak příště... Více fotek na Moravském turistovi.


neděle 21. července 2019

Jak se testuje metodika pro záchranáře

Párty je v plném proudu, tisícovka účastníků se skvěle baví. Na místo však kdosi zaútočí neznámou chemickou látkou. Nastává panika, na zemi zůstávají desítky zraněných. Naštěstí se nic takového nestalo, šlo jen o námět cvičení projektu Dekontaminace zraněných osob v rámci bezpečnostního výzkumu ministerstva vnitra, na němž se podílí Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého. Reportáž ze cvičení, u kterého jsem měl možnost být, si přečtete zde.

pátek 19. července 2019

Půlrok na novém

Se začátkem prázdnin uplynul půlrok od chvíle, co jsem odešel z neředínské větrné hůrky a zasídlil se na tereziánské zbrojnici v redakci univerzitního Žurnálu. O "svou" tělovýchovu se sice po menších peripetiích starám zpravodajsky dál, ale k tomu mi přibyla i medicína nebo boží fakulta. A už z toho je jasné, že ten půlrok nebyl vůbec nudný... Fotky napoví ještě více...


sobota 13. července 2019

Deštivé Boskovicko

12. 7. 2019 / mapa / Po plus minus týdnu jsem se vrátil na místo jedné z našich rodinných "déčkových" výprav – do Boskovic, kde jsme heslo do prázdninové hry ČT Déčko na první pokus nezískali. Nyní jsem sem ale vyrazil s několika větrači a na 17kilometrovou trasu. Předpověď počasí slibovala někdy během dne déšť a skutečně, když jsme vystoupili z vlaku v Doubravicích nad Svitavou, něco málo z nebe padalo a vydrželo s různou intenzitou padat až do našeho plánovaného odjezdu. Nicméně z trasy jsme neslevili, takže jsme okoukli zajímavou zvonici v Oboře, ve skále vytesané sochy husitů pod Velkým Chlumem, vylezli na rozhlednu na Malém Chlumu, odkud byl ale výhled kvůli dešti a mlze mizerný. Přes Jabloňany jsme potom sestoupili do Lhoty Rapotiny, kde stojí jeden z nejmenších filiálních kostelů u nás i ve střední Evropě, a pak už nastal nejnáročnější úsek - nejprve zdolat dva kilometry po hlavní silnici, protože jiná možnost nebyla, najít v Pilském údolí schránku s heslem do prázdninové hry a vyšplhat k boskovickému hradu. Heslo jsem získal a nahoru jsme si mákli, pár metrů jsme šli i po čtyřech... a nahoře u hradu nás dostihl ten největší slejvák, během kterého mi odešel do věčných lovišť deštník, nápor kapek už nezvládl a zlomil se. V silné přeháňce jsme sešli do města, kterým jsme spíše proletěli na nádraží. V 15:01 jsme odjeli do Skalice nad Svitavou, za pár minut tam vystoupili... a pak čekali dvě hodiny s hromadou dalších lidí, než železničáři obnoví provoz na trati přes Blansko, a to bez pořádných informací a za dojemného postupného navyšování zpoždění vlaku po dvaceti minutách, byť na webu jsem našel zmínku, že to potrvá skoro až do večerních zpráv... Po dvou hodinách ale přece jen náš rychlík, "co bude opožděn", dojel a my v době, kdy už jsme měli být v Olomouci, teprve odjížděli ze Skalice. Aspoň že víceméně celou dobu čekání svítilo slunce a my oschli...


pátek 12. července 2019

Pradědovo dětské muzeum

11. 7. 2019 / mapa / Pradědovo dětské muzeum v Bludově u Šumperka není ani tak muzeum jako spíš velká herna pro děti s jesenickými motivy, ale to vůbec nevadí. Děti se tu zabaví a na dlouho. Původně jsme zaplatili vstup jen na dvě hodiny, nakonec jsme ale po asi čtyřech hodinách nějakou korunu ještě doplatili. A co víc, zabavili jsme se i my dospělí, když jsme si zahráli hru Praděde, nezlob se, jejíž herní pole zabírá celou jednu místnost vnitřních prostor muzea, venku si zase Raďa vyzkoušela chůdy, já si zahrál pinec s Týnou a Adámek vyzkoušel snad všechno...


