pátek 30. srpna 2019

Zase pan průvodce

Po nějaké době jsem si včera zase střihl roli průvodce po Olomouci. Už potřetí pro účastníky akce Těloolomouc, na níž se pravidelně setkávají tělocvikáři z celé republiky. Davy, kterými mě organizátoři strašili, naštěstí nedorazily, nicméně kvůli panujícímu vedru to bylo i tak docela úmorné a byť jsem se snažil povídání o všech našich palácích, kostelech, univerzitních budovách nebo kašnách zkrátit na minimum, pozornost nebyla vždy stoprocentní, zvlášť když jsme stáli poblíž nějaké hospody. Ale jak ta dvacítka účastníků, tak i já jsme ty dvě hodiny a kousek přežili...


pondělí 26. srpna 2019

Mezi vinohrady

24. 8. 2019 / Jeden hmyzák, dvě rozhledny, tři obce, čtyři výletníci a spousta vína všude kolem. Ještě než skončí prázdniny, musel jsem si zajet pro fotku Stezky nad vinohrady, pěkné vyhlídky, kterou vloni otevřeli v Kobylí, protože jsem měl rozepsaný tip na výlet na Moravského turistu. Na mapě už dříve zmiňované soutěže s ČT Déčko jsem si všiml, že v Mutěnicích je také jeden hmyzák, Raďa k tomu přidala, že by chtěla posedět ve Dvorku v Bořeticích, a tak byl výlet na světě. Nejprve jsme zamířili do Mutěnic. Hmyzák byl schovaný u tamní rozhledny Vyšicko, na kopci kousek za vinařskou obcí. Bylo dost vedro, navíc jsme dojeli někdy po poledni a cesta mezi vinohrady zrovna příliš stínu neposkytovala, ale ujít to zvládl s minimem mrčení Adámek. Nakonec on byl ten, kdo si rozhlednu vyšlápl třikrát, protože prostě schody... Z Mutěnic jsme zamířili do Kobylí. Kluci v autě vytuhli, tak jsem se vydal nejprve sám ke kostelu. Když jsem se nabažil výhledu ze hřbitova a vrátil se, Adam stále spal, takže jsem nakonec vyrazil sám i na zmíněnou Stezku nad vinohrady, kde bylo habaděj lidí, ale i tak jsem si spokojeně nafotil, co jsem potřeboval a užil si výhledu do kraje. A pak už jsme auto namířili do Bořetic, kde jsme zakotvili za občerstvením na Dvorku a tam... no ženy, co seděly vedle u stolu, prohlásily, že to Štěpánek bude mít až na zádech... Ale že "to" budu mít já po celém tričku, to jsem teda nečekal... Takže jsem si mazal namočit tričko, i tak to ale v autě cestou domů příliš nevonělo a ta otravná moucha mě vážně štvala...


čtvrtek 22. srpna 2019

Rozhovor v Kroku

Vyšlo nové číslo revue Vědecké knihovny Olomouc Krok, které se věnuje turistice. Kromě toho, že tam najdete například příspěvek mého oblíbeného Mirka Kobzy (mám od něj knihy o Jeseníkách a Zábřežsku a pravidelně si nenechám ujít jeho články na webu olomouckého rozhlasu) o Zábřežské vrchovině, tak je tam také rozhovor se mnou, jak jinak o Větrání. Pro někoho v něm sice není nic moc nového, ale minimálně je tam příslib, že by snad ještě nějaké Větrání mohlo být... Rozhovor si můžete přečíst na stranách 50 a 51 zde.

