čtvrtek 2. července 2020

Letní putování s Žurnálem

Každý prázdninový víkend by měl na Žurnálu UP vyjít tip na výlet po zajímavých místech v ČR, podmiňovací způsob jsem přitom použil zcela záměrně, protože při psaní druhé části Letního putování jsem se dnes docela zapotil (nejen kvůli teplotě venku). A to musím ještě během zítřka napsat třetí tip, protože v příštím týdnu mám volno a konečně vyrážíme na jih Vysočiny, kam jsme měli původně vyjet v dubnu, ale covid chtěl jinak... Každopádně Letní putování s Žurnálem UP můžete sledovat na adrese www.zurnal.upol.cz/putovani.

pondělí 29. června 2020

Třesín

26. 6. 200 / mapa / Po pěti letech znovu pod Čertovým mostem a u Rytířské síně na Třesíně v Litovelském Pomoraví. Na rychlovku po práci, vlastně hlavně kvůli fotkám pro jedno z Letních putování se Žurnálem UP. Bylo po dešti, chvílemi tedy docela dost bláta a vůbec to tu vypadalo všechno tak nějak divočejší, než si to pamatuji z doby, kdy jsme tu byli na Větrání a já tu skákal o berlích, mimo jiné i přes padlý strom. Teď jsem si to moc nedokázal představit... Ale krásně tu je... Jen teda na parkoviště jsem podle všeho přijel v protisměru a sotva jsem zastavil, spustila se mi krev z nosu, takže jsem celou procházku absolvoval se zašpuntovanou nosní dírkou...


středa 24. června 2020

Výstava veřejnosti představuje vzácné liturgické oděvy

Jedinečnou možnost prohlédnout si historické obřadní textilie, z nichž některé používali kněží již v 15. století, mají zájemci díky výstavě Ornamenta episcopi. Liturgická roucha olomoucké katedrály. K vidění je po celé léto v kryptě dómu sv. Václava, v Arcidiecézním muzeu a v Arcibiskupském paláci. Výstava je jedním z výstupů projektu, na němž spolupracuje Cyrilometodějská teologická fakulta UP a Národní památkový ústav. Dále čtěte na Žurnálu UP.

sobota 20. června 2020

Ohrozim a Otaslavice

16. a 17. 6. 2020 / mapa & mapa / Vyfotit si kostel a podívat se do míst, kudy měla vést prvorepubliková dálková silnice z Moravské Ostravy do Plzně – proto jsem se vydal do Ohrozimi na dohled Prostějova a Plumlova. Za poslední dobu jsem tudy totiž několikrát projížděl a prostě mě fascinuje, když od Prostějova jedete na západ kus stále rovně, kola skáčou po panelech, ale najednou to musíte stočit do pravého úhlu do dědiny, protože rovně pokračuje jen polňačka... Ale měla tu vést silnice, pro prvorepublikový provoz naprosto luxusní, pro ten dnešní prostě jednička... Při hledání informací o ní jsem narazil na tento blog, kdy se nadšenci vydali po trase rozestavěné silnice a hledali, co se z rozestavěného tělesa dochovalo nebo používá. No a v reálu jsem se pěkně prošel a objevil i pěknou tůňku na ohrozimské Horce s bohatým podvodním životem, po cestě super výhled do okolí... Jen ten pohled k Prostějovu mi zkazila parkující dodávka, tak někdy příště. Druhý den ráno jsem se pak ještě před prací stihl podívat do Otaslavic, k torzu jednoho z tamních hradů a ke kostelu sv. Michala s krytým schodištěm. Pěkná dědina. Pak se mi ale nechtělo vracet stejnou cestou, jako jsem přijel, takže mě objížďka z Brodku u Prostějova protáhla kusem světa...


sobota 13. června 2020

Aplikace z Univerzity Palackého umožňuje měřit stres zaměstnanců

Vědci z fakulty tělesné kultury ve spolupráci s Vědeckotechnickým parkem UP vyvinuli unikátní algoritmus pro vyhodnocování srdeční frekvence, kterým lze monitorovat stres u zaměstnanců. Díky výraznému zkrácení a zjednodušení měření je možné aplikaci využívat i v domácích či pracovních podmínkách. Měření variability srdeční frekvence (zkráceně z angličtiny HRV – heart rate variability) je dosud běžně využíváno především u sportovců. Fyziologické výkyvy srdeční frekvence odrážejí aktivitu nervového systému a jsou objektivním indikátorem reakce organismu na fyzický a psychický stres, a to nezávisle na pocitech jedince. A dále čtěte na Žurnálu UP.

úterý 2. června 2020

Z Tatenice k Zámečku

30. 5. 2020 / mapa / Tři měsíce, které uplynuly od nezapomenutelného putování předjarní Vysočinou, byly kvůli protikoronavirovým opatřením sakra dlouhé. Ale dočkali jsme se, s rouškami nastoupili v Olomouci do vlaku a vydali se vstříc trase 114. Větrání, která mezi Tatenicí a Lanškrounem překřížila zemskou česko-moravskou hranici a zavedla k několika méně známým pamětihodnostem. Část více než sedmnáctikilometrové (podle plánu 17,5 km, v reálu s krátkými zacházkami 18,4 km) trasy někdejším Hřebečskem jsme s Větráním již v minulosti absolvovali, a sice úsek z Lanškrouna k nádraží v Rudolticích. Ovšem pamětník tehdejšího Lanškrounského kolečka byl mezi aktuálními osmnácti účastníky pouze jeden, takže to vůbec nevadilo. Pokračování na Moravském turistovi.


