středa 22. května 2019

Tajné putování Hřebečskem

18. 5. 2019 / mapa / S řekou Moravskou Sázavou a s hlavní tratí Olomouc – Praha jsem spojil poslední z jarních výletů Větrání, dopředu jsem však neprozradil, kudy přesně povede jeho trasa. A musím přiznat, že chvílemi jsem netušil i já, kam nás lesní cesty chybějící na mapě vedou. Místy náročné putování střední částí Zábřežské vrchoviny ale jinak bylo více než příjemné, nejen díky slunci nad hlavou. Více ve větracím reportu.


neděle 12. května 2019

Totální nasazení - Kazoo or die!

Totální nasazení se vyprsilo s novým albem, kterým vzdávají hold hudebnímu nástroji zvanému kazoo, který je již pěknou řádku let nedílnou součástí jejich nástrojového vybavení. Vzhledem k tomu, že se tato slánská kapela pohybuje na punkrockové scéně už skoro tři desetiletí, není asi nutné příliš rozebírat, co lze na novince s názvem Kazoo or die! slyšet. Jak je u Totáčů dobrým zvykem, míchají melodický punkrock s hopsavým ska, občas sáhnou i po pomalejší písni. Textově se během dvaapadesáti minut opřou do nacistů a rasistů, internetových hrdinů-vlastenců, kteří často nedokážou napsat ani větu správně česky, také třeba do "ortodoxních" punkáčů – i leccos z vyjmenovaného je již kapelní standard. Za zmínku ale stojí fakt, že novinku Totáči dali dohromady ve čtyřech. Po několika letech se totiž do sestavy vrátil dlouholetý člen P. P. Cvok a musím říci, že mě v této podobě Totální nasazení baví mnohem více než na předchozím kusu Zbytečnákapela.cz, který mi popravdě vůbec nepřirostl k srdci a zaškatulkoval jsem si ho jako "něco, co muselo vzniknout" poté, co se po odchodu P. P. Cvoka kytary a druhého mikrofonu chopil Karloss, někdejší člen Jaksi Taksi. No a zatímco ze zbytečné desky, pardon, Zbytečnékapely.cz, mi neutkvělo v hlavě nic kromě úvodního Pseudoradikála, u letošního počinu jsem si oblíbil hned několik kousků. Tak třeba Pasu stádo ovcí (a netvrďte mi, že není o Babišovi!), svižnou RomSka (a přitom je to stejně jako titulní Kazoo or die rýmovaná blbina), Je mi to líto, která pálí do zmíněných rasistů, nebo Neuhneme, nebudeme. Na druhou stranu takové Narozeniny bych klidně oželel... Ale jinak dobrá práce, pánové!

čtvrtek 9. května 2019

Majálesové střípky

Tak nám v Olomouci vládne Dáša/Pavel ze seriálu Most! Korunku na hlavu a růžového pelikána do ruky dostal/a během letošního majálesu na nádvoří Zbrojnice, která byla epicentrem studentského veselí. No studentského... Studenti si sice majálesu užívali, ale až v pozdějších hodinách, korunovace na nádvoří a průvod městem příliš účastníků nepřitáhly. Rok od roku mi přijde, že je průvod méně početný, o počtu masek ani nemluvě. Letos to byla na masky přímo tragédie – člověk by je spočítal na prstech jedné ruky, s přimhouřenýma očima dvou... Přitom popkultura jako téma nabízí tolik možností... Je mi to líto, protože sám jsem u olomouckého majálesu před lety pravidelně byl jako organizátor a letošní parta rozhodně nic nezanedbala, co se týče propagace, příprav atp. Studenti jsou ale buď zaneprázdněnější, nebo se chtějí bavit bez vlastní invence... Každopádně bylo to fajn a já nechyběl s foťákem, částečně pracovně, částečně popracovně, ale to mi foťák zničehonic začal nějak stávkovat...


pondělí 6. května 2019

APA Putování Pomoravím

4. 5. 2019 / mapa / Rok se s rokem sešel a studenti aplikovaných pohybových aktivit (APA) z olomoucké fakulty tělesné kultury se opět chystají se svými handicapovanými hosty na expedici plnou sportovních a cestovatelských zážitků. A protože je na expedici čekají i pěší výlety, měl jsem opět tu čest kousek jejich přípravy vést pod hlavičkou Větrání. Oproti loňsku byla výprava APAčů i větračů výrazně menší, ovšem společně jsme v rozkvetlém Litovelském Pomoraví absolvovali větší kus cesty než vloni. Více ve větracím reportu.