úterý 20. srpna 2019

Dinopark Ostrava

18. 8. 2019 / Radi mamka se rozhodla, že nás vezme na výlet. A protože Adámkovi se poslední dobou vedle aut líbí i dinosauři, rozjeli jsme se do ostravského dinoparku. Pravda, běžná zoo je běžná zoo, ale já sám jsem kdysi dinosaury taky študoval, tak proč ne. Zpočátku to vypadalo, že se Adámek bude těch ještěrů bát, nakonec si to, myslím, docela užil, svezl se i tím "vláčkem", pohrál si na pískovišti, kde "našel" dinosauří kostru, a ještě dostal od babči auto... A Štěpánek si také vyzkoušel, jaké to je, být v dinosauří tlamě. Já byl trochu zklamaný z toho, že si z dřívějška o dinosaurech už nic moc nepamatuji, jen pár jmen, ale o hromadě z těch, co jsou v dinoparku k vidění, jsem slyšel poprvé. Na druhou stranu jsem byl rád, že jsme cestu tam i zpátky po dálnici v pohodě zvládli, že jsme nezabloudili při průjezdu Ostravou – což se klidně mohlo stát, protože dopravní info na netu tvrdilo, že nás čekají nějaké objížďky – a že jsme to v tom vedru přežili. Ale teda zoo se živými zvířaty je lepší...


pondělí 19. srpna 2019

3 roky

Dneska odpoledne utekly už tři roky od chvíle, co na svět prvně vykoukl ten náš kluk vlasatý. Je to jako před chvilkou, on už ale není žádné mimino, žádné batole... (ale pořádný rošťák, který by nejraději samou láskou uňuchňal svého malého brášku...) Tak ještě jednou všechno nejlepší, Adámku!


neděle 18. srpna 2019

Každý učitel je tak trochu herec, říká Soňa Formánková z FTK

Málokdo se může pochlubit, že se narodil na zámku. Soňa Formánková z fakulty tělesné kultury přišla na svět na zámku v Přílepích u Holešova a s humorem sobě vlastním dodává, že je poslední zámecká panna. Myšleno dle data narození a znamení zvěrokruhu. Svou bezprostředností již přes čtvrt století okouzluje i studenty, a když vedení fakulty přišlo před časem s výročními cenami pro akademiky, nejlepším pedagogem byla vyhlášena jako první právě ona. Celý portrét Soni Formánkové, který jsem psal pro tištěný Žurnál UP, si můžete přečíst zde.

pondělí 12. srpna 2019

Poznámky z dovolenkových výletů

Dvoutýdenní dovolená je fuč, tak zase za rok. Tentokrát jsem nestrávil většinu času ve vlaku a na kratších či delších pěších výšlapech, jako bylo v uplynulých letech obvyklé, ale za volantem našeho rodinného kočáru a v zámeckých parcích nebo zoologické zahradě. A stejně tak výkony v našlapaných kilometrech nejsou nic moc oproti dřívějšku – i když jak pro koho, třeba Adámek zvládl po svých, byť i za pomoci odrážedla, skoro pět kilometrů v kuse a vedru... A kde že jsme to všude byli?
29. 7. / První z našich výjezdů směřoval do Milotic, k zámku, který si zahrál mimo jiné v pohádce Za humny je drak (mimochodem o pohádkových zámcích a hradech na Moravě a ve Slezsku jsem psal na Moravském turistovi). Zámek jsme si prohlédli zvenčí, především jsme totiž zamířili na procházku po zámecké zahradě a parku – stejně bylo pondělí, takže prohlídky neprobíhaly a s našimi malými bráchy by navíc byla prohlídka dost adrenalin. Vždyť stačilo už jen to, že v expozicích barokního sochařství na Moravě byla otevřená některá okna, která Adámka lákala k pohledu ven... více než dva metry nad terénem venku... Ale nic zvláštního se nestalo, i vedro jsme přežili bez úhony... Jen na zpáteční cestě jsem přejel odbočku ke kostelu v Roštíně, který jsem si chtěl vyfotit. Příště, třeba až pojedeme do Střílek na pizzu. A kafe?!


neděle 4. srpna 2019

Nemocnice, kde se léčí písničkou

Objetí, pohlazení nebo třeba písnička, to jsou postupy a prostředky, kterými se léčí nemoci a zranění v Nemocnici pro medvídky. Tu „provozují“ studenti lékařské fakulty, kteří tak formou hry seznamují předškolní děti s prací lékařů a učí je odpovědnosti za zdraví své i druhých. Více se o tomto projektu mediků dozvíte zde.