sobota 29. června 2019

České akademické hry v Brně & Medlánecké kopce

25. 6. 2019 / mapa / Stejně jako vloni i letos se konaly České akademické hry, na nichž poměřují síly z českých vysokých škol, v Brně, takže jsem si opět jako redaktor Žurnálu UP, který nejčastěji píše o sportovních věcech, udělal pracovní výlet. Tentokrát jsem ale vyjel dříve, abych se před plánovaným focením podíval i jinam než jen na atletický stadion pod Palackého vrchem. Z nádraží v Králově Poli jsem to tedy vzal do vysokoškolského areálu před Medlánky a tamní kopce, fotky odtamtud si můžete prohlédnout zde. A stejně tak z lávky přes nádraží v Maloměřicích, kam jsem si stihl zajít při jednom z přejezdů mezi disciplínami. A protože jsem tam jel primárně pracovně, tak článek o účasti studentů naší Univerzity Palackého na Českých akademických hrách si můžete přečíst tady. Na to, že mě ráno dost bolel kotník a že přes den bylo vedro jako v pekle, jsem toho stihl docela dost, ne...?


sobota 22. června 2019

Ke štole Panny Marie Sněžné

17. 6. 2019 / mapa / Uff, toto bylo vážně něco. Chtěl jsem se trochu po týdnu otcovské dovolené projít, a že jsem si vzpomněl na dřívější článek M. Kobzy z Českého rozhlasu Olomouc o bývalých důlních štolách v Hlubočkách, rozhodl jsem se k jedné z nich vyrazit a pak dojít přes Radíkov až na Svatý Kopeček. Už ve vlaku přitom přišel první zásek – ze zvyku jsem si koupil zákaznickou jízdenku, tedy se slevou na In kartu. Jenže tu jsem si nově na rok zaplatil až od čtvrtka, takže jsem musel průvodčí pár korun doplatit. Z Hluboček jsem se vydal po žluté značce, a jak si tak stoupám lesem, slyším vrčení pil a za chvíli jen kousek nade mnou dopadne strom. Naštěstí nešlo o žádnou rozsáhlou těžbu, takže jsem mohl směle pokračovat dál, nicméně mě znepokojovalo, že žlutá stoupá pořád výše a výše a já se vzdaluji oné štole... A tak když jsem zahlédl ve svahu odbočující pěšinku, vydal jsem se po ní. Brzy jí byl ale konec, vracet se mi však nechtělo. S oporou jsem tak pomalu slézal po nestabilním prudkém svahu, úplně hej mi nebylo. Ale zpět to už nešlo a dolů daleko... Nakonec jsem většinu svahu sešel, až posledních asi dvacet třicet výškových metrů jsem nepříliš kontrolovaně sjel po zadku, už prostě nešlo udržet se na nohou a zbývalo jen doufat, že se zastavím dřív, než narazím na šutry na břehu Bystřice. Zastavil. Rozklepaný a celý špinavý jsem si prohlédl vstupy do štol (až takové terno to není) a začal hledat cestu zpět do Hluboček. Jako jediná rozumná možnost mi přišlo přebrodit Bystřici a dostat se tak k silnici, takže boty šly dolů. V řece zrovna teklo dost vody, protože den předtím vydatně zapršelo, ale přešel jsem a pak už se nic zvláštního nestalo...


neděle 16. června 2019

Špacírštejn

12. 6. 2019 / mapa / Kousek od Lipové na Konicku stojí umělá zříceninu hradu, kterému se říká Špacírštejn. Postavil ho tu z kamenů z okolních polí jeden z lipovských obyvatel, kamnář Procházka. Dostat se k hrádku ale není úplně jednoduché. Nejen že cesta k němu není z Lipově nijak značená, ale i když dojedete autem hrádku na dohled, motokrosová trať, která ho obklopuje, vás povede všelijak, jen ne přímo k němu. Přesvědčili jsme se o tom s Adámkem, když jsme si sem vyrazili jeden den na malý výlet před tím, než jsme jeli za Radkou a Štěpánkou do porodnice. Auto jsme nechali u silnice na Horní Štěpánov, došli ke zmíněné krosové trati a hledali, kudy se k hrádku dostat. On je totiž mrška ještě navíc ukrytý v zeleni. Ale našli jsme a Adámek ho hned celý proběhl...


úterý 11. června 2019

pátek 7. června 2019

Ráno pod Kosířem

5. 6. 2019 / mapa / V prvním červnovém týdnu jsme už napjatě očekávali narození Štěpánka, sice jsem jezdil do práce, ale když byla možnost být pracovat z domu a nemusel jsem nikam jít fotit nebo dělat rozhovor, využil jsem toho. Zároveň jsem si ale nechal zapnutý pracovní budík a ráno se vyrazil projít na Kosíř, bosýma nohama ranní rosou u pomníku leteckého neštěstí, a pak přes pole zpět domů. Příjemné to bylo...


neděle 2. června 2019

Dan Vertígo – #DNVRTG

Pět let po své prvotině Spodažebudou přišel písničkář Dan Vertígo s druhým albem #DNVRTG a i přes svůj jistý střet zájmů (jak oblíbený tento termín aktuálně je!) musím říci, že to není vůbec špatné. Ba naopak. Novinka zní mnohem vyzráleji a také barvitěji než debut. Zatímco první deska stála hlavně na kytaře a akordeonu, na #DNVRTG dostávají velký prostor klávesy, které Danovo pouliční písničkaření posouvají někam dál, za roh ulice, až by jeden chtěl říct k mainstreamu (nemyšleno vůbec zle!). Nutno přitom dodat, že většinu nástrojů si Dan ve studiu obsloužil sám, posily povolal zejména na bicí a dechy, když se tu mihne i saxofon. Dojde i na starý známý akordeon, ale popravdě píseň Underground je jedna z těch, která mě zrovna příliš neoslovila. Vedle barevnějšího, živějšího a kvalitnějšího zvuku alba mi přijde, že se Dan oproti prvotině také více pouští do témat, která vždy nutně nesouvisejí s historkami pochycenými při hraní na ulici a po lokálech (kus Brna a Prahy ale posluchač pozná). Pozorovatelem života, kterému ale neujde lecjaký detail, zůstává, i když "očima hltá krajinu jako tu nejlepší svačinu", jak zpívá v úvodní písni alba Koně a strašáci. Na povedený otvírák navazuje punkově střižená Pokecal jsem s bezďákem, dále se ale deska nese ve volnějším tempu, a než dospěje do rozjetého ska závěru přinese poslech například křehce působící, gradující Větrníky, "chytání správného proudu mezi paneláky na Mendláku" nebo kritiku současného pohodlného života ve zpěvné Šťastní a veselí, kde chlapům rostou kozy a ženským zase kníry. Pak už se "jen" leze s mladickou drzostí na střechu a v závěru Dan připomene, že on je ten "zevlák, co ve dvě ráno kupuje hambáč na hlavním nádraží" (vedle toho párkožrouta z první desky), snad aby si zachoval tvář pouličníka. Pouličníka, který nahrál povedené album s potenciálem nakouknout z ulice do salonu bez morální kocoviny...

P. S.: Album můžete koupit zde anebo poslechnout tady.