úterý 23. dubna 2019

Znojemské kolečko

21. 4. 2019 / mapa / Možná je na to ještě brzy, ale dovolím si tvrdit, že vrchol jara je už za námi. Minimálně tedy co se týče výletů Větrání. O Velikonoční neděli jsme totiž vyjeli do Znojma. Během téměř letního dne jsme zvládli něco málo přes šestnáct kilometrů, na kterých jsme se mohli nabažit nejen výhledů na panorama historické zástavby města, ale také přírodních krás na okraji národního parku Podyjí. A i když to bylo náročné, mít více času na další toulky by se hodilo... ale více ve větracím reportu.


pátek 19. dubna 2019

Okolo Olomouce: Svatokopecký špacír

18. 4. 2019 / mapa / Touto vycházkou jsem navázal na dříve v rámci Větrání pořádané dubnové výstupy na Svatý Kopeček. A myslím, že trasa se mi celkem provedla, nehledě na to, že nám nad hlavami zářilo slunce a jaro bylo v plném rozkvětu. Vyšli jsme totiž z Bystrovan, odkud jsme zamířili do polí u Chválkovic, abychom si co nejvíce užili výhledu na ten slavný žlutavý kostel, co vlá na hoře zelené. Přes Droždín jsme poté prošli až do tzv. droždínské zatáčky a odtud už cestou mezi zahrádkami k bazilice, přičemž se nám otevíraly dosud neznámé pohledy na ni. Z Kopečku jsme pak sestoupili po chodníku do Samotišek, koukli na Bablerovo náměstí pojmenované po básníku a překladateli Bablerovi, který tu žil (doteď jsem o něm neslyšel), a pak už šli na bus zpět do města. Než ale přijel, podařilo se mi ztratit krytku objektivu, která má podle všeho hodnotu 500 Kč (plastové kolečko se značkou!!!), naštěstí druhý den jsem šel najisto, kde by mohla ležet – a také ležela. Takže happyend.


pondělí 15. dubna 2019

Astronaut, diamantoví absolventi, medičky...

Uplynulý týden byl v práci celkem honička. Když pominu, že měl šest pracovních dnů, což se prostě občas stává, tak už dlouho jsem nezažil, že bych fotil tolik rozličných akcí. Jen posuďte: V pondělí 1. narozeniny Studentského klubu UP, celkem komorní akce s vínem, dortem a tak. V úterý jsme měli na univerzitě vzácnou návštěvu, astronauta Feustela, který vynesl do vesmíru Krtečka nebo Nerudovy Písně kosmické, a jeho ženu. Předání medaile u rektora nafotila kolegyně, ale v aule pedagogické fakulty jsem s foťákem zkusil čarovat já – brzy jsem to vzdal, naštěstí jsem nebyl hlavní fotograf. Ale nějaký obrázek se přece jen povedl. Před astronautem jsem ještě stihl vyfotit studenty, tedy vlastně hlavně studentky zubařiny, na náměstí, kde učili kolemjdoucí správně si čistit zuby. Ve středu jsem zavítal s foťákem na malou konferenci fyzioterapeutů a biomechaniků, poté na přednášku plzeňského biskupa Holuba a následně ještě na zasedání senátu naší boží fakulty. Ve čtvrtek mě čekaly zase medičky, tedy i pár mediků, tentokrát na preventivní akci v Šantovce. A samozřejmě jsem měl foťák po ruce i na odpolední vycházce přes Holický les. V pátek jsem s největší pravděpodobností nefotil, zvláštní... A konečně sobota – půlku dne jsem strávil na lékařské fakultě na setkání absolventů z roku 1989 a diamantové promoci absolventů z roku 1959. Oproti mému očekávání to byla příjemná akce. Což se nedalo říct o sobotním počasí, uvažovaný krátký výlet někam jsem raději vzdal a pak jen na Facebooku prohlížel fotky, na nichž se známí potýkali se sněhem za krkem... No a teď se chystám na brzké vstávání a dlouhou cestu ke Hlučínu na další focení...


