středa 29. května 2019

Rybičky 48 - Best fuck off / Pořád nás to baví

Rybičky 48 nepatří ke kapelám, které bych dříve nějak aktivně vyhledával, ovšem singly zveřejňované v podobě klipů na internetu v posledních letech mě, až na výjimky, dostaly. Když je pak kapela vloni před Vánocemi vydala na jedné placce, musel jsem po ní sáhnout. Nezůstalo ale u placky jediné, Rybičky totiž ke sběrce singlů nazvané Best fuck off přidali i druhý disk se šuplíkovými písněmi pojmenovaný Pořád nás to baví. A tento název se dá vztáhnout na celý nový zásek v oficiální diskografii kapely z Kutné Hory, která už má za necelé dvě desítky let něco odehráno. Důkazem toho budiž například chytlavý reggae song Léto (s lehce provokativním refrénem "je léto a já všechno v Peytchi mám") nebo Klasický pomalý song plně zapadající do programového schématu každého dobrého rádia, který už svým předlouhým názvem prozrazuje, co je tentokrát terčem zábavy. A třeba právě druhá jmenovaná si mě fakt získala (velký podíl na tom měl i klip natočený na jeden záběr), že jsem se musel podívat, co ještě dalšího Rybičky v poslední době (tedy pro mě po singlu Zamilovaný/Nešťastná s Bárou Zemanovou) vymyslely. A tak si mě omotaly kolem prstu i ostrá kytarová vypalovačka Správní chlapi nebo pecka Slibuju, že nebudu pít. Chytlavý je i song Američan z Poličan, ve kterém kapela shrnuje své zážitky a dojmy z výjezdu do USA. A co novinková část Pořád nás to baví? Tady je to s písněmi dost na houpačce, některé pomalejší kusy mě popravdě vůbec nezaujaly, jako anglicky zpívaná Four Days, na druhou stranu úvodní Lolita placku slibně nakopává, linku pak přidržuje například trochu prvoplánově působící protestsong Na první dojem ("premiér je hajzl a prezident vůl") nebo horkýžovská Retro Vadžajna, kterou bych ale do zlatého fondu nezařadil. Nicméně je třeba brát, že na CD Pořád nás to baví si pánové nahráli a nazpívali pro radost svoje písně ze šuplíků (měl by jinak třeba takový Budíček pro Barnabáše šanci?), tak jim tu radost neberme... Poslech dvojalba nicméně není žádný ztracený čas, naopak dost často pobaví, a to se od Rybiček 48 tak nějak čeká...

pondělí 27. května 2019

Oderské rozhledny

25. 5. 2019 / mapa / Když jsem na začátku roku psal na Moravského turistu článek o nových rozhlednách, některé z nich jsem si zařadil do pomyslného seznamu míst, kam se chci v brzké době podívat. V případě rozhledny ve Veselí u Oder navíc hrálo roli i to, že když jsme na podzim byli s Větráním na nedaleké rozhledně Olšová, kvůli mlze jsme toho zase tolik neviděli. A tak se nabízelo návštěvy obou "strážních věží" spojit do jedné cesty. Ten pravý čas nastal právě teď, kdy mě i trochu svrběla noha, chtějící šlapat na pedály v autě. Tedy trochu... trochu víc, až jsem zapomněl natankovat a celou cestu jsme museli zvládnout na rezervu. A taky že zvládli a navíc jsme s Raďou a Adámkem viděli pořádný kus Moravské brány, Oderských vrchů a Podbeskydí, snad i Ostrava byla na horizontu... Zkrátka mnohem lepší výhled než na podzim s Větráním.


sobota 25. května 2019

Okolo Olomouce: Hněvotínská vyhlídka

21. 5. 2019 / Po posledním Větrání přišla i závěrečná vycházka Okolo Olomouce, která symbolicky končila v Lutíně. Na cestu jsme vyšli z průmyslové zóny mezi Olomoucí a Hněvotínem, kam zajíždí městský autobus, takže jsme se nemuseli do Hněvotína přepravit nacpaným linkáčem mířícím do Slatinic. Od průmyslových hal jsme zamířili mezi pole a zbytky hněvotínských chmelnic, naším cílem byla národní přírodní památka Na Skále v bývalém vápencovém dole a nedaleká vyhlídka, z níž je jako na dlani Velký Kosíř a dědiny pod ním. Poté jsme sestoupili po polňačce plné mrtvých hlodavců (že by hnojiva používaná na řepku?) do Lutína a tam jsme se rozloučili.