úterý 26. května 2020

Pomníky na bitvu u Tovačova

22. 5. 2020 / mapa / Cestou domů z práce jsem vyrazil na rychlovku, která mě ale mohla stát život. To takhle na hlavní silnici hodíte dost dlouho dopředu blinkr doleva, postupně brzdíte, dáváte přednost kamionu v protisměru a najednou v zrcátku vidíte, jak se na vás zezadu řítí jiné auto. Naštěstí to jeho šofér stočil na krajnici... Nevím, co tam dělal, ale kdyby si mě všiml o pár vteřin později, už jsem ležel v sešrotované oktávce pod tím kamionem. Tím chci naznačit, že Tovačov mám rád, ale k pomníkům zdejší prusko-rakouské bitvy v roce 1866 je fakt na ho*no (to nejde napsat jinak) přístup, přestože vás sem dovede naučná stezka. Z města sem musíte po hlavní, ať se vám to líbí, nebo ne, není tu žádný chodník, cyklostezka, nic. Jen mezi poli rovný úsek hlavní silnice, která rozhodně nepatří k nejklidnějším. Ale ústřední památník je hezký, to je zase pravda. Stezka vede ještě mezi poli k dalším dvěma pomníkům. Tedy skoro. K jednomu se dostaneme "legálně" po cestě, k druhému už to chce šlapat v obilí, jinak si o něm ani informační tabuli nepřečtete. Já do obilí ale nešlapal, protože opodál stály traktory, tudíž někdo, kdo pole obhospodařovává, byl nablízku...


Moje desítka zásadních alb

V uplynulých týdnech běžela na sociálních sítích výzva, ve které měli lidé během deseti dní představit deset alb, která zásadně ovlivnila jejich hudební vkus. Byť se do nejrůznějších výzev běžně nezapojuji, tajně jsem doufal, že mě někdo nominuje, protože mi ta desítka začala vrtat hlavou... Nominace nakonec nepřišla, tak tu svou desítku hodím aspoň sem.

pondělí 18. května 2020

U Slezské Harty

16. 5. 2020 / mapa / Na tuto slunečnou sobotu jsem měl nachystané dvě varianty: rozhledna Maruška v Hostýnských vrších, anebo Slezská Harta. Nakonec zvítězilo jesenické moře, v jehož blízkosti jsme si udělali zhruba pětikilometrové kolečko (tak aby to Adam zvládl ujít). Auto jsme nechali na parkovišti v Razové a vyrazili mezi pastviny plné krav, Štěpa se na ně mohl umávat. Užili jsme si také výhledu na údolí zalité vodní hladinou přehrady, nad níž stojí jako upomínka dřívější obce Karlovec kostel sv. Jana Nepomuckého (mrkněte tady), a na fotogenickou dvojici sopek Velký a Malý Roudný. Raďa si zaválela sudy a učila Adama sfoukávat pampelišky. Naučnou stezkou jsme se pak nechali zavést k razovským tufitům a pak už jsme se zase vydali k autu.


pátek 15. května 2020

Pět vteřin na vydechnutí. Telefony na hygienické stanici zvonily zpočátku stále

Nejen v nemocnicích po celé zemi, ale i na Slovensku uvítali během uplynulých dvou měsíců výpomoc olomouckých studentů medicíny. Od samého počátku nouzového stavu až dosud budoucí lékaři obsluhují telefonní linky krajské hygienické stanice a pomohli také například v Odborném léčebném ústavu v Pasece. „Začínali jsme 16. března po krátkém zaučení a konec je zatím v nedohlednu. Je stále dost otázek, kvůli kterým lidé volají. Dokud bude třeba, budeme pracovat,“ říká Štěpán Tylich, jeden z mediků. A pokračovat můžete zde.

čtvrtek 14. května 2020

V určitém smyslu jsem byla jako člověk, kterému svážou ruce

Věnovat někomu chvíli času příliš nestojí, ale pro člověka, který je sám, to může být vítaná pomoc. S touto myšlenkou se Viera Halčinová zapojila do programu Dobrovolník na telefonu, jehož smyslem je přispět k psychické pohodě seniorů, kteří se v době epidemie a souvisejících omezení cítí osamocení či ohrožení. Vieru Halčinovou někteří znají spíše jako sestru Janu Pavlu... A pokračovat můžete na Žurnálu UP.

pondělí 11. května 2020

Vítochovské kolečko a Park miniatur

8. 5. 2020 / mapa / Vítochovský kostelík sv. Michaela Archanděla mi vrtal hlavou už nějakou dobu, vlastně to kdysi zažehl Dirbouch, který před lety prohlásil, že tu bude mít svatbu. Nakonec ji s Lenkou měli v poutní kapli u Rychnova na Moravě, ale ta silueta vítochovského kostela mi zůstala v hlavě. Když jsme pak před dvěma lety pobývali víkend v Novém Městě na Moravě, bohužel jsme se sem nedostali, takže vrtání v hlavě zůstalo. Letos v dubnu jsme měli na Vysočinu znovu vyjet na víkend, tentokrát do její jižní části a také do Podyjí, ovšem koronavirus nám tento pobyt odložil až na červenec. Jarní Vysočiny jsem se ale úplně vzdát nechtěl, a tak jsem zkoumal možnosti vyjet sem s Větráním a projít se okolo Vírské přehrady, až jsme se nakonec vydali autem s rodinkou. Nejprve jsme zamířili do Vítochova, kolem kterého jsme si udělali asi čtyřkilometrové kolečko, aby ho i Adámek zvládl po svých. Kostelík jsme samozřejmě nevynechali. Moc příjemná procházka to byla. Jako bonus jsem ale ještě zajel přímo do Bystřice, na dohled Centra Eden, kde jsme byli před dvěma lety. Pod centrem totiž vyrostl Park miniatur s několika modely hradů na Vysočině či kláštera Porta Coeli. No a kluci si ještě užili blízké dětské hřiště, Adámek dokonce přepadl zdejší zimní stadion...