čtvrtek 11. července 2019

Z Blatce do Olomouce

10. 7. 2019 / mapa / Po několika autovýletech už jsem potřeboval trochu protáhnout nohy, a tak jsem proklepl svůj přehled tras pro okoloolomoucké vycházky a zkusil, jestli se někdo chytí. Nakonec nás vyšlo z nádraží v Blatci devět. Za chvíli jsme byli v Kožušanech-Tážalech, samozřejmě jsme nemohli vynechat zastávky u zdejších kapliček. Z Kožušan jsme pak mezi poli prošli blíže k Olomouci, k nám již známé soše sv. Kryštofa, který stojí u dálničního obchvatu města. Následně jsme prošli Nemilany, a že bylo času dost, končili jsme až na tržnici v centru...


Studenti na expedici propojili světy zdravých a handicapovaných

Za poznáním živlů v přírodě i těch v sobě a za ujištěním, že „nemůžu“ je jen slovo, se vydali studenti fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého a jejich hosté s postižením s červnovou Expedicí přes bar. Během osmi dní sbírali zkušenosti a zážitky při outdoorových aktivitách na rozpálené pláži, ve skalách i na sněhu. Výprava, jejíž jádro tvořila osmička účastníků se zdravotním postižením, mezi nimi i čtyři vozíčkáři, postupně zamířila do Slovinska, Chorvatska a Rakouska. Itinerář čítal zejména pěší túry, cyklistické výlety, sjíždění divoké řeky Mrežnice nebo zdolávání ferrat. Ne vždy realita vyšla plánu zcela vstříc, jako například hned v úvodu v horských výšinách nad slovinským Bovcem, kde účastníky překvapil sníh a lyžařský ruch – ale i o tom taková expedice je. / A zbytek článku o expedici, na které jsem nebyl, ale jako každý rok o ní psal a našim studentům záviděl, si můžete přečíst na Žurnálu UP.

neděle 7. července 2019

Výpravy za Déčkem: Květná zahrada, Boskovice a Zlaté Hory

3., 4. a 5. 7. 2019 / Opět po roce jsme se vrhli na prázdninovou hru České televize Déčko a zkraje července vyrazili pro první hesla do ní. Zároveň jsme si i vyzkoušeli, jestli Štěpánek vydrží delší dobu v autě na cestě a vůbec jestli nějak výlet se dvěma prcky zvládneme. / mapa / Jako první jsme zamířili do Kroměříže, do Květné zahrady. Jednak už to je skoro osm let, co jsme tu s Raďou byli, a jednak jsem chtěl odtud nějaké lepší fotky pro Moravského turistu, než jaké jsem si přivezl tenkrát s kompaktem. A v neposlední řadě má zahrada také své příznivé parametry pro děti, mimo jiné s kočárem se tu dá bez problémů pohybovat, stín na kojení by se také našel a třeba Adámek si užil i schody na terasu kolonády. Takže jsme se prošli na čerstvém vzduchu, podle mapy to dalo přes tři kilometry, které Adámek v pohodě ušel a Štěpánek prospal v kočárku, objevili jsme králičí horu a ptáčnici, které jsme před osmi lety vidět nemohli, první heslo do hry jsme získali (stačilo se zeptat na pokladně :-) ), takže první výprava dopadla výborně.