sobota 13. dubna 2019

Okolo Olomouce: Holický les

11. 4. 2019 / mapa / Další z okoloolomouckých popracovních vycházek jsem nezrušil ani přes větrnou a chladnou předpověď. A ta nelhala, byla opravdu kosa. A navíc jsme šli většinu trasy po asfaltu, takže mě pak docela bolela kolena. Ale stálo to asi za to. Vyšli jsme v pěti lidech od Masaryka před pedagogickou fakultou přes Envelopu do průmyslovější části Olomouce, kde jsme hledali nevšední zajímavosti. Ukázal jsem účastníkům například renesanční boží muka mezi paneláky a mostem v Tovární nebo kapličku, která je a není na Novém Světě. Během chůze po cyklostezce tzv. Holickým lesem, což zatím vůbec není les, jsme potkali jen dva cyklisty. Chvíli jsme se zastavili u holického kovošrotu, kde se z aut dělají kostky, a pak se kolem staré, ale krásné sladovny a bývalého pivovaru vrátili blíže do centra a k nádražím.


středa 10. dubna 2019

Beskyde, Beskyde

1.–3. 4. 2019 / "Vezměte si i teplejší oblečení, tou dobou tam ještě bude zima," varovala mě kolegyně v práci, když jsem dopředu hlásil, že na začátku dubna jedeme s Raďou a prckem na tři dny do Beskyd. Já se spíše obával, že bude pršet. Nakonec jsme ani nezmrzli, ani nezmokli. I když nohy v suchu jsme úplně neměli... Ale hezky postupně: podobně jako jsem vloni dostal k narozeninám pobyt v jižních Čechách, letos Raďa sáhla po Olomouci bližší destinaci. A že byl poukaz určený jen pro všední dny, vyšel nám termín této zřejmě na nějakou dobu poslední dovolené na první tři dubnové dny. Apríl neapríl, nenapálili jsme se.


čtvrtek 4. dubna 2019

Při první pomoci je důležité myslet i na sebe

Neznáš, nezachráníš. Za tímto názvem se skrývá kurz, na němž Spolek mediků LF UP školí zájemce z řad studentů a zaměstnanců Univerzity Palackého v první pomoci. Pro ty, kteří se kurzu zúčastnit nemohou, některé základní zásady první pomoci připomíná Martin Mareš, garant spolkové sekce Urgentní medicína. Pokračovat ve čtení můžete na Žurnálu UP.

neděle 31. března 2019

Vápenice a Nové Zámky

30. 3. 2019 / Raďa vyrazila s Market do Prahy a já s Adámkem jsme si udělali pánskou jízdu. Po ránu jsme si nejdříve zazpívali, potom koupili maso na večer, až se vrátíme, a sedli do auta. Nejprve jsme nabrali směr Kosířské lomy mezi Slatinkami a Čelechovicemi na Hané, okouknout, jak tu kvetou koniklece. Původně jsem chtěl projít všechny zdejší lomy, ale nakonec jsme prošli jen Vápenici, bohatě to stačilo. Adámek část cesty šel po svých, samotnou cestu po zvlněné hraně lomu ale absolvoval v kočáru - kvůli bezpečnosti stovky rozkvetlých konikleců i kvůli bezpečnosti své, lom není dětské hřiště, že? Ale užil si to i tak, protože jízda po zvlněném terénu připomínala horskou dráhu a občas jsem měl dost práce s tím, abych kočár udržel na úzké pěšině... V lomu se dříve pásly ovce, tentokrát tu nebyly, tak jsem Adámkovi slíbil krávy – proto jsme vyjeli ještě k Doubravskému dvoru u Červenky. No krávy ho moc nechytly, naopak to vypadalo, že brzy usne, takže jsem opět vytáhl kočár a vyšli jsme na spací procházku k Novým Zámkům v lesích Litovelského Pomoraví, kde je ústav sociální péče. Prcek usnul, já si zámek a nějaké drobnosti po cestě vyfotil, pak jsme se vrátili k autu a jeli domů na to maso, na které nakonec nedošlo...