neděle 3. května 2020

Moře nebo velehory v Olomouci? Na FTK UP žádný problém

Zakusit podmínky velehorských výšin, zažít projevy přímořského podnebí nebo najít hranici svých sil. To jsou zkušenosti, kvůli nimž není třeba opouštět Olomouc. Odborníci z fakulty tělesné kultury dokážou v laboratoři zátěžové fyziologie i díky jedinečné hypoxické komoře nasimulovat širokou škálu prostředí a situací a zhodnotit reakci organismu člověka na ně – a například tak i ušetřit peníze, které by padly na nevydařenou dovolenou. „Základem je přežít,“ zahajuje garant laboratoře Michal Botek z katedry přírodních věd v kinantropologii výklad o tom, čím se zátěžová fyziologie zabývá... Pokračovat můžete na Žurnálu UP.

pondělí 27. dubna 2020

Hřebečská autotour III

25. 4. 2020 / mapa / Už potřetí jsem proletěl autem rodným krajem, původně jsem ale měl v plánu nechat auto v Křenově, vyjít k pramenu Třebůvky a k Mařínskému hradisku a pak se zase vrátit zpátky, s tím, že po cestě bych sem tam někde přibrzdil a vyfotil něco navíc pro web o Hřebečsku. Když jsem ale při první zastávce v Zadním Arnoštově za Jevíčkem ucítil ty silné poryvy větru, plán jsem přehodnotil. Prošel jsem Zadní Arnoštov a přejel do osady Mařín, kde jsem mrkl do areálu zmíněného hradiska. Pak jsem se jel projít po Křenovu a nafotit zdejší zajímavosti, tedy kostel, hřbitovní kapli, pranýř či faru, stavil jsem se i u hrobu prababičky. Následně jsem se zastavil na pár vteřin i u jejího bývalého domu v sousední Dlouhé Loučce, který má teď růžovou fialovou fasádu, no fuj... V Loučce jsem nafotil i některé zajímavé stavby a pak přes Přední Arnoštov a Radkov, kde jsem se zastavil alespoň u zvonic, zamířil pod pozůstatky Radkovského hradiska, na které jsem se chystal už dlouho. Stejně tak se chystám i do nedalekého původního Žipotína, ale protože už jsem byl dost vyfoukaný, nabral jsem po hradisku směr domů.


čtvrtek 23. dubna 2020

Měli jsme si vyjet

Ivančický viadukt, jaderná elektrárna Dukovany, Jaroměřice nad Rokytnou, Vranov nad Dyjí, Uherčice, Písečné, Třebíč a Lesní Hluboké, to jsou místa, na která jsme měli o nadcházejících dnech zavítat. Víkend na Vysočině a v Podyjí nám nadělil Ježíšek, já začátkem března začal první víkend ve čtyřech mimo domov více plánovat... a pak byl vyhlášen nouzový stav a opatření, která stále trvají, takže jedeme tak leda... No na Vysočinu a do Podyjí, ale jindy. Ale člověk se povědomě těšil, že už, už to bude tady...

středa 22. dubna 2020

Ke Kundově kapli

20. 4. 2020 / mapa / Odpolední rychlovka, na kterou jsem si odskočil po dalším dni home officu. Konečně jsem se tak vyrazil podívat na kapli nad Dzbelem, na kterou koukám na mapě už nějakou dobu, ale zatím jsem ji nezakomponoval do žádného Větrání, ani jiného výletu. A tak jsem nyní vyjel autem až k Šubířovu, chytil se červené značky a za chvíli už jsem měl kapli sv. Anny, zvanou též jako Kundova, přes očima. Ještě jsem si ale odskočil do stínu lesa ke Sládkově skále, bývalému lomu s malým jezírkem, kde se ještě drží voda, i když okolí bylo vyprahlé skoro na troud... Od kaple jsem se pak pokochal výhledem na Dzbel a sousední Jesenec a vůbec kus údolí Romže a pak zase mazal do auta, abych ještě stihl nakoupit...


neděle 19. dubna 2020

Hovor z karantény

Stal jsem se součástí terapie Honzy Gregara, se kterým se známe už pěkných pár let a který v posledních týdnech natáčí rozhovory se svými přáteli a známými, aby zmírnil dopady sociální izolace... :-)

Rozhovor se mnou je ke zhlédnutí zde.

sobota 18. dubna 2020

Poutní a naučná stezka na Stráž

16. 4. 2020 / mapa / Podle mapy to tak vůbec nevypadá, ale v reálu je procházka na Stráž nedaleko Prostějova, přesněji u Smržic, velice příjemná záležitost. Až mě zamrzelo, že jsem sem nezavítal dřív, protože už nějakou dobu jsem po zdejší naučné stezce na mapě pokukoval a zkoušel varianty, kterak ji napojit na trasu mezi domovem a Prostějovem. Nakonec jsme sem v rámci koronavirového objevování dosud neobjevených míst v okolí vyrazili s rodinkou odpoledne po práci – a bylo to fajn. Naučná stezka vede přes místo, kde ještě nedávno byla skládka či co, je tu udělané posezení s ohništěm a různé atrakce pro děti a sotva vyjdete z úvozu, otevře se super výhled na Prostějov a okolí, ke kterým se postupně s blížící se vodojemem na Stráži přidá i široký výhled na Olomoucko a ještě dál, navíc se všechno kolem zelenalo jarem a slunce svítilo...