středa 22. května 2019

Tajné putování Hřebečskem

18. 5. 2019 / mapa / S řekou Moravskou Sázavou a s hlavní tratí Olomouc – Praha jsem spojil poslední z jarních výletů Větrání, dopředu jsem však neprozradil, kudy přesně povede jeho trasa. A musím přiznat, že chvílemi jsem netušil i já, kam nás lesní cesty chybějící na mapě vedou. Místy náročné putování střední částí Zábřežské vrchoviny ale jinak bylo více než příjemné, nejen díky slunci nad hlavou. Více ve větracím reportu.


pondělí 20. května 2019

Štramberský výjezd

15. a 16. 5. 2019 / Rozkaz zněl jasně – vymyslet pro výjezdní zasedání našeho oddělení nějaký krátký výlet a zajistit prohlídku Památníku Františka Palackého. Tak jsem taky udělal, vymyslel jsem dva okruhy kolem Štramberka, kde jsme nocovali a schůzovali, vedle památníku jsem navíc po odsouhlasení domluvil ještě prohlídku štramberského pivovárku. Jenže ouha, od samého rána pršelo, zima, mlha halila Trúbu a po celý den ji ze svého sevření nepustila. Takže místo šestikilometrového okruhu jsme nakonec po pivovaru a mlhavém výhledu z Trúby v pár lidech, kterým déšť zas až tak nevadil, vyrazili jen na kratičkou odpolední procházku. Zejména výstup těch několika metrů po rozblácené pěšině do svahu Bílé hory stál za to, ale podívali jsme se do lomu Kamenárka a k tamnímu Stříbrnému jezírku a celí promáčení se pak vrátili do pivovaru a následně na hotel. Druhý den jsem si sám vyšel na chvíli na Kotouč, kde jsem vždy byl jen u slavné jeskyně Šipka. Tentokrát jsem to vzal jinou stranu, takřka po hraně zdejšího velkolomu, kvůli blížící se schůzi jsem ale stihl jen jeden ze dvou vrcholů Kotouče, a tedy neviděl všechny sochy a památníky zdejšího Národního sadu. Po schůzování a obědě jsme pak vyrazili za posledním bodem programu, tedy prohlídkou Palackého památníku v jeho rodném domě v Hodslavicích. Velice ochotný průvodce nám nakonec ukázal i sousední kostely, dřevěný kostelík sv. Ondřeje a nedávno zrekonstruovaný evangelický kostel. Více takových zapálených a ochotných lidí!


pondělí 13. května 2019

Zlatá farma ve Štětovicích

11. 5. 2019 / mapa / Tak jako lze u Červenky navštívit kraví farmu Doubravský dvůr, lze strávit hromadu času i ve Zlaté farmě ve Štětovicích u Vrbátek. Na první pohled to tu sice není tak přitažlivé pro oko, protože farma funguje v prostorách bývalého "moderního" JZD (na rozdíl od Doubravského dvora, což je stařičký statek ze 16. století), ale třeba kavárna uvnitř vypadá dobře, možná až trochu kýčovitě. Chovají tu spoustu zvířat – krávy, králíky, husy, kozy, ovce nebo osla – a pro děti je tu nejrůznějších hraček, od odrážedel po trampolínu... Adámkovi se tu líbilo, takže jsme tu rozhodně nebyli naposled...


neděle 12. května 2019

Totální nasazení - Kazoo or die!

Totální nasazení se vyprsilo s novým albem, kterým vzdávají hold hudebnímu nástroji zvanému kazoo, který je již pěknou řádku let nedílnou součástí jejich nástrojového vybavení. Vzhledem k tomu, že se tato slánská kapela pohybuje na punkrockové scéně už skoro tři desetiletí, není asi nutné příliš rozebírat, co lze na novince s názvem Kazoo or die! slyšet. Jak je u Totáčů dobrým zvykem, míchají melodický punkrock s hopsavým ska, občas sáhnou i po pomalejší písni. Textově se během dvaapadesáti minut opřou do nacistů a rasistů, internetových hrdinů-vlastenců, kteří často nedokážou napsat ani větu správně česky, také třeba do "ortodoxních" punkáčů – i leccos z vyjmenovaného je již kapelní standard. Za zmínku ale stojí fakt, že novinku Totáči dali dohromady ve čtyřech. Po několika letech se totiž do sestavy vrátil dlouholetý člen P. P. Cvok a musím říci, že mě v této podobě Totální nasazení baví mnohem více než na předchozím kusu Zbytečnákapela.cz, který mi popravdě vůbec nepřirostl k srdci a zaškatulkoval jsem si ho jako "něco, co muselo vzniknout" poté, co se po odchodu P. P. Cvoka kytary a druhého mikrofonu chopil Karloss, někdejší člen Jaksi Taksi. No a zatímco ze zbytečné desky, pardon, Zbytečnékapely.cz, mi neutkvělo v hlavě nic kromě úvodního Pseudoradikála, u letošního počinu jsem si oblíbil hned několik kousků. Tak třeba Pasu stádo ovcí (a netvrďte mi, že není o Babišovi!), svižnou RomSka (a přitom je to stejně jako titulní Kazoo or die rýmovaná blbina), Je mi to líto, která pálí do zmíněných rasistů, nebo Neuhneme, nebudeme. Na druhou stranu takové Narozeniny bych klidně oželel... Ale jinak dobrá práce, pánové!

