středa 25. září 2019

Hokejisté Univerzity Palackého vstupují do Univerzitní ligy ledního hokeje

S novým jménem do nové soutěže. Hokejisté Univerzity Palackého v Olomouci jsou jedním z osmi týmů, které budou v premiérové sezoně nově vzniklé Univerzitní ligy ledního hokeje bojovat o Pohár Jana Palacha. První utkání olomoučtí hokejisté sehrají již v pátek 27. září ve 20:30, kdy se jako hosté postaví mužstvu BO Ostrava. Více v článku tady.

středa 18. září 2019

Hrnčířský jarmark v Kunštátě

14. 9. 2019 / Už vloni se Raďa zmiňovala o velkém hrnčířském jarmarku, který se koná koncem léta v Kunštátě, letos jsme se tedy zajeli podívat. Neprotestoval jsem i proto, že jsme v posledním roce přes Kunštát několikrát jeli a už mi nedalo, že bych se nepodíval na zámek nebo nenakoukl do kostela. To jsem ale nevěděl, že zámek zrovna v době jarmarku okupují filmaři, kteří zde točí nový film Filipa Renče, takže když jsme vyšli z náměstí plného stánků s nejrůznějšími druhy a tvary keramiky směrem k zámku, mohli jsme se podívat maximálně do zahrad pod zámkem. Ale aspoň něco. Do kostela jsem se ale podíval a po cestě z louky proměněné v parkoviště jsem si všiml ještě několika dalších pěkných objektů, takže se sem prostě musíme ještě někdy vrátit. Ale ne v době jarmarku, to je tu až moc živo – což ale paradoxně vůbec nevadilo Štěpánkovi, který skoro celý pobyt v Kunštátě prospal.


úterý 17. září 2019

Přes Bochoř na Švédské šance

13. 9. 2019 / mapa / Bylo krásně, tak proč sedět v práci. Zvlášť když semestr měl teprve začít. Vydal jsem se k Přerovu, kterým běžně spíše jen projíždím. Měl jsem dva hlavní cíle – prohlédnout si novogotický kostel sv. Floriána v Bochoři, jehož věž ční nad poli a dědinami na západ od Přerova jako nějaká strážná věž, a pak vystoupat na Švédské šance, do míst nechvalně známého masakru z konce druhé světové války. Cestou jsem to vzal ještě přes Věžky a samozřejmě jsem nemohl minout zajímavosti Horní Moštěnice, opravený mariánský kostel nebo zámeček, v němž je obecní úřad. A pak jsem vystoupal na šance, zvláštní to místo – kdyby nebylo dějištěm onoho hrůzného činu, byl by to především kopec, z nějž je pěkný výhled na Přerov a kus okolí směrem k Olomouci na severu a dědiny pod hradbou Hostýnských vrchů na jihu. Ale ten kříž a informační tabule tady nahánějí husí kůži... Ze šancí jsem pak přes Újezdec sešel do Přerova a tam čekal na zpožděný vlak na Olomouc...


Mistryně Evropy na divoké vodě studuje porodní asistenci

Na porodním sále se v budoucnosti vidí studentka fakulty zdravotnických věd Klára Hricová, úspěšná kajakářka, která divokou vodu sjíždí v barvách oddílu kanoistiky SK UP a české reprezentace. Letos si vyjela triumf v hlídkách na dlouhém sjezdu a individuální čtvrté místo na mistrovství Evropy, stala se vicemistryní republiky a v Českém poháru skončila na třetím místě. Ve čtení můžete pokračovat na Žurnálu UP.

pondělí 16. září 2019

Po trati: S přestupem z Jeruzaléma do Athén a ještě kousek dál

Už 130 let jezdí vlaky po trati někdejší Moravské západní dráhy, která spojila Prostějov s východními Čechami přes Konici a Moravskou Třebovou. Kdysi z ní chtěl Baťa udělat součást nové rychlíkové dráhy ze západu na východ Československa, v současnosti ale má tato trať své nejlepší časy dávno za sebou, i kvůli vedení přes hranici dvou administrativních krajů. Zasvěcení však vědí, že se vyplatí na zdejší motoráky i za cenu přestupu sednout a vyjet za zajímavostmi kolem trati. A není jich zrovna málo, i když zrovna nedosahují proslulosti blízkého Bouzova. Tak koupit jízdenku a nastupovat... ve čtení pokračujte zde.

pátek 13. září 2019

Představitelé církví hovořili na CMTF o náboženském životě za totality

Na cyrilometodějské teologické fakultě se mluvilo o dopadu tak zvaných církevních zákonů z roku 1949 na náboženský život v Československu. U jednoho stolu se sešli kardinál Dominik Duka, olomoucký arcibiskup Jan Graubner, Daniel Ženatý z Českobratrské církve evangelické, patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta a Tomáš Kraus z Federace židovských obcí. Pokračování článku na Žurnálu UP.

středa 11. září 2019

Naše trojky

Naši kluci jsou od včerejška nejen sváteční, ale taky trojkoví. Jeden má tři roky, druhý měl včera přesně tři měsíce. Jeden řádí jako černá ruka, jak se asi na tříletého rošťáka sluší a patří, druhý občas křičí, protože už se mu nejspíš klube první zub... Nenudíme se...