úterý 2. července 2019

sobota 29. června 2019

České akademické hry v Brně & Medlánecké kopce

25. 6. 2019 / mapa / Stejně jako vloni i letos se konaly České akademické hry, na nichž poměřují síly z českých vysokých škol, v Brně, takže jsem si opět jako redaktor Žurnálu UP, který nejčastěji píše o sportovních věcech, udělal pracovní výlet. Tentokrát jsem ale vyjel dříve, abych se před plánovaným focením podíval i jinam než jen na atletický stadion pod Palackého vrchem. Z nádraží v Králově Poli jsem to tedy vzal do vysokoškolského areálu před Medlánky a tamní kopce, fotky odtamtud si můžete prohlédnout zde. A stejně tak z lávky přes nádraží v Maloměřicích, kam jsem si stihl zajít při jednom z přejezdů mezi disciplínami. A protože jsem tam jel primárně pracovně, tak článek o účasti studentů naší Univerzity Palackého na Českých akademických hrách si můžete přečíst tady. Na to, že mě ráno dost bolel kotník a že přes den bylo vedro jako v pekle, jsem toho stihl docela dost, ne...?


sobota 22. června 2019

Ke štole Panny Marie Sněžné

17. 6. 2019 / mapa / Uff, toto bylo vážně něco. Chtěl jsem se trochu po týdnu otcovské dovolené projít, a že jsem si vzpomněl na dřívější článek M. Kobzy z Českého rozhlasu Olomouc o bývalých důlních štolách v Hlubočkách, rozhodl jsem se k jedné z nich vyrazit a pak dojít přes Radíkov až na Svatý Kopeček. Už ve vlaku přitom přišel první zásek – ze zvyku jsem si koupil zákaznickou jízdenku, tedy se slevou na In kartu. Jenže tu jsem si nově na rok zaplatil až od čtvrtka, takže jsem musel průvodčí pár korun doplatit. Z Hluboček jsem se vydal po žluté značce, a jak si tak stoupám lesem, slyším vrčení pil a za chvíli jen kousek nade mnou dopadne strom. Naštěstí nešlo o žádnou rozsáhlou těžbu, takže jsem mohl směle pokračovat dál, nicméně mě znepokojovalo, že žlutá stoupá pořád výše a výše a já se vzdaluji oné štole... A tak když jsem zahlédl ve svahu odbočující pěšinku, vydal jsem se po ní. Brzy jí byl ale konec, vracet se mi však nechtělo. S oporou jsem tak pomalu slézal po nestabilním prudkém svahu, úplně hej mi nebylo. Ale zpět to už nešlo a dolů daleko... Nakonec jsem většinu svahu sešel, až posledních asi dvacet třicet výškových metrů jsem nepříliš kontrolovaně sjel po zadku, už prostě nešlo udržet se na nohou a zbývalo jen doufat, že se zastavím dřív, než narazím na šutry na břehu Bystřice. Zastavil. Rozklepaný a celý špinavý jsem si prohlédl vstupy do štol (až takové terno to není) a začal hledat cestu zpět do Hluboček. Jako jediná rozumná možnost mi přišlo přebrodit Bystřici a dostat se tak k silnici, takže boty šly dolů. V řece zrovna teklo dost vody, protože den předtím vydatně zapršelo, ale přešel jsem a pak už se nic zvláštního nestalo...


neděle 16. června 2019

Špacírštejn

12. 6. 2019 / mapa / Kousek od Lipové na Konicku stojí umělá zříceninu hradu, kterému se říká Špacírštejn. Postavil ho tu z kamenů z okolních polí jeden z lipovských obyvatel, kamnář Procházka. Dostat se k hrádku ale není úplně jednoduché. Nejen že cesta k němu není z Lipově nijak značená, ale i když dojedete autem hrádku na dohled, motokrosová trať, která ho obklopuje, vás povede všelijak, jen ne přímo k němu. Přesvědčili jsme se o tom s Adámkem, když jsme si sem vyrazili jeden den na malý výlet před tím, než jsme jeli za Radkou a Štěpánkou do porodnice. Auto jsme nechali u silnice na Horní Štěpánov, došli ke zmíněné krosové trati a hledali, kudy se k hrádku dostat. On je totiž mrška ještě navíc ukrytý v zeleni. Ale našli jsme a Adámek ho hned celý proběhl...


