středa 29. ledna 2020

Kolem Podhradského rybníka

26. 1. 2020 / mapa / I když jsem ze srazu se třídou z obchodky přijel pozdě a šel spát ještě o dost později, než jsem vyrazil pro Raďu s klukama, udělal jsem si ještě provětrávací a foto kolečko v Plumlově. Vlastně i tak trochu průzkumná, protože jsem si potřeboval na vlastní nohy ověřit, jestli je trasa kolem Podhradského rybníka, nad nímž se tyčí známý nedostavěný lichtenštejnský zámek,je celá sjízdná s kočárem. Je. Takže sem můžeme někdy později vyrazit na procházku i s rodinkou. A celou dobu má člověk na očích zámek téměř ze všech myslitelných stran...


úterý 28. ledna 2020

Po kostelech a kaplích Hřebečska

25. 1. 2020 / Hřebečská autotour number 2! Po loňské zářijové pracovní cestě do Svitav, kdy jsem se stavil s foťákem v Mírově nebo v místě porodního koncentračního tábora u Moravské Třebové, jsem tentokrát využil cestu na sraz se třídou z obchodky. Naplánoval jsem několik zastávek, zejména v obcích, které dosud na webu o Hřebečsku neměly v místopisu svoji fotku... a nakonec jsem toho stihl obrazit a vyfotit ještě více. Tedy stihli, protože jsem ještě v Moravské Třebové nabral kumpána, ať v tom nejsem celý den sám. A pak už to jelo: Radišov, Rychnov, Mladějov, Trpík, Anenská Studánka, Semanín, Opatov, Muzlov a na závěr Radiměř. Všude víceméně kostely a kaple a jejich nejbližší okolí. A i když jsem tušil, co uvidím, třeba v Radiměři jsem byl překvapen, že si z dřívějška vůbec nevybavuji, jak krásný pohled na zdejší kostel sv. Anny s farou je (ostatně naposled jsem tu byl cca 13 let zpátky a v noci...). Ten můj rodný kraj mě prostě dokáže pořád něčím překvapit. A určitě na nějaká překvapení ještě dojde, protože ještě dost obcí svoji fotku na hřebečském webu nemá... Tak zas někdy příště.

Radišov

pondělí 27. ledna 2020

Po čtrnácti letech...

Dnes by to mělo být přesně čtrnáct let od mého maturitního plesu a je to dva dny, co jsme se po třinácti a půl roce od maturity se spolužáky ze svitavské obchodky potkali s tím, že některé z nich jsem opravdu za tu dobu vůbec neviděl...


neděle 26. ledna 2020

Dámička na cestách Karolína Nováková projela kus světa

Vždy upravená, v šatech a botách na podpatcích, s kabelkou přes rameno. Taková prý Karolína Nováková, studentka fakulty tělesné kultury, byla. Když se ale zaposloucháte do zážitků z jejích cest, těžko lze tomu tvrzení věřit. A že má co vyprávět: prodávala doutníky v USA, strávila Vánoce na ostrově kanibalů a není to tak dávno, co se po čtyřech tisících kilometrech vrátila z Jižní Ameriky. Každá cesta mě posouvá něčím dopředu, vždy se vracím jako trochu jiný člověk, říká. Cestovatelského ducha v sobě objevila při putování Thajskem s rodiči, to už za sebou měla au pair pobyt v Anglii. Pokračovat ve čtení můžete zde.

pátek 24. ledna 2020

Kolečko po Vyšehradě

21. 1. 2020 / mapa / Pracovní sliby mě zavedly až do Prahy, na veletrh pomaturitního vzdělávání Gaudeamus na výstavišti v Letňanech. Když jsem si své splnil (viz zde), zbyla mi ještě chvilka před odjezdem domů, o jejímž využití jsem ani dlouho nepřemýšlel – Vyšehrad, moje nejoblíbenější místo v centru Prahy. Klid nad tím vším ruchem, k tomu parádní výhledy, kostely, hradby, pověsti... Když jsme v Praze nedávno byli s Raďou, švagrovou a neteří, bylo mi líto, že jsme to sem nestihli. Nyní to sice bylo spíše takové proběhnutí s patřičnými fotozastávkami, ale krásné...


pátek 10. ledna 2020

Kousek po bývalé morkovické dráze

8. 1. 2020 / mapa / Když jsme před pár dny byli na Křébech, padl mi ve výhledu do oka kostel v nedalekém Tištíně. O chvíli později na zpáteční cestě domů jsme se mu autem přiblížili a bylo jasné, že se sem musím vrátit. No, netušil jsem, že to bude tak rychle. Naskytla se možnost zkrátit si práci a vyrazit na vzduch, tak jsem vyrazil právě sem. Vlakem do Nezamyslic a pak pěkně po svých po trase dřívější železniční tratě do Morkovic, nyní tu vede cyklostezka. Příjemná procházka, byť sluníčko se schovávalo za mraky a sem tam foukl studený vítr. Ale podíval jsem se k poutní kapličce u Nezamyslic, nafotil místo těšické zastávky i bývalé nádraží v Tištíně a málem mi nezbyl čas na ten tištínský kostel! Brzy totiž jel autobus zpět do Nezamyslic, poslední toho dne, pokud se nepletu... Ale tištínskou misi jsem tak tak splnil...