úterý 26. března 2019

Hornické putování

24. 3. 2019 / mapa / S opálenými obličeji jsme se vrátili z větracího Hornického putování, na němž jsme se vydali nejen za památkami na havířskou činnost v Rosicko-oslavanském uhelném revíru. Dvě výluky na železnici výlet nijak nenarušily a naopak příjemnou třešničkou bylo smělé jarní slunce, které nás celý den provázelo, od Zastávky až po Ivančice. Více ve větracím reportu.


pondělí 25. března 2019

Malý Kosíř

23. 3. 2019 / S rodinkou jsme se vyrazili podívat, jak to s přicházejícím jarem vypadá na Malém Kosíři. A že to byla jen kraťoučká podvečerní procházka, prcek ji zvládl celou po svých a jen se dvěma karamboly...


čtvrtek 14. března 2019

Studénka – Bílovec

12. 3. 2019 / mapa / Výlet ve všední den, který skončil zimnicí a následným bed officem. Ale musel jsem si provětrat hlavu, protože víkend předtím bylo venku dost nehezky a už jsem začínal mít absťák. Hlavním cílem byl Bílovec, jehož centrum jsem si chtěl projít, zároveň jsem ale cestu využil k nafocení zastávek na zdejší lokálce pro Nádražní ulici a konečně jsem viděl zámek ve Studénce (jen teda zvenčí) – kdo by to byl řekl při pohledu na nádraží a při vzpomínce na padající mosty a polské kamiony na přejezdu, že tu mají zámek a docela zajímavý, žádné baroko... Cestou jsem si užil také pěkného výhledu na Beskydy a ve Velkých Albrechticích jsem nevynechal obhlídku zdejšího kostelíku, to bych si neodpustil, kdybych ho minul.


středa 6. března 2019

Dřevěné tatřičky...

Žena se netvářila příliš chápavě, ale ty modely jsou prostě úžasné a asi si budu muset koupit u Vrky spolu ještě ty další... :-)


úterý 5. března 2019

Vysoké Mýto a Litomyšl

2. 3. 2018 / Architekt Adam Gebrian před několika dny zásoboval svůj Instagram fotkami z Litomyšle, načež žena vznesla zajímavý dotaz: Proč jsi mě ještě nevzal do Litomyšle, když jsi žil vedle ve Svitavách? Já byl v rodišti Bedřicha Smetany už několikrát, s různými lidmi, naposledy před rokem s Větráním, že mi to ani nedošlo. A tak jsme vyrazili, ovšem s tím, že nejdřív jsme to protáhli až do Vysokého Mýta, kam jsem se pro změnu chtěl podívat já. V Mýtě i v Litomyšli jsme si udělali kolečka po centrech měst, v Mýtě okoukli zdejší dvě dochované městské brány a pěkný gotický kostel, v Litomyšli jsme samozřejmě nevynechali obejít zámek (na nádvoří jsme se nedostali, protože se tu chystalo nějaké natáčení) a projít se po tom nejdelším náměstí na světě (od Hvězdy ke Slunci). Byla ale dost kosa, takže návštěvy to byly opravdu instantní a brzy jsme jeli zase zpět k Olomouci...


neděle 3. března 2019

Výhled na Tatry potřetí

Tatří autopark se mi za poslední dobu o rozrostl o několik nových kousků (a kupodivu za dobré ceny na Aukru), které ale kvůli synovi schovávám v krabici, protože ve skleněné vitríně bez jeho povšimnutí příliš dlouho nevydržely... A to mě ještě čekají modely od Vrky spolu na poště...