úterý 11. června 2019

pátek 7. června 2019

Ráno pod Kosířem

5. 6. 2019 / mapa / V prvním červnovém týdnu jsme už napjatě očekávali narození Štěpánka, sice jsem jezdil do práce, ale když byla možnost být pracovat z domu a nemusel jsem nikam jít fotit nebo dělat rozhovor, využil jsem toho. Zároveň jsem si ale nechal zapnutý pracovní budík a ráno se vyrazil projít na Kosíř, bosýma nohama ranní rosou u pomníku leteckého neštěstí, a pak přes pole zpět domů. Příjemné to bylo...


neděle 2. června 2019

Dan Vertígo – #DNVRTG

Pět let po své prvotině Spodažebudou přišel písničkář Dan Vertígo s druhým albem #DNVRTG a i přes svůj jistý střet zájmů (jak oblíbený tento termín aktuálně je!) musím říci, že to není vůbec špatné. Ba naopak. Novinka zní mnohem vyzráleji a také barvitěji než debut. Zatímco první deska stála hlavně na kytaře a akordeonu, na #DNVRTG dostávají velký prostor klávesy, které Danovo pouliční písničkaření posouvají někam dál, za roh ulice, až by jeden chtěl říct k mainstreamu (nemyšleno vůbec zle!). Nutno přitom dodat, že většinu nástrojů si Dan ve studiu obsloužil sám, posily povolal zejména na bicí a dechy, když se tu mihne i saxofon. Dojde i na starý známý akordeon, ale popravdě píseň Underground je jedna z těch, která mě zrovna příliš neoslovila. Vedle barevnějšího, živějšího a kvalitnějšího zvuku alba mi přijde, že se Dan oproti prvotině také více pouští do témat, která vždy nutně nesouvisejí s historkami pochycenými při hraní na ulici a po lokálech (kus Brna a Prahy ale posluchač pozná). Pozorovatelem života, kterému ale neujde lecjaký detail, zůstává, i když "očima hltá krajinu jako tu nejlepší svačinu", jak zpívá v úvodní písni alba Koně a strašáci. Na povedený otvírák navazuje punkově střižená Pokecal jsem s bezďákem, dále se ale deska nese ve volnějším tempu, a než dospěje do rozjetého ska závěru přinese poslech například křehce působící, gradující Větrníky, "chytání správného proudu mezi paneláky na Mendláku" nebo kritiku současného pohodlného života ve zpěvné Šťastní a veselí, kde chlapům rostou kozy a ženským zase kníry. Pak už se "jen" leze s mladickou drzostí na střechu a v závěru Dan připomene, že on je ten "zevlák, co ve dvě ráno kupuje hambáč na hlavním nádraží" (vedle toho párkožrouta z první desky), snad aby si zachoval tvář pouličníka. Pouličníka, který nahrál povedené album s potenciálem nakouknout z ulice do salonu bez morální kocoviny...