Koronavir sem, koronavir tam...

I redakci univerzitního zpravodajství postihla epidemie koronaviru. Už přes měsíc píšeme zprávy z domova, a protože valná většina "běžných" témat jako lusknutím prstu zmizela s vyhlášením nouzového stavu, uzavřením univerzity pro studenty a rušením akcí a protože zrovna já mám na starosti lékařskou fakultu a fakultu zdravotnických věd, jejichž studenti nastoupili pomáhat do první linie, točí se články mnou vytvořené kolem dobrovolníků a testování, sem tam ale přidám i trochu sportu... Zde malý výběr bez dalšího komentáře... Mimochodem pracovat z domu se dvěma malými divochy je... divočina...

Mikrobiologové vyšetří denně dvě stovky vzorků, o výsledcích informují ihned
Studenti fakulty zdravotnických věd pomáhají napříč Moravou
Pomáhající studenti: Obavu máme, ale myslíme pozitivně
Olomoučtí medici pomáhají během epidemie i na Slovensku
Centrum APA přibližuje dobrou praxi v inkluzivní tělesné výchově
Fotbal mi chybí, ale musí teď jít stranou, říká medička
Až začnou závody, budu se prát co nejlépe

pátek 17. dubna 2020

Tatry kolem světa

A už je mám obě... Původní Tatru GTC, která jela kolem světa na přelomu 80. a 90. let, mám od Vrky už nějakou dobu, na novou Trajdu alias Tatra kolem světa 2 (expedici můžete sledovat tady) se vyplatilo chvíli počkat...


úterý 14. dubna 2020

Velikonoční virtuální Větrání

11. 4. 2020 / mapa / Nebýt epidemie a nouzového stavu, konalo by se normální 114. Větrání, při kterém bych společně se skupinou větračů vyrazil na vybranou trasu. Protože ale šířící se virus a opatření proti němu tomu chtěly jinak, ono "společně" dostalo virtuální rovinu v podobě reportu, v němž jsou shrnuty všechny výlety, které větrači v daném termínu buď sami či ve dvojici či rodinné skupině absolvovali. A tak se v reportu sešly trasy okolím Olomouce, ale také například cesta po okraji vojenského prostoru u Prostějova, zdolání nejvyšší rychlebské hory nebo můj výstup na vrch Hušák s Holubí studánkou u Městečka Trnávky, kam jsem vyrazil s Peťou Pyšnou. Více v reportu na Moravském turistovi.


pondělí 6. dubna 2020

Pustiměř a Hrdibořické rybníky

4. 4. 2020 / mapamapa / Původně jsem ráno vyrazil do Prostějova na nákup, ale jak jsem se blížil, došlo mi, že se do marketu stejně nedostanu, protože už začala otvírací doba pro seniory. Takže jsem Prostějovem jen projel dále směrem na Vyškov s tím, že se někde chvíli projdu a po desáté hodině dám nákupu druhou šanci. Zajel jsem si do Pustiměře, protože už kolikrát jsem si říkal, že se musím podívat na tamní kostel, který ze silnice nelze přehlédnout. Hned vedle navíc stojí menší kaple a pozůstatky stařičké rotundy. Takže jsem si prohlédl areál kostela, načež jsem se rozhodoval, jestli se projdu do sousedních Drysic, nebo ke zřícenině hradu Melice. Teoreticky by šlo i obojí. A tak jsem vyšel nad Pustiměř a podél lesíka se blížil oné zřícenině... ale nedošel jsem. V lese se kácelo, navíc se ukázalo, že čas běží rychleji, než bych chtěl, takže jsem sešel na cestu mezi Drysicemi a Pustiměří, vrátil se k autu a vyrazil na nákup. Celou tu dobu bylo pod mrakem, ale odpoledne mraky povolily, vyjeli jsme tedy na další výlet s Raďou a pány kluky. No začátek cesty okolo Hrdibořických rybníků stál za to, chvílemi jsem s kočárem jel jen po dvou kolech, i jsme přenášeli kočár přes spadlý strom, do toho všude pruty a různé vybavení rybářů. Jak jsme se ale dostali na širší cestu, už bylo lépe, jen Adam sem tam někam utekl. Ale ovce na pastvině si ujít nenechal. Od rybníků jsme si kousek zašli na Svárov, skupinku dvou domů, kdy jeden patří k Hrdibořicím a druhý k Dubu nad Moravou, a kapličky. To už se Adam nechal nést, ale k autu jsme se se všichni vrátili, aniž by se nám podlomila kolena.


pátek 3. dubna 2020

Krásky od Vrky pospolu...


Pokud také tyto krásné dřevěné modely chcete – a mají i autobusy nebo traktory – mrkněte na www.vrky.cz

čtvrtek 2. dubna 2020

15 tipů na výlet, až epidemie poleví

Byť pohyb v přírodě zakázán v těchto dnech není, opatření zavedená v souvislosti s epidemií nového typu koronaviru dávají větším výletům s přáteli stopku. Kdo využívá takových cest jako dobíječku energie či pro útěk od všednodenních starostí, jistě se už nemůže dočkat, až omezení povolí, a v duchu hesla „kdo je připraven, není překvapen“ pomalu, ale jistě spřádá plány. Protože k této skupině také patřím a nedělá mi problém se podělit, nabízím hrst inspirace. Nutno podotknout, že se záměrně více či méně vyhýbám profláklým a hojně navštěvovaným místům, jako jsou například Lednicko-valtický areál, Pálava nebo třeba hřebenovka mezi Pustevnami a Radhoštěm, protože tam se dá očekávat, že bude opravdu narváno a výlet sem by byl spíše k vzteku než potěše. A když potěcha, tak se vším všudy: pokud po cestě uvidíte otevřenou hospodu či restauraci, zastavte se na chvíli, provozovatelům se bude hodit každá koruna. Tipy najdete tady.

