pondělí 12. srpna 2019

Poznámky z dovolenkových výletů

Dvoutýdenní dovolená je fuč, tak zase za rok. Tentokrát jsem nestrávil většinu času ve vlaku a na kratších či delších pěších výšlapech, jako bylo v uplynulých letech obvyklé, ale za volantem našeho rodinného kočáru a v zámeckých parcích nebo zoologické zahradě. A stejně tak výkony v našlapaných kilometrech nejsou nic moc oproti dřívějšku – i když jak pro koho, třeba Adámek zvládl po svých, byť i za pomoci odrážedla, skoro pět kilometrů v kuse a vedru... A kde že jsme to všude byli?
29. 7. / První z našich výjezdů směřoval do Milotic, k zámku, který si zahrál mimo jiné v pohádce Za humny je drak (mimochodem o pohádkových zámcích a hradech na Moravě a ve Slezsku jsem psal na Moravském turistovi). Zámek jsme si prohlédli zvenčí, především jsme totiž zamířili na procházku po zámecké zahradě a parku – stejně bylo pondělí, takže prohlídky neprobíhaly a s našimi malými bráchy by navíc byla prohlídka dost adrenalin. Vždyť stačilo už jen to, že v expozicích barokního sochařství na Moravě byla otevřená některá okna, která Adámka lákala k pohledu ven... více než dva metry nad terénem venku... Ale nic zvláštního se nestalo, i vedro jsme přežili bez úhony... Jen na zpáteční cestě jsem přejel odbočku ke kostelu v Roštíně, který jsem si chtěl vyfotit. Příště, třeba až pojedeme do Střílek na pizzu. A kafe?!





30. 7. / Následující den jsme s plnou nádrží zamířili na severozápad, Raďa totiž chtěla navštívit proslulý poutní kostel v Neratově v Orlických horách, který po roce 1989 doslova vstal z trosek. Cesta to byla dlouhá, plná serpentin na úzkých silnicích, sem tam obsazená kozami, zpestřili jsme si ji ještě zastávkou ve Štítech na náměstí a u nádraží, kam jsem se chtěl podívat já. A když jsme do Neratova dojeli, zaparkovali, vyložili kočár pro Štěpánka, spustil se liják... Chvíli jsme čekali v autě, když déšť polevil, vyrazili jsme ke kostelu, ale padající voda nabrala po pár minutách znovu na síle, navíc Raďa si vyzkoušela, jak kloužou žabky na blátě. Do kostela jsme nicméně dorazili a mohli se pokochat jeho zvláštní krásou, v níž se spojuje barokní zdivo s částečně prosklenou střechou (kterou ale zatéká). Počasí se na chvíli umoudřilo, dokonce i vykouklo sluníčko, tak jsme si kostel prohlídli i zvenčí, k autu už jsem ale vyrazil sám, protože se znovu rozpršelo, Štěpánek už toho měl dost a Adámek by taky nejraději něco vyváděl. Cesta domů pak byla zase dlouhá, plná serpentin, s několika kojicími zastávkami...





2. 8. / Další zámecký park, tentokrát u zámku Rájec nad Svitavou. Procházka se neobešla bez Adámkova zvídavého utíkání, ale také karambolů, dokonce chtěl jedné holčičce vzít její odrážedlo, přitom se na ni šibalsky smál... To já se už při příjezdu zhrozil na pohled na lešení, které část zámku halilo – takovou dobu se sem člověk chystá, aby pak měl fotku s lešením? Poradil jsem si, ale jednou se sem holt budu muset vrátit... A to už to vezmeme i s prohlídkou a prověřením, jestli se tu do dvou dílů Četnických humoresek točily i interiéry.





4. 8. / Kosířská procházka ze Slatinic přes les zase do Slatinic. Ona pětikilometrová procházka, kterou Adámek absolvoval skoro celou po svých a na které jsme se něco najedli špendlíků z úrody po cestě. Na druhou stranu jsme ale viděli i pořádné kusy suchého lesa – a to není moc pěkný pohled...



7. 8. / Nezapomněli jsem ani na prázdninovou hru s ČT Déčko a ulovili další "hmyzáky". Za jedním jsme se vrátili na Kosíř, s Adámkem jsme si pro něj došli k památníku Františka Palackého, který stojí kousek od Čelechovic na Hané při zelené značce na vrchol té naší hanácké velehory. Bylo tu docela narváno, takže jsme nemuseli ani hledat, jen si počkat, až si všechny děti před námi heslo opíšou a schránku s ním nám předají. Odpoledne pak naše čtveřice posílená o švagrovou a neteř vyrazila do Horky nad Moravou na Sluňákov. Tady si o heslo stačilo říct v místním infocentru, ale co by to bylo za návštěvu Sluňákova, kdybychom neprošli celý jeho krásný areál?





8. 8. / Nejdelší a bez debat nejnáročnější výlet, psychicky i fyzicky a pro všechny zúčastněné. S bráchy jsme vyjeli do zoo, a to až do Jihlavy, na kterou jsme slyšeli jen samou chválu. Vyjeli jsme po deváté ráno, úkol zněl jasně - vyhnout se dálnicím, abychom vůbec někam dojeli – a nakonec jsme domů dojeli až za tmy kolem desáté večerní. Zatímco cestou tam stačily dvě kojicí zastávky, nazpět už jich bylo asi pět, na Štěpánka toho prostě bylo moc. A já měl toho za volantem také dost, předtím jsem ještě neřídil během dne v souhrnu nějakých osm hodin, nakonec ještě v noci v lese plném zatáček mezi Boskovicemi a Prostějovem. Ale cesta se vyplatila, jihlavská zoo je opravdu fajn, až by člověk řekl, že už nechce na ten náš Svatý Kopeček... Zoo je tu přímo v centru města, pod hradbami a nad nimi se tyčícími věžemi kostelů a radnice, není příliš roztahaná, výběhy v tematických celcích jsou upravené, není to jen prostý beton a klec, případně sklo, na každém rohu je i zázemí pro návštěvníky nebo třeba herní prvky pro děti. Asi bychom tu strávili více času, kdybychom nepřijeli po poledni a neztratili nějaký čas nuceným parkováním u nedalekého Tesca nebo objížďkou těsně před Jihlavou... Mimochodem od Malého Hradiska je v noci parádní výhled na rozsvícenou Hanou...





10. 8. / Dovolenkové výletování završilo Pohraniční putování pod hlavičkou Větrání, o kterém jsem se dost obsáhle rozepsal na Moravském turistovi, takže není třeba víc dodávat – snad jen že mě ještě teď bolí nohy. Přece jen po těch krátkých procházkách s dětmi to byl docela nášup... Ale když já poté, co jsme Králickem projížděli do zmíněného Neratova, nemohl odolat...





Žádné komentáře:

Okomentovat