P. S.: Album můžete koupit zde anebo poslechnout tady.

středa 29. května 2019

Rybičky 48 - Best fuck off / Pořád nás to baví

Rybičky 48 nepatří ke kapelám, které bych dříve nějak aktivně vyhledával, ovšem singly zveřejňované v podobě klipů na internetu v posledních letech mě, až na výjimky, dostaly. Když je pak kapela vloni před Vánocemi vydala na jedné placce, musel jsem po ní sáhnout. Nezůstalo ale u placky jediné, Rybičky totiž ke sběrce singlů nazvané Best fuck off přidali i druhý disk se šuplíkovými písněmi pojmenovaný Pořád nás to baví. A tento název se dá vztáhnout na celý nový zásek v oficiální diskografii kapely z Kutné Hory, která už má za necelé dvě desítky let něco odehráno. Důkazem toho budiž například chytlavý reggae song Léto (s lehce provokativním refrénem "je léto a já všechno v Peytchi mám") nebo Klasický pomalý song plně zapadající do programového schématu každého dobrého rádia, který už svým předlouhým názvem prozrazuje, co je tentokrát terčem zábavy. A třeba právě druhá jmenovaná si mě fakt získala (velký podíl na tom měl i klip natočený na jeden záběr), že jsem se musel podívat, co ještě dalšího Rybičky v poslední době (tedy pro mě po singlu Zamilovaný/Nešťastná s Bárou Zemanovou) vymyslely. A tak si mě omotaly kolem prstu i ostrá kytarová vypalovačka Správní chlapi nebo pecka Slibuju, že nebudu pít. Chytlavý je i song Američan z Poličan, ve kterém kapela shrnuje své zážitky a dojmy z výjezdu do USA. A co novinková část Pořád nás to baví? Tady je to s písněmi dost na houpačce, některé pomalejší kusy mě popravdě vůbec nezaujaly, jako anglicky zpívaná Four Days, na druhou stranu úvodní Lolita placku slibně nakopává, linku pak přidržuje například trochu prvoplánově působící protestsong Na první dojem ("premiér je hajzl a prezident vůl") nebo horkýžovská Retro Vadžajna, kterou bych ale do zlatého fondu nezařadil. Nicméně je třeba brát, že na CD Pořád nás to baví si pánové nahráli a nazpívali pro radost svoje písně ze šuplíků (měl by jinak třeba takový Budíček pro Barnabáše šanci?), tak jim tu radost neberme... Poslech dvojalba nicméně není žádný ztracený čas, naopak dost často pobaví, a to se od Rybiček 48 tak nějak čeká...

pondělí 27. května 2019

Oderské rozhledny

25. 5. 2019 / mapa / Když jsem na začátku roku psal na Moravského turistu článek o nových rozhlednách, některé z nich jsem si zařadil do pomyslného seznamu míst, kam se chci v brzké době podívat. V případě rozhledny ve Veselí u Oder navíc hrálo roli i to, že když jsme na podzim byli s Větráním na nedaleké rozhledně Olšová, kvůli mlze jsme toho zase tolik neviděli. A tak se nabízelo návštěvy obou "strážních věží" spojit do jedné cesty. Ten pravý čas nastal právě teď, kdy mě i trochu svrběla noha, chtějící šlapat na pedály v autě. Tedy trochu... trochu víc, až jsem zapomněl natankovat a celou cestu jsme museli zvládnout na rezervu. A taky že zvládli a navíc jsme s Raďou a Adámkem viděli pořádný kus Moravské brány, Oderských vrchů a Podbeskydí, snad i Ostrava byla na horizontu... Zkrátka mnohem lepší výhled než na podzim s Větráním.


sobota 25. května 2019

Okolo Olomouce: Hněvotínská vyhlídka

21. 5. 2019 / Po posledním Větrání přišla i závěrečná vycházka Okolo Olomouce, která symbolicky končila v Lutíně. Na cestu jsme vyšli z průmyslové zóny mezi Olomoucí a Hněvotínem, kam zajíždí městský autobus, takže jsme se nemuseli do Hněvotína přepravit nacpaným linkáčem mířícím do Slatinic. Od průmyslových hal jsme zamířili mezi pole a zbytky hněvotínských chmelnic, naším cílem byla národní přírodní památka Na Skále v bývalém vápencovém dole a nedaleká vyhlídka, z níž je jako na dlani Velký Kosíř a dědiny pod ním. Poté jsme sestoupili po polňačce plné mrtvých hlodavců (že by hnojiva používaná na řepku?) do Lutína a tam jsme se rozloučili.