úterý 31. března 2020

Můj den v roce 2022

... aneb našel jsem náčrt něčeho, asi slohovky, asi ze střední školy, nevím, není uvedeno žádné datum. Ale zaujalo mě téma a vlastně i obsah...

pondělí 30. března 2020

Korona procházky na Gabrielov a Vápenici

28. a 29. 3. 2020 / Když byl s nouzovým stavem omezen volný pohyb na nutné zdravotní procházky, drželi jsme se blízko domácí hroudy, nebo spíše blízko Velkého Kosíře. Jeden den jsme si tak vpodvečer vyšli na vzduch k pozůstatkům kosířského statku Gabrielov, druhý den jsme zase hledali koniklece v bývalém lomu Vápenice u Slatinek. Adam utíkal nebo stávkoval, sluníčko celkem svítilo a vykreslovalo dlouhé stíny, jaro nabíralo dech... Co víc dodat?


úterý 24. března 2020

Aspoň kousek od baráku...

19. 3. 2020 / Kdybych tušil, že Kutná Hora bude na nějakou dobu poslední výlet, asi bych více tlačil na to, ať se jdeme pořádně projít, protože už na sobě začínám cítit abstinenční příznaky. Chtělo by to nějakou aspoň patnáctikilometrovou nálož... No, to si ještě počkám. Teď je třeba se co nejvíce držet doma a vyhýbat se možné nákaze tím čínským virem a být na příjmu u počítače a telefonu, protože home office... home office s našimi dvěma divočáky... Ale procházky zakázané nejsou, jen se držíme blízko toho našeho Kosíře a maskujeme se rouškami...


čtvrtek 19. března 2020

Engelmar Hubert Unzeitig, anděl z Hradce nad Svitavou

Pouhých 34 let trvala životní pouť Huberta Unzeitiga, který se rozhodl život zasvětit Bohu a pomoci druhým. Blahoslavený kněz původem z Hradce nad Svitavou, známý především pod svým řeholním jménem Engelmar, zahynul těsně před koncem druhé světové války v koncentračním táboře v Dachau. Pokračovat ve čtení můžete na webu o Hřebečsku...

pátek 13. března 2020

Přírůstky...

Vrky chrlí jeden parádní model za druhým, zase jsem neodolal... moje oblíbená dakarka a ještě vojenský Kolos... a jak na potvoru, sotva jsem objednal, autoři modelů ukázali první obrázky Tatry kolem světa 2. Takže brzy budu objednávat znovu... ale psst...


čtvrtek 12. března 2020

V Kutné Hoře za Trnkou

7.–8. 3. 2020 / K narozeninám jsem od ženy dostal figurku slona, že ho mám osedlat a jedeme na výlet do Kutné Hory. Podmínkou ovšem bylo, že to musí být co nejdříve, ať stihneme výstavu věnovanou Jiřímu Trnkovi. Vyjeli jsme první březnový víkend a udělali jsme dobře, protože teď už bychom zůstali stát před zavřenou galerií. Zajímavá nicméně byla už cesta tam, protože jsem si řekl, že to nevezmeme přes Svitavy na Pardubice, ale přes Vysočinu. Z Olomouce jsme odjížděli, svítilo sluníčko. Když jsme zastavili v Hlinsku na oběd, v Betlémě, kde jsme kdysi se ženou byli na naše první výročí, celkem hustě pršelo-sněžilo a až k Čáslavi se nevyplatilo vůbec vypínat stěrače. V Kutné Hoře jsme spali přímo v centru, v jedné z komnat hotelu Opat pod krásným malovaným dřevěným stropem. Než přišel večer vyrazili jsme do GASKu, tedy Galerie Středočeského kraje, v někdejším jezuitském konviktu v sousedství slavného chrámu sv. Barbory – a strávili mezi loutkami, obrazy a filmy a v hernách od nich odvozených asi tři hodiny a dalo by se i více. Za tmy jsme se pak kolem Barbory vrátili na hotel a zjistili, kolik filmů nominovaných na Českého lva neznáme (vlastně všechny). Druhý den jsme do GASKu vyrazili znovu, i když já bych raději šel někam do okolí města, což by ale asi nedali kluci. Ti se tak mohli vyřádit v tamních vizuálních hernách, chvíli jsme je dokonce měli úplně pro sebe... Pak už jsme nasedli do auta a vydali se zase na postupnou cestu domů, tentokrát ovšem přes Pardubice, kde jsme se stavili za kamarádkou, a za tmy jsme konečně dorazili domů...


úterý 3. března 2020

Samé zajímavé věci na univerzitě...

... aneb něco z mých aktuálních článků.

Jako "APAč honoris causa", tedy oddaný příznivce katedry aplikovaných pohybových aktivit na své dříve domácí fakultě tělesné kultury, a také někdejší frekventant zdravotní TV, musím na prvním místě zmínit zprávu k vydání videa týkajícího se uvolňování žáků se zdravotním znevýhodněním či postižením ze školního tělocviku. Přečíst a podívat se na video můžete zde.

Cyrilometodějská teologická fakulta nabízí nový studijní program Etika a kultura v mediální komunikaci. Ten by mě i zajímal, ovšem protože jde zatím o program jen bakalářský, musel bych za studium platit... takže počkám na navazující magisterský a pak se uvidí... Nicméně informace k oboru jsou k mání v tomto článku a přihlášky se podávají do 15. března. 