pátek 10. května 2019

Za mamutem na Čekyňský kopec

8. 5. 2019 / Co bych to byl za turistu, kdybych státní svátek nevyužil k alespoň malému výletu? A že jsme v očekávání a Adámek ještě toho tolik neujde, vyrazili jsme autem "na skok" na Čekyňský kopec k mamutovi Tomovi. Pravda, trochu jsme si zajeli, protože jsem na první pokus zahlédl tu správnou odbočku dost pozdě a následně při zkoušce z orientace ve vesnicích u Přerově jsme co chvíli byli ve slepé ulici nebo na rozestavěné dálnici. Nicméně od mamuta jsme si pak náležitě užili výhled na Přerov a okolí a aspoň trochu se prošli nad zdejšími lomy, které z kopce v minulosti uhryzávaly. Ale bylo to opravdu kousek, to ani nestojí za odkaz na mapu...


čtvrtek 9. května 2019

Majálesové střípky

Tak nám v Olomouci vládne Dáša/Pavel ze seriálu Most! Korunku na hlavu a růžového pelikána do ruky dostal/a během letošního majálesu na nádvoří Zbrojnice, která byla epicentrem studentského veselí. No studentského... Studenti si sice majálesu užívali, ale až v pozdějších hodinách, korunovace na nádvoří a průvod městem příliš účastníků nepřitáhly. Rok od roku mi přijde, že je průvod méně početný, o počtu masek ani nemluvě. Letos to byla na masky přímo tragédie – člověk by je spočítal na prstech jedné ruky, s přimhouřenýma očima dvou... Přitom popkultura jako téma nabízí tolik možností... Je mi to líto, protože sám jsem u olomouckého majálesu před lety pravidelně byl jako organizátor a letošní parta rozhodně nic nezanedbala, co se týče propagace, příprav atp. Studenti jsou ale buď zaneprázdněnější, nebo se chtějí bavit bez vlastní invence... Každopádně bylo to fajn a já nechyběl s foťákem, částečně pracovně, částečně popracovně, ale to mi foťák zničehonic začal nějak stávkovat...


pondělí 6. května 2019

APA Putování Pomoravím

4. 5. 2019 / mapa / Rok se s rokem sešel a studenti aplikovaných pohybových aktivit (APA) z olomoucké fakulty tělesné kultury se opět chystají se svými handicapovanými hosty na expedici plnou sportovních a cestovatelských zážitků. A protože je na expedici čekají i pěší výlety, měl jsem opět tu čest kousek jejich přípravy vést pod hlavičkou Větrání. Oproti loňsku byla výprava APAčů i větračů výrazně menší, ovšem společně jsme v rozkvetlém Litovelském Pomoraví absolvovali větší kus cesty než vloni. Více ve větracím reportu.


pátek 3. května 2019

První máj na Rochusu

1. 5. 2019 / mapa / Začátkem května, kdy s Raďou slavíme výročí, jsme skoro vždy zamířili do některého ze skanzenů nebo do vesnic/měst, kde se dochovalo větší množství lidové architektury. Na toto jsme letos navázali, když jsme vyrazili do malého skanzenu Rochus, který vyrostl nad Uherským Hradištěm v místě dřívějšího vojenského prostoru. Ke skanzenu jsme se pěkně prošli mezi zahradami a sady od mařatického kostela. V areálu, kde se zrovna slavilo vedle prvního máje také otevírání pastvin, jsme si prošli všechna otevřená stavení, Adámek si zatančil na cimbálovku i si vyzkoušel zdobit perníčky, nakonec ještě s dalšími dětmi prohnal zdejší kozy a ovce, jen ke kapli sv. Rocha nad skanzenem jsme nezašli – snad někdy příště. Mimochodem více fotografií jsem umístil na Moravského turistu.