středa 22. května 2019

Tajné putování Hřebečskem

18. 5. 2019 / mapa / S řekou Moravskou Sázavou a s hlavní tratí Olomouc – Praha jsem spojil poslední z jarních výletů Větrání, dopředu jsem však neprozradil, kudy přesně povede jeho trasa. A musím přiznat, že chvílemi jsem netušil i já, kam nás lesní cesty chybějící na mapě vedou. Místy náročné putování střední částí Zábřežské vrchoviny ale jinak bylo více než příjemné, nejen díky slunci nad hlavou. Více ve větracím reportu.


pondělí 20. května 2019

Štramberský výjezd

15. a 16. 5. 2019 / Rozkaz zněl jasně – vymyslet pro výjezdní zasedání našeho oddělení nějaký krátký výlet a zajistit prohlídku Památníku Františka Palackého. Tak jsem taky udělal, vymyslel jsem dva okruhy kolem Štramberka, kde jsme nocovali a schůzovali, vedle památníku jsem navíc po odsouhlasení domluvil ještě prohlídku štramberského pivovárku. Jenže ouha, od samého rána pršelo, zima, mlha halila Trúbu a po celý den ji ze svého sevření nepustila. Takže místo šestikilometrového okruhu jsme nakonec po pivovaru a mlhavém výhledu z Trúby v pár lidech, kterým déšť zas až tak nevadil, vyrazili jen na kratičkou odpolední procházku. Zejména výstup těch několika metrů po rozblácené pěšině do svahu Bílé hory stál za to, ale podívali jsme se do lomu Kamenárka a k tamnímu Stříbrnému jezírku a celí promáčení se pak vrátili do pivovaru a následně na hotel. Druhý den jsem si sám vyšel na chvíli na Kotouč, kde jsem vždy byl jen u slavné jeskyně Šipka. Tentokrát jsem to vzal jinou stranu, takřka po hraně zdejšího velkolomu, kvůli blížící se schůzi jsem ale stihl jen jeden ze dvou vrcholů Kotouče, a tedy neviděl všechny sochy a památníky zdejšího Národního sadu. Po schůzování a obědě jsme pak vyrazili za posledním bodem programu, tedy prohlídkou Palackého památníku v jeho rodném domě v Hodslavicích. Velice ochotný průvodce nám nakonec ukázal i sousední kostely, dřevěný kostelík sv. Ondřeje a nedávno zrekonstruovaný evangelický kostel. Více takových zapálených a ochotných lidí!


pondělí 13. května 2019

Zlatá farma ve Štětovicích

11. 5. 2019 / mapa / Tak jako lze u Červenky navštívit kraví farmu Doubravský dvůr, lze strávit hromadu času i ve Zlaté farmě ve Štětovicích u Vrbátek. Na první pohled to tu sice není tak přitažlivé pro oko, protože farma funguje v prostorách bývalého "moderního" JZD (na rozdíl od Doubravského dvora, což je stařičký statek ze 16. století), ale třeba kavárna uvnitř vypadá dobře, možná až trochu kýčovitě. Chovají tu spoustu zvířat – krávy, králíky, husy, kozy, ovce nebo osla – a pro děti je tu nejrůznějších hraček, od odrážedel po trampolínu... Adámkovi se tu líbilo, takže jsme tu rozhodně nebyli naposled...


neděle 12. května 2019

Totální nasazení - Kazoo or die!

