čtvrtek 5. září 2019

Hřebečská autotour

4. 9. 2019 / Pracovní povinnosti mě shodou okolností zavály do Svitav, tak jsem se rozhodl, že si cestu poněkud "zvýletím" a zajedu se podívat na některá místa, zejména na Hřebečsku, ze kterých by se mi pro uvažované články hodily fotky. Měl jsem připravených několik variant, pro auto i pro vlak, nicméně vlakem bych se domů dostal až před půlnocí, takže jsem zvolil auto. Nakonec jsem tedy vyjel ve směru Konice a Boskovicko, v plánu jsem měl mosty tzv. Hitlerovy dálnice u Boskovic a pak některá další místa směrem ke Svitavám. Jenže v Konici uzavírka, směr na Boskovice zatarasený značkami, tak jsem se bleskově rozhodl pokračovat k Bouzovu a podívat se na jednu starou vápenku poblíž. První zastávka tedy místo v Šebetově byla u Kovářova. A když už jsem pak pokračoval ve směru Mohelnice, řekl jsem si, proč se nestavit na Mírově, přece jen tu stařičkou fotku hradu s proslulou věznicí, co mám v archivu, už by to chtělo nahradit nějakou novější. A tak mám nové fotky z Mírova, ale nejen hradu, i nějaké další stavby. Ze silnice lesem na Moravskou Třebovou se ukázal spíš úzký tankodrom, když bylo třeba co chvíli uhýbat dírám ve vozovce, do další zastávky jsem ale dojel se všemi koly. Tou zastávkou bylo místo někdejšího nacistického porodního tábora u Dětřichova, tábor připomíná pamětní deska a památník na místě hřbitova, kde nacisté zakopávali mrtvé děti. Pak už jsem nabral konečně směr Svitavy, ještě jsem měl v plánu další místa, ale bylo mi jasné, že před domluveným rozhovorem je už nestihnu, tak jsem si aspoň prošel náměstí, kde je snad všechno jinak, než si pamatuju, kromě vitríny mykologické poradny – ta je pořád na svém místě. Po dvouhodinovém rozhovoru jsem si řekl, že ještě nedávno znovu vystavěnou kapli na Muzlově ještě před setměním, ale hlavní silnice byla ucpaná (v tom nejužším místě pod tratí, takže možná bouračka), takže otočka, zajížďka a vzít to přes celý dlouhý Hradec nad Svitavou, který je navíc rozkopaný a hned třikrát jsem stál na semaforech... Ke kapli jsem tak dojel už za tmy. A co teď – hlavní ucpaná, Hradec rozkopaný... Tmou jsem to tedy hnal na Březovou a odtud přes Horní Hynčinu na trasu, kterou znám dost dobře, protože jsme tudy pravidelně jezdili k babičce, ostatně přes její dědinu jsem také projel. Pak ještě jedna objížďka a zdržení u Trnávky a uf, už jsem byl na hlavní na Mohelnici a za chvíli na dálnici. A ta se prý snad také opravuje, takže je tu osmdesátka a to je taková rychlost nerychlost, když máte před sebou skoro prázdnou a rovnou silnici... Nicméně z celé té zamotané trasy jsem byl v půl desáté doma, živ a zdráv. Vlakem bych se teprve blížil Olomouci a pak ještě musel čekat na autobus...






Žádné komentáře:

Okomentovat