Teologická fakulta je také zapojená do evropského projektu SHAPES za 21 milionů eur, který se zaměřuje na život starších lidí, viz tady

A za zmínku určitě stojí také vydání knihy o Václavu Vejdovském, slavném českém očařovi, kterou vydala Nadace prof. Vejdovského a kterou pokřtili před pár dny na Lékařské fakultě UP. Info o knize i fotky ze křtu jsou v tomto článku

neděle 1. března 2020

Předjarní Vysočinou

29. 2. 2020 / mapa / Den před odjezdem se mě jedna z účastnic ptala, jestli je třeba brát si špacír hole, jestli po trase bude nějaké náročnější stoupání. Odpověděl jsem, že to bude výlet na pohodu a že spíš než hole se vyplatí zateplené holínky. Aniž bych to věděl, byl jsem dost blízko pravdě. Tedy dost možná jsem to vědět nebo alespoň tušit měl. Nad mapou jsem při plánování trasy a hledání spojů strávil dost času. Těch variant, co jsem naklikal na mapě! Jednou z prvních samozřejmě byla trasa po červené značce, při bližším zkoumání se mi ale zdála málo zajímavá (a to třeba v Jinošově stojí tvrz a zámek a měli bychom čas se podívat na zámek v Náměšti). Nakonec jsem zvolil cestu podél říčky Jasinka se zastávkou u jeskyně či jednoho pěkného kostelíka a před dosažením cíle v Náměšti jsme ještě měli zdolat pyramidovou rozhlednu. Měli... Pokračování v reportu na Moravském turistovi.


úterý 11. února 2020

Svatá Anna u Slížan a Svatý Kopeček

8. 2. 2020 / mapa / A zase to Morkovicko! Původně jsme měli namířeno na rozhlednu Zdenička poblíž Zdounek, ale cesta k ní byla tak rozblácená, že jsme to raději vzdali. Vrátili jsme se tedy zpět do Slížan, kterými jsme předtím projížděli, a prošli se alespoň kousek ke kapli sv. Anny mezi poli, od které je krásný výhled na blízké Zborovice, Zdounky a masiv Chřibů na jedné straně a krajinu mezi Vyškovem a Prostějovem na straně druhé. Polňačka k ní sice byla také zablácená, ale ne tolik... Mimochodem procházku ke kapli jsem obratem zpracoval jako tip na výlet na Moravském turistovi.
Následující den celkem dost foukalo, i tak jsme si ale na chvíli vyjeli aspoň na Svatý Kopeček, kde si Adámek pořád dokola sbíhal a vybíhal schody před bazilikou...


pondělí 10. února 2020

Z Morkovic do Dřínova

7. 2. 2020 / mapa / Morkovicko mi nedalo spát, a tak když se naskytla příležitost vzít si volno, navázal jsem na lednové cesty do těchto končin. Ráno jsem vyjel do Prostějova, kde jsem musel hodinu čekat na další spoj, ten mě dovezl pouze do Koválovic, odkud jsme před měsícem vyráželi na Křéby. Tady jsem měl chvilku, tak jsem dědinku oběhl, podíval se na kapli na návsi i kostelík u hřbitova a za chvíli již seděl v autobuse do Morkovic-Slížan. V Morkovicích jsem se soustředil především na zámek, kostel a středověký pranýř před ním, na němž se dochovaly i původní okovy. Pak už jsem se vydal do míst, kde stávalo morkovické nádraží, konečná stanice dřívější dráhy z Nezamyslic, a po cyklostezce, která ji nahradila, jsem nabral směr Uhřice. Byla by to fajn cesta, kdyby sem tam nefoukal protivný vítr a nezačalo mrholit, ale obojí po příchodu do Uhřic rázem ustalo. Podíval jsem se tedy na zdejší zámek a pokračoval k cíli cesty, do Dřínova, tentokrát už se sluncem nad hlavou. V Dřínově jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít novogotický zámek, pěkně jsem si ho obešel – a při tom nabral v zámeckém parku trochu bláta na podrážky. Což mi dal po chvíli sežrat šofér autobusu: že prý už po mně uklízel autobus ráno, když jsem vystoupil v Koválovicích. Ale kde bych ráno k němu přišel, mi nevysvětlil, když jsem se pohyboval po prostějovském autobusáku. Cestou na mě furt koukal, naštěstí v Doloplazech se nechal vystřídat, takže zpět do Prostějova už se jízda obešla bez řečí. A jen tak mimochodem z dřínovského bláta nezůstal v autobuse ani kousíček...


úterý 4. února 2020

Za bitvou u Slavkova + Unčovice

1. 2. 2020 / První únorovou sobotu už od rána svítilo sluníčko, takže jsme osedlali našeho škodováckého oře a vyrazili na výlet. Chvíli jsem přemýšlel, jestli nevyjdeme z Drnovic u Vyškova vstříc skupině některých větračů, kteří si tam toho dne štrádovali, nakonec jsem ale usoudil, že tamní rozhledna na Chocholíku a Adámek není úplně dobrá kombinace. A tak jsme Vyškovem jen projeli a zamířili si to nejprve na Žuráň. Kdysi jsem tu byl, snad se známými z Brna, nevím, moc si to nepamatuju. Ale teď jsem si výhledu do krajiny někdejšího dějiště bitvy u Slavkova užil. Protože tady ale kvůli provozu nešlo jít někam po svých, přejeli jsme kousek zpět k vrchu Santon. Tam jsem si na mapě vyhlédl krátké kolečko přes kopec do Tvarožné a zpět. Realita ale byla dost blátivá, takže jsme jen vystoupali ke kapli na vrcholu Santonu, pokochali se výhledem a zase sešli k autu. Domů se nám ale zrovna nechtělo, tak jsem v Rousínově ještě zatočili směr Slavkov – a tady jsme se konečně trochu prošli, po městě a kolem zámku. Jen ty děti... jeden by nejraději lítal po zámecké zahradě bez ohledu na cokoliv, ten menší si zase v kočáru pořád sundával čepici a šibalsky se při tom na mě usmíval...