úterý 26. února 2019

Stará Voda a Čechy pod Kosířem

24. 2. 2019 / Tak tomuto se říká výlet s překvapením. Byl pěkný, skoro jarní den a naplánoval jsem autotrip kolem vojenského prostoru Libavá s tím, že nejprve vyjedeme do bývalé Staré Vody, kde skauti už léta obnovují poutní kostel sv. Anny a jeho okolí, a pak budeme pokračovat na Budišov, Vítkov, Odry a přes Potštát zase nabereme směr Olomouc. Jenže už ve Staré Vodě dostal plán citelnou trhlinu. Kostel jsme si obešli, ke studánce za ním jsme se ale už kvůli ledu po svých nedostali. A led si zahrál hlavní roli i v následujícím dění, protože se po něm jaksi nedalo vyjet od kostela zpět k silnici – což jsme tak nějak tušili už od okamžiku, kdy jsme ke kostelu odbočili a naše vozítko se k parkovišti u kostela hezky sklouzlo. Co teď? A tak jsme vzal fólii na zakrytí čelního skla, smetáček a šel dolovat štěrk na silnici, protože ta posypaná byla (a taky úplně bez ledu). Postupně jsem za hodinu posypal celý výjezd na silnici a fakt se nám podařilo vyjet. Uf! Jenže už jsem neměl žádnou chuť pokračovat kolem Libavé dál, a tak jsme nabrali směr domů. Žena ale prohlásila, přece nepojedeme úplně domů, když je tak hezky, takže jsme nakonec zamířili ještě do Čech pod Kosířem a tam si prošli zámecký park...


středa 20. února 2019

Podél Moravy na Sady & Z Hlušovic do Černovíra

18. a 19. 2. 2019 / mapa, mapa / Příjemná slunečná únorová odpoledne bylo škoda nevyužít, a tak jsme po práci vyrazili s pár větrači na dvě procházky po Olomouci a okolí. Pro první jsem zvolil trasu podél Moravy z centra města na Nové Sady. Bylo by to fajn provětrání, kdybych odolal touze poznat druhý břeh než ten, po kterém jsem šel už několikrát – takhle jsme si vydatně užili směsi zápachů ze zdejší čističky vod, jejíž areál jsme obešli. Co už... S druhou procházkou jsme vyjeli vlakem do Hlušovic a odtud do olomouckého Černovíra. Původně jsem tedy chtěl jít ještě dál, ale protože jsme se v Hlušovicích trochu zdrželi zacházkou k božím mukám u silnice na Dolany, už bych nestíhal spoj domů. I tak to bylo fajn – bez čističky a s měsícem v úplňku (nebo kolem úplňku) na nebi... Fotky jsou pouze z druhé procházky.


pondělí 18. února 2019

Studenti přibližují (ne)zapomenuté příběhy seniorů

Studenti Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého zpracovávají zajímavé životní příběhy seniorů. Aktivita má pomoci propojit seniory z pobytových sociálních zařízení s mladou generací. Osudy, které by neměly být zapomenuty, si čtenáři mohou pravidelně přečíst na stránkách měsíčníku Olomoucký kraj. A já se na ně zaměřil v tomto článku.

pátek 15. února 2019

Z přednášky Tomáše Halíka

Je třeba opustit klasický dualismus věřící – nevěřící a znovu se zamyslet, co to vlastně je víra. To jsou slova známého kněze a teologa Tomáše Halíka, který v zaplněné aule Filozofické fakulty UP hovořil o proměnách náboženství v současném světě. Já tam byl pracovně, a tak si více můžete přečíst v mém článku na Žurnálu UP.


středa 13. února 2019

Mezi Světlovy

9. 2. 2019 / mapa / Při plánování trasy z Bojkovic do Luhačovic to vypadalo na pohodovou zimní procházku. Kvůli vrstvě přemrzlého tajícího sněhu a občasného bláta jsme si ale nakonec docela mákli. Na druhou stranu nám přálo počasí a v příjemném teple slunce jsme si užili i pěkných výhledů. Více ve větracím reportu.