Totální nasazení se vyprsilo s novým albem, kterým vzdávají hold hudebnímu nástroji zvanému kazoo, který je již pěknou řádku let nedílnou součástí jejich nástrojového vybavení. Vzhledem k tomu, že se tato slánská kapela pohybuje na punkrockové scéně už skoro tři desetiletí, není asi nutné příliš rozebírat, co lze na novince s názvem Kazoo or die! slyšet. Jak je u Totáčů dobrým zvykem, míchají melodický punkrock s hopsavým ska, občas sáhnou i po pomalejší písni. Textově se během dvaapadesáti minut opřou do nacistů a rasistů, internetových hrdinů-vlastenců, kteří často nedokážou napsat ani větu správně česky, také třeba do "ortodoxních" punkáčů – i leccos z vyjmenovaného je již kapelní standard. Za zmínku ale stojí fakt, že novinku Totáči dali dohromady ve čtyřech. Po několika letech se totiž do sestavy vrátil dlouholetý člen P. P. Cvok a musím říci, že mě v této podobě Totální nasazení baví mnohem více než na předchozím kusu Zbytečnákapela.cz, který mi popravdě vůbec nepřirostl k srdci a zaškatulkoval jsem si ho jako "něco, co muselo vzniknout" poté, co se po odchodu P. P. Cvoka kytary a druhého mikrofonu chopil Karloss, někdejší člen Jaksi Taksi. No a zatímco ze zbytečné desky, pardon, Zbytečnékapely.cz, mi neutkvělo v hlavě nic kromě úvodního Pseudoradikála, u letošního počinu jsem si oblíbil hned několik kousků. Tak třeba Pasu stádo ovcí (a netvrďte mi, že není o Babišovi!), svižnou RomSka (a přitom je to stejně jako titulní Kazoo or die rýmovaná blbina), Je mi to líto, která pálí do zmíněných rasistů, nebo Neuhneme, nebudeme. Na druhou stranu takové Narozeniny bych klidně oželel... Ale jinak dobrá práce, pánové!

pátek 10. května 2019

Za mamutem na Čekyňský kopec

8. 5. 2019 / Co bych to byl za turistu, kdybych státní svátek nevyužil k alespoň malému výletu? A že jsme v očekávání a Adámek ještě toho tolik neujde, vyrazili jsme autem "na skok" na Čekyňský kopec k mamutovi Tomovi. Pravda, trochu jsme si zajeli, protože jsem na první pokus zahlédl tu správnou odbočku dost pozdě a následně při zkoušce z orientace ve vesnicích u Přerově jsme co chvíli byli ve slepé ulici nebo na rozestavěné dálnici. Nicméně od mamuta jsme si pak náležitě užili výhled na Přerov a okolí a aspoň trochu se prošli nad zdejšími lomy, které z kopce v minulosti uhryzávaly. Ale bylo to opravdu kousek, to ani nestojí za odkaz na mapu...


čtvrtek 9. května 2019

Majálesové střípky

Tak nám v Olomouci vládne Dáša/Pavel ze seriálu Most! Korunku na hlavu a růžového pelikána do ruky dostal/a během letošního majálesu na nádvoří Zbrojnice, která byla epicentrem studentského veselí. No studentského... Studenti si sice majálesu užívali, ale až v pozdějších hodinách, korunovace na nádvoří a průvod městem příliš účastníků nepřitáhly. Rok od roku mi přijde, že je průvod méně početný, o počtu masek ani nemluvě. Letos to byla na masky přímo tragédie – člověk by je spočítal na prstech jedné ruky, s přimhouřenýma očima dvou... Přitom popkultura jako téma nabízí tolik možností... Je mi to líto, protože sám jsem u olomouckého majálesu před lety pravidelně byl jako organizátor a letošní parta rozhodně nic nezanedbala, co se týče propagace, příprav atp. Studenti jsou ale buď zaneprázdněnější, nebo se chtějí bavit bez vlastní invence... Každopádně bylo to fajn a já nechyběl s foťákem, částečně pracovně, částečně popracovně, ale to mi foťák zničehonic začal nějak stávkovat...


pondělí 6. května 2019

APA Putování Pomoravím

4. 5. 2019 / mapa / Rok se s rokem sešel a studenti aplikovaných pohybových aktivit (APA) z olomoucké fakulty tělesné kultury se opět chystají se svými handicapovanými hosty na expedici plnou sportovních a cestovatelských zážitků. A protože je na expedici čekají i pěší výlety, měl jsem opět tu čest kousek jejich přípravy vést pod hlavičkou Větrání. Oproti loňsku byla výprava APAčů i větračů výrazně menší, ovšem společně jsme v rozkvetlém Litovelském Pomoraví absolvovali větší kus cesty než vloni. Více ve větracím reportu.