úterý 10. září 2019

Blíží se Kvalita od fiXy

3. října vyjde nové album Vypsané fiXy nazvané Kvalita a asi to bude... no, zase něco trochu jiného, než na co jsme my, co fiXu posloucháme od dob Brutálního všechno, zvyklí... Co se ale musí nechat, jsou dvě věci: song Babička je úlet (včetně klipu!) a u klipu k prvnímu singlu Krabička fakt nechápu, jak to mohli zvládnout na jeden záběr... Mrkněte na ně...

P.S.: Tak mě napadá – Krabička, Babička – co bude dál? Ladička? Mlátička? Blátíčka? :-)



pondělí 9. září 2019

Hovory o zdraví se rozrostly o téma nejnáročnější – zkušenosti s paliativní péčí

Zkušenosti nevyléčitelně nemocných pacientů s paliativní péčí nově přináší webový portál Hovory o zdraví, který vzniká na cyrilometodějské teologické fakultě. Se svými příběhy, které jsou často i bilancí celého života a které mohou být inspirací lidem v podobné situaci, se vědcům v hloubkových rozhovorech svěřily tři desítky respondentů, zejména s onkologickým onemocněním. Více na Žurnálu UP.

neděle 8. září 2019

Za vinnými výhledy do Modrých hor

Vysvětlovat, jak Modré hory, vinařský kraj na dohled Pálavy, přišly ke svému jménu, je na konci léta, kdy dozrává réva, poněkud zbytečné. Stejně tak že se tu dá na každém rohu nějaký ten sklípek navštívit a z místních produktů ochutnat. Modré hory ale nabízejí také příjemné turistické trasy a cyklotrasy mezi vinohrady, po kterých lze dorazit k několika rozhlednám i dalším zajímavostem. Jednu takovou trasu pro pěší výlet si na následujících řádcích popíšeme. Tip na výlet pokračuje na Moravském turistovi.

čtvrtek 5. září 2019

Hřebečská autotour

4. 9. 2019 / Pracovní povinnosti mě shodou okolností zavály do Svitav, tak jsem se rozhodl, že si cestu poněkud "zvýletím" a zajedu se podívat na některá místa, zejména na Hřebečsku, ze kterých by se mi pro uvažované články hodily fotky. Měl jsem připravených několik variant, pro auto i pro vlak, nicméně vlakem bych se domů dostal až před půlnocí, takže jsem zvolil auto. Nakonec jsem tedy vyjel ve směru Konice a Boskovicko, v plánu jsem měl mosty tzv. Hitlerovy dálnice u Boskovic a pak některá další místa směrem ke Svitavám. Jenže v Konici uzavírka, směr na Boskovice zatarasený značkami, tak jsem se bleskově rozhodl pokračovat k Bouzovu a podívat se na jednu starou vápenku poblíž. První zastávka tedy místo v Šebetově byla u Kovářova. A když už jsem pak pokračoval ve směru Mohelnice, řekl jsem si, proč se nestavit na Mírově, přece jen tu stařičkou fotku hradu s proslulou věznicí, co mám v archivu, už by to chtělo nahradit nějakou novější. A tak mám nové fotky z Mírova, ale nejen hradu, i nějaké další stavby. Ze silnice lesem na Moravskou Třebovou se ukázal spíš úzký tankodrom, když bylo třeba co chvíli uhýbat dírám ve vozovce, do další zastávky jsem ale dojel se všemi koly. Tou zastávkou bylo místo někdejšího nacistického porodního tábora u Dětřichova, tábor připomíná pamětní deska a památník na místě hřbitova, kde nacisté zakopávali mrtvé děti. Pak už jsem nabral konečně směr Svitavy, ještě jsem měl v plánu další místa, ale bylo mi jasné, že před domluveným rozhovorem je už nestihnu, tak jsem si aspoň prošel náměstí, kde je snad všechno jinak, než si pamatuju, kromě vitríny mykologické poradny – ta je pořád na svém místě. Po dvouhodinovém rozhovoru jsem si řekl, že ještě nedávno znovu vystavěnou kapli na Muzlově ještě před setměním, ale hlavní silnice byla ucpaná (v tom nejužším místě pod tratí, takže možná bouračka), takže otočka, zajížďka a vzít to přes celý dlouhý Hradec nad Svitavou, který je navíc rozkopaný a hned třikrát jsem stál na semaforech... Ke kapli jsem tak dojel už za tmy. A co teď – hlavní ucpaná, Hradec rozkopaný... Tmou jsem to tedy hnal na Březovou a odtud přes Horní Hynčinu na trasu, kterou znám dost dobře, protože jsme tudy pravidelně jezdili k babičce, ostatně přes její dědinu jsem také projel. Pak ještě jedna objížďka a zdržení u Trnávky a uf, už jsem byl na hlavní na Mohelnici a za chvíli na dálnici. A ta se prý snad také opravuje, takže je tu osmdesátka a to je taková rychlost nerychlost, když máte před sebou skoro prázdnou a rovnou silnici... Nicméně z celé té zamotané trasy jsem byl v půl desáté doma, živ a zdráv. Vlakem bych se teprve blížil Olomouci a pak ještě musel čekat na autobus...