středa 8. ledna 2020

Na vánoční téma

Takové Vánoce se dvěma skřítky, z nichž jeden chvíli neposedí a druhý by nejraději už taky neposeděl (vlastně nepoležel) a řádil s ním, jsou celkem divočina a můžu říci, že po dvou týdnech volna jsem se už docela těšil do práce na trochu klidu. I když ne že by mě ti naši kluci nepřekvapili – stromek opět vydržel stát až do nového roku. A to jsem opět, jako každý rok od narození Adámka, přemýšlel o tom, že stromek preventivně přivážu. Tak tedy opět odolal, byť pozornosti našich chlapců neušel.


úterý 7. ledna 2020

Poutní místo Křéby

5. 1. 2020 / mapa / Protože jsem se nehodlal smířit s tím, že za celé to vánoční volno jsem strávil víc času v terénu v autě než na vlastních nohou, rozhodl jsem se rodinu vyvézt na nedávno na mapě objevené poutní místo kousek od Nezamyslic. Trasu jsem opět naplánoval tak, aby ji Adámek zvládl ujít po svých, do karet nám hrálo i sluníčko a navíc celá ta lokalita vypadala naživo daleko zajímavěji a lépe než na fotkách, které byly na internetových mapách vloženy. To ale nebylo všechno, co bylo trochu jinak, než se zdálo nebo plánovalo. Někde jsem přejel odbočku, takže jsme si trochu zajeli – to ale vlastně beru pozitivně, protože jsem se přesvědčil, že se do okolí Morkovic vyplatí zajet ještě víckrát na průzkum. A když už jsme z Koválovic vyšli, stačilo sejít ze zdejší cyklostezky v tělese bývalé železniční trati z Nezamyslic do Morkovic a bláto se nám lepilo na boty i na kočár. Přitom cesta vůbec rozbláceně nevypadala. Přímo na poutním místě zvaném Křéby jsme ale příliš dlouho nepobyli. Sice bylo krásně, sluníčko svítilo, ale zrovna když jsme došli k nedávno obnoveným božím mukám a nově postavenému oltáři, začalo tak foukat, že jsme to po chvíli otočili a šli zase k autu, přičemž jsme nabrali další bláto. Štěpánkovi to ale bylo jedno, protože většinu cesty prospal v kočáře, Adámek na zpáteční cestě zase trochu únavou stávkoval... ale další něco málo přes tři kilometry do sbírky... Btw. o poutním místu Křéby jsem se rozepsal v tomto tipu na výlet na Moravském turistovi.


pondělí 6. ledna 2020

Tomáš Mixa dodává zdraví do firem

Vyzkoušel si práci v nemocnici, asistenci vozíčkářům, také vlastní soukromou praxi, aby se nakonec stal jakýmsi strážcem zdraví zaměstnanců v kancelářích i dělníků u výrobních linek. Tomáš Mixa, absolvent fakulty tělesné kultury, se vydal cestou prevence nemocí z povolání a podpory zdraví na pracovišti. „Spolek Trend vozíčkářů byla moje první práce, kde jsem se naučil pokoře a zodpovědnosti. Byl jsem tehdy docela namachrovaný, sportovní hvězda... a dál čtěte portrét tohoto absolventa Univerzity Palackého na Žurnálu UP.

sobota 4. ledna 2020

Svatá Voda u Cakova

3. 1. 2020 / mapa / Když už jsme nový rok nezačali hned prvního výšlapem na Kosíř, vyrazili jsme alespoň na krátkou procházku třetího. Zatímco ale na Nový rok bylo venku krásně, slunečno, o dva dny později panovala v té naší hanácké krajině celodenní mlha, takže vykopat se ven dalo zabrat. Nicméně trochu se po svátcích hnout už byla nutnost. Takže jsme s odpolednem vyjeli do Cakova za Náměští na Hané a udělali si malý okruh z dědiny k poutnímu místu Svatá Voda, kde jsme před nějakým časem byli s Větráním. I přes mlhu, blížící se tmu a občasné Adámkovo stávkování, když musel jít po svých, to byla fajn procházka, k čemuž přispělo i to, že mrznoucí mlha umí tak trochu čarovat, takže kromě poutní kapličky u studánky toho bylo více ke kochání. Samozřejmě jsme ale v Cakově nesměli vynechat dětské hřiště, to by nám Adámek neodpustil. Každopádně první tři kilometry roku 2020 za námi, za mnou...