pátek 3. května 2019

První máj na Rochusu

1. 5. 2019 / mapa / Začátkem května, kdy s Raďou slavíme výročí, jsme skoro vždy zamířili do některého ze skanzenů nebo do vesnic/měst, kde se dochovalo větší množství lidové architektury. Na toto jsme letos navázali, když jsme vyrazili do malého skanzenu Rochus, který vyrostl nad Uherským Hradištěm v místě dřívějšího vojenského prostoru. Ke skanzenu jsme se pěkně prošli mezi zahradami a sady od mařatického kostela. V areálu, kde se zrovna slavilo vedle prvního máje také otevírání pastvin, jsme si prošli všechna otevřená stavení, Adámek si zatančil na cimbálovku i si vyzkoušel zdobit perníčky, nakonec ještě s dalšími dětmi prohnal zdejší kozy a ovce, jen ke kapli sv. Rocha nad skanzenem jsme nezašli – snad někdy příště. Mimochodem více fotografií jsem umístil na Moravského turistu.


pátek 26. dubna 2019

Okolo Olomouce: Z Bělidel do Bělidel

26. 4. 2019 / mapa / Do okoloolomouckých vycházek jsem zahrnul i jednu z nejmenších městských částí Olomouce, Bělidla, zajímavostmi zrovna ne příliš oplývající, ale nějaká ta kaplička či pěkná vila by se našly. Co si ale z této procházky budeme všichni pamatovat, jsou komáři, komáři a zase komáři, kteří nás v lese mezi Chválkovicemi a Černovírem málem sežrali. Na původní Bělidla, tedy současnou ulici Sokolskou v centru města, jsme ale nakonec ve zdraví došli.


úterý 23. dubna 2019

Znojemské kolečko

21. 4. 2019 / mapa / Možná je na to ještě brzy, ale dovolím si tvrdit, že vrchol jara je už za námi. Minimálně tedy co se týče výletů Větrání. O Velikonoční neděli jsme totiž vyjeli do Znojma. Během téměř letního dne jsme zvládli něco málo přes šestnáct kilometrů, na kterých jsme se mohli nabažit nejen výhledů na panorama historické zástavby města, ale také přírodních krás na okraji národního parku Podyjí. A i když to bylo náročné, mít více času na další toulky by se hodilo... ale více ve větracím reportu.


pátek 19. dubna 2019

Okolo Olomouce: Svatokopecký špacír

18. 4. 2019 / mapa / Touto vycházkou jsem navázal na dříve v rámci Větrání pořádané dubnové výstupy na Svatý Kopeček. A myslím, že trasa se mi celkem provedla, nehledě na to, že nám nad hlavami zářilo slunce a jaro bylo v plném rozkvětu. Vyšli jsme totiž z Bystrovan, odkud jsme zamířili do polí u Chválkovic, abychom si co nejvíce užili výhledu na ten slavný žlutavý kostel, co vlá na hoře zelené. Přes Droždín jsme poté prošli až do tzv. droždínské zatáčky a odtud už cestou mezi zahrádkami k bazilice, přičemž se nám otevíraly dosud neznámé pohledy na ni. Z Kopečku jsme pak sestoupili po chodníku do Samotišek, koukli na Bablerovo náměstí pojmenované po básníku a překladateli Bablerovi, který tu žil (doteď jsem o něm neslyšel), a pak už šli na bus zpět do města. Než ale přijel, podařilo se mi ztratit krytku objektivu, která má podle všeho hodnotu 500 Kč (plastové kolečko se značkou!!!), naštěstí druhý den jsem šel najisto, kde by mohla ležet – a také ležela. Takže happyend.