pondělí 3. února 2020

Ladislav Korotvička ví, jak na zubní kaz

Jedni si ho pamatují, jak při prohlídkách lámal zubní kartáčky, jinými je za to, co dělá v oblasti prevence, veleben. Pod hlavičkou jím vedené organizace Arak probíhá už celé desetiletí každoroční stomatologická konference, řada osvětových programů nebo soutěž v záchranářských dovednostech. Ladislav Korotvička zkrátka není běžný zubař. Na lékařské fakultě promoval v roce 1975, první praktické zkušenosti poté sbíral na vojně při ošetřování chrupu vojáků. Po návratu do civilu proslul jako ten, co dětem ničí zubní kartáčky... Pokračovat můžete zde.

sobota 1. února 2020

Hudební ohlédnutí za rokem 2019

Byť je pravda, že už nevyhledávám tolik nové hudby jako dříve a spíše poslouchám své "staré páky", na některá nová alba jsem se v loňském roce opravdu těšil. Ne vždy jsem ale našel uspokojení...

středa 29. ledna 2020

Kolem Podhradského rybníka

26. 1. 2020 / mapa / I když jsem ze srazu se třídou z obchodky přijel pozdě a šel spát ještě o dost později, než jsem vyrazil pro Raďu s klukama, udělal jsem si ještě provětrávací a foto kolečko v Plumlově. Vlastně i tak trochu průzkumná, protože jsem si potřeboval na vlastní nohy ověřit, jestli je trasa kolem Podhradského rybníka, nad nímž se tyčí známý nedostavěný lichtenštejnský zámek,je celá sjízdná s kočárem. Je. Takže sem můžeme někdy později vyrazit na procházku i s rodinkou. A celou dobu má člověk na očích zámek téměř ze všech myslitelných stran...


úterý 28. ledna 2020

Po kostelech a kaplích Hřebečska

25. 1. 2020 / Hřebečská autotour number 2! Po loňské zářijové pracovní cestě do Svitav, kdy jsem se stavil s foťákem v Mírově nebo v místě porodního koncentračního tábora u Moravské Třebové, jsem tentokrát využil cestu na sraz se třídou z obchodky. Naplánoval jsem několik zastávek, zejména v obcích, které dosud na webu o Hřebečsku neměly v místopisu svoji fotku... a nakonec jsem toho stihl obrazit a vyfotit ještě více. Tedy stihli, protože jsem ještě v Moravské Třebové nabral kumpána, ať v tom nejsem celý den sám. A pak už to jelo: Radišov, Rychnov, Mladějov, Trpík, Anenská Studánka, Semanín, Opatov, Muzlov a na závěr Radiměř. Všude víceméně kostely a kaple a jejich nejbližší okolí. A i když jsem tušil, co uvidím, třeba v Radiměři jsem byl překvapen, že si z dřívějška vůbec nevybavuji, jak krásný pohled na zdejší kostel sv. Anny s farou je (ostatně naposled jsem tu byl cca 13 let zpátky a v noci...). Ten můj rodný kraj mě prostě dokáže pořád něčím překvapit. A určitě na nějaká překvapení ještě dojde, protože ještě dost obcí svoji fotku na hřebečském webu nemá... Tak zas někdy příště.

Radišov

pondělí 27. ledna 2020

Po čtrnácti letech...

Dnes by to mělo být přesně čtrnáct let od mého maturitního plesu a je to dva dny, co jsme se po třinácti a půl roce od maturity se spolužáky ze svitavské obchodky potkali s tím, že některé z nich jsem opravdu za tu dobu vůbec neviděl...


neděle 26. ledna 2020

Dámička na cestách Karolína Nováková projela kus světa

Vždy upravená, v šatech a botách na podpatcích, s kabelkou přes rameno. Taková prý Karolína Nováková, studentka fakulty tělesné kultury, byla. Když se ale zaposloucháte do zážitků z jejích cest, těžko lze tomu tvrzení věřit. A že má co vyprávět: prodávala doutníky v USA, strávila Vánoce na ostrově kanibalů a není to tak dávno, co se po čtyřech tisících kilometrech vrátila z Jižní Ameriky. Každá cesta mě posouvá něčím dopředu, vždy se vracím jako trochu jiný člověk, říká. Cestovatelského ducha v sobě objevila při putování Thajskem s rodiči, to už za sebou měla au pair pobyt v Anglii. Pokračovat ve čtení můžete zde.

pátek 24. ledna 2020

Kolečko po Vyšehradě

21. 1. 2020 / mapa / Pracovní sliby mě zavedly až do Prahy, na veletrh pomaturitního vzdělávání Gaudeamus na výstavišti v Letňanech. Když jsem si své splnil (viz zde), zbyla mi ještě chvilka před odjezdem domů, o jejímž využití jsem ani dlouho nepřemýšlel – Vyšehrad, moje nejoblíbenější místo v centru Prahy. Klid nad tím vším ruchem, k tomu parádní výhledy, kostely, hradby, pověsti... Když jsme v Praze nedávno byli s Raďou, švagrovou a neteří, bylo mi líto, že jsme to sem nestihli. Nyní to sice bylo spíše takové proběhnutí s patřičnými fotozastávkami, ale krásné...