pátek 8. února 2019

Výstava ... s láskou

Na olomoucké lékařské fakultě a ve fakultní nemocnici jsou do konce února k vidění fotky Jindřicha Štreita z cyklu ... s láskou, který se věnuje paliativní péči. Doporučuji ke zhlédnutí, ale musím dopředu varovat, že fotky s vámi můžou pořádně hnout. Mně projel mráz po těle při prohlížení záběrů, kde se paliatři z mobilního hospicu Nejste sami starají o umírající děti. Nechci být za cynika, ale u seniorů člověk konec života tak nějak očekává, ale u malých dětí? Hned se mi vybavily dny, kdy žena byla s prckem v nemocnici kvůli epilepsii, klidný jsem rozhodně nebyl... Více si o výstavě můžete přečíst v mém článku na Žurnálu UP.

úterý 29. ledna 2019

Křížový vrch

26. 1. 2019 / mapa / Zase ty jesenické kopce! Pokud jsme loňský rok s Větráním završili na mlhavém severu, s první výpravou roku 2019 jsme vyrazili ještě o něco severněji. Přímo do Jeseníku. A z města obklíčeného ze všech stran horami pak za celodenního sněžení do výšek Zlatého chlumu a Křížového vrchu. A bylo to krásné, i když výhledy nebyly zrovna ideální a závěrečná rychlochůze na nádraží měla do pohody také daleko. A více v reportu na Moravském turistovi.


pondělí 21. ledna 2019

Ke svatému Vendelínovi

17. 1. 2019 / mapa / Toho dne bylo tak hezky, že jsem využil možnosti náhradního volna za pracovní sobotu (den otevřených dveří) a vyrazil se podívat na nedávno postavenou kapli sv. Vendelína u Oseka nad Bečvou. Narazil jsem na ni vloni při psaní článku o nominacích na Českou cenu za architekturu, byla jednou z nominovaných staveb za Olomoucký kraj, stejně jako Kampus Neředín fakulty tělesné kultury, kde jsem do konce loňského roku pracoval. Rozhrkaným pantografem jsem tedy dojel do Oseka, prošel obcí a po silnici na Veselíčko si to štrádoval směrem ke kapli, která byla na dohled. Jenže až za rozestavěným tělesem dálnice a mostu, kvůli staveništi ale jaksi napojení cesty ke kapli na veselíčskou silnici zmizelo... A tak jsem popošel kousek za staveniště, že to vezmu po kraji pole, což byl nápad za milion. Tolik bláta už jsem na nohou dlouho neměl. Nicméně ke kapli jsem došel a mohl se pokochat jednak její zajímavou podobou a jednak také výhledem do okolí. Samozřejmě jsem měl foťák, v tomto případě na seznámení služební Canon, se kterým se asi já nikoňák moc kamarádit nebudu, když jsem později zjistil, že hromada fotek z této procházky nestojí za nic, i když jsem si byl jistý nastavením a světlo bylo super... Přes Radvanice jsem pak každopádně došel na prosenické nádraží a tam se snažil co nejvíce očistit boty, aby mě vůbec pustili do vlaku. No, moc to nešlo, ale stačilo to...


pátek 18. ledna 2019

Sáňkování na Uhlířském vrchu

12. 1. 2019 / Sníh se zatím v okolí Olomouce objevoval po malých dávkách a vždy záhy roztál, proto jsme sbalili sáně a boby s tím, že vyrazíme na kopec, ať si Adámek trochu užije zimy. Vyjeli jsme až do Bruntálu, na Uhlířský vrch, někdejší sopku, která se stala poutním místem. Sněhu tu bylo habaděj, ale Adámkovi se to nějak nepozdávalo. Přesněji ho nějaké zimní radovánky (včetně mnou postaveného sněhuláka) vůbec nenadchly. Tedy pokud měl na saních či bobech sedět sám. Když s ním ale usedla Raďa a já je roztlačil, to už byla jiná. Pod korunami zdejší lipové aleje se ale svezli tak pětkrát, pak už to prcka omrzelo. Takže jsme zase sedli do auta a jeli mlhou zpět do hanáckých rovin. A to jsem myslel, že se podíváme aspoň ke zdejšímu kostelu, nasekám nějaké fotky... Nějaké jsem nasekal, ale ke kostelu jsme tedy rozhodně nedošli...


