úterý 26. května 2020

Pomníky na bitvu u Tovačova

22. 5. 2020 / mapa / Cestou domů z práce jsem vyrazil na rychlovku, která mě ale mohla stát život. To takhle na hlavní silnici hodíte dost dlouho dopředu blinkr doleva, postupně brzdíte, dáváte přednost kamionu v protisměru a najednou v zrcátku vidíte, jak se na vás zezadu řítí jiné auto. Naštěstí to jeho šofér stočil na krajnici... Nevím, co tam dělal, ale kdyby si mě všiml o pár vteřin později, už jsem ležel v sešrotované oktávce pod tím kamionem. Tím chci naznačit, že Tovačov mám rád, ale k pomníkům zdejší prusko-rakouské bitvy v roce 1866 je fakt na ho*no (to nejde napsat jinak) přístup, přestože vás sem dovede naučná stezka. Z města sem musíte po hlavní, ať se vám to líbí, nebo ne, není tu žádný chodník, cyklostezka, nic. Jen mezi poli rovný úsek hlavní silnice, která rozhodně nepatří k nejklidnějším. Ale ústřední památník je hezký, to je zase pravda. Stezka vede ještě mezi poli k dalším dvěma pomníkům. Tedy skoro. K jednomu se dostaneme "legálně" po cestě, k druhému už to chce šlapat v obilí, jinak si o něm ani informační tabuli nepřečtete. Já do obilí ale nešlapal, protože opodál stály traktory, tudíž někdo, kdo pole obhospodařovává, byl nablízku...


Moje desítka zásadních alb

V uplynulých týdnech běžela na sociálních sítích výzva, ve které měli lidé během deseti dní představit deset alb, která zásadně ovlivnila jejich hudební vkus. Byť se do nejrůznějších výzev běžně nezapojuji, tajně jsem doufal, že mě někdo nominuje, protože mi ta desítka začala vrtat hlavou... Nominace nakonec nepřišla, tak tu svou desítku hodím aspoň sem.

pondělí 18. května 2020

U Slezské Harty

16. 5. 2020 / mapa / Na tuto slunečnou sobotu jsem měl nachystané dvě varianty: rozhledna Maruška v Hostýnských vrších, anebo Slezská Harta. Nakonec zvítězilo jesenické moře, v jehož blízkosti jsme si udělali zhruba pětikilometrové kolečko (tak aby to Adam zvládl ujít). Auto jsme nechali na parkovišti v Razové a vyrazili mezi pastviny plné krav, Štěpa se na ně mohl umávat. Užili jsme si také výhledu na údolí zalité vodní hladinou přehrady, nad níž stojí jako upomínka dřívější obce Karlovec kostel sv. Jana Nepomuckého (mrkněte tady), a na fotogenickou dvojici sopek Velký a Malý Roudný. Raďa si zaválela sudy a učila Adama sfoukávat pampelišky. Naučnou stezkou jsme se pak nechali zavést k razovským tufitům a pak už jsme se zase vydali k autu.


pátek 15. května 2020

Pět vteřin na vydechnutí. Telefony na hygienické stanici zvonily zpočátku stále

Nejen v nemocnicích po celé zemi, ale i na Slovensku uvítali během uplynulých dvou měsíců výpomoc olomouckých studentů medicíny. Od samého počátku nouzového stavu až dosud budoucí lékaři obsluhují telefonní linky krajské hygienické stanice a pomohli také například v Odborném léčebném ústavu v Pasece. „Začínali jsme 16. března po krátkém zaučení a konec je zatím v nedohlednu. Je stále dost otázek, kvůli kterým lidé volají. Dokud bude třeba, budeme pracovat,“ říká Štěpán Tylich, jeden z mediků. A pokračovat můžete zde.

čtvrtek 14. května 2020

V určitém smyslu jsem byla jako člověk, kterému svážou ruce

Věnovat někomu chvíli času příliš nestojí, ale pro člověka, který je sám, to může být vítaná pomoc. S touto myšlenkou se Viera Halčinová zapojila do programu Dobrovolník na telefonu, jehož smyslem je přispět k psychické pohodě seniorů, kteří se v době epidemie a souvisejících omezení cítí osamocení či ohrožení. Vieru Halčinovou někteří znají spíše jako sestru Janu Pavlu... A pokračovat můžete na Žurnálu UP.

pondělí 11. května 2020

Vítochovské kolečko a Park miniatur

8. 5. 2020 / mapa / Vítochovský kostelík sv. Michaela Archanděla mi vrtal hlavou už nějakou dobu, vlastně to kdysi zažehl Dirbouch, který před lety prohlásil, že tu bude mít svatbu. Nakonec ji s Lenkou měli v poutní kapli u Rychnova na Moravě, ale ta silueta vítochovského kostela mi zůstala v hlavě. Když jsme pak před dvěma lety pobývali víkend v Novém Městě na Moravě, bohužel jsme se sem nedostali, takže vrtání v hlavě zůstalo. Letos v dubnu jsme měli na Vysočinu znovu vyjet na víkend, tentokrát do její jižní části a také do Podyjí, ovšem koronavirus nám tento pobyt odložil až na červenec. Jarní Vysočiny jsem se ale úplně vzdát nechtěl, a tak jsem zkoumal možnosti vyjet sem s Větráním a projít se okolo Vírské přehrady, až jsme se nakonec vydali autem s rodinkou. Nejprve jsme zamířili do Vítochova, kolem kterého jsme si udělali asi čtyřkilometrové kolečko, aby ho i Adámek zvládl po svých. Kostelík jsme samozřejmě nevynechali. Moc příjemná procházka to byla. Jako bonus jsem ale ještě zajel přímo do Bystřice, na dohled Centra Eden, kde jsme byli před dvěma lety. Pod centrem totiž vyrostl Park miniatur s několika modely hradů na Vysočině či kláštera Porta Coeli. No a kluci si ještě užili blízké dětské hřiště, Adámek dokonce přepadl zdejší zimní stadion...


neděle 3. května 2020

Moře nebo velehory v Olomouci? Na FTK UP žádný problém

Zakusit podmínky velehorských výšin, zažít projevy přímořského podnebí nebo najít hranici svých sil. To jsou zkušenosti, kvůli nimž není třeba opouštět Olomouc. Odborníci z fakulty tělesné kultury dokážou v laboratoři zátěžové fyziologie i díky jedinečné hypoxické komoře nasimulovat širokou škálu prostředí a situací a zhodnotit reakci organismu člověka na ně – a například tak i ušetřit peníze, které by padly na nevydařenou dovolenou. „Základem je přežít,“ zahajuje garant laboratoře Michal Botek z katedry přírodních věd v kinantropologii výklad o tom, čím se zátěžová fyziologie zabývá... Pokračovat můžete na Žurnálu UP.