pátek 10. ledna 2020

Kousek po bývalé morkovické dráze

8. 1. 2020 / mapa / Když jsme před pár dny byli na Křébech, padl mi ve výhledu do oka kostel v nedalekém Tištíně. O chvíli později na zpáteční cestě domů jsme se mu autem přiblížili a bylo jasné, že se sem musím vrátit. No, netušil jsem, že to bude tak rychle. Naskytla se možnost zkrátit si práci a vyrazit na vzduch, tak jsem vyrazil právě sem. Vlakem do Nezamyslic a pak pěkně po svých po trase dřívější železniční tratě do Morkovic, nyní tu vede cyklostezka. Příjemná procházka, byť sluníčko se schovávalo za mraky a sem tam foukl studený vítr. Ale podíval jsem se k poutní kapličce u Nezamyslic, nafotil místo těšické zastávky i bývalé nádraží v Tištíně a málem mi nezbyl čas na ten tištínský kostel! Brzy totiž jel autobus zpět do Nezamyslic, poslední toho dne, pokud se nepletu... Ale tištínskou misi jsem tak tak splnil...


středa 8. ledna 2020

Na vánoční téma

Takové Vánoce se dvěma skřítky, z nichž jeden chvíli neposedí a druhý by nejraději už taky neposeděl (vlastně nepoležel) a řádil s ním, jsou celkem divočina a můžu říci, že po dvou týdnech volna jsem se už docela těšil do práce na trochu klidu. I když ne že by mě ti naši kluci nepřekvapili – stromek opět vydržel stát až do nového roku. A to jsem opět, jako každý rok od narození Adámka, přemýšlel o tom, že stromek preventivně přivážu. Tak tedy opět odolal, byť pozornosti našich chlapců neušel.


úterý 7. ledna 2020

Poutní místo Křéby

5. 1. 2020 / mapa / Protože jsem se nehodlal smířit s tím, že za celé to vánoční volno jsem strávil víc času v terénu v autě než na vlastních nohou, rozhodl jsem se rodinu vyvézt na nedávno na mapě objevené poutní místo kousek od Nezamyslic. Trasu jsem opět naplánoval tak, aby ji Adámek zvládl ujít po svých, do karet nám hrálo i sluníčko a navíc celá ta lokalita vypadala naživo daleko zajímavěji a lépe než na fotkách, které byly na internetových mapách vloženy. To ale nebylo všechno, co bylo trochu jinak, než se zdálo nebo plánovalo. Někde jsem přejel odbočku, takže jsme si trochu zajeli – to ale vlastně beru pozitivně, protože jsem se přesvědčil, že se do okolí Morkovic vyplatí zajet ještě víckrát na průzkum. A když už jsme z Koválovic vyšli, stačilo sejít ze zdejší cyklostezky v tělese bývalé železniční trati z Nezamyslic do Morkovic a bláto se nám lepilo na boty i na kočár. Přitom cesta vůbec rozbláceně nevypadala. Přímo na poutním místě zvaném Křéby jsme ale příliš dlouho nepobyli. Sice bylo krásně, sluníčko svítilo, ale zrovna když jsme došli k nedávno obnoveným božím mukám a nově postavenému oltáři, začalo tak foukat, že jsme to po chvíli otočili a šli zase k autu, přičemž jsme nabrali další bláto. Štěpánkovi to ale bylo jedno, protože většinu cesty prospal v kočáře, Adámek na zpáteční cestě zase trochu únavou stávkoval... ale další něco málo přes tři kilometry do sbírky... Btw. o poutním místu Křéby jsem se rozepsal v tomto tipu na výlet na Moravském turistovi.


pondělí 6. ledna 2020

Tomáš Mixa dodává zdraví do firem

Vyzkoušel si práci v nemocnici, asistenci vozíčkářům, také vlastní soukromou praxi, aby se nakonec stal jakýmsi strážcem zdraví zaměstnanců v kancelářích i dělníků u výrobních linek. Tomáš Mixa, absolvent fakulty tělesné kultury, se vydal cestou prevence nemocí z povolání a podpory zdraví na pracovišti. „Spolek Trend vozíčkářů byla moje první práce, kde jsem se naučil pokoře a zodpovědnosti. Byl jsem tehdy docela namachrovaný, sportovní hvězda... a dál čtěte portrét tohoto absolventa Univerzity Palackého na Žurnálu UP.

sobota 4. ledna 2020

Svatá Voda u Cakova

3. 1. 2020 / mapa / Když už jsme nový rok nezačali hned prvního výšlapem na Kosíř, vyrazili jsme alespoň na krátkou procházku třetího. Zatímco ale na Nový rok bylo venku krásně, slunečno, o dva dny později panovala v té naší hanácké krajině celodenní mlha, takže vykopat se ven dalo zabrat. Nicméně trochu se po svátcích hnout už byla nutnost. Takže jsme s odpolednem vyjeli do Cakova za Náměští na Hané a udělali si malý okruh z dědiny k poutnímu místu Svatá Voda, kde jsme před nějakým časem byli s Větráním. I přes mlhu, blížící se tmu a občasné Adámkovo stávkování, když musel jít po svých, to byla fajn procházka, k čemuž přispělo i to, že mrznoucí mlha umí tak trochu čarovat, takže kromě poutní kapličky u studánky toho bylo více ke kochání. Samozřejmě jsme ale v Cakově nesměli vynechat dětské hřiště, to by nám Adámek neodpustil. Každopádně první tři kilometry roku 2020 za námi, za mnou...