sobota 5. ledna 2019

Finální zúčtování – 1023/1000

Tadá! Povedlo se. Roční výzva splněna, vedle běžného přemísťování na autobus do práce a zpět nebo šlapání po obchodech se mi podařilo na nejrůznějších vycházkách a výletech nachodit v souhrnu přes tisíc kilometrů. Přesně 1023. Samozřejmě největší podíl z toho tvoří výlety Větrání a popracovní vycházky Okolo Olomouce, ale dost kilometrů jsme našlapali i s rodinkou, třeba když jsme hledali ovečky v letní soutěži ČT Déčko. Po letech jsem se vloni například podíval do Prahy, a jak se moc neženu do hor, tak nejvýše sem byl téměř 1300 metrů nad mořem na Vřesové studánce v Jeseníkách, což byl mimochodem jeden z loňských top výletů. Za to stálo také třeba Větrání na Osoblažsko, kde jsme vystoupali na dvojrozhlednu na Hraničním vrchu a pak se svezli po zdejší úzkokolejce vlakem taženým parní lokomotivou, nebo červnový výšlap na Velký Javorník, kdy na vrcholu byla kosa jako v lednu. Super výletů bylo více, stejně tak bych našel i nějaké nepovedené, jako například nedávnou cestu na Hřebečsko, kdy jsem měl v úmyslu jít z Třebovic do České Třebové přes Semanín, ale kousek za Třebovicemi už jsem byl ve sněhovo-dešťové vánici tak promrzlý, že jsem to asi po 3 kilometrech vzdal. Každý holt není posvícení. Ale teď mám radost, že se mi tisícovku za rok podařilo pokořit, i když jsem tomu po předchozí zkušenosti příliš nevěřil... A co teď? Popravdě už nechci sledovat každý kilometr, už jsem přesvědčený, že to jde, a to mi stačí. Na druhou stranu by určitě šlo i více, ale nebudu tlačit na pilu...

pátek 4. ledna 2019

Novoroční Kosíř

1. 1. 2019 / mapa / Vloni jsme se na Nový rok ven pořádně nevykopali, tentokrát jsem ale trval na tom, že na novoroční Kosíř vyrazíme. A když ne všichni tři, tak alespoň já sám. Nakonec jsme vyrazili v pěti, i se švagrovou a neteří. Abychom ale nešli jen po asfaltce, kudy proudily skoro davy lidí, navrhl jsem zpestřit si trasu přes bývalý lom Vápenice u Slatinek. Ženskou část výpravy lom ale příliš nenadchl, prý je nějaký malý, asi je sem zavedu znovu někdy zjara nebo na podzim, budou mít určitě lepší dojem. Nebylo to ale jen velikostí lomu, své udělalo i bláto, které oblepilo kola kočárku i naše boty, navíc zlehka pršelo. To Vodní jeskyňka při čelechovické cestě už zaujala i neteř, i když po vodě tu nebylo ani památky... S blížícím se vrcholem přibývalo lidí, na vrcholu jsme si vyzvedli u pořadatelů z KČT Lutín medaile, podle pořadového čísla obdržených kalendáříků sem před námi zavítalo už 2200 lidí a hromada dalších stála ve frontě za námi nebo teprve přicházela. Na rozhlednu jsme se ženou a prckem nešli, byli jsme tu nedávno s Větráním, když pak sestoupila švagrová s neteří, vydali jsme se kratší (a taky celkem blátivou) cestou zpět do